Nana

Émile Zola

 

 

Émile Zola:

Émile Zola byl francouzský spisovatel, hlavní představitel a teoretik naturalistického realismu, který se narodil v Paříži 2. dubna roku 1840 do rodiny italského inženýra, bývalého důstojníka Napoleonovy armády. V Paříži také zemřel, 29. 9. 1902. V roce 1908 obdržel místo v Panthéonu. Byl dobrým přítelem slavného malíře Paula Cézanna a to již předtím, než se Cézanne proslavil. Jeho nejznámější díla (Štěstí Rougonů, Břicho Paříže, Zabiják, Nana a Germinal) pocházejí z cyklu devatenácti románů Rougon-Macquart, který pojednává o dvou francouzských rodinách za druhého císařství (přesně v období 1852–1870). V jednotlivých románech je zde pozornost soustřeďována na jednotlivé členy rodiny. Některé romány byly i zfilmovány – nejznámější je podruhé zfilmovaný Germinal (režisér Claude Berri) z roku 1992 s Gérardem Depardieu.

 

 

KNIHA:

Vydání:

Státní nakladatelství krásné literatury a umění; v Praze 1965; 2. vydání v SNKLU

Ilustroval:

František Turek

Přeložil:

Miloslav Jirda

Originál:

Nana, nakladatelství Charpentier, Paris 1880

Literární druh:

próza

Forma:

er-forma

 

 

DĚJ:

Místo:

Paříž (Francie)

Doba:

2. polovina 19. století

 

 

Postavy:

Nana – 18 let, kurtizána, dcera pradleny Gervaisy Macquarte a klempíře Coupeaua, vyučená květinářka Ludvíček – Nanin dvouletý syn, otcem jeden z Naniných prvních zákazníků, po něm nemoc Zoe – Nanina komorná, výrazná brunetka s hladkým účesem a bledou tváří Leratová – Nanina teta, opatrovnice Ludvíčka

Róza Mignonová – herečka a zpěvačka, Steinerova milenka Mignon – manžel Rózy (v překladu: mignon = roztomilý) Sabina – hraběnka, manželka Muffata, kyprá bruneta bílé pleti a černých očí Muffat de Beuville („muflíček“) – hrabě pocházející ze starobylého rodu, císařovnin komoří, bydlí v paláci na rohu ulice Miromesnilovy a Penthièrovy markýz de Chouard – asi 60 let, otec Sabiny, Muffatův tchán Theofil Venot – 60 let, bývalý právní zástupce, nesmírně zbožný, Muffatův rádce; měl "zkažené zuby a chytrý úsměv" Estelka – dcera Muffata a Sabiny Pavel Daguenet ("Mimi", "Sametová pusa") – mladý, původně Nanin amant (ještě před Varieté), poté manžel Estelky Fauchery – veselý novinář, milenec Rózy a hraběnky Sabiny Hektor de Faloise – mladší bratranec Faucheryho Labordette – velký blondýn, přítel a pomocník všech žen Bordenave – ředitel Varieté (pařížské divadlo-bordel) Prullière – všeobecně oblíbený herec Bosc – herec ve Varieté Fontan – herec ve Varieté, svérázný a obhroublý komik, groteskně ošklivý, vyhlášený lakomec; jediná láska Nany Steiner – tlustý bankéř, úspěšný pařížský podnikatel, německý žid, po 20 let postrachem pařížské burzy, proslulý svými milostnými pletkami Xavier de Vandeuvres – hrabě, poslední potomek starého rodu, majitel dostihů (jeho stáje jedny z nejproslulejších v celé Paříži); žensky útlocitný a duchaplný, rád utrácel   Foucarmont – námořník Jiří Hugon ("Zizi") – asi 17 let, blondýn, právník v prvním roce Filip Hugon – starší bratr Jiřího, nadporučík paní Hugonová – matka Jiřího a Filipa, vdova po notáři, žije v ústraní na malém rodinném statku Blahosti u Orléans, také má byt v Richelieuově ulici v Paříži Triconová ("Triconka") – zprostředkovatelka zakázek kurtizán Laura Piédeferová – tlustá majitelka jídelny v ulici Mučedníků Francis – Nanin kadeřník Sametka – bulvární děvka, Nanina přítelkyně z jejích počátků

další dámy: Gaga – stará, bělovlasá (pův. blondýna) Clarissa Besnusová – herečka („jedna z Bordenavových ženušek“) Blanka de Sivry – velká kyprá blondýna Tatan Néné – hloupá naivka Maria Blond Karolína Héquetová Lucy Stewartová – asi 40 let, ošklivá, ale půvabná a živá žena Simonna – herečka Lea de Horn

pozn.: kurzívou jsou vyznačeny osoby, s nimiž Nana měla poměr

 

 

Charakteristika postav:

Nana – hluboce zakořeněné pohrdání mužem, který platí; živá chuť utrácet; nenasytná choutka hltat a ničit; pocit pýchy ze zkázy milence; dokáže svést kteréhokoliv muže; považuje se za velice hodnou a obětavou (vždyť všichni ti muži za ní běhali jako pejsci dobrovolně a ona je vždycky ten, kdo s nimi soucítí); vlastenka; neumí hrát ani zpívat; mnoho rozmarů; miluje pražené mandle; rusovlasá, modrooká, bílá pleť, velká, tlustá, silně vyvinutá

 

 

Děj:

