Tkalci gobelínů

Andreas Eschnbach

Název:

Tkalci gobelínů

Autor:

Andreas Eschnbach

Vydání:

nakladatelství Albatros; v Praze 2001; vydání první

Originál:

Die Haarteppichknüpfer - nakladatelství Schneekluth; v Mnichově 1995

Přeložil:

Ondřej Müller

Ilustroval:

David Mattingly

Počet stran:

229

DĚJ

Místo:

Yahannochia

Doba:

?

Hlavní postavy:

Ostvan - tkalec gobelínů, 5 dcer a 2 synové

Garliad - jedna z Ostvanových žen, těhotná  Ò matka Ostvana II.

Abron - do narození Ostvana II. jediný Ostvanův syn

Moarkan - kupec gobelínů

Dirilja - krásná Moarkanova dcera

Parnag - učitel

Brakart - kazatel, svatý poutník, před 40-ti lety učitel v Kerkeeně

Garubad - chovatel dobytka (1200 kepovcí, 7 baraqů), člen Parnagova kroužku před 20-ti lety

Borlon - tkalec (-vyhořeli)

Narana - mladá Borlonova žena

Ubika - kočovná handlířka

Nargant - císařský voják

Nillian Jegetar Cuain - mladý kopilot z paluby KALYTU 9, bývalý rebel (matka Jegetar, otec Cuain)

Kremman - císařský výběrčí daní a soudce

Grom - kapitán, šedovlasý velitel jízdy

Tertujak - obchodník, kupec

Piwana - nejnadanější trojflétnový hráč, ale -> ve službách císařských lodníků - nakladač KARY (poslední loď, která na planetě G-101/2 přistála)

Opur - flétnový mistr

císař Alexandr Jedenáctý

Onen - vůdce smečky, z planety Gheerh

Cheun - válečník z kmene Oneunů, z planety Gheerh

Soleun - stařec, z planety Gheerh

Jegulkin - 21 let, navigátor, v expedici generála Karswanta

Jerom Karswant - mrzutý stařík, generál na palubě TRIKOODA, vrchní velitel gheerské expedice

Jenokur Taban Wasra - velitel lehkého křižníku SALKANTAR

Stribat - předák, na starosti pozemní doprava a pěšáci

Lenteiman - stařec z planety G-101/2

Ouam - slepý stařec

Borlid Ewo Kenneken - člen výboru Správy imperiálního dědictví a císařský archiv spadal do jeho kompetence

Rhuna Orlona Pernautan - rusovláska, -> nová místodržitelka v Lukardii

Lamita Terget Utmanasalen - blondýna, byly jí 4 roky, když rebelové útočili na císařský palác, a 5-6 let, když padl císař

Emparak - starý kulhavý hrbáč, archivář císaře

Berenko Kebar Jubad - 54 let, podsaditý, muž, který zabil císaře; člen prozatímní rady, vůdce rebelů; nemocný: zdechlina; jeho otec: Uban Jegetar Berenko

Denkalsar - (anagram Alexandra - ve skutečnosti císař) založil zárodek organizace rebelů před 300 lety, napsal knihu Neslyšný vítr

Ludkamon - dozorce nakladačů, dozorce nákladového doku 2, hubený skladový dozorce

Feuk - statný, silný a sebevědomý nakladač

Iwa - Ludkamonova a Feukova dívka

Pantap - gheerský král

desátý císař - vznětlivý a mstivý, dlouhověkost

jedenáctý císař - nesmrtelnost

Děj:

Nesmrtelný císař Alexandr Jedenáctý je mrtev. Zabil jej rebel Berenko Kebar Jubad. Ale jak to mohl dokázat? 

Císař Alexandr Jedenáctý, následník císaře desátého, objevil recept nesmrtelnosti. Dosud jeho předchůdci znali pouze recept na dlouhověkost, ale jedenáctý císař se dostal dál. Žil sto tisíc let - dost dlouho na to, aby jej tento život přestal bavit. Monarchie těchto jedenácti císařů si totiž vybudovala obrovské císařství tvořené miliardami planet, na nichž žili lidé zcela závislí na císaři. Oni pro císaře doslova dýchali - každý jejich krok byl určen císaři. Zvykli si na slovo poslouchat císařovy rozkazy. Císař Alexandr Jedenáctý ze sebe udělal boha. Pak však tato monotvárnost nesmrtelného císaře po tolika tisících let života omrzela. Přestože objevoval a dobýval stále nové a nové světy a vymýšlel si pro své bytí různá zpestření, jednou skutečně zatoužil po smrti. Jenže jeho vliv na obyvatele celého císařství byl tak silný, že náhlá smrt by zapříčinila absolutní rozvrat a snad i záhubu celého po tak dlouhou dobu utvářeného systému. Potřeboval tedy alespoň část lidí od své moci odpoutat. Proto před tři sta lety založil jako Denkalsar (což je anagram jména Alexandr) zárodek organizace rebelů a napsal knihu Neslyšný vítr, jenž byla hnacím strojem celého rebelského povstání, které usilovalo o svržení císaře, chtělo lidi osamostatnit. Císař tak nechal rebelii rozrůst do takové míry, až by jeho smrt nenarušila chod císařství, a potom si nechal přivést rebela Berenka. Seznámil jej s celým svým plánem a Berenko teď konečně mohl vykonat poslání celé rebelie - císaře zabil, ač na císařovo vlastní přání. Tak se stal doslova fenoménem. Místo císaře obsadila prozatímní rada utvořená z rebelů, měla však těžký úkol, neboť přestože většina lidí byla smrtí císaře přímo nadšena, stále existovaly i celé planety, které žily jen pro císaře a veškeré rebelství nadále trestali smrtí. 

