Úplněk v patách
Nad hlavou zeměkoule
Temné oči prokletého
Mě k smrti vyděsily
Sestřičko mého srdce
Dcero jediná, kterás mě
Mateřskou něhou ovinula
Kde jsi?
Jak tuto noc bez sebe přežijeme?
Černočerná je
Bez konce

Jarek: Tak tedy, Lotharíno, ty si nedáš pokoj. Ty nikdy nemáš dost. Člověče, jak tak poslouchám ty tvoje nový veršíky, tak mě docela obchází hrůza. Úplně se mi kroutěj střeva při představě, jak si to šněruješ vesmírem, a ještě ke všemu vzhůru nohama. Ty máničko zamrzlej, to musíš bejt věčně zamilovanej?
Lothar: No, já si fakt nevymejšlím, tahle noc, tu bych ti nepřál.
Jarek: To fakt bez tý Jany nedokážeš ukočírovat ty svoje zběsilý fantazie?
Lothar: Dovedu, nejsem dítě, ale těch cigár a kafí, doboha.
Jarek: Hele, něco ti k tomu řeknu. Jen tak stručně, nemám moc času, pospíchám za Emanuelem, máme spicha, nahrál mi další Einstürzende Neubauten. Tyhle hroutící se paneláky, nebo jak Emanuel, známej germanofil, říká "novostavby, co sem vtrhly", ty fakt můžu. Ale zpátky k věci, kabalisti vždycky říkali, že zlo je "nedostatek světla". To k těm tmavejm očím, nojo, ale on i černookej Lucifer se jednou vrátí k Bohu, osvícen poznáním, kterého nabude tady ve světě. Sice prolomil zákonitosti jednoty, posedla ho touha, láska nejen k jedný ženský, ale k celému světu, ale on to není žádnej smrtelnej hřích. Vlastně je Bohu obzvláště milej. Ten Lucifer, Světlonoš.
Lothar: Trošku zase ty tvoje jabka a hrušky, ne? Ty oči, to mě zase chtěla uhranout jedna Cikánka. Ale ono je to vlastně to samý.
Jarek: No jo, taky se mě pokoušela dostat jedna tahle černooká dcérenka, dobrej románek, docela jsem v tom lítal, furt kudlu v kapse, kvůli těm jejím bratříčkům s břitvama, ale co by jeden neudělal pro chvilku slasti, že jo. A hlavně my berserkové milujeme, když se kolem ženský motaj rváči, to pak to má ten správnej říz. Čím je jich víc, tím víc to žeru. To víš Libeň, ale co ti budu vykládat.
Lothar: No. Ale trochu jsme odbočili, ne?
Jarek: Ale kdepak. Mluvím o lásce, základní věci, která to tady všechno diriguje, jenže i moc lásky, když se kapičku nezředí, může být jed. Ten nejčernější. Ještě jsem chtěl říct, k těm temnotám, hádej, proč jsme křesťani? Co takhle o světle, které sestoupí do temnot. Hádej, proč slavíme vánoce v době nejhlubší tmy? A každej rok, už co je náš svět světem.
Lothar: Jo, jo. Vánoce, z těch mám docela hrůzu.
Jarek: Ty jsi dneska nějakej moc pozitivní zase, ne? To já se na Ježíška těším jak malej.

29.11.2001