Jonathan Swift: |
Anglický
autor z původně irské rodiny se narodil 30. 11. 1697 v
Dublinu, kde také 19. 10. 1745 zemřel. Studoval na dublinské
Trinity College, stal se sekretářem sira Williama Templa a
pak děkanem katedrály sv. Patricka. Jeho tvorba byla vcelku
satirická, kromě milostné korespondence z mládí: Deník
psaný Stelle. Nejznámější jeho satirou ve formě alegorie
jsou Gulliverovy cesty, jejichž původní celý název zněl Cesty
k rozličným vzdáleným národům světa od Lemuela
Gullivera, nejdříve ranhojiče, později kapitána různých
lodí. |
Děj: |
1.
Po tom, co Gulliver strávil šest let na moři na dvou lodích
jako lékař, vydá se na moře zas. Loď Antonia putující
do Jižního moře však ztroskotá a Gulliver doplave na
ostrov Liliputů o výšce šesti palců. Naštěstí s ním
zacházejí dobře a učenlivý lékař brzy ovládá jejich
jazyk. Nastanou však problémy s jeho obživou, tak se
ho chtějí malí lidé zbavit. Gulliver radši uteče na
sousední ostrov Blefusk (jehož obyvatele mimochodem s Liliputem
usmířil). Tam mu král povolí opustit tyto ostrovy a s sebou
mu dá malinkatý dobytek, který pak Gulliver doma ukazuje.
2.
Brzy znovu vypluje. Na lodi Dobrodružství s kapitánem
Johnem Nicholasem se vydá přes mys Dobré naděje a
Madagaskarskou úžinu do Suratu. Pži jednom nabírání vody
ho na ostrově zapomenou a Gulliver zjistí, že je v zemi
60 stop vysokých obrů. Ujme se ho zde sedlák, který ho našel,
a tomu pak Gulliver vydělává peníze předváděním čísel,
jež ho učí sedlákova dcera Glumdalkič (Chůva). V hlavním
městě jej odkoupí královská rodina, kde je Gulliver velmi
hýčkán. Po dvou letech v zemi Brobdingnag jeho cestovní
příbytek (o velikosti krabice) i s ním odnese orel a
pustí jej do moře. Tam jej najdou Angličané. Gulliver svou
pravdu může dokázat obřími vosími žihadly a hřebenem z královských
vousů.
3.
Na další cestu ho vyláká kapitán lodi Naděje William
Robinson, který pluje do Fort St. George a pak do Tonkinu,
kde naloží zboží a část ho nalodí na šalupu, jejíž
velitelem stanoví Gullivera. Šalupu přepadnou piráti a
Gulliver doplave v kánoi na malé souostroví, odkud
spatří na nebi létající ostrov Laputa obydlený natolik
zamyšlenými a roztržitými lidmi, že potřebují pleskače,
kteří je jemně pleskají přes pusu, uši a oči, když mají
mluvit, poslouchat či se dívat. Odtud se dostane na pevninu
Balnibarbi podléhající vladaři Laputy. Pak se chce vydat
na velký ostrov Luggnagg jihovýchodně od Japonska, ale
protože tam zrovna nepluje žádná loď, prohlédne si
nejprve ostrov čarodějů Glubbdubbdrib. Zde mu čarodějové
ukáží své umění vyvolávat duchy zemřelých. Pak konečně
21. 4. 1708 vystoupí v luggnaggském přístavu
Klumegnig. Zde je zvykem při audienci lízat prach před
podložkou Jeho Veličenstva a také zde žilo asi 1100
nesmrtelných lidí, kteří však jsou velmi mrzoutští a
senilní.
Z Luggnaggu odplouvá na pár dní do Japonska a pak už přes
Nizozemí do Anglie.
4.
Na jeho poslední cestu se vydá dne 7. 9. 1710 z Portsmouth
na lodi Dobrodruh, jíž se stane sám kapitánem. Část posádky
ale zemře na tropickou horečku, a tak Gulliver přibere náhradníky
– bývalé námořní lupiče (což neví). Celá posádka
se pak proti němu spikne a vysadí ho na břehu neznámého
ostrova. Je to ostrov Hvajninimů – koní, kteří mají
lidský rozum. Žijí tu i Jahuové – stvoření s lidskými
rysy, ale ta jsou koním podřízena (stejně jako v našem světě
koně lidem). Svět Hvajninimů je velmi spořádaný a
neexistuje v něm lež, krádež, opilství, pýcha a jiné
lidské neřesti. Proto se zde Gulliverovi velmi líbí a chce
zde už zůstat. Ale po třech letech ho Hvajninimové požádají
o opuštění jejich země. Gulliver se tedy s těžkým
srdcem vydá pryč, ale přemůže ho odpor k „Jahuům“ a
nechce mezi ně. Přesto ho najdou portugalští námořníci
a díky nim se dostane 5. 12. 1715 domů do Redriffu. Gulliver
se potýká s odporem k lidem a pořídí si dva koně,
s nimiž dlouho rozmlouvá jejich jazykem, jelikož se v každé
zemi naučil místnímu jazyku. |