Po císařích lidem zůstala snad nejzapeklitější otázka celého vesmíru - vlasový gobelín. Avšak celý zamotaný příběh vlasových gobelínů je historií jediné pomsty: Gheera, označovaná za klenot vesmíru, byla kdysi vzkvétajícím královstvím, které však desátý císař objevil a napadl, neboť jej chtěl ovládnout a připojit ke svému obrovskému císařství. Když bylo království po dlouhé válce dobyto, císař požadoval od Pantapa slavnostní, veřejné gesto, kterým by se vzdal. Pantap však zaútočil na císařovo bolavé místo, o němž dosud nikdo nevěděl, a řekl: "Tvá moc jest tak velká, že si vynutila naši podřízenost, leč není dost velká na to, aby poručila růst vlasům na tvé hlavě, ó, holohlavý císaři." Císař se naštval, neboť vskutku musel kvůli své lysé hlavě nosit implantáty a prohlásil: "Má moc je dost velká na to, aby způsobila, že celá tahle planeta bude pokryta vlasy tvých poddaných, a já tě donutím tomu přihlížet." Tak se také stalo. Na této planetě Gheeře byl založen rod tkalců gobelínů. Všichni prvorození muži z tohoto rodu (déle narození chlapci se museli zabít) museli za svůj život utkat jeden gobelín z vlasů svých žen a jejich dcer - a to byl jediný smysl jejich života. Když gobelín utkali, což trvalo celý jejich život, prodali jej a za získané peníze pak žili jejich synové. Gobelíny se pak odvážely císaři...

Ale v císařském paláci ve skutečnosti není snad ani jediný gobelín. Kam se tedy tato mistrovská díla ztrácí? Bývalí rebelové obsazující bývalý císařský palác se tedy rozhodli tuto záhadu rozluštit. Rozletěli se k těmto planetám, na kterých se stále udržuje tradice tkaní gobelínů, a pozorovali je. Jeden z nich, Nillian Jegetar Cuain, však porušil příkaz a na jedné planetě přistál, aby záhadě přišel na kloub a o všem se přesvědčil na vlastní kůži. Bohužel zde ale začal šířit zprávy o smrti císaře, a tak ho lidé považovali za kacíře - a zabili ho. Tím se zájem o vyřešení otázky záhadných gobelínů ještě více rozhořel. Odpověď však znal jen Emparak, archivář císaře. Byl ošklivý, a tak se k němu lidé také chovali ošklivě. Proto se Emparak zatvrdil, že pravdu o gobelínech nikomu neřekne, přestože ji zná, neboť je pečlivě zavedena v archívu. Pak se ale do něj zamilovala Lamita a začala se k němu chovat úplně jinak než ostatní. Proto jí pravdu pověděl - a záhada byla vyřešena.

A co jí pověděl? Existuje jedna planeta, Gheerh, která je naprosto izolovaná od ostatního světa patřícího k císařství. Izoloval ji desátý císař. Sem jsou odváženy všechny gobelíny, zde sedí Pantap, bývalý vládce království na Gheeře. Císař jej tu nechal na jeho trůnu připoutat k vyživovacímu přístroji, jenž jej nechává nesmrtelným - a musel bezmocně přihlížet, co se stane s jeho lidem, a pak se musí celou věčnost dívat, jak se země kolem něho pokrývá vlasy jeho poddaných. Jak se však země postupně zaplňuje gobelíny, tak se musejí její obyvatelé stěhovat dál na sever - pokud nejsou zabiti. Brzy bude gobelíny pokryta celá planeta a tito její prchající obyvatelé budou vyhlazeni...

Naštěstí zasáhnou bývalí rebelové a celou tuto hroznou tradici s vlasovými gobelíny zastaví.