Oko

Většinu informací o světě získáváme prostřednictvím zