Kytice
|
Karel
Jaromír Erben |
|
|
Karel
Jaromír Erben: |
Český
básník, literární historik a překladatel (*7.
11. 1811 Miletín
u Jičína †21. 11. 1870
Praha).
Hlavní představitel
české romanticky orientované literatury, která vychází z folklóru,
literárních památek a uchovaných národních tradic. Během
filosofických a právnických studií (1831-33) poznal Františka
Palackého, se kterým pak po celý život spolupracoval. Byl
sekretářem 'Českého národního muzea' a prvním archivářem
města Prahy. Vydával starší české texty, např. spisy
Husovy. Snažil se rekonstruovat původní podobu lidové
slovesnosti, proto sbíral psal lidové písně a pohádky. Náměty
z českých mýtů, bájí, pohádek, legend a historických
pověstí baladicky ztvárnil v básnické sbírce Kytice, která je vrcholem české obrozenské poezie. Básně
vznikaly pozvolna, Erben je tvořil téměř
dvacet let. Soubor poprvé vyšel roku 1853.
|
|
KNIHA: |
Vydání: |
Státní
pedagogické nakladatelství; v Praze 1973; 3. vydání |
Ilustroval: |
Emil
Kotrba |
Literární
druh: |
poezie |
|
|
DĚJ: |
|
Místo: |
Čechy |
Doba: |
19.
stol. |
Citát: |
"Však
lépe v mylné naději sníti, před sebou čirou temnotu, nežli
budoucnost odhaliti, strašlivou poznat jistotu!" - z básně
Štědrý večer |
|
|
Jazyk: |
spisovný
(básnická čeština) |
Neznámá
slova: |
mohyla
- země nad hrobem navršená do výšky; klesty - hustý lesní
porost; čáka všecka rozšlapána - všechna naděje je pryč;
rokytí - vrbové houští; vranec - vraný (černý) kůň;
husar - jizdní voják; sáh - asi 2 m; sluj - úzká jeskyně;
kulich - sýček; míle - asi 6,7 km |
Počet
stran: |
básně
- 75 stran; knížka - 92 stran |
|
Matka
zemřela a zůstali po ní sirotci, kteří matku
hledali. Ta se proto vrátila – její duše se vtělila
do kvítků vyrostlých na její mohyle. Děti matku
poznaly a kytičku nazvali MATEŘÍ-DOUŠKOU.
|
|
POKLAD
|
|
Matka
s dítětem na ruce náhle spatří vchod do
bohaté jeskyně. Vejde a bohatstvím omámena položí
dítě a nabírá zlata i stříbra a nese si je domů.
Když se však vrátí, jeskyně zmizí (skončilo v kostele
pění Krista Pána umučení) a dítě zůstane pod
zemí. Zlato a stříbro se změní v listí a
kamení. Matka si po celý rok zoufá nad ztrátou
nebohého dítěte a lituje svých činů. Příští
rok se vtu samou dobu jeskyně otevře a matka běží
pro své dítě – na zlato v jeskyni již
nehledí. A dál žije v chudobě – avšak šťastná
s dítětem.
|
|
SVATEBNÍ
KOŠILE
|
|
Opuštěná
dívka se modlí za návrat svého druha z ciziny,
jinak ať prý umře. Vtom se její milý „vrátí“
a ihned si chce dívku vzít. Táhne ji k hřbitovu
a cestou jí zahazuje bibli, růženec i křížek.
Když chce po ní, aby přeskočila zeď, ona peřd ním
uteče do stavení, kde leží umrlec. Dívka lituje
svých proseb k panence Marii. Umrlec už málem
na vojákovy příkazy otevírá dveře, ale vtom
zkokrhá kohout a jitrem umrlci zmizí.
|
|
POLEDNICE
|
|
Dítě
křičí a zlobí matku, která má moc práce. Ta
proto na něj zavolá polednici. „Polednice“ (v
podobě tuláka) však skutečně přijde a matka toho
lituje, tiskne k sobě svoje dítě – až ho
udusí.
|
|
ZLATÝ
KOLOVRAT
|
|
Pán
země jede lesem a zamiluje se tu do dívky. Příští
den si pro ni přijde prosit její nevlastní matku.
Ta mu chce ale dát svou vlastní dceru, kterou pán
nechce. Proto dívku druhý den při cestě na hrad
zabijí. Vezmou si její údy a oči, sestra se přestrojí
za pánovu vyvolenou dívku a na hradě se koná
svatba. Jednou si nová královna koupí od syna stařečka
kolovrat a jiné věci za údy a oči. Když přijede
pán, kolovrat začne hrát pravdivou písničku (že
tato zlá podvodnice nevlastní sestru zavraždila). Pán
se vydá dívku hledat a najde ji znovu živou, jelikož
stařeček dívku vzkřísil.
|
|
ŠTĚDRÝ
DEN
|
|
O
půlnoci na Štědrý den jdou Hana a Marie k jezeru
podívat se na svou budoucnost. Hana má mít svatbu s Václavem,
avšak Marie vidí rakev. Tak se také do roka stane:
Hana je na jaře vdaná, Marie podzim zemře. Nikdo
jiný nemohl vědět, co se za ten rok stane.
|
|
VODNÍK
|
|
Dívka
jde ráno k jezeru vyprat si šátečky nedbaje
na matčino zlé tušení. Lávka se pod ní prolomí
a ona spadne do jezera. Vodník má radost a vezme si
ji za ženu. Mají spolu syna. Vodníkova žena konečně
uprosí manžela, aby jí dovolil podívat se na den
za matkou. Avšak musí mu zde nechat dítě, aby se
mu vrátila. Matka ji zpět nepustí, i když dceři
srdce puká při pomyšlení na dítě. Vodník hodí
dítě mrtvé na práh jejich domu.
|
|
VRBA
|
|
Muž
se diví, že je jeho žena přes den tak čilá a v noci
leží jak mrtvá. Proto jde za vševědou babkou a ta
mu poví, že v noci je jeho žena vrbou. Muž
jde a vrbu zkosí – tím ale nevědomky zabije i
svou ženu, která mu po sobě zanechá jen dítě. Muž
se trápí svými činy, atak mu žena – podťatá
vrba – poradí, ať zasadí její větvičky, aby si
dítě s nimi hrálo. Tak bude matka synu nablízku.
|
|
V
tomto výboru chybí
básně Holoubek, Záhořovo lože, Lilie, Dceřina
kletba a závěrečná báseň Věštkyně. |
|
|
|
|
|