|
|
Émile Zola:
|
Émile Zola byl francouzský
spisovatel, hlavní představitel a teoretik naturalistického
realismu, který se narodil v Paříži 2. dubna roku 1840 do
rodiny italského inženýra, bývalého důstojníka Napoleonovy
armády. V Paříži také zemřel, 29. 9. 1902. V roce 1908 obdržel
místo v Panthéonu. Byl dobrým přítelem slavného malíře Paula
Cézanna a to již předtím, než se Cézanne proslavil. Jeho
nejznámější díla (Štěstí Rougonů, Břicho Paříže, Zabiják, Nana
a Germinal) pocházejí z cyklu devatenácti románů Rougon-Macquart,
který pojednává o dvou francouzských rodinách za druhého
císařství (přesně v období 1852–1870). V jednotlivých románech
je zde pozornost soustřeďována na jednotlivé členy rodiny.
Některé romány byly i zfilmovány – nejznámější je podruhé
zfilmovaný Germinal (režisér Claude Berri) z roku 1992 s
Gérardem Depardieu.
|
|
KNIHA:
|
Vydání:
|
Státní nakladatelství
krásné literatury a umění; v Praze 1965; 2. vydání v SNKLU
|
Ilustroval:
|
František Turek
|
Přeložil:
|
Miloslav Jirda
|
Originál:
|
Nana, nakladatelství Charpentier,
Paris 1880
|
Literární
druh:
|
próza
|
Forma:
|
er-forma
|
|
|
DĚJ:
|
|
Místo:
|
Paříž (Francie)
|
Doba:
|
2. polovina 19. století
|
|
|
Postavy:
|
Nana –
18 let, kurtizána, dcera pradleny Gervaisy Macquarte a
klempíře Coupeaua, vyučená květinářka ◊
Ludvíček – Nanin dvouletý syn, otcem jeden z Naniných prvních
zákazníků, po něm nemoc ◊
Zoe – Nanina komorná, výrazná brunetka s hladkým účesem a
bledou tváří ◊ Leratová –
Nanina teta, opatrovnice Ludvíčka
Róza Mignonová – herečka a zpěvačka,
Steinerova milenka ◊ Mignon
– manžel Rózy (v překladu: mignon = roztomilý) ◊
Sabina – hraběnka, manželka Muffata, kyprá bruneta bílé pleti
a černých očí ◊ Muffat
de Beuville („muflíček“) – hrabě pocházející ze
starobylého rodu, císařovnin komoří, bydlí v paláci na rohu
ulice Miromesnilovy a Penthièrovy ◊
markýz de Chouard – asi 60 let, otec Sabiny, Muffatův
tchán ◊ Theofil Venot – 60
let, bývalý právní zástupce, nesmírně zbožný, Muffatův rádce;
měl "zkažené zuby a chytrý úsměv" ◊
Estelka – dcera Muffata a Sabiny ◊
Pavel Daguenet ("Mimi", "Sametová pusa") – mladý,
původně Nanin amant (ještě před Varieté), poté manžel Estelky ◊
Fauchery – veselý novinář, milenec Rózy a hraběnky
Sabiny ◊ Hektor de
Faloise – mladší bratranec Faucheryho ◊
Labordette – velký blondýn, přítel a pomocník všech žen ◊
Bordenave – ředitel Varieté (pařížské divadlo-bordel) ◊
Prullière – všeobecně oblíbený herec ◊
Bosc – herec ve Varieté ◊
Fontan – herec ve Varieté, svérázný a obhroublý komik,
groteskně ošklivý, vyhlášený lakomec; jediná láska Nany ◊
Steiner – tlustý bankéř, úspěšný pařížský podnikatel,
německý žid, po 20 let postrachem pařížské burzy, proslulý
svými milostnými pletkami ◊
Xavier de Vandeuvres – hrabě, poslední potomek starého
rodu, majitel dostihů (jeho stáje jedny z nejproslulejších
v celé Paříži); žensky útlocitný a duchaplný, rád utrácel ◊
Foucarmont – námořník ◊
Jiří Hugon ("Zizi") – asi 17 let, blondýn, právník
v prvním roce ◊ Filip
Hugon – starší bratr Jiřího, nadporučík ◊
paní Hugonová – matka Jiřího a Filipa, vdova po notáři,
žije v ústraní na malém rodinném statku Blahosti u Orléans,
