Commonwealth CA-4, CA-11 Woomera

            Woomera je název vrhací tyče, s jejíž pomocí australští domorodci zvyšují rychlost a průbojnost svých loveckých oštěpů. Toto bojové jméno nesly také prototypy domácího australského dvoumotorového letounu, vyvíjeného v době války, ale bohužel ne tak úspěšného jako skutečné woomery domorodců.

            V roce 1936, když někteří předvídaví státníci začínali cítit na dálku dým budoucího světového požáru, byla nastolena v Austrálii otázka, která se mnohým zdála být zbytečná – o bude země dělat v případě nového světového konfliktu. V minulém byla zásobárnou lidského materiálu a také surovin a výrobků, ale pokrok v technice dal tušit, že tomu tak příště nebude. Austrálie se proto rozhodla zbavit se své přílišné závislosti na Velké Británii jako dosud hlavního dodavatele těžké a také letecké techniky. Australská vláda vyvolala zakladatelskou akci, jíž se účastnily největší firmy země (ocelárny, hutě zinku a olova, chemické závody, loďařské podniky apod.) a také americká firma General Motors. Výsledkem bylo zřízení velkého leteckého závodu Commmonwealth Aircraft Corporation Pty. ve Fisherman´s Bend v Melbourne. Továrna měla drakařskou a motorářskou sekci. V roce 1936 ji navštívili zástupci firmy z USA a jako první práci vybrali licenční výrobu cvičných strojů North American NA-16. Nastaly některé technické změny, ale to je již jiná kapitola. Rozhodující je, že se produkce slibně vyvíjela, všichni zúčastnění získávali zkušenosti i tvůrčí odvahu.

            Šéfem drakařského závodu byl Wing Commander L. J. Wackett, člověk velkých organizačních schopností i značných konstrukčních zkušeností. Rozhodl se jich plně využít a nabídnout australskému letectvu vývoj dvoumotorového moderního taktického bombardovacího, průzkumného a torpédového letounu, přizpůsobeného podmínkám této části světa. Royal Australian Force (RAAF) projevilo zájem, vypsalo patřičné specifikace 15.4.1940 a Letecký výbor vlády mohl subvenci 50000 australských liber na vývoj. Projektovaný typ se na zýval CA-4 a zatím se mu říkalo Wackett Bomber. Jméno Woomera se vynořilo mnohem později.

            Řešení bylo originální. Samonosný dolnoplošník s kovovou konstrukcí (ocelové trubky v kostře trupu) poháněly dva hvězdicové motory Pratt & Whitney R-1830-S3C3-G Twin Wasp po 808 kW (1100k). V zádích gondol nad křídlem byla dálkově ovládaná střeliště, každé s dvojkulometem Browning ráže 7,7 mm; zaměřoval je druhý pilot/střelec, sedící v zádi dlouhé prosklené kabiny. Pilot vpředu mohl zaměřovat čtyři pevné kulomety stejného typu umístěné v neprosklené přídi trupu. Třetí člen osádky byl bombometčík/navigátor/střelec, jehož pracoviště bylo ve výstupku pod trupem. Dozadu dolů mohl střílet pohyblivým kulometem Vickers K ráže 7,7 mm. V každé motorové gondole byl na obou stranách dvojitého zataženého kola podvozku závěsník pro jednu pumu 113kg, osm pumiček po 11kg se mohlo nést pod vnějšími částmi křídla. Alternativně se mohly zavěsit dvě pumy po 227kg, nebo dvě torpéda Mk. XII pod střední část křídla u trupu. Pumy se mohly svrhovat ve střemhlavém letu.

            Vývoj probíhal velmi rychle a za 17 měsíců od zahájení konstrukce, tedy 19. září 1941, mohl F/L H. F. Boss-Walker zalétat prototyp. Měl sériové číslo A-23-1001. Spěch vývoje a nakupení náročných a nevyzkoušených prvků se však ukázaly být nad síly tvůrců tohoto letounu. Při zkouškách se střídalo několik pilotů a všichni vlastně jen sepisovali nedostatky. Obtíže byly i s hydraulickým ovládáním kulometných střelišť. Výčet všech zjištěných závad byl příliš dlouhý. Byl osudný pro budoucnost tohoto typu, protože v květnu 1941 se rozjela velkoprodukce letounu Bristol Beaufort v soustavě vládou řízených leteckých továren a tím byly potřeby RAAF v této kategorii více než pokryty. Výpočetně sice dosahoval CA-4 vyšších výkonů než Beaufort, ale realita byla jiná.

            Dne 15.1.1943 dlouho zkoušený prototyp CA-4 ve vzduchu vybuchl a v jeho troskách zahynuli dva ze tří letců na palubě. V továrně však již delší čas pracovali na novém stroji CA-11 Woomera, který by eliminoval většinu stížností a naopak nabízel nové kvality. Koncepce zůstala v jádru shodná, ale vše bylo dokonalejší. Motory R-1830-S3C4-G dávaly po 882 kW. V přídi byly dva kanóny Hispano 20 mm a dva kulomety Browning, zcela překonstruovaná gondolová střeliště však měla stejnou výzbroj, stejně jako výstupek pod trupem. Pod centroplánem křídla byly čtyři závěsníky po 227kg či pro dvě torpéda Mk. XVI. Nový CA-11 (A23-1) zalétal pilot G. R. Board dne 7.7.1944. Letoun se jevil o mnoho lepší než předchůdce, ale za dané situace a při množství dalších problémů, které jeho zkoušky rovněž doprovázely, byl osud nejasný. Továrna sice pracovala na druhém prototypu A23-2, u něhož se počítalo s motory R-2000 po 992 kW (1350k) a připravovala se sériová výroba typu CA-11A s motory této třídy, ale v září 1944 byla zakázka zrušena. Prototyp CA-11 se nadále zkoušel, převzalo jej i RAAF, ale v prosinci 1945 šel již do skladu a v lednu 1946 do šrotu.