Konec Věčnosti

Isaac Asimov

Název:

Konec Věčnosti

Autor:

Isaac Asimov

Vydání:

nakladatelství Albatros; v Praze 2002; 2. vydání (v Albatrosu 1.)

Originál:

The End of Eternity - nakladatelství The New American Library of World Literature; New York 1958

Přeložil:

Zdeněk Volný

Počet stran:

238

DĚJ

Místo:

Skutečnost, Věčnost

Doba:

minulost (r.1932), budoucnost (r.2317) = Primitivní doby; budoucnost (482., 575., 2456. století; 111394. století = Utajená století)

Hlavní postavy:

Andrew Harlan - 32 let, Provozní technik, z 95. stol.

Kantor Voy - Sociolog v 2456. stol.

Laban Twissell - starý, Hlavní analytik, hlava celé Věčnosti, z 30 000. stol.

August Sennor - Analytik, z 803. stol.

Binsley Sheridan Cooper - 24 let, ze 78. stol., on je Mallansohn

Noÿs Lambentová - asi 25 až 30 let, údajně z 482. stol., popravdě z Utajených století (nad 70 000. stol.)

Vikkor Mallansohn - *78. stol., †24. stol., konstruktér Časového pole -> zakladatel Věčnosti

Děj:

Ve Věčnosti mění vybraní lidé Skutečnost pro blahobyt lidstva. Lidstvo ale o existenci Věčnosti neví - nebo alespoň vědět nemá. Do Věčnosti jsou vybíráni lidé v patnácti letech - hlavně chlapci - jejichž odchod nijak nezmění budoucnost. Aby Věčnost existovala, musí se neustále uzavírat kruh - to se děje díky Pamětem: Do Věčnosti je vybrán jako výjimka 23-letý ženatý Cooper. Harlan jej učí sociologii Primitivních dob a Twissell matematiku. Poté je Cooper vyslán do 24. stol., aby předal určité znalosti vědci Mallansohnovi, který prý záhadně sestrojil Časové pole, ani by znal jistý matematický aparát - ten ho má Cooper naučit. Mallansohn však zemře. Zoufalý Cooper začne pod jménem Mallansohna (protože Cooper v té době úředně neexistuje) konstruovat sám Časové pole, aniž by do Věčnosti ohlásil Mallansohnovu smrt. Časové pole se mu zkonstruovat podaří a tak zjistí, že Mallansohnem - totiž vynálezcem Časového pole a tím pádem i zakladatelem Věčnosti - je on sám, totiž Cooper pod falešným jménem. Tak Cooper-Mallansohn sepíše "Mallansohnovy Paměti", ve kterých popisuje, co všechno prožil. To se musí neustále opakovat, aby se kruh uzavíral a Věčnost mohla existovat. Jenže - jednou jeden Harlan kruh naruší. Ve Věčnosti se objevila Noÿs a Harlan se do ní zamiloval. Protože ji chtěl uchránit před Změnami, které by tuto Noÿs odstranily ze světa, jako by nikdy neexistovala, vzal ji do Věčnosti - do Utajených století (přesně 111 394. století). Potom se k ní ale nemohl dostat - narazil na bariéru. Myslel, že mu ji tam do cesty postavil Twissell nebo Rada. To ale nebyla pravda. Protože to však nevěděl, poslal Coopera naschvál do špatného století - bál se, že mu Twissell "uvězněnou" Noÿs nevrátí. Když se však poté za Noÿs vydal znovu s Twissellem, povedlo se mu k ní dostat a odvézt ji zpět. Harlan tak pochopí, že Noÿs je z Utajených století. Chce ji zabít. Když se jim tedy podaří vypátrat, do kterého století Coopera Harlan poslal (do 19,32. století), vypraví se Harlan i s Noÿs za ním, aby ho odvezli a dopravili do správného století. V tomto 19,32. století se Harlan tedy rozhodne Noÿs zabít. Nakonec tak však neučiní, protože Noÿs mu vysvětlí důvod, proč tu je: Chce zničit Věčnost, která zabraňuje kosmickým letům, důsledkem čehož je Galaxie v budoucnosti, v době Utajených století, již kolonizována jinými tvory. Harlan s ní nakonec souhlasí a kruh nechá neuzavřen. To je konec Věčnosti. Oni dva ale v 19,32. století přežijí díky tomu, že zůstanou v jeskyni chráněné před jakoukoliv Změnou fyziočasovým polem.