Kytice

Karel Jaromír Erben

 

 

Karel Jaromír Erben:

Český básník, literární historik a překladatel (*7. 11. 1811 Miletín u Jičína  †21. 11. 1870 Praha). Hlavní představitel české romanticky orientované literatury, která vychází z folklóru, literárních památek a uchovaných národních tradic. Během filosofických a právnických studií (1831-33) poznal Františka Palackého, se kterým pak po celý život spolupracoval. Byl sekretářem 'Českého národního muzea' a prvním archivářem města Prahy. Vydával starší české texty, např. spisy Husovy. Snažil se rekonstruovat původní podobu lidové slovesnosti, proto sbíral psal lidové písně a pohádky. Náměty z českých mýtů, bájí, pohádek, legend a historických pověstí baladicky ztvárnil v básnické sbírce Kytice, která je vrcholem české obrozenské poezie. Básně vznikaly pozvolna, Erben je tvořil téměř dvacet let. Soubor poprvé vyšel roku 1853.

 

 

KNIHA:
Vydání: Státní pedagogické nakladatelství; v Praze 1973; 3. vydání
Ilustroval: Emil Kotrba
Literární druh: poezie
 

 

DĚJ:
Místo: Čechy
Doba: 19. stol.
Citát: "Však lépe v mylné naději sníti, před sebou čirou temnotu, nežli budoucnost odhaliti, strašlivou poznat jistotu!" - z básně Štědrý večer
Jazyk: spisovný (básnická čeština)
Neznámá slova: mohyla - země nad hrobem navršená do výšky; klesty - hustý lesní porost; čáka všecka rozšlapána - všechna naděje je pryč; rokytí - vrbové houští; vranec - vraný (černý) kůň; husar - jizdní voják; sáh - asi 2 m; sluj - úzká jeskyně; kulich - sýček; míle - asi 6,7 km
Počet stran: básně - 75 stran; knížka - 92 stran
 

 

Básně:

KYTICE

Matka zemřela a zůstali po ní sirotci, kteří matku hledali. Ta se proto vrátila – její duše se vtělila do kvítků vyrostlých na její mohyle. Děti matku poznaly a kytičku nazvali MATEŘÍ-DOUŠKOU.

 

POKLAD

Matka s dítětem na ruce náhle spatří vchod do bohaté jeskyně. Vejde a bohatstvím omámena položí dítě a nabírá zlata i stříbra a nese si je domů. Když se však vrátí, jeskyně zmizí (skončilo v kostele pění Krista Pána umučení) a dítě zůstane pod zemí. Zlato a stříbro se změní v listí a kamení. Matka si po celý rok zoufá nad ztrátou nebohého dítěte a lituje svých činů. Příští rok se vtu samou dobu jeskyně otevře a matka běží pro své dítě – na zlato v jeskyni již nehledí. A dál žije v chudobě – avšak šťastná s dítětem.

 

SVATEBNÍ KOŠILE

Opuštěná dívka se modlí za návrat svého druha z ciziny, jinak ať prý umře. Vtom se její milý „vrátí“  a ihned si chce dívku vzít. Táhne ji k hřbitovu a cestou jí zahazuje bibli, růženec i křížek. Když chce po ní, aby přeskočila zeď, ona peřd ním uteče do stavení, kde leží umrlec. Dívka lituje svých proseb k panence Marii. Umrlec už málem na vojákovy příkazy otevírá dveře, ale vtom zkokrhá kohout a jitrem umrlci zmizí.

 

POLEDNICE

Dítě křičí a zlobí matku, která má moc práce. Ta proto na něj zavolá polednici. „Polednice“ (v podobě tuláka) však skutečně přijde a matka toho lituje, tiskne k sobě svoje dítě – až ho udusí.

 

ZLATÝ KOLOVRAT

Pán země jede lesem a zamiluje se tu do dívky. Příští den si pro ni přijde prosit její nevlastní matku. Ta mu chce ale dát svou vlastní dceru, kterou pán nechce. Proto dívku druhý den při cestě na hrad zabijí. Vezmou si její údy a oči, sestra se přestrojí za pánovu vyvolenou dívku a na hradě se koná svatba. Jednou si nová královna koupí od syna stařečka kolovrat a jiné věci za údy a oči. Když přijede pán, kolovrat začne hrát pravdivou písničku (že tato zlá podvodnice nevlastní sestru zavraždila). Pán se vydá dívku hledat a najde ji znovu živou, jelikož stařeček dívku vzkřísil.

 

ŠTĚDRÝ DEN

O půlnoci na Štědrý den jdou Hana a Marie k jezeru podívat se na svou budoucnost. Hana má mít svatbu s Václavem, avšak Marie vidí rakev. Tak se také do roka stane: Hana je na jaře vdaná, Marie podzim zemře. Nikdo jiný nemohl vědět, co se za ten rok stane.

 

VODNÍK

Dívka jde ráno k jezeru vyprat si šátečky nedbaje na matčino zlé tušení. Lávka se pod ní prolomí a ona spadne do jezera. Vodník má radost a vezme si ji za ženu. Mají spolu syna. Vodníkova žena konečně uprosí manžela, aby jí dovolil podívat se na den za matkou. Avšak musí mu zde nechat dítě, aby se mu vrátila. Matka ji zpět nepustí, i když dceři srdce puká při pomyšlení na dítě. Vodník hodí dítě mrtvé na práh jejich domu.

 

VRBA

Muž se diví, že je jeho žena přes den tak čilá a v noci leží jak mrtvá. Proto jde za vševědou babkou a ta mu poví, že v noci je jeho žena vrbou. Muž jde a vrbu zkosí – tím ale nevědomky zabije i svou ženu, která mu po sobě zanechá jen dítě. Muž se trápí svými činy, atak mu žena – podťatá vrba – poradí, ať zasadí její větvičky, aby si dítě s nimi hrálo. Tak bude matka synu nablízku.

 

V tomto výboru chybí básně Holoubek, Záhořovo lože, Lilie, Dceřina kletba a závěrečná báseň Věštkyně.

 

   

 

Zpět na Klasiku

Domů