Jarek: Lenko, mně pivo a Lotharovi jedno kafe, on je teďka abstinent, co?
Lothar: No a co má jako bejt, ti to vadí?
Jarek: Ne. A proč jsi takovej načuřenej?
Lothar: Ukrutně mě sere ten summit, fízláci, vojáci, politici, tahle pakáž.
Jarek: A to je to tak důležitý, že ti to dokáže zkazit náladu? Kdyby tě bolel zub, to bych chápal, ale rozčilovat se kvůli těmhle kašparům? Máš to zapotřebí? Mně jsou všichni ukradený, tyhle podivný lidi z podivnejch světů.
Lothar: Ty jsi dobrej, jsi furt zalezlej buďto doma, nebo tady Na růžku a nemusíš každej den, celej tejden, chodit po tomhle mrtvým městě, kde se i poslední pitomec v uniformě tváří, jako by zachraňoval celej svět.
Jarek: Hm.
Lothar: A představ si, co mi řekla Klára, když jsem jí řek, že mě ty státníci, co musej bejt tak ukrutně chráněný, serou.
Jarek: No, co ti řekla?
Lothar: Ještě předtím, než to ze mě samo vypadlo, to nasrání, tak se smála jak pominutá, když mi poklepala na rameno a já se lek, měl jsem na uších volkmena, no. A pak jsme o tom mluvili, o tej maškarádě vojenskej, co dusí celý město, no a ona, že bych měl vědět, že archetyp vládce, krále je tu odjakživa, že tyhle hlavy jsou jako první cíl a tak byly vždycky chráněný. Měl jsem na jazyku nějaký to nadávání, ale ona mě ještě přibrzdila, a že na ty moje naježenosti nemá náladu, šup a pelášila pryč. Jsem tam stál nasranej, nadával si pro sebe a náladu jsem měl tedy děsnou.
Jarek: Moc to nechápu, co je na tom takovýho hroznýho, proč se čílit?
Lothar: A pak Tereza plácala o tom, že byla ve Vladislavským sálu, jaká to byla nádhera, ta večeře dirigentů západního světa, jak byli všichni rychle obsloužený, měla u toho takovej ten blaženej patolízalskej pohled, zářilo to z ní, ta důležitost, že byla u toho, jsem měl co dělat, abych jí neposlal do prdele.
Jarek: Hele, a nemůžeš myslet na něco jinýho? To tě ty figury nahoře, co si myslej, že jsou nepostradatelný, že dělaj dějiny a tak, fakt tak rozhodily?
Lothar: Sám to nechápu, jsem z toho absolutně vodvařenej. Třeba jsem šel kolem hloučku těch fízlů v černým, s přilbama, člověče, já měl co dělat, abych nevlít do nějakýho průseru, mě tak serou tyhle obránci svobody, co absolutně nemaj šajna, co to je lidská svoboda, v těch jejich mozcích je něco úplně jinýho.
Jarek: Co?
Lothar: Po tom radši nepátrám.
Jarek: No, dneska koukám toho moc nevymyslíme, co takhle jít domů? Čumět na bednu?
Lothar: Jo, radši jo, ale na zprávy ne, jenom nějaký ty pitomý filmy o krokodýlech nebo něco v tom duchu.
Jarek: Ještě že je ten summit už fuč, takhle dementně vyladěnýho tě dost nerad vidim. Lenko, platíme, jo?

22.11.2002