Útlum, jak velkej, těžkej poklop na celém mém světě mě zahnal do postele. Mučivé živé sny a vize doprovázely spánek, na kterej padlo celý odpoledne. Pak jsem vstal a sprchoval zaprášený kytky, poskakoval činorodě po bytě, Jana s ucpaným nosem malovala další tarotové kartičky. Hlava pomalu přestávala bolet, ono ten rachot sbíječek a celotýdenní poslouchání volkmena se na ní zle podepsaly.
Porovnávám svoje sny s vizema Perkinse. Nacházím tam hodně společnýho, podobný děsivosti. Za okny si zrovna nadávaj opilej chlap s ženskou, pak svorně mizí za rohem. Vášeň zahrnuje hněv a rebelii. Za zdí věčně jede na plný koule Nova, taky se sem tam otupuju, ale takhle? Nejde sice být pořád v extázi, ale nezažít ji? Extázi nenáviděj ti, kteří chtějí mít nad ostatními převahu. Extáze ohrožuje kontrolory, kteří se snaží zdiskreditovat šamany, ti naopak vášeň hájí. Cejtěj její nezbytnost. Ředitelům prázdnýho světa jde o to, aby poklop zadusil každýho. Zapudit bohy z náboženství, odehnat kněze od žen, to chtějí. Ženy jsou ve svém bytostném já extatické. Racionální suchopárný týpci učí své ovečky, že štěstí spočívá hlavně v hromadění věcí, jak říká Paracelsus, pokladů pro červy. Okravatovaný dutý hlavy vnucují celému světu, že nebe je jen jeden ohromnej sklad. Perkins zažil tuhle vizi, dost mu rozumím. Hlasy podivnejch, zlomyslnejch, ironickejch žen mu toho nakukaly ještě víc. Křičely na něj: „Pryč s primitivy, zkroťte přírodu! Zabijte šamany, uvězněte lesy do ohrad a extatické ženy do pásů cudnosti!"
Nával očistného vzteku pozvolna přechází do klidu, vyhasnutí, Jana ztěžka oddechuje, podivuhodně žlutej plyšovej pajdulák s úsměvem od tykadla k tykadlu mě nerozčiluje, přijde mi legrační. Měl bych asi otočit pásku a přehrát si něco jinýho. Nechat si přehrát, a jen to poslouchat bez nejmenšího tlaku, už se nevztekat. Už jsem se vyvztekal.
Neexistuje žádná evoluční pyramida. Věřit v sílu snu jako způsobu komunikace se Stvořitelem a v to, že pokud chceme zapříčinit změnu, musíme pouze přeměnit svůj sen. Takhle to bude, Perkinse začínám mít rád.

20.4.2002