Tak ty se bojíš, že to nezvládnu,
že přejít přes tenhle most nedovedu?
No, to se pleteš, já bych ho nejspíš přešel,
jenže co když dostanu strach z tvého strachu,
a začnu si myslet, že ty sám bys to zvládnul,
ale díky tomu, že jsem tady já, tak máš strach,
ne o sebe, ale o mě.

Ty sám bys ho určitě přešel,
s chladnou hlavou a jistým krokem,
a teď jak máš ten strach o mě,
tak se ti budou klepat nohy
a kvůli tomu strachu
můžeš spadnout dolů.

Já tedy mám strach, že ty máš strach,
a když půjdu první já,
tak ty se na mě budeš dívat tak upřeně a vylekaně,
že je taky docela možné, že se mi to nepovede.

Nebylo by lepší se bát přestat?
Já se přestanu bát, když i ty se přestaneš bát.

Dobře začnu s tím já,
vůbec se už nebojím,
že ty máš strach, slyšíš? Co? A ty?

Hele, jdeme.

Most se pod jejich nejistými kroky houpal poměrně zlověstně,
oba však přešli na druhý břeh.
Ruce měli zpocené,
ale strach nechali na druhé straně propasti.

4.8.2002