F.
L. Věk - 1. díl
|
Alois
Jirásek |
|
|
Alois
Jirásek: |
Český
romanopisec a dramatik Alois Jirásek se narodil 23. 8. 1851 v
Hronově. Zemřel 12. 3. 1930 v Praze. |
DÍLA:
|
rozsáhlé
románové cykly z nejvýznamnějších období národních
dějin: |
-z
husitství: Mezi
proudy, Proti všem, Bratrstvo
|
|
-z
období protireformace: Temno,
Psohlavci
|
|
-z
národního obrození: F.
L. Věk, U nás
|
|
|
z
méně významných historických událostí si vybíral
látky: |
-romantické: Na
dvoře vévodském, Poklad, V cizích službách,
Skály
|
|
-idylické: Maryla,
Záhořanský hon
|
|
-psychologické: povídky
Svědomí, Mudrcové, Zemanka
|
|
-pro
mládež: Z
Čech až na konec světa, Staré pověsti české
|
|
|
současný
život:
|
-prózy: Druhý
květ, Na ostrově
|
|
-memoáry: Z
mých pamětí
|
|
|
divadelní
hry:
|
Vojnarka,
Otec, Emigrant, Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč,
Lucerna, M. D. Rettigová |
|
novely
s historickým zabarvením z maloměstského života: |
Filozofská
historie, U rytířů, Na staré poště |
|
|
|
KNIHA: |
Vydání: |
Československý
spisovatel; v Praze 1976; 2. vydání v ČS |
Ilustroval: |
Adolf
Kašpar |
Literární
druh: |
historický
román (doba národního obrození) |
Forma: |
er-forma |
|
|
DĚJ: |
|
Místo: |
Dobruška,
Praha, Králíky (Čechy) |
Doba: |
18.
století (1769 až zhruba 1789) |
|
|
Postavy: |
František
Věk
(reálná osoba - skutečné
jméno František Ladislav Hec/Hek z Dobrušky) - *11. 4. 1769
Dobruška, nejmladší dítě Josefa Věka, mladý chorista a
filosof, představitel obrozenecké inteligence, poté kupec a
národní buditel v Dobrušce ◊
František
Havránek -
venkovský kantor ("chori et scholarum rector",
regens chori), kmotr Františka Věka ◊
Josef
Věk -
kramář ◊ matka Věková
- Františkova
matka a Josefova manželka, pochází z českobratrské rodiny
◊ Strádecký - znamenitý pozounista,
bratranec Havránka, z Prahy ◊
Žalman
- soused Věků, nekatolík
(český bratr), starý tkadlec ◊
páter Matyáš - starý bibliotékář benediktinského kláštera
◊ Václav Thám
- *26. 10. 1765 Praha, mladý
herec, dramatický spisovatel a překladatel, vlastenec ◊
Bábi Butteauová - narozena kolem roku 1747, nezaměstnaná
manželka Jacques Butteaua ◊
Jacques Butteau - narozen
kolem roku 1747, vnuk
herce Jacques Butteaua a syn komorníka Jean Butteaua,
pracoval v divadle ◊ Paula Butteauová
- *asi 1771, němá prostřední dcera
Butteauových ◊ Loty Butteauová - *asi 1769, nejstarší dcera Butteauových,
mladá herečka, "hadrová panenka" ◊
Betyna Butteauová - nejmladší dcera Butteauových, herečka
◊ Vydra - profesor matematiky, jezovita, vlastenec, hradečák
◊ Šebestián Hněvkovský - kolega Věka z hodin matematiky,
horlivý vlastenec
|
|
|
Charakteristika
hlavních postav: |
◊František
Věk
- hudebně velice nadaný člověk, učenlivý, rád
četl, hezký, hodný, oblíbený, zvídavý, velký
vlastenec, národní
buditel, zamilovaný do Pauly, nebojí se
něco zkusit
◊Josef
Věk - přísný,
neústupný, vážný, pečlivý, pořádkumilovný, přičinlivý,
konzervativní, tvrdý katolík, nezajímá se o veřejné události,
(jeho rodina bydlela v Novoměstské ulici v Dobrušce v kraji
hradeckém)
◊matka Věková - hodná, laskavá,
důvěřivá, shovívavá, dobromyslná a milující matka
◊Žalman -
tajný evangelík, hodný, starý, prostý, nespolečenský,
uzavřený, zatrpklý, mrzoutský, děti mu říkaly "pelinčan" nebo
"bubák"
◊František Havránek
- dobrý a laskavý učitel,
vlastenec, milující hudbu
◊Václav
Thám - velmi vzdělaný, přítel
Františka Věka, oddaný vlastenec milující Paulu (kvůli těmto
oběma faktům ztratil své postavení)
◊Paula
Butteauová - učenlivá, milá,
hodná, klidná, milující Tháma, němá, vlastenka
◊rodina
Butteauová
- rokoková, typicky lehkomyslná panská domácnost, žijící
pro hudbu, divadlo a lásku, (bydleli
v Řeznické ulici na Novém
Městě v Praze)
|
|
|
Děj: |
František
Věk se narodí 11. dubna 1769 do rodiny kupce v Dobrušce.
