Stál jsem ve frontě na lístky v cizím, ale přitom povědomém, podzemním klubovém kině. Dal se tam se mnou do řeči jakýsi užvaněný kluk. Vyprávěl mi, že se přihlásil do závodů v plavání pro homosexuální páry, ale on nemá nikoho, kdo by s ním byl v dvoučlenném družstvu, a tak bude plavat za dva.

Docela mi dalo zabrat, než jsem mu vysvětlil, že by se tedy, když už chce plavat, měl přihlásit do úplně jiné soutěže, že samotného ho do štafetového závodu nepustí.

Potom jsem nad ním mávnul rukou a chtěl vytáhnout peněženku ze zadní kapsy u kalhot a ejhle, ona tam nebyla. Hned jsem se otočil k tomu povídavému mládenečkovi, co se chtěl vloudit mezi sportující homosexuály. A on samozřejmě držel moji peněženku ve své ruce. Vytrhnul jsem mu ji a hned se do ní podíval. Peníze v ní byly, ale z mých dokladů a různých průkazek se na mě šklebily fotografie toho vykutálence. Musel jsem je sloupnout, a teprve pod nimi byly moje vlastní fotky.

Kapsář se celou dobu tvářil, jako by se vůbec nic nestalo, a měl ještě tu drzost, že mě chtěl pozvat na film, kvůli kterému jsem stál ve frontě před pokladnou. Nějak mě postupem času přešla zlost a už jsem neměl sílu se s tím drzounem hádat. Radši jsem se zaposlouchal do písničky o tom, jak se honila královna s chrtem, aby mohla ulehnout k nohám svého pána, ale to už mě začaly bolet plíce a ocitnul jsem se zpátky ve svém bytě.

Vzrůstá ve mně podezření, že ten člověk na těch fotkách v mých průkazkách vypadal jako indián.