Mistr a Markétka

Michail Afanasjevič Bulgakov

- Ruský spisovatel, *15. 3. 1891 Kyjev (podle starého kalendáře 3. 3. 1891) - 20. 3. 1940 Moskva

- Jeho otec Afanasij Ivanovič byl teologem a ovládal spoustu jazyků (francouzština, angličtina, němčina, latina, řečtina, slovanské jazyky) a cenzuroval francouzské, anglické a německé knihy. Michail po maturitě na Prvním kyjevském gymnáziu (1901-1909) nastoupil na lékařskou fakultu kyjevské univerzity, ale roku 1915 studia přerušil a odešel dobrovolně na frontu. Roku 1916 získal diplom a působil jako lékař ve vesnici Nikolskoj. Roku 1918 vstoupil do Bílé armády, avšak po  onemocnění břišním tyfem Bílou armádu opustil, zanechal medicíny a věnoval se literatuře (Zápisky mladého lékaře, první dramata – všechny později spálil). Po spolupráci s moskevským nakladatelstvím Nakuana a působení v časopise Gudok (Siréna) se stal roku 1923 spisovatelem z povolání. Jeho tvorba však ruskému režimu nevyhovovala, a tak jediný román vydaný za jeho života je Bílá garda. Všechna jeho díla (povídky, novely, dramata, básně) byla cenzurována. Manželka se jmenovala Ljubov Jevgeňjevna Bulgakovová. Měl v oblibě literaturu, divadlo a operu a k jeho oblíbencům patřili Puškin, Saltykov-Ščedřin a Gogol.

- Díla např.: román i hra Bílá garda (hra nesla název Dny Turbinových a byla nejoblíbenější Stalinovou hrou – viděl ji 15x), novela Zápisky na manžetách, Osudná vejce, novela Psí srdce, hra Purpurový ostrov, hra Zojčin byt, hra Útěk, sborník satirických povídek Diaboliáda, životopisný román Život pana Moliéra, životopisné drama Puškin, nedokončený Divadelní román

„Všechna moje díla získala nepříznivé ohlasy, moje jméno bylo vymazáno nejen v periodickém tisku, ale i v takových vydáních, jako je Velká sovětská encyklopedie a Literární encyklopedie. ... Na území SSSR nesmím publikovat ani uvádět svoje hry. ... Prosím o přímluvu u vlády SSSR, aby mě vyhostila za hranice SSSR společně s mou ženou L.J. Bulgakovovou“ M. Bulgakov v dopise Stalinovi

Osm digestů světových autorů

Berlioz požádal Bezprizorného, aby napsal protináboženský článek o Ježíšovi. Takový, aby dokázal, že Ježíš nikdy nebyl. Když pak mluví s Bezprizorným o špatně napsaném článku, přidá se k nim neznámý muž a začne s nimi rozprávět o existenci Boha a ďábla, ve kterou oba mladí ateističtí spisovatelé nevěří. Vypráví jim příběh o Pilátu Pontském – jakousi jinou verzi odsouzení Ježíše Krista, než v evangeliích, avšak prý pravdivou. Berlioz má ten večer v plánu zasedání Masolitu, ale cizinec mu prozradí, že jeho osud je jiný – ruská komsomolka mu prý uřízne hlavu. Ještě mu poví: „Anuška totiž koupila slunečnicový olej a už ho dokonce stačila i rozlít. Takže zasedání nebude.“ Bezprizornému mimoděk předpoví blázinec. Spisovatelé toho pána zprvu pokládají za cizince, pak za blázna a nakonec za špióna. Pak se jim neznámý představí: specialista na černou magii. Hodlá prý bydlet v Beliozově bytě. Rozčarovaný Berlioz odběhne zavolat policii, ale noha mu uklouzne, spadne na koleje a tramvaj mu uřízne hlavu. Někdo vykřikne: „Anuška, za to může Anuška. Koupila si slunečnicový olej a rozbila ho o turniket. Ten chudák po něm určitě uklouzl!“

Bezprizorný se snaží neznámého chytit a domáhá se pomoci, ale dostane se do blázince, kde vypráví Stravinskému to, co se odehrálo. Samozřejmě mu nikdo nevěří. Zde se Bezprizorný setká s Mistrem, který je tu také kvůli Pilátovi. Vypráví mu svůj příběh: Jednou vyhrál v loterii 1 000 rublů. Nechal tedy práci a začal psát román – o Pilátu Pontském. Potkal Markétku a zamiloval se do ní. Oba byli zadaní, ale velice se milovali. Když chtěl Mistr svůj román vydat, ohromná kritika ho však zničila. Jen Markétka jeho dílo podporovala. Rozhodla se opustit manžela a žít s Mistrem, avšak Mistr se jí ztratil.

Wolland se objeví u Lotrova a ukáže mu jím podepsanou smlouvu na sedm vystoupení ve Varieté. Lotrov netuší, kdy tu smlouvu podepsal, ale telefonátem do Varieté zjistí, že přípravy na Wollandovo vystoupení jsou v plném proudu. Pak Lotrov upadne do bezvědomí a probudí se na Jaltě. Zde se i on dostane do blázince – nikdo mu nevěří, že by se tak rychle dostal z Moskvy na 5 000 km vzdálenou Jaltu. Wolland pak v Moskvě předvádí své čarodějné představení, díky němuž se mnoho diváků též dostane do blázince.

Markétka je od svých 19 let manželkou význačného odborníka. Stále však miluje Mistra a trapí se tím, že neví, kde je. Jednoho jarního dne ji osloví Azazelo a pozve na návštěvu k jistému slavnému cizinci. Markétka nakonec přijme. Večer o půl desáté se podle Azazelových slov natře jeho krémem, díky němuž omládne ze třiceti na dvacet let. Pak se vydá pryč (a s ní služebná Nataša, neboť se krémem namazala také). Přistane na smluveném místě a Azazelo ji dovede do bývalého Berliozova domu v Sadové ulici, kde se koná Wollandův večírek. Uvnitř domu se nacházejí obrovské prostory – díky použití čtvrtého rozměru. Pak Markétku vykoupou v krvi a ona se stává královnou plesu. Musí provázet hosty večírku nahá. Za to ji Wolland odmění – splní jí její přání. Ona si nejdříe vzpomene na slib jedné ženě z plesu a řekne: „ať už nedávají Frídě na stůl kapesník, kterým udusila svoje dítě“. Wolland jí ale splní i její přání: „Chci, aby se ke mně vrátil můj milenec!“ Pak už je Markétka šťastná a nevadí jí, že se upsala ďáblu. Je šťastná, že jsou s Mistrem spolu, přestože jsou mrtví...

Woland se ztratí a Lotrov se vrátí z Jalty. Případ Lotrova a Berlioze je uzavřen s tím, že byli ovlivněni hypnózou - a pachatel je jasný: Woland. Jenže ho nemůžou vypátrat. Svědkem je Nikolaj Ivanovič, který strávil noc na plese u Satana v bytě č. 50 v Sadové ulici jako růžové prasátko, na kterém letěla služebná Nataša. Tam najdou jen černého kocoura spravujícího vařič. Kocour vyskočí z okna a zapálí dům.

“Lidstvo miluje peníze, ať jsou vyrobeny z čehokoliv: z kůže, papíru, z mědi nebo ze zlata.“ Woland

„Nemám už žádná přání ani inspiraci ... nic z okolního světa mě nezajímá, jen ona.“ Mistr