také má byt v Richelieuově ulici v Paříži ◊
Triconová ("Triconka") – zprostředkovatelka zakázek kurtizán ◊
Laura Piédeferová – tlustá majitelka jídelny v ulici Mučedníků ◊
Francis – Nanin kadeřník ◊
Sametka – bulvární děvka, Nanina přítelkyně z jejích
počátků
další dámy: Gaga – stará, bělovlasá
(pův. blondýna) ◊ Clarissa
Besnusová – herečka („jedna z Bordenavových ženušek“) ◊
Blanka de Sivry – velká kyprá blondýna ◊
Tatan Néné – hloupá naivka ◊
Maria Blond ◊ Karolína
Héquetová ◊ Lucy Stewartová
– asi 40 let, ošklivá, ale půvabná a živá žena ◊
Simonna – herečka ◊ Lea de
Horn
pozn.: kurzívou jsou vyznačeny
osoby, s nimiž Nana měla poměr
|
|
|
Charakteristika
postav:
|
◊Nana
– hluboce zakořeněné pohrdání mužem, který platí; živá chuť
utrácet; nenasytná choutka hltat a ničit; pocit pýchy ze zkázy
milence; dokáže svést kteréhokoliv muže; považuje se za velice
hodnou a obětavou (vždyť všichni ti muži za ní běhali jako
pejsci dobrovolně a ona je vždycky ten, kdo s nimi soucítí);
vlastenka; neumí hrát ani zpívat; mnoho rozmarů; miluje
pražené mandle; rusovlasá, modrooká, bílá pleť, velká, tlustá,
silně vyvinutá
|
|
|
Děj:
|
Hlavní hrdinka Nana je dcerou pradleny Gervaisy Macquarte a
klempíře Coupeaua, o nichž pojednává předchozí román Zabiják.
Už v patnácti letech ale Nana utíká z domova, protože ji
rodiče bijí. Je si dobře vědoma své výjimečné krásy, které
dokáže plně využít – stane se proto kurtizánou. Život však
nemá lehký, prostituce jí na pokrytí všech výdajů nestačí. Ani
nemá peníze, aby mohla vyplatit kojnou a vzít si k sobě svého
malého syna Ludvíčka. |
Pak ale získá hlavní roli v představení Zlatovlasá Venuše v
divadle Varieté, kde diváky doslova ohromí. Ne však svým
hereckým výkonem a ani zpěvem, ale svou ženskostí. Nana si tak
zajistí obrovskou slávu po celém městě. Postupně si doslova
omotá kolem prstu všechny významné muže Paříže, kteří ji přímo
zbožňují a jsou ochotni rozdat jí veškerý svůj majetek, ba i
položit za ní svůj život. A Naně se to líbí a stává se stále
pyšnější. Hraje si na dámu, nechává na sebe čekat milence i
celé publikum. |
A pak postupně ničí všechny muže kolem sebe: Steiner
zbankrotuje. Foucarmont jí rozdá veškeré své úspory a tak se
octne znovu na moři. Faloise dědí, ale také vše rozdá Naně.
Filip je poslán do vězení za krádeže, protože neměl jak jinak
Naně dávat peníze. Jiří se na prahu její ložnice pobodá,
jelikož zjistí, že jej Nana „podváděla“ s jeho bratrem. Ale
snad nejvíce Nana ovlivňuje život hraběte Muffata – zbožného
muže, který do svatby nevěděl, co je to žena. Nana postupně
pohltí a rozvrátí jeho počestnost, manželství i majetek. A
Muffat vše snáší, jen když může být s ní. Jediný muž, kterého
kdy skutečně milovala, je komik Fontan – jejich vztah jim však
nevydržel dlouho. |
A přes to všechno si Nana neuvědomuje, co vlastně páchá. Má se
za hodnou holku, která je ke všem tak dobrosrdečná! Pak se na
ní ale všechno začne valit – Jiří zemře, Sametka jí opakovaně
utíká, služebnictvo si rozkrádá majetek, Zoe odchází a Nana
nemá peníze, jelikož i milenci jsou na mizině. Proto prodá dům a veškerý svůj majetek a odjede neznámo kam.
