|
Na
západní frontě klid
|
|
Erich
Maria Remarque |
|
|
|
| Erich
Maria Remarque: |
| - německý
protiválečný spisovatel (prozaik, dramatik) a sportovní redaktor,
jeden z nejoblíbenějších a nejčtenějších autorů
první poloviny 20. století; *22.
6. 1898 Osnabrück,
†25.
9. 1970 Locarno (na klinice Sant´ Agnese, příčinou
smrti aortenaneurisma) |
| - matka Anna Maria
Remarque, rozená Stallknechtová; otec: knihvazač
Petr Franz Remarque; bratr Theodor Arthur; sestry
Erna a Elfriede; manželky:
1925-1932 Ilsa Jutta Zambona, 1958 Paulette Gobbard
(americká filmová hvězda, bývalá manželka
Charlieho Chaplina) |
| - studoval
na učitelském ústavu, vystřídal řadu
povolání (účetní, učitel, redaktor, varhaník,
obchodní cestující, agent
s hřbitovními náhrobky, reklamní poradce), působil v časopisech Echo
Continental a Sport im Bild |
| -
život v datech: 1898 narozen; 1916 do války jako
dobrovolník německé armády; 1918 ve válce zraněn
střepinou granátu do levé nohy, pravé paže a do
krku; 1925 první manželství; 1931 nominován na
Nobelovu cenu za mír; 1931 se přestěhoval do
Ascony ve Švýcarsku; 1932 rozvod; 1933 v Německu
fašisté spálili jeho knihy; 1938 zbaven německého
občanství; 1939 odcestoval do New Yorku v USA; 1947
získal americké státní občanství; 1948 usadil se
ve švýcarském Porto Ronco u Ascony; 1958
druhé manželství; 1970
zemřel
|
|
| Remarkovo
dílo: |
| - romány:
Na západní frontě klid (1928; vlastní
zážitky z 1. světové války); Cesta zpátky (1931;
problém začlenit se do společnosti po návratu
z války); Tři kamarádi (1937); Miluj bližního
svého (1940; osudy německých emigrantů); Vítězný
oblouk (1946); Jiskra života (1957; z koncentračního
prostředí, byl inspirován vězením a smrtí jeho
sestry Elfriede); Čas žít, čas umírat (1954;
osudy německého vojáka 2. světové války); Černý
obelisk (1956; období inflace v Německu,
ironicky založený); Nebe nezná vyvolených (1959; z
prostředí automobilových závodů) |
| -
další díla: Domov snů (1920), Stanice na obzoru
(1928), Miluj bližního svého (1941), Noc v Lisabonu
(1962), Stíny v ráji (1971), Žena se zlatýma očima
(1918); divadelní hra: Poslední stanice (1956)
|
|
| Na
západní frontě klid: |
Sugestivně
napsaný válečný román o generaci zničené první světovou
válkou popisující autorovy pocity
a vzpomínky z první světové války, posouvá ho do
ztracené generace spisovatelů. Román
Na západní frontě klid vyšel poprvé v roce 1928 v časopise
a o rok později knižně. Volným
pokračováním je román Cesta zpátky. Autor
v obou knihách líčí osudy vojáků, kteří sice přežili
válku, ale nedokázali se již nikdy začlenit do normální
společnosti. Román Na západní
frontě klid (německy Im
Westen nichts Neues) patří
spolu s Vítězným obloukem k jeho vrcholným dílům, které
byly také zfilmovány. Hrdinové všech Remarkových
knih byli nějak zasaženi válkou. |
|
|
| KNIHA: |
Osm digestů světových autorů
|
| Vydání: |
nakladatelství
Adonai; v Praze 2001 |
| Literární
druh: |
próza |
| Forma: |
ich-forma
(po
smrt vypravěče Bäumera - tedy téměř celá) |
| Autor digestu: |
Václav
Zeman |
|
|
|
| DĚJ: |
|
| Místo: |
Francie,
Německo |
| Doba: |
1.
