II.

Den jako každý jiný. Bez zvláštních výkyvů do radosti či zlosti. Nějakou dobu jsem se pozoroval a zjistil jsem, že život prostě plyne. Radost jsem již nepocítil pěknou řádku let. Spíše bych však tvrdil, že nevím co to radost je. Vždyť porozumění si vyžaduje sdílenou zkušenost, jak mám tedy tomuto pojmu rozumět? Neznám však ani zlost. Rád se však procházím. Mám aspoň pokoj od manželky. Sekl jsem se - neměl jsem se nikdy ženit. V posteli mě to s ní už nebaví; no a! Každý jsme nějaký. Mě třeba přitahují muži. Vyzáblí i tlouštíci. Modroocí i hnědoocí. Staří i mladí.

Je to tu zvláštní. Jsem totiž v parku - často se vracívám na místa činů. Ten park má atmosféru. Jsou v něm rozestavěné červené lavičky. Na nich přes den sedávali důchodci. Ale doba se změnila - naše mládež zlikvidovala co se dalo a stala se hrozbou. Důchodci už tu nesedávají. Ale teďka je konec-konců noc. Řekl bych skoro půlnoc. Tak co by tady dělali. Po zemi se válí listí. Šustí. Ale možná že šustím já. Na nebi visí měsíc. Jeho nechutné paprsky způsobují, že je světla více než mám rád. Ale ještě horší je záře civilizace. Odporné reklamy na všechny možné hnusy, jež se na nás snaží působit svoji nechutnou září i v noci. Je mně z nich na blití. Ještě že jsou tady ty stromy, které jim alespoň trochu stíní. Řekl bych, že jsou to lípy, ale nejsem žádným přírodovědcem takže za svůj popis neručím. Za stromy určitě stojí lidé a smějící se mrtvoly. Místo očí jenom ďůlky, hořící zbytky srsti. Vlkodlaci a i jiné stvůry zde číhají na své oběti. Taky jsem tu číhal. Dočíháno jest. Kdyby šel někdo kolem, měl bych ho chuť zabít. To se stává. Lidští kreténci zajisté právě sedí u televize, požírají chipsy, chlastaj Colu, vošahávaj svoji holku a nohou přepínají programy v televizi. Určitě tam dávají fotbal, vysmáté ksichty politiků anebo jejich filmových reprezentantů. Snaží se nám tvrdit, že jsme jednolitá masa bažící po úspěchu, lepší technice, krásných autech, pitomých sex-bombách, spasení, vyšší životní úrovni. Taková sex-bomba to je vám jednoúčelové zařízení. Akorátže je to živé. Živočich je to podobný trepce, ale péči si to vyžaduje mnohonásobně větší. A co zato máte? Image. Každý savec druhu homo sapiens, při pohledu na ní spustí podmíněnou reakci - začne slinit. Možná, že jsem si to spletl s něčím jiným.

Tak tady se to před týdnem stalo. Ale měl to rychle za sebou. Jenom troška krve zkropila zem. Alespoň lépe porostou stromy. Jestli ho byla škoda to nevím. Ani nevím jak by se to dalo poznat. Měl žluté vlasy obarvené na černo. V poslední fázi je měl červené. Pohled měl mírně desperádský s příchutí psychické nevyrovnanosti. Třeba jsem mu svým skutkem pomohl. Na sobě měl károvanou košili. Na nohách měl černé botky. V uchu neměl náušnici. Šel a nepřítomně zíral před sebe. Občas přimhouřil oči. Poznal jsem ho hned. Nebyl to špatný kšeft. Teďka půjdu do hospody a trošku se napiji. Domů se mně každopádně nechce. Číhá tam moje Xantypa a její spratci. Možná jsou moji. Kdo ví? Každopádně je musím živit a dávat jim prachy na ty odporný chipsy a Colu.


Je to tu zase narvaný. Chlast teče proudem do chřtánů vožralců, mládeže, intelektuálů a jiné lidské havěti. Na záchodě pak tečou proudy ven. Nejhorší jsou hysterický vožralý ženský. Naštěstí tady žádnou nevidím. Vypadá to tu jak ve vinném sklepě. Většina pije pivo. Jdu si taky pro jedno. Hrozím se doby, kdy si půjdu pro jedno a dostanu jednu Colu. Všichni kolem budou chlastat Colu a pak střízlivý v nočních hodinách nasednou do svých bouráků a se slovy to byla zase spářka odjedou do postelí. Fujtajxl. Odcházím do přístavku, tam snad bude prázdněji. Nemám kolem sebe rád lidi.

Je tu skutečně klidněji. Na stole je popelník a kytka. Asi kopretina. Na omak působí uměle. U vedlejšího stolu se tulí tři týpky. Jeden balící se nebo už zbalený párek a jeden napitý intelektuál. Párek má schlíplou náladu. Borka vypadá vcelku solidně. Odhadoval bych ji na 93-60-89. Možná že se mýlím. Je komerčně zmalovaná a vypadá jak kurva. Přinejmenším však bude ženskou volnějších mravů. Může ji být tak dvacet. Boreček je mně však sympatičtější. K tomu abych jej nazval koulí mu přebývá hlava a nohy. To se dá spravit. Má hnědé vlásky a modrá vočka - je prostě rozkošný. Hned bych jej vyměnil za svoji manželku. Ale kdo pozdě chodí..., Už je zadaný a co já zmůžu proti vášním jiných? Asi nic. Intelektuál má schizoidní poklidný pichlavý modrý pohled, nezdravou žlutou barvu, hnědé vlasy. Oblečen je v modré kravatě a hnědých přezůvkách. Pod kravatou má košili s morbidním vzorkem R.I.P. V botách má ponožky. Jednu žlutou a druhou oranžovou. Menšestrové kalhoty plandají na jeho vyzáblé konstrukci. V ruce třímá tužku. Pod tužkou je stůl a nad stolem papír. Něco si píše. Čumí na mě. A zase píše. Čumí do stropu a píše. Slastně zavírá oči a píše. Pivo do mě teče proudem a pak vytýká přefiltrováno ven ze mě do kanalizace, čističkami do řek, moří, oceánů, pak se vypařuje, prší, teče a pak z něj dělaj nové pivo. Parádně vymyšleno.

... Co tečka to hodina ...

Zavíračka. Odchod ke Xantypě. Další den, další vraždy, další peníze, více peněz, hromady dětí, jedno horší než druhé, hřbitovy stále plnější, ani živí už nemají kde bydlet, další hromady dní, další vraždy, psychiatrická léčebna, kriminál, kopa let, stáří, lidi jsou čím dál tím horší, vražda Xantypy, kriminál, procházky parkem, zničené lavičky, smrt.