Bylinky: Levandule lékařská

Lavandula officinalis

Levandule lékařská

syn.: Lavandula angustifolia, Lavandula spica

- původ:

západní Středomoří

- čeleď:

hluchavkovitých (Laminaceae)

- životnost:

vytrvalá

- popis:

stále zelený dřevnatý, rozvětvený polokeř s kůlovitým kořenem, sahajícím hluboko;

výška až 90 cm;

malé, intenzívně vonící modrofialové (také modré, fialové, růžové či bílé) květy od července do srpna lákající včely;

asi 5 cm dlouhé, úzké, ochmýřené, běloplstnaté až šedozelené, velmi aromatické listy;

plodem drobné, hladké, lesklé, hnědé až černohnědé tvrdky, po čtyřech v každém květu

- stanoviště:

suché, otevřené, na přímém slunci, s dobrým odtokem vody

(např. při suchých zdech nebo na skalkách)

- půda:

lehká, spíše suchá, písčitá, propustná, slabě vápnitá půda

(dobře poroste i v běžné půdě, špatně však snáší substrát přemokřený)

- výsev:

na jaře do misky v bytě či ve skleníku, později přepíchat a vzrostlé sazeničky (asi okolo 10 cm) vysazovat přímo na záhon

(ze semen se ale levandule pěstuje hůře )

- vysazení:

v květnu do sponu asi 45-60 cm, k vytvoření živého plotu i blíže

- rozmnožování:

na jaře stonkovými řízky (10-20 cm) z již vzrostlých rostlin; hřížením půdy okolo stonků; dělením trsů; semeny

- pěstování:

každý rok v březnu (případně koncem podzimu) za suchého počasí seříznout větve do požadovaného tvaru a pro bohatší květenství, avšak ne až do starého dřeva (rostlina pak velmi těžko obráží);

vždy slabě sestříhávat po odkvětu, odstřihávat starší a zasychající stonky i květenství

- přiživování:

- zazimování:

jen při mrazech pod -10 °C zakrýt slámou či chvojím a kořeny přihrnout kompostem

- někt.druhy:

Lavandula zahrnuje asi 20 druhů, které rostou od Kanárských ostrovů přes Středozemí až do Přední Indie. Např.:

Lavandula stoechas (francouzská levandule) - choulostivá, nachové květy a listeny, šedozelené listy; nejznámější příbuzná Levandule lékařské, je jemnější a má pronikavější vůni, pěstuje se především ve francouzské Provence, získává se z ní velmi kvalitní silice

Lavandula latifolia (levandule širolistá) - pěstuje se k destilaci silice

- n.kultivary:

Lavandula angustifolia cv. Vera (holandská levandule) - purpurové květy, štíhlejší, stříbřitější a kompaktnější listy

- užívané části:

květ (Flos lavandulae), celá kvetoucí nať (Herba lavandulae), samostatně listy; z kvetoucích výhonků a listů se destiluje éterický olej

- sklizeň:

mladé listy na koření kdykoliv, větvičky s květenstvím či pouze koncové klasy s květy stříhat těsně před rozvinutím

- konzervace:

sušení: větvičky s květenstvím - pozvolna ve stínu či na mírném slunci zavěšené ve svazcích (při umělém sušení za teplot do 40 °C); koncové klasy - ve stínu na lískách, poté květy zdrhnout a pročistit přes síto; listy - ve stínu rozprostřené na papíře;

zamražení: -

konzervace v oleji: větvičky s květenstvím, koncové klasy, listy

konzervace v octu: -

lisování oleje: -

kandování v cukru: -

- obsahuje:

(květ obsahuje více silice, nať více tříslovin)

1 až 3% silice (obsahuje hlavně linaloon a linalyacetát, dále např. borneol, isoborneol, cineol, geraniol, kafr a dalších asi 25 složek), asi 12% tříslovin, antokyany, hořčiny, pryskyřice, ...

- léčivé účinky:

antiseptikum, mírné diuretikum, účinné sedativum, svalové spazmolytikum, stomachikum

v léčitelství se používá výhradně květ, ve farmacii se používá k aromatizování léků

vnitřní použití (formou čajů): uklidňuje, zlepšuje psychickou odolnost, při poruchách s usínáním, migréně, bolestech hlavy, hysterii, nervozitě a stavech neklidu; k uvolňování svalových křečí; při nadýmání, průjmech, poruchách trávení a střevních potížích nervového původu; při funkčních poruchách v nadbřišku, dráždivém žaludku a křečích v žaludku; zvyšuje vylučování žluči; při silné menstruaci a menstruačních bolestech; při srdečních potížích; při kašli; potlačuje růst bakterií, odvodňuje, mírně snižuje krevní tlak

zevní použití (formou koupelí, bylinných obkladů, masážních olejů, mastí či silice do aromalamp): při nespavosti a bolestech hlavy, zmírňuje silné emoce a nervové napětí, silice povzbuzuje krevní oběh a prokrvení pokožky

koupele (max. 20 min): k léčbě funkčních oběhových poruch, jako relaxační a vzpružující přísada mající uklidňující a uvolňující účinky

obklady či koupele: při léčbě popálenin, spálené pokožce od slunce, špatně se hojících ran, ekzémů a plísní

masti: při zánětech nervů, revmatismu a dně

denní dávka: 3-5 g (čaj) či 1-4 kapky silice

kontraindikace: v těhotenství se vyhnout vysokým dávkám!

vedlejší účinky: nejsou známy

- v kosmetice:

při léčbě lupů a nadměrném vypadávání vlasů; květy na posilující pleťovou vodu pro jemnou a citlivou pokožku a při akné; do mýdel, silice jako přísada do voňavek, olej základem masážních olejů (např. při bolestech svalů)

- v kuchyni:

listy: používat do pokrmů v malém množství (jsou trpké)!

květy: k dušeným masům a k rybám, do voňavých džemů, kandují se, do levandulového octa

- recept:

Uklidňující levandulový čaj

2 čajové lžičky levandulového květu přelít 1 šálkem horké vody, nechat 5 minut vyluhovat a scedit.

- v domácnosti:

odpuzuje hmyz, provoňuje;

umístit do skříně, kde účinně ochrání oděvy proti molům; pálit na mírném plameni (např. na plotýnce) k provonění pokojů ; smíchat 20 kapek levandulového oleje s 50 ml žitné a 50 ml destilované vody a osvěžovat tak vzduch rozprašovačem

- vůně, okrasa:

voňavá bylinka, sušená si zachová velmi dlouho svou vůni;

do parfémů, potpourri, vonných polštářků a pytlíčků, k navonění oděvů či vlasů, k provonění bytu

- historie:

Rodové jméno Lavandula je odvozeno od latinského slova "lavare" – tj. koupat se, mýt se. Staří Římané ji totiž používali k provonění vody v lázni.

Koncem středověku se levandule označuje jako "rostlina Matky boží" zahánějící "necudné choutky. Lidé také věřili, že zahání démony (díky své těžké vůni).

Zpět na Bylinky