Člověče, mám divnej pocit, že se ze mě stává pederast, mám ohromnou chuť pohladit po hlavičce tu malou bílou paní. Tý vole, a ten brouček, vedle něj jsou ty ostatní evidentně druhý. Hele, on tím svým tykadlem málem vypích tomu kovbojovi voko. Na svejch osum let má ale ten westman docela bujnej knír. Že by nesmyvatelná fixka? Sis myslela, že bude slabá účast, viď, a ono zatím už třetí princezna, námořníček a fůra dalších exotů. Á hele, myšák. Tý brďo, ten má ale slušně dlouhej vocas. Jó tenhleten, dobře uvolněná chůze, ale houbelec maska. Podiv, támhleten šťastnej fotr objednává šest fant a čtyři sprajty, ty ale panečku jedou. Sleduj, druhej myš. Pěkně mrňavej, a taky hezky vodvázanej, von tou mičudou těm chlapům ty píva srazí, vsaď se, no a trefa, jako bych to neříkal. To víš, dobrej kostým, vostrá povaha, tak to má bejt. Zase se otevíraj dvéře, podívej tři frackové ženskýho pohlaví, ten jejich fotřík ten se má, co? Žena, tchýně, tři dcéry, kurva, ten si žije. Ale asi mu vlastně až tak moc nezávidím. Doprdele, musím si dát ještě jedno pivo, tuhle halucinaci je třeba spláchnout. Mám takovej pocit, že ty moje tři pobyty v pakárně jsou úplný prd proti tejhle hodně vydařenej akci. A pak, že je na venkově nuda. Půjdeme? Trochu si nechat tenhle šok vyhnat z makovic chůzí houpavou krajinou zvlněnou? Stavíme se ještě u svatýho Martina, tam, co byla ta původní vesnice, co ji v šestnáctým století vypálili a zvostal tam jen kostel a je tam taky dobrej cintorín s úžasnou márnicí. Přijdeme tam na lepší myšlenky, trochu prokombinovat to dětský veselí s klidem mrtvol. To mám rád. Jdeme? Tohle místo miluju, ten nízkej obzor a vysoký nebe. Podej mi ruku, jo?

17.3.2002