I otevřel jsem oči.

I opět jsem je zavřel.

Zničen.

Svět se stále točí.

Kráčím

Slyšíte ty kroky?

To nejsou kroky

To umíráček bije půlnoc vaší minulosti

Smutné...

Snad?

Ale o tom jsem zde mluvit nechtěl - ne dnes, snad někdy jindy. Vidíte ten obraz na pozadí Mr. St. John, CSc.

Přesně ten.

Tak o tom mluvit taky nebudu, ale už jsme blíže k tématu.

Hospoda. Modré nebe. Zpívající slunce. Zářivě svítící ptáci. Stůl. Pivo, Víno nebo co Vám hoví více. Za Vámi reproduktory a z nich... Ano skutečně - line se z nich zvuk. Někdo by řekl hudba, ale co Já vím, kde Ta má své hranice, takže zůstaňme u pojmu zvuk. Sedím. Mám ten pocit, že sedím na něčem. Možná na židli, ale na tom nezáleží. Vraťme se.

Pivo.

Zpívající slunce rozechvívá stín, jež vrhá můj škopek. Jsem detailista. Vidím ve stínu škopku bublinky plazící se po stole pryč ze stínu. Pivo vyprchává, stárne, zvětrává, vypařuje se, není. Ale tak dlouho čekat nebudeme. Konec konců toto není první pivo ani druhé, ani šesté ani čtyřiadvacáté. Popíjím své osmé pivo. Začínám mít rád lidi. Alespoň některé, ale budu tvrdit, že je mám rád všechny. Za lež nic nedám a budu vypadat jako humanista.

Nejsem zde sám.

Je zde se mnou pán Bůh - Modré vlasy, Modré oči, Modré nebe, Zlaté zuby, Desatero piv, vín anebo co Vám hoví více. Je. Vidím jej, z toho usuzuji, že je. Vy jej nevidíte, takže mně budete muset věřit. Ale, když jste schopni věřit v pána Boha, Alláha, Buddhu, Satana, Sebe, tak proč byste nemohli věřit mně. Mluvíme spolu. Nevím, zda-li mluvíme za sebe. Možná za nás mluví naše pudy, ale ty jsou koneckonců naší (lidskou) součástí. Každý obaluje ty pudy jiným balastem. Věřte tomu. Mám pravdu!

Pane Bože, to je zase den.

Ano je.

(Ticho......)

Pane Bože, to je zase nuda.

Ano?

Vy se nenudíte?

Ne!

Pane Bože, jestli Vám to nevadí tak Vám budu říkat Ty (anebo i ty).

Ano.

Hej ty, Jak jsi moh vymyslet takový...

takový...

no však se podívej kolem sebe, však ty víš co myslím.

Nevím, jsem jenom pán Bůh. Blbý titul, blbý jste mně dali.

Moc, jste si ode mně slibovali, ale Já, Já jsem vám nic neslíbil.

Nedělej jak kdybys nečet bibli. Tam praví se.

(Ticho......)

Na co čekáš, Já jsem ji nečet, tak jak mám vědět co se tam praví, ale určitě se tam praví. A mám ten pocit, že praví se tam něco jiného než takový...

no však se podívej kolem sebe, však ty víš co myslím.

Ne, Já jsem ji nečet!

(Ticho......)

O čem je?

No o tobě, ty...

(Ticho......)

Přichází další zákazník je oblečen v bílém hávu, místo očí mu vidím jen zrcadlové sluneční brýle. Zdraví nás. Mluví k nám. My zatím mlčíme, ale to přejde.

Hello, Hello My Goddie, the eyes of cursed deer, even smile spoilt with sudden fear. Yes it's me. I am me. And Ahve gatta neim.Pivo? Nein! Víno, to jo. Ich heisse. Snad matu vás trochu svým jazykem.To přejde, třebas je to jen sen.

Vězte, že Já Ďábel jsem,alespoň někteří mně tak říkají. Tadyhle ten (ukazuje na pána Boha), jenž dnes pod obrazem božím je uzavřel se mnou jisté tajné kontrakty o nichž Vám nic nepovím. A kvůli němu tady dnes přicházím.

