F. L. Věk - 1. díl

Alois Jirásek

 

 

Alois Jirásek: Český romanopisec a dramatik Alois Jirásek se narodil 23. 8. 1851 v Hronově. Zemřel 12. 3. 1930 v Praze.

DÍLA:

rozsáhlé románové cykly z nejvýznamnějších období národních dějin:

-z husitství: Mezi proudy, Proti všem, Bratrstvo

 

-z období protireformace: Temno, Psohlavci

 

-z národního obrození: F. L. Věk, U nás

 

z méně významných historických událostí si vybíral látky:

-romantické: Na dvoře vévodském, Poklad, V cizích službách, Skály

 

-idylické: Maryla, Záhořanský hon

 

-psychologické: povídky Svědomí, Mudrcové, Zemanka

 

-pro mládež: Z Čech až na konec světa, Staré pověsti české

 

současný život:

-prózy: Druhý květ, Na ostrově

 

-memoáry: Z mých pamětí

 

divadelní hry:

Vojnarka, Otec, Emigrant, Jan Hus, Jan Žižka, Jan Roháč, Lucerna, M. D. Rettigová

 

novely s historickým zabarvením z maloměstského života:

Filozofská historie, U rytířů, Na staré poště

 

 

 

KNIHA:
Vydání: Československý spisovatel; v Praze 1976; 2. vydání v ČS
Ilustroval: Adolf Kašpar
Literární druh: historický román (doba národního obrození)
Forma: er-forma
 

 

DĚJ:
Místo: Dobruška, Praha, Králíky (Čechy)
Doba: 18. století (1769 až zhruba 1789)
 

 

Postavy: František Věk (reálná osoba - skutečné jméno František Ladislav Hec/Hek z Dobrušky) - *11. 4. 1769 Dobruška, nejmladší dítě Josefa Věka, mladý chorista a filosof, představitel obrozenecké inteligence, poté kupec a národní buditel v Dobrušce František Havránek - venkovský kantor ("chori et scholarum rector", regens chori), kmotr Františka Věka Josef Věk - kramář matka Věková - Františkova matka a Josefova manželka, pochází z českobratrské rodiny Strádecký - znamenitý pozounista, bratranec Havránka, z Prahy Žalman - soused Věků, nekatolík (český bratr), starý tkadlec páter Matyáš - starý bibliotékář benediktinského kláštera Václav Thám - *26. 10. 1765 Praha, mladý herec, dramatický spisovatel a překladatel, vlastenec Bábi Butteauová - narozena kolem roku 1747, nezaměstnaná manželka Jacques Butteaua Jacques Butteau - narozen kolem roku 1747, vnuk herce Jacques Butteaua a syn komorníka Jean Butteaua, pracoval v divadle Paula Butteauová - *asi 1771, němá prostřední dcera Butteauových Loty Butteauová - *asi 1769, nejstarší dcera Butteauových, mladá herečka, "hadrová panenka" Betyna Butteauová - nejmladší dcera Butteauových, herečka Vydra - profesor matematiky, jezovita, vlastenec, hradečák Šebestián Hněvkovský - kolega Věka z hodin matematiky, horlivý vlastenec
 

 

Charakteristika hlavních postav: František Věk - hudebně velice nadaný člověk, učenlivý, rád četl, hezký, hodný, oblíbený, zvídavý, velký vlastenec, národní buditel, zamilovaný do Pauly, nebojí se něco zkusit

Josef Věk - přísný, neústupný, vážný, pečlivý, pořádkumilovný, přičinlivý, konzervativní, tvrdý katolík, nezajímá se o veřejné události, (jeho rodina bydlela v Novoměstské ulici v Dobrušce v kraji hradeckém)

matka Věková - hodná, laskavá, důvěřivá, shovívavá, dobromyslná a milující matka

Žalman - tajný evangelík, hodný, starý, prostý, nespolečenský, uzavřený, zatrpklý, mrzoutský, děti mu říkaly "pelinčan" nebo "bubák"

František Havránek - dobrý a laskavý učitel, vlastenec, milující hudbu

Václav Thám - velmi vzdělaný, přítel Františka Věka, oddaný vlastenec milující Paulu (kvůli těmto oběma faktům ztratil své postavení)

Paula Butteauová - učenlivá, milá, hodná, klidná, milující Tháma, němá, vlastenka

rodina Butteauová - rokoková, typicky lehkomyslná panská domácnost, žijící pro hudbu, divadlo a lásku, (bydleli  v Řeznické ulici na Novém Městě v Praze)

 

 

Děj:

František Věk se narodí 11. dubna 1769 do rodiny kupce v Dobrušce. Za dva roky u nich nastane po velkém zdražování bída a malý František hladoví. Soused Žalman si ho však oblíbí, a tak jej tajně krmí – i když sám dost nemá. Baví se spolu a Žalman malého kluka vychovává k lásce k českému jazyku – stejně jako jeho matka. František jednou spatří i jeho největší poklad – bibli Kralickou, kterou Žalman úzkostlivě střeží před zraky všech, aby mu ji stát nezabavil. Avšak nešťastnou náhodou právě v tu dobu přijdou, knihu najdou a seberou mu ji. Žalman se proto na Františka rozhněvá, nevěda, že za to on nemůže.