Za dva roky u nich nastane po velkém zdražování bída a
malý František hladoví. Soused Žalman si ho však oblíbí,
a tak jej tajně krmí – i když sám dost nemá. Baví se
spolu a Žalman malého kluka vychovává k lásce k českému
jazyku – stejně jako jeho matka. František jednou spatří
i jeho největší poklad – bibli Kralickou, kterou Žalman
úzkostlivě střeží před zraky všech, aby mu ji stát
nezabavil. Avšak nešťastnou náhodou právě v tu dobu
přijdou, knihu najdou a seberou mu ji. Žalman se proto na
Františka rozhněvá, nevěda, že za to on nemůže.
František
pak ve svých deseti letech odjíždí na doporučení kmotra
Havránka do Prahy – studovat hlavní školu a zpívat ve
sboru benediktinského kláštera. Svým výborným hlasem
vyniká a mnoho mnichů si ho oblíbí. Seznámí se i s bibliotékářem
Matyášem, kterého „vzkřísí z mrtvých“. Když
se totiž jednou vrací pozdě z vycházky, vrátný jej
pošle k jeho cele katakombami, kde je uloženo tělo
„mrtvého“ bibliotékáře. František jej nechtěně shodí
a ono se znovu „probudí“ k životu! Matyáš pak má
Františka za svého schovance a umožňuje mu navštěvovat i
klášterní knihovnu, okdud si František tajně půjčuje i
zakázané kacířské knihy ("Hibri prohibiti") a s oblibou
je čte – hlavně od Komenského. A najde zde i Žalmanovu
kroniku! Avšak poté, co dokončí hlavní školu s vyznamenáním
jako nejlepší žák, Matyáš zemře. František ve studiu
pokračuje dál na gymnáziu, avšak před ukončením školního
roku se klášter z příkazu císaře Josefa II. ruší
a knihy mají jít na prodej – hlavně židům na kornouty!
Mniši proto za pomoci mrštného Františka nejcennější
knihy tajně z kláštera odnesou a dovolí i jemu si nějaké
ponechat. Tak může Žalmanovi vrátit jeho bibli Kralickou.
Ten šťasten zapomene na svůj hněv a s Františkem se
zase spřátelí.
František
po zrušení kláštera a dokončení gymnasia nadále zůstavá
v Praze, kde se zapíše na filosofii a peníze si mimo
jiné vydělává i lekcemi hudby. Tak se seznámí s hereckou
rodinou Butteaových, kde učí hře na housle jejich němou
dceru Paulu, a přes ně i s vlastencem Václavem Thámem,
který jej dovede k divadlu. František se do Pauly
zamiluje a pro svou lásku k ní a k českému
jazyku, divadlu a především hudbě zanedbává studium. Jen
na hodiny matematiky pak od druhého roku začne chodit pravidelně, protože
je vyučuje nadšený vlastenec Vydra. Zde se také seznámí
s Hněvkovským. Osobně se František setká i s Mozartem,
u něhož pak roku 1787 vypomáhá v Nosticově divadle ve velkolepé premiéře opery
Don Juan. Avšak otci se donese, s kým se František
přátelí, a rozjede se tedy do Prahy. Zde se se synem velice
pohádá, protože František není schopen vše hned opustit.
Pak
se mu ale vše zhroutí – zjistí, že Paula miluje Tháma.
K tomu ještě matka churaví, a tak Věk opustí Prahu i
hudbu i divadlo a vydá se do Dobrušky. Matka se synovým
opatrováváním uzdraví a časem se František udobří i s otcem,
který jej vede k povolání kupce a do Prahy už jej
nechce pustit. František tak velice strádá a plánuje útěk
při příležitosti obchodní cesty do Králík. Zde se však
setká s Thámem a Butteaovými, kteří opustili Prahu a
dali se ke kočovným hercům, protože Lotku a pana Butteaua
vyhodili z divadla. Všichni teď dřou bídu největší.
Paula je za Tháma provdána a v tu dobu se jim narodí dítě,
přičemž se Paule radostí vrátí řeč! Thám tedy nakonec
Františka přesvědčí, aby zůstal kupcem a stal se národním
buditelem v jeho rodné Dobrušce.
|
|
|
Citát: |
"Bránil
se dost a svůj jazyk, že časem budou také míti operu,
jako už mají drama. Ale jedno pověděl, a to se mně líbilo,
milí přátelé, a to: každý národ má své umění pro
sebe. Je-li nám naše mateřština dosti zvučnou a našemu
sluchu líbeznou, na tom je dosti. To je pravda, rozmilí. A
naučení z toho: i Němci musili pěkně od počátků, a od
skrovných, a neměli všecko najednou a nevyrovnali se také
všem. A tak je to i s námi. My jsme se opozdili, ale ne svou
vinou. Nyní se hrabeme, a dá pánbůh, že se vyhrabeme, a
jako pan Meissner se těší, že budou míti svou operu, tak
my budeme také mít, čeho potřebujeme, a třeba i operu, s
pomocí boží. Ale pracovat, rozmilí, prcovat a nedat nic na
útržky a úsměšky!" - profesor Vydra o kolegovi
Meissnerovi |
|
|
Jazyk: |
spisovný
(knižní a zastaralá čeština) |
Neznámá
slova: |
regenschori
(latinsky regens chori) - řídící kůru; hibri prohibiti -
knihy zapověděné (latinsky); pudl
- pult (dobový archaismus); pensum - úkol; vakace - prázdniny;
prefekt - dozorce; inskripce - zápis; dormitář - ložnice;
úředník z gubernia: gubernium - nejvyšší správní zemský
úřad; forman - vozka, kočí, povozník |
Počet
stran: |
224
stran prvního dílu |
|
|
|
|
|
|