Velká potřeba za bůra, vymočení trojka, tomu říkám příjemné uvítání. Aerodynamická žlutá tramvaj, to jsem ještě v životě neviděl. Ale správní profíci jezděj po Plzni pouze v bílej škodovce.
U W+W se může na záchod zadára, pročež je tam příjemně. Ani černej kocour nejeví známky nevlídnosti, prostě se jen tak protahuje a chrápe na židli. Z obrovskejch repráků se linou dobrý songy a ve sklence se zlatí prazdroj, vždyť jsme ve městě piva. Historka stíhá historku, moudré podotknutí vystřídá hluboké zamyšlení. Trošku musím krotit svůj sklon skákat lidem do řeči, zasazen do gauče jak pugét do vázy, šklebím se spokojeně.
J mě sem tam pohladí po ruce, její sametové kalhoty jsou příjemné na dotek, ale i kdyby byla oblíknutá do šmirglpapíru, stejně bych se k ní lísal. Nemůžu se vynadívat na její černý vlasy a velikánský panenky uprostřed velkejch očí. Zatím co W ve své špinavým nádobím přetékají kuchyni pochystá lahodný pokrm, vyjedeme s W a J a mladým M do přírody. W lehce machruje, M puberťačí s J, a já od radosti machruju a puberťačím.
Z kopce je výhled na rozvodněnou hnědou řeku, les na protějším kopci a pošmourný nebe. W trochu brblá, že by radši sluníčko. Mně ale na počasí nesejde. A pak k W+W narvat si břicho ukryté v triku s vychechtaným sluncem, a potom hurá domů do Libně, a tam zase jako každej den a každou noc objímat J.
Tyhle výlety, ty mám rád. A pokaždé se z nich musí zaslat pohled babičce J. Podepisuju se na nich čitelně.

23.3.2002