Už to tu dávno zplanýrovaly bagry. Nějaký parkoviště nebo co tu je.

A ten chlap z krimu s malym k tak příšerně každýho, kdo přišel, zmlátil, jeden, kterýho jsem potkal u Ujdy, a kterej pak se mnou nějakej ten den chlastal, chytnul taky jedno dělo, plánoval, že si sjede domu pro škopriona a vodbachne ho, hajzla, jel jsem s nim, místo škorpiona nějaký chlastání a drogy, pak usnul, a tak jsme nikoho nevodbachli, ale toho blbce stejnak zase zavřeli, takže unik pomstě, a já jsem tam musel nevybouřenej přes noc žvanit s Frantou, takovým blbcem z Moravy, co tvrdil, že tam dělá vyhazovače, ale spíš neměl, kde spát a jen tak kecal, sem tam někoho prohodil zbytkem okna, ovšem troufal si jen na totální sráče, který sem zabloudili, protože nevěděli, co je tu čeká, že je vokradou, zmlátěj a nechaj ležet venku na ulici, když byli blbý a motali se tady, tak proč ne, podivný bylo, že Míša sem chodila docela ráda, nějaký ty rvačky a vožralý votravové jí nevadili, stavěla se k tomu, jako že to nevidí, no vona to ale vlastně dovopravdy doslova neviděla, protože nevidí skoro nic už od mala, vždycky se tak nějak do rozplakana připila, že jsem pak musel celou noc poslouchat ty nářky, jak se jí všechno sere, ale já to poslouchal rád, připadal jsem si důležitej, že jí jako umím uchlácholit, taky se tu pěkně vyřádila, protože se tady tancovalo, nějaký ty srágory vod toho druhýho vod Kollera furt dokola, samý fláky pro pitomý holky, no, nevadilo mi to až tak, měl jsem tyhle srdceboly svým způsobem rád, a taky jak tam smrděl ten výčep, hnusnej typ za ním, na hajzlech věčně někdo chrápal nebo fetoval, v krajním případě vojížděl místní krásky, který se nechtěly ukazovat mezi normálníma lidma, ale jen tady, táhlo je sem to živočišný chlapáctví některejch pokérovanejch chasníků, který každýho přeměřovali pohledem, a když se někdo blbě díval, hned to s nim dali do pořádku, a to tak, že byl rád, když vodešel po svejch, měl jsem už naučenej takovej jakože nezúčastněnej kukuč, protože jsem nebyl žádnej prvoligovej oskár bitkár, a to ani za časů největší formy, no, sem tam jsem se k něčemu připlet, ale na tyhle kriminálníky jsem jaksi si nedovoloval, tohle bylo jejich voblíbený sraziště, bůh ví, proč jsme sem furt lezli, asi že jsme byli zvrácený a věčně mimo. Stávalo se dokonce, že jsem si to sem přihasil v noci sám, vodněkud někam jsem cestoval, a tady to bylo tak hezky na půli cesty, některý místní týpkové si na mě zvykli, a tak jsem s nima probíral ty jejich starosti, kde co vyčórovat, ale nějak moc jsem jim nefandil, úchylům, na druhou stranu mě bavilo, jak uměj myslet jen na teď, a nezabejvaj se tím, co bude, maximálně tak každej měl naučenou nějakou tu truchlivou historku, proč je na šikmý ploše, a já byl takovej hajzl, že jsem dycky hrozně upřímně naslouchal, a přitom si nechal platit pivo, protože bez peněz jsem byl tehdá dost často, vono, co jsem měl, to jsem prokalil, to dá rozum, třeba tři dny v kuse s jedním blbcem ze známý kapely, děsnej vypravěč a bavič, akorát to třetí den jízdy bez pauzy neukočíroval a drškou padnul v epileptickým záchvatu k zemi, takže ho, rockovou hvězdu bezzubou, táhla Míša k sobě domu, aby se trošku zmátořil, no, aspoň zase bylo vo čem vyprávět, vo tom jeho vybíleným bytě, sváděl to brouk pytlik na rozvod, ale droga byla pravděpodobnější výklad, vůbec tyhle pitomci, co si to píchali, byli v noci všude, člověk se jim nevyhnul, Míša se s těma kretenama furt kamarádila, a hrozně se pak divila, když jí zase něco potáhli, taky jeden takovej zcela na první pohled kamarádskej si vode mě, blba, pučil koženýho párkra, a kupodivu jsem ho vod tý doby na známejch místech už nepotkal, no, a jak to skončilo? Prostě jsem se zamiloval do Markový, jenže jsem zároveň zapomněl přestat chlastat, a tak ta dokonalá konstelace mě jedinečně vyhodila ze sedla, že nade mnou pluly místo mraků černý jezdci s divokejma psama, vodevšaď jukali divný vidinový úkazy a Marková to vzdala, a já to nerozchodil, no a nějakej ten čas si pak vod toho svýho pěkně rychlýho a společenskýho života vodpočinul v pakárně.

24.9.2002