Bylinky: Máty

Mentha

Máty

- původ:

západní Evropa

- čeleď:

hluchavkovitých (Laminaceae)

- životnost:

vytrvalé

- popis:

v zemi plazivý oddenek s nadzemními výběžky;

výška 30-90 cm;

bílé světle růžové až nafialovělé květy od července do září;

většinou oválné, špičaté, světlezelené až tmavozelené listy někdy s fialovým pigmentem;

u máty peprné se plody nevytvářejí (rostlina se rozrůstá kořenujícími výběžky)

- stanoviště:

lehký polostín

- půda:

dobrá, vlhká, propustná, velmi humózní, vysoký obsah potaše

- výsev:

máty se ze semen nepěstují

- vysazení:

do sponu 30 cm do vlhké půdy s kompostem a bez plevelu na podzim nebo na jaře

- rozmnožování:

dělením trsů a podzemními oddenky na jaře či na podzim, stonkovými a kořenovými řízky v létě, sama se rychle rozrůstá

- pěstování:

mohutně roste (potřebuje místo na rozrůstání - nebo místo pro ni „uzavřít“);

v létě seřezat pro omlazení porostu; květy ihned odstřihávat, aby nedošlo k nežádoucímu křížení;

při napadení rzí (houbové onemocnění) rostliny ihned vykopat a spálit, nové rostliny zasadit raději na jiné místo;

jednou za 4-5 let záhon přemístit

- přiživování:

kompost

- zazimování:

není potřeba;

jinak lze pěstovat v bytě, ale pravidelně zalévat

- někt.druhy:

existuje nejméně 25 druhů máty, které se snadno kříží a jsou velmi proměnlivé, proto je velmi obtížné stanovit jejich přesný počet

Mentha x piperita (máta peprná) - bílé, světle růžové či slézové květy; oválné, špičaté tmavozelené listy s červeným nádechem; kulturní rostlina hybridního původu (máta vodní + máta klasnatá nebo rolní), vzniklá údajně koncem 17. století v Anglii, mající v zemi plazivý oddenek s nadzemními výběžky

Mentha arvensis (máta rolní) - planě rostoucí druh

Mentha arvensis var. piperascens (japonská máta) - kulturní odrůda máty rolní, pěstuje se průmyslově na Dálném východě pro vysoký obsah mentolu v silici (až 90 %)

Mentha x rotundifolia (máta okrouhlolistá) - oválné světle zelené listy, bílé nebo růžové květy, nehluboko zanořené šlahouny

Mentha x spicata (máta klasnatá, tzv. spearmintová) - slézové květy, oválné a ostře špičaté listy, buď hladké a jasně zelené, nebo chlupaté, svraskalé a šedavé, nejméně štiplavý, jemně vonící druh

- n.kultivary:

Mentha suaveolens (jablečná máta), Mentha requienii (korsická máta), Mentha x piperita cv. Citrata (bergamotová máta), Mentha piperita cv. Crispa (kadeřavá máta peprná), Mentha x gentilis cv. Variegata (zázvorová máta), Mentha x aquatica cv. Citrata (citronová máta), dále máta pomerančová, bazalková, čokoládová, fíková,...

- užívané části:

listy, nať s listy

- sklizeň:

čerstvé listy po celé léto, celou nať před kvetením

(lze sklízet 2-3krát do roka)

- konzervace:

sušení: listy, nať (sbírané krátce před kvetením) - v suchu a temnu rozprostřené na papíru v tenké vrstvě nebo nať zavěšená ve svazečcích

zamražení: listy

konzervace v oleji: listy

konzervace v octu: listy

lisování oleje: listy sbírané v době plného květu

kandování v cukru: -

- obsahuje:

velké množství silic obsahujících mentol (asi 50 %),

menton, cineol, limonen, mentofuran, karvol atd.;

flavonoidy, třísloviny, hořčiny, ...

- léčivé účinky:

spazmolytikum, tišící, chladivé, prokrvující a dezinfekční účinky;

nejcennější je máta peprná (obsahuje mnoho mentolu)

vnitřní použití (především formou čaje): při chrapotu a nachlazení, při špatné látkové výměně, žaludečních nevolnostech, křečích zažívacího traktu, zažívacích, žlučníkových a střevních potížích, nadýmání

zevní použití (především formou mátového oleje): při bolestech, na kožní onemocnění, při respiračních obtížích, při masážích ztuhlých a bolestivých svalů, při bolestech hlavy a migrénách (masáž spánků), na prokrvení tkáně či místní znecitlivění, vdechování kapek oleje uvolňuje nos při silné rýmě a nachlazení

denní dávka: 3-6 g (čaj), 6 kapek (silice)

kontraindikace: nenanášet silici na poraněnou kůži ani na sliznice, u dětí nenanášet na obličej (může vést k udušení); raději neužívat při žlučových kamenech, vyhnout se delšímu vnitřnímu používání ve velkém množství a nepodávat malým kojencům; může také snižovat tvorbu mléka při kojení

vedlejší účinky: éterický olej, ale i samotná máta můžou dráždit pokožku; při citlivém žaludku se můžou vyskytnout žaludeční potíže

- v kosmetice:

čerstvé listy žvýkat pro vonný dech, silný vývar léčí rozpraskané ruce, pro osvěžující koupele; využití v ústní kosmetice (do zubních past, ústních vod), do masážních přípravků

- v kuchyni:

do ovocných salátů, sytých moučníků, čokoládových dortů, s čokoládou na dezerty, s rozinkami a černým rybízem jako náplň do koláčů, listy se kandují pro ozdobu; do rajské šťávy, míchaných nápojů, likérů a punčů; do mátové omáčky, pomazánky ze žervé a česneku, jogurtové zálivky, k novým bramborům, při grilování; mátová silice do větrových bonbonů a mentolových žvýkaček

působí příznivě na trávení

- recept:

Mátový likér

Do 3 dl vroucí vody vhodit 1 l nejlépe čerstvých mátových listů a vařit asi 20 minut. Poté přecedit přes gázu nebo jemné síto. Odvar svařit s 350 g pískového cukru a smíchat s 1/2 l žitné vody. Lze přibarvit zeleným potravinářským barvivem (množství na špičku nože). Likér vlít do čisté láhve, zasunout stonek čerstvé máty a uzavřít.

- v domácnosti:

vůně máty odpuzuje myši a obtížný hmyz, pěstují se blízko růží k zapuzení mšic, silice z listů se používá proti tabákovému zápachu

- vůně, okrasa:

voňavá bylinka, do potpourri, bylinných polštářků a pytlíčků, do různých vazeb

- historie:

Mentha byla v řecké mytologii nymfa, kterou miloval Pluto. Byl však ženatý a když na tento milostný vztah přišla jeho žárlivá manželka, musel Menthu proměnit ve voňavou bylinu.

Známá máta peprná byla poprvé objevena až roku 1696 na jednom poli v Anglii, na kterém se pěstovala máta klasnatá. Avšak jiné druhy mát se používaly již v antice. Ve středověku byly velmi oblíbené a používaly se snad na všechny nemoci.

Zpět na Bylinky