Hlavní hrdinka Nana je dcerou pradleny Gervaisy Macquarte a klempíře Coupeaua, o nichž pojednává předchozí román Zabiják. Už v patnácti letech ale Nana utíká z domova, protože ji rodiče bijí. Je si dobře vědoma své výjimečné krásy, které dokáže plně využít – stane se proto kurtizánou. Život však nemá lehký, prostituce jí na pokrytí všech výdajů nestačí. Ani nemá peníze, aby mohla vyplatit kojnou a vzít si k sobě svého malého syna Ludvíčka.
Pak ale získá hlavní roli v představení Zlatovlasá Venuše v divadle Varieté, kde diváky doslova ohromí. Ne však svým hereckým výkonem a ani zpěvem, ale svou ženskostí. Nana si tak zajistí obrovskou slávu po celém městě. Postupně si doslova omotá kolem prstu všechny významné muže Paříže, kteří ji přímo zbožňují a jsou ochotni rozdat jí veškerý svůj majetek, ba i položit za ní svůj život. A Naně se to líbí a stává se stále pyšnější. Hraje si na dámu, nechává na sebe čekat milence i celé publikum.
A pak postupně ničí všechny muže kolem sebe: Steiner zbankrotuje. Foucarmont jí rozdá veškeré své úspory a tak se octne znovu na moři.  Faloise dědí, ale také vše rozdá Naně. Filip je poslán do vězení za krádeže, protože neměl jak jinak Naně dávat peníze.  Jiří se na prahu její ložnice pobodá, jelikož zjistí, že jej Nana „podváděla“ s jeho bratrem. Ale snad nejvíce Nana ovlivňuje život hraběte Muffata – zbožného muže, který do svatby nevěděl, co je to žena. Nana postupně pohltí a rozvrátí jeho počestnost, manželství i majetek. A Muffat vše snáší, jen když může být s ní. Jediný muž, kterého kdy skutečně milovala, je komik Fontan – jejich vztah jim však nevydržel dlouho.
A přes to všechno si Nana neuvědomuje, co vlastně páchá. Má se za hodnou holku, která je ke všem tak dobrosrdečná! Pak se na ní ale všechno začne valit – Jiří zemře, Sametka jí opakovaně utíká, služebnictvo si rozkrádá majetek, Zoe odchází a Nana nemá peníze, jelikož i milenci jsou na mizině. Proto prodá dům a veškerý svůj majetek a odjede neznámo kam. Společnost na ni zapomene. Do Paříže se pak vrátí s neštovicemi, jimž ona i Ludvíček podlehnou.
Podrobnější děj

Ukázky:

Z Naniny premiéry ve Varieté (s. 17 a 21):
» Byl to stále týž navinulý hlas, ale nyní lechtal publikum tak znamenitě na pravém místě, že chvílemi přebíhalo po kůži diváků lehké mrazení. Nanu už neopouštěl úsměv; ozařoval její malou červenou pusinku a svítil v úžasně jasné modři velkých očí. Při jistých trochu smělých verších krčila mlsně nosem, jehož růžové chřípě se zachvívaly, kdežto tváře byly v jednom plameni. Stále se kolébala v bocích a to bylo také všechno, co uměla. Diváci v tom už neviděli nic ošklivého, naopak; muži přikládali k očím kukátka. «
» Nana, ta tlustá holka, která se plácala do stehen a kdákala jako kvočna, mámila publikum, šíříc kolem sebe pach života a všemohoucnost ženství. Od druhého jednání jí bylo všechno dovoleno; mohla být na scéně sebenemotornější, zpívat sebefalešněji, paměť jí mohla jakkoli selhávat: jen se zatočila a zasmála, už sklízela pochvalu. Jakmile sebou svým typickým způsobem hodila, přízemí bylo jako u vytržení , vlna rujnosti prošla divadlem odzdola přes galerie po klenbu. A její triumf byl dokonalý, když nakonec vedla hospodskou tancovačku. Tady byla ve svém živlu, ruce v bocích, Venuše v blátě, Venuše na chodníku. «

 

Zruinovaný Vandeuvres se po neúspěchu při dostizích upálil ve své stáji (s. 253):
» "Ale ten ohňostroj na konci, ó, velmi nóbl!" pokračovala Nana. "Zdá se, že to bylo něco hrůzoucího, jednomu naskakuje husí kůže. Všecky lidi poslal pryč, zavřel se dovnitř, s petrolejem… A jak hořelo, to se musilo vidět! Jen si představte, taková velká bouda celá ze dřeva a plná slámy a sena!…Plameny šlehaly až k nebi… Nejkrásnější byli koně, nechtěli se nechat upéct. Bylo slyšet,jak mlátí kopyty, jak se vrhají na vrata, jak křičí zrovna jako lidé… Ano, lidem stydla krev v žilách." «

 

Zkažená Nana ukazuje svým milencům svou převahu (s. 291):
» Jednoho dne ji Fauchery vyprovokoval k sázce, že dá Faloisovi pohlavek; provedla to ještě týž večer a nezůstalo při jednom; našla v tom zalíbení, celá šťastná, že může ukázat, jak jsou muži zbabělí. Nazývala ho svým "fackovacím panáčkem"; vyzývala ho, aby si sám šel pro facku, a měla od facek ruce celé červené, ještě nebyla zvyklá. Faloise se jen blbě smál, tak smál, že mu tekly slzy z očí. Takové důvěrnosti ho okouzlovaly, bylo to něco báječného. «

Citáty:

"Ach, jak se změnila, jak se změnila." - Róza Mignonová

Jazyk:

spisovný

Neznámá slova:

redingot

Počet stran:

313 stran

 

 

 

 

 

Zpět na Klasiku

Domů