František pak ve svých deseti letech odjíždí na doporučení kmotra Havránka do Prahy – studovat hlavní školu a zpívat ve sboru benediktinského kláštera. Svým výborným hlasem vyniká a mnoho mnichů si ho oblíbí. Seznámí se i s bibliotékářem Matyášem, kterého „vzkřísí z mrtvých“. Když se totiž jednou vrací pozdě z vycházky, vrátný jej pošle k jeho cele katakombami, kde je uloženo tělo „mrtvého“ bibliotékáře. František jej nechtěně shodí a ono se znovu „probudí“ k životu! Matyáš pak má Františka za svého schovance a umožňuje mu navštěvovat i klášterní knihovnu, okdud si František tajně půjčuje i zakázané kacířské knihy ("Hibri prohibiti") a s oblibou je čte – hlavně od Komenského. A najde zde i Žalmanovu kroniku! Avšak poté, co dokončí hlavní školu s vyznamenáním jako nejlepší žák, Matyáš zemře. František ve studiu pokračuje dál na gymnáziu, avšak před ukončením školního roku se klášter z příkazu císaře Josefa II. ruší a knihy mají jít na prodej – hlavně židům na kornouty! Mniši proto za pomoci mrštného Františka nejcennější knihy tajně z kláštera odnesou a dovolí i jemu si nějaké ponechat. Tak může Žalmanovi vrátit jeho bibli Kralickou. Ten šťasten zapomene na svůj hněv a s Františkem se zase spřátelí.

František po zrušení kláštera a dokončení gymnasia nadále zůstavá v Praze, kde se zapíše na filosofii a peníze si mimo jiné vydělává i lekcemi hudby. Tak se seznámí s hereckou rodinou Butteaových, kde učí hře na housle jejich němou dceru Paulu, a přes ně i s vlastencem Václavem Thámem, který jej dovede k divadlu. František se do Pauly zamiluje a pro svou lásku k ní a k českému jazyku, divadlu a především hudbě zanedbává studium. Jen na hodiny matematiky pak od druhého roku začne chodit pravidelně, protože je vyučuje nadšený vlastenec Vydra. Zde se také seznámí s Hněvkovským. Osobně se František setká i s Mozartem, u něhož pak roku 1787 vypomáhá v Nosticově divadle ve velkolepé premiéře opery Don Juan. Avšak otci se donese, s kým se František přátelí, a rozjede se tedy do Prahy. Zde se se synem velice pohádá, protože František není schopen vše hned opustit.

Pak se mu ale vše zhroutí – zjistí, že Paula miluje Tháma. K tomu ještě matka churaví, a tak Věk opustí Prahu i hudbu i divadlo a vydá se do Dobrušky. Matka se synovým opatrováváním uzdraví a časem se František udobří i s otcem, který jej vede k povolání kupce a do Prahy už jej nechce pustit. František tak velice strádá a plánuje útěk při příležitosti obchodní cesty do Králík. Zde se však setká s Thámem a Butteaovými, kteří opustili Prahu a dali se ke kočovným hercům, protože Lotku a pana Butteaua vyhodili z divadla. Všichni teď dřou bídu největší. Paula je za Tháma provdána a v tu dobu se jim narodí dítě, přičemž se Paule radostí vrátí řeč! Thám tedy nakonec Františka přesvědčí, aby zůstal kupcem a stal se národním buditelem v jeho rodné Dobrušce.

Citát: "Bránil se dost a svůj jazyk, že časem budou také míti operu, jako už mají drama. Ale jedno pověděl, a to se mně líbilo, milí přátelé, a to: každý národ má své umění pro sebe. Je-li nám naše mateřština dosti zvučnou a našemu sluchu líbeznou, na tom je dosti. To je pravda, rozmilí. A naučení z toho: i Němci musili pěkně od počátků, a od skrovných, a neměli všecko najednou a nevyrovnali se také všem. A tak je to i s námi. My jsme se opozdili, ale ne svou vinou. Nyní se hrabeme, a dá pánbůh, že se vyhrabeme, a jako pan Meissner se těší, že budou míti svou operu, tak my budeme také mít, čeho potřebujeme, a třeba i operu, s pomocí boží. Ale pracovat, rozmilí, prcovat a nedat nic na útržky a úsměšky!" - profesor Vydra o kolegovi Meissnerovi
Jazyk: spisovný (knižní a zastaralá čeština)
Neznámá slova: regenschori (latinsky regens chori) - řídící kůru; hibri prohibiti - knihy zapověděné (latinsky); pudl - pult (dobový archaismus); pensum - úkol; vakace - prázdniny; prefekt - dozorce; inskripce - zápis; dormitář - ložnice; úředník z gubernia: gubernium - nejvyšší správní zemský úřad; forman - vozka, kočí, povozník
Počet stran: 224 stran prvního dílu
 

 

   

 

Zpět na Klasiku

Domů