světová válka (1914-1918) |
|
|
|
| Postavy: |
Pavel
Bäumer
– 18 ->19
let, hlavní hrdina knihy a zároveň vypravěč, středoškolský
student ◊ Stanislav
Katczinský – nejlepší přítel a jakýsi učitel Pavla Bäumera,
„hlava smečky“, zeměbranec, pův. povoláním švec ◊
František
Kemmerich, Haie Westhus, Tjaden, Detring, Albert Kropp, Behm, Müller,
Leer
– Pavlovi bývalí spolužáci ◊
Kantorek
– Pavlův třídní profesor na gymnáziu ◊
Himmelstoss –
velitel výcviku |
|
|
|
| Charakteristika
hlavní postavy: |
◊Pavel
Bäumer
– zprvu nezkušený, ovlivnitelný, neznalý skutečných
poměrů -> poté brzy duchovně dospívá, válka ho kazí,
musí myslet hlavně na sebe a na přežití, vychovávají ho
ke krutosti, tvrdosti, zabíjení a bezmyšlenkovitému
poslouchání rozkazů, je zahořklý a nemá rád válku; přesto
není tak sobecký, aby nepomohl svým dobrým přátelům - těmi
jsou už teď jen "kolegové" ze zákopů |
|
|
|
| Děj: |
Očima vypravěče Pavla
Bäumera kniha líčí osud chlapců, dobrovolně
naverbovaných vojáků:
Po
vypuknutí první světové války se
Pavel se svými spolužáky z gymnázia rozhodne na popud svého
profesora vstoupit do armády. Po
desetinedělním výcviku plném Himmelstossova šikanování
prodělávají zákopové boje na západní frontě – v první
linii. Pavlovu
rotu tvoří až na výjimky mladí a nezkušení chlapci. Časem
zjišťují,
že už vlastně
neumí nic jiného, než bojovat. V
zákopech se Pavel setkává i s Himmelstossem a Kantorkem.
Jako první z Pavlových přátel zemře Kemmerich po
amputaci nohy. Po odpočinkovém
táboře Pavel odjede na měsíční dovolenou domů, kde nachází
matku umírající na rakovinu. Pavel je znovu na frontě a při
jedné průzkumné hlídce se schová do kráteru od granátu,
kam však skočí jeden Francouz Duval a Pavel ho bez váhání
zabije, čehož později velmi lituje. Je to první člověk,
kterého zabil rukou (předtím jen střílel). Večer se
Pavel proplíží zpět na frontu. Müler zemře na přímý
průstřel břicha světlicí. Pak Pavlova rota dostává za
úkol hlídat
vyklizenou vesnici se skladem jídla,
kde si alespoň odpočinou. Záhy jsou ale překvapeni
dělostřeleckou palbou. Pavel s Albertem jsou zraněni a převezeni
do jedné nemocnice, kde Albert po
amputaci nohy umírá.
Je
léto roku 1918. Na frontě je očekávána mohutná ofenzíva.
Z Pavlových přátel zbývá už jen Katczinský, který
je při jednom útoku postřelen do nohy. Pavel ho na ramenou
odnese do nemocnice, kde zjišťuje, že Kat dostal ještě
jeden zásah – střepinou do hlavy, na jehož následky na
Pavlových zádech zemřel.
Pavel
Bäumer umírá v říjnu 1918, v tak tichý a klidný
den, že oficiální
zprávy z fronty už jen oznamují
"Na západní frontě klid." Smrtí
hlavního hrdiny v poslední den války kniha končí. |
|
|
| Citáty: |
,,Fronta
je klec, v níž člověk musí nervózně čekat na to, co se
stane."
"Tato
kniha nemá být ani obžalobou, ani vyznáním. Má být
toliko pokusem podat zprávu o generaci, která byla zničena
válkou - i když unikla jejím granátům."
- počátek knihy
„Padl
v říjnu 1918, v den, jenž byl na celém bojišti
tak tichý, že se zpráva vrchního velitelství omezila na větu:
Na západní frontě byl klid. “ - závěr knihy |
|
|
| Jazyk: |
spisovný |
| Neznámá
slova: |
latrína
- suchý záchod; rekrut - povolanec (ten, kdo má jít do války) |
| Počet
stran: |
v
digestu 29 stran |
| |
|
| |
|
|
|
