Jarek a Lothar o meditaci
Jarek: Co tady děláš, takhle v noci?
Lothar: Nemoh' jsem usnout, věčně se mi něco honí palicí, a tak jsem si řek', že zajdu za tebou, abys mě potěšil slovem a písní.
Jarek: Na píseň je trochu hluboká noc, ale pár slov klidně utrousím, víš, že tvoje blaho je i mým.
Lothar: Hele Jarku, jak to mám udělat, abych to trochu zklidnil, to hejno myšlenek, přání, vzpomínek, kořeněnejch rozcitlivělejma citama k nepřítomné?
Jarek: Velmi jednoduchá rada, vypustit to všechno z hlavy a pomeditovat.
Lothar: A jak?
Jarek: Je mnoho druhů tohoto špásu. Na každýho platí něco jinýho. Někteří klečej a modlej se k svatejm obrázkům, jiný si pouštěj uklidňující tóny a hleděj na květinu či jinou líbeznost, jiný přitom nehybně seděj a vejraj třeba do holý zdi. Nedoporučuju. Jarkova meditace je samosebou o něčem jiném. Jarkova meditace probíhá vleže.
Lothar: No to je mi jasný, že se u toho nenamáháš, ty líná osobo.
Jarek: Línej, nelínej, ale vím, jak na to, a o to jde, ne? Takže meditaci coby uvedení jinam pokládám za blbost, meditovat se má za plnýho vědomí. Hezky prozkoumat, na co tak mám nutkání myslet nejvíc, a ostatní přitom nabude určitý takový jako zbytečnosti, malichernosti, prostě zjistíš, že většina věcí se vyřeší sama, nebo tomu musíš kapku pomoct, ale jen v tu chvíli, kdy o to jde, a ne si tím zbytečně zamořovat mozek.
Lothar: No a co pak děláš s tím zrovna důležitým?
Jarek: Ono samo se to děje, hlavně to chce trochu času, vyčkat, až tě přejdou emoce, jak hezký, tak nepěkný. Tak samo od sebe se to potom posune tam, kam to patří. Do kapitoly vyřešeno. I když to třeba teprve má nastat. Třeba ty a Jana, koumáš to zaníceně, trápíš se, že tady zrovna není a tak, ne? Když si v klidu srovnáš všechny úhly, pod kterými to vidíš ty, ona, třeba i nejbližší okolí, samo od sebe by se měla vydestilovat ta hlavní esence. Láska. Ne, vole? A proč by ses tím měl nějak mučit? Vždyť je to nejlepší, co může bejt a o co v podstatě všem jde, a ty blbe jsi těsně u zdroje, nikdo tě nevraždí a tak. Děláš z toho zbytečný drama. Tak si prostě zjisti za klidné a uvolněné průtočnosti myšlének, že ji máš rád, ona tebe, a ono to bude pěkný. Ne, lyriku?
Lothar: No. Škoda, že nemám tvoje meditační vlohy. Ale když to tak s tebou probírám, tak se mi vlastně docela ulevilo. Takže jo, jdu spát. Čau.
Jarek: Hele, Lothare, kdybys mluvil s Kateřinou, tak jí vyřiď, že jí taky přispěju na ty její terapeutický činnosti a workshopy, ať nejsem za škrta.
Lothar: Jo, řeknu jí, že mě chceš trumfnout, a tak jí dáš minimálně dvakrát tolik co já. Aby si nemyslela, že jsi nějakej měkkosrdcatej trouba altruistickej. Jo?
Jarek: No, to ti teda pěkně děkuju, ty parchante.
28.12.2001
