Dnešním státním svátkem 8. května si připomínáme konec 2. světové války. 9. května 1945 skončilo Pražské povstání. Trvalo pět dní a čtyři noci.

President Beneš opakovaně vyzýval od konce roku 1944 naše zcela neozbrojené lidi k povstání proti okupantům, kteří stále pevně vojensky ovládali "Protektorát".

Pražským povstáním, do kterého se zapojilo na 30 tisíc lidí, vyvrcholila na jaře 1945 série obdobných akcí z mnoha míst tehdejšího protektorátu Čechy a Morava. Jedny z nejtvrdších bojů se odehrály u budovy Českého rozhlasu. Právě rozhlasové vysílání dalo impuls k otevřenému odporu proti okupantům.

A přestože v sobotu ráno, 5. května 1945, zakázal německý policejní prezident shromažďování osob na ulicích, začali lidé během dopoledne vymazávat německé nápisy, vyvěšovat československé vlajky a veřejně zpívat československou hymnu. Přesto všechno si říšský státní ministr pro Čechy a Moravu, Karl Hermann Frank, myslel, že situace není kritická a brzy se uklidní. Vojsko zůstalo v kasárnách.

5. května 1945 už od rána rozhlas nevysílal schválený program. V šest hodin ráno začal hlásit pouze česky. Později posluchači uslyšeli z úst hlasatele Zdeňka Mančala tuto výzvu: "Voláme českou policii, české četnictvo, české vojsko, aby ihned přišlo do Českého rozhlasu." Praha prosila o pomoc na všechny strany. Rusky, anglicky, francouzsky. Na pomoc rozhlasu vyjely policejní posily.V rozhlase SS-mani hledali místo, odkud se vysílalo. Nikdo jim neporadil, nikdo je neměl rád. Hledali a nenacházeli. Tým rozhlasáků mezitím seškraboval německé orientační nápisy, takže nové německé posily se v prostorách rozhlasu nevyznaly a bloudily. Netušily, že chodí v bezprostřední blízkosti vysílacího zařízení.

Boj o rozhlas trval do večera. Nejdříve se hasičům podařilo vyplavit osazenstvo suterénu a pak se další skupiny dostaly do budovy ze střechy. Rozhlas byl obsazen odshora. V 18 hodin se německá posádka vzdala.

Povstalci, o kterých si Němci mysleli, že brzy ztratí dech, začali ovládat město. Němci byli odhodláni bránit českou kotlinu proti všem spojeneckým armádám. Ku Praze se začala stahovat německá vojska a Česká národní rada (v čele s A.Pražákem) vyzvala ke stavbě barikád.

Ráno stálo v pražských ulicích okolo 1600 barikád. V Praze se objevily jednotky Ruské osvobozenecké armády. Tito sovětští zajatci se pod velením svého generála, Andreje Vlasova, rozhodli bojovat proti diktatuře komunistické moci v Sovětském Svazu a to na straně s Německem. Jenže Německo čím dál více zadávalo ROA téměř sebevražedné úlohy, a tak po jednom takovém rozkazu odmítl Vlasov poslušnost a jeho armáda začala ustupovat na západ k Američanům. Pak se ROA v čele s generálem Sergejem Bunjačenkem rozhodla pomoci Praze. Vyrazili směrem k hlavnímu městu. Vlasovci obsadili mosty, ruzyňské letiště a zastavili útok SS skupin. Lidé vojáky vítali jako osvoboditele, ale komunisté v ČNR s pomocí nesouhlasili. Vlasovci byli vojáci v německých uniformách s červenomodrobílými nášivkami a kokardami na čepicích. Ale členové ČNR vlasovcům říkali "Jste pro nás stejní nepřátelé jako Němci".

V pondělí 7. května večer generál Bunjačenko vydal rozkaz opustit Prahu. Vlasovci zamířili na západ. Pomohli Praze vyčistit velkou část města, odrazili oddíly SS útočící z jihu a ze západu. Některé jejich jednotky bojovaly v Praze ještě druhý den ráno.  

Německá letadla zahájila bombardování. 

V úterý 8. května Německo kapitulovalo. V této době se poslední boje na území Československa vedly na Moravě, v Karpatech na Slovensku a především západně od Prahy s německými jednotkami SS, které nechtěly přijmout kapitulaci. Na pomoc Československu přišli vojáci americké armády od západu a vstoupili do Plzně.  Z politických důvodů ale nepostoupili na Prahu. Hlavní město Československa měla podle politické dohody vítězných velmocí osvobodit Rudá armáda. V Praze Němci zatím stupňovali tlak na město. Bartoš žádal britské a americké jednotky o pomoc, ale ti odpovídali, že nemohou, že si to SSSR nepřeje.

A tak nejhorší chvíle povstání nastaly tento čtvrtý den, 8. května. Povstalcům docházela munice do ručních zbraní, jiné vlastně ani nebyly. Praha byla bombardována a ostřelována Němci, neboť ti na Prahu mohutným útokem - použili tanky, děla, letadla. Povstalcům došly náboje a začali ustupovat.

Téhož dne odpoledne přišel německý velitel, generál Toussaint do ČNR vyjednávat o příměří a odchodu vojsk na západ, neposlouchaje již dál německé příkazy. V 16 hodin byla podepsána dohoda o kapitulaci německých vojsk v Praze. Němci odešli z Prahy. Uvnitř zůstaly jen skupiny fanatiků a oddíly SS. Nad nimi neměl Toussaint žádnou moc.

Ve 23:00 středoevropského času vstoupila v platnost celoněmecká kapitulace a "bylo zastaveno nepřátelství". Válka v Evropě skončila.

Od mnohem většího krveprolévání a ničení zachránil Prahu nečekaný zásah dobře vyzbrojených Vlasovců (padlo jich přes tři sta) a pak hlavně skutečnost, že Němci měli jen jeden zájem: dostat se do amerického zajetí.

Ve středu 9. května 1945 začíná "první den míru". Do "prakticky již osvobozené Prahy" přijíždějí první ruské tanky Rudé armády Sovětského svazu. Pražská operace byla o den urychlena. Přijíždějí ruské tanky a postupně se dostávají do celé Prahy.Ve středu 9. května dopoledne teprve nastaly ty hrůzy, kvůli nimž prý Pražané celé povstání zinscenovali: Němci (esesáčtí ostřelovači) polití benzinem a zapálení, rozšlapaní davem na kaši...

Téhož dne ve čtvrt na šest nacisti ustupují, spíše však vlivem očekávání příchodu Rudé armády. Před sedmou hodinou večerní přijíždí konečně rota sovětské pěchoty a Němci vyklizují pole.

K ránu 10.5. opustili Zbraslav. Tak skončila v Praze válka.

Politikům v Kremlu ale nevonělo, že se Praha osvobodila sama, že se naši lidé odvážili jednat sami s Němci. Všichni účastníci vyjednávání s Němci byli nakonec šikanováni nebo skončili přímo v komunistickém vězení. Snažili se zajistit mírové obsazení Prahy Američany.

Při střetu s německými okupanty v boji o rozhlas padlo 90 českých bojovníků a více než sto jich bylo raněno.

Na památném místě hřbitova Malvazinky najdeme hromadný hrob, kde je pohřbeno 48 bojovníků Pražského povstání, z toho dvě ženy. Byli to většinou smíchovští občané, ale i bojovníci z jiných částí Prahy.

Počátkem povstání se počet ozbrojených Němců v Praze odhaduje na deset tisíc. Koncem povstání jejich počet stoupl ke třiceti tisícům.