Společnost na ni zapomene. Do Paříže se pak vrátí
s neštovicemi, jimž ona i Ludvíček podlehnou. |
Podrobnější děj |
|
|
Ukázky:
|
Z Naniny premiéry ve Varieté (s. 17 a 21): |
» Byl to stále týž navinulý hlas, ale nyní lechtal publikum
tak znamenitě na pravém místě, že chvílemi přebíhalo po kůži
diváků lehké mrazení. Nanu už neopouštěl úsměv; ozařoval její
malou červenou pusinku a svítil v úžasně jasné modři velkých
očí. Při jistých trochu smělých verších krčila mlsně nosem,
jehož růžové chřípě se zachvívaly, kdežto tváře byly v jednom
plameni. Stále se kolébala v bocích a to bylo také všechno, co
uměla. Diváci v tom už neviděli nic ošklivého, naopak; muži
přikládali k očím kukátka. « |
» Nana, ta tlustá holka, která se plácala do stehen a kdákala
jako kvočna, mámila publikum, šíříc kolem sebe pach života a
všemohoucnost ženství. Od druhého jednání jí bylo všechno
dovoleno; mohla být na scéně sebenemotornější, zpívat
sebefalešněji, paměť jí mohla jakkoli selhávat: jen se
zatočila a zasmála, už sklízela pochvalu. Jakmile sebou svým
typickým způsobem hodila, přízemí bylo jako u vytržení , vlna
rujnosti prošla divadlem odzdola přes galerie po klenbu. A
její triumf byl dokonalý, když nakonec vedla hospodskou
tancovačku. Tady byla ve svém živlu, ruce v bocích, Venuše v
blátě, Venuše na chodníku. « |
Zruinovaný Vandeuvres se po neúspěchu při dostizích upálil ve
své stáji (s. 253): |
» "Ale ten ohňostroj na konci, ó, velmi nóbl!" pokračovala
Nana. "Zdá se, že to bylo něco hrůzoucího, jednomu naskakuje
husí kůže. Všecky lidi poslal pryč, zavřel se dovnitř, s
petrolejem… A jak hořelo, to se musilo vidět! Jen si
představte, taková velká bouda celá ze dřeva a plná slámy a
sena!…Plameny šlehaly až k nebi… Nejkrásnější byli koně,
nechtěli se nechat upéct. Bylo slyšet,jak mlátí kopyty, jak se
vrhají na vrata, jak křičí zrovna jako lidé… Ano, lidem stydla
krev v žilách." « |
Zkažená Nana ukazuje svým milencům svou převahu (s. 291): |
» Jednoho dne ji Fauchery vyprovokoval k sázce, že dá
Faloisovi pohlavek; provedla to ještě týž večer a nezůstalo
při jednom; našla v tom zalíbení, celá šťastná, že může
ukázat, jak jsou muži zbabělí. Nazývala ho svým "fackovacím
panáčkem"; vyzývala ho, aby si sám šel pro facku, a měla od
facek ruce celé červené, ještě nebyla zvyklá. Faloise se jen
blbě smál, tak smál, že mu tekly slzy z očí. Takové důvěrnosti
ho okouzlovaly, bylo to něco báječného. « |
|
|
Citáty:
|
"Ach, jak se změnila, jak se
změnila." - Róza Mignonová |
|
|
Jazyk:
|
spisovný
|
Neznámá
slova:
|
redingot
|
Počet
stran:
|
313
stran
|
|
|
|
|
|
|