Co podvodů jsem se od Vás dočkal ano od Vás co sedíte tam, kde sedíte. A ten v něhož mnozí věříte za to může - že není takový, jakého jste si jej vysnili. Idealisti pitomí.

Koukám se Vám do očí. Můžete mě vidět - stačí jenom v monitor delší dobu čumět. Ale ano jste to vy. Tak otevřete oči a vytáhněte si z kapsy zrcadlo.

Čekám až to uděláte.

Ano pořád mluvím k Vám, jež si tento balast čtete a čekám.

Tak vytáhněte to zrcátko!!!

A teďka se do něj koukejte. Dlouze. Ještě déle. Slušnost je dívat se do očí - Sobě. Nořte se do sebe. Vnímejte jenom svoje oči. Nic jiného neexistuje. Vrchol narcismu? Už se začínáte mít rádi? (smích)

Co to děláš ty vožralo!

Já hledám zrcátko! Mohl bych použít svého odrazu ve škopku?

Ale to víš že ano! Ale Já nehovořil k Tobě.

Jojo nejo nojo, bráško bude to jako za starých časů. Budem se koukat sami sobě do očí.

A smát se.

Začíná se dostavovat nostalgie. Tak dobře. Ožralcům by se nemělo oponovat.

Vzpomínáš jak jsme se tenkrát vsadily o to kdo vymyslí lepší vtip.

Vzpomínám. Už na mě ta nostalgie taky přichází.

Ty jsi tenkrát vymyslel vesmír a Já - jsem na to hrdý - lidi.

Smutně - Vyhrál jsi.

Hysterický smích. Nepřeskakujte předchozí větu jako konstatování. Nechte ji v sobě žít.

Ale víš co sem se dneska dověděl. Tady ten pan Bílý mě tvrdí, že je o mně napsána nějaká knížka, ve které si mě ti ...... idealizují (estli sem to správně pochopil?)

O tom už jsem tady kdesi mluvil. Já ty lidi trochu znám. Zvláštní druh. Mohl bych říci nedokonalý zmetek, vrchol tvořivosti, stvoření boží (smích). Velký mozek a málo instinktů. Hodní i zlý. Dobří i zkažení. Chutní i nejedlý. Nihilisti i do života zbláznění. Nebýt mozku byly by spokojenými živočichy.

Možná?

Slunce a pod ním bažiny
Přesouvám se do jiné roviny
Balast se plíží ke konci
Jsem už unaven
Nechce se mě dále psát
Nevím nač se ještě ptát
Snad mohl bych Vám říci co dělo se dále
Jen v náznacích - ne dokonale:

Pán Bůh se hystericky smál
Ďábel ten se rozčiloval
To Vy - čtenáři - jste jej naštvali. Měli jste si vytáhnout zrcátko.
Vy hajzli! Vy jste to neudělali
Já jsem to za Vás odnes
Nožičky a ručičky měl jsem přibity ke kříži
Krev a výraz hrůzy
Pán Bůh i Ďábel se náramně bavili

Tady byly momenty ticha, kdy se pán Bůh vžil na okamžik do mé situace a přišlo mu že je ten vtip dost černý, ale pak se nad to povznesl.

Pak se opět smáli.
Kolem lítali zářící ptáci.
Slunce změnilo se v ráj - přestalo zpívat.
A v tom tichu bylo slyšet šumění smrti a bouření moře.
Přišla. Byla tichá, slušná, krásná, snad nejkrásnější jakou jsem znal.
Na kříži jsem se s ní pomiloval.
Dala mně za to, to nejlepší co jsem v životě zažil, separovala mě od těla.
Neupozornila mě na to že ničím jsem byl a v nic se vracím.
Takto skončila má sebeprojekce, mé ego, které jsem nazýval životem.
Vědomí přestalo být a Já Autor přestal jsem snít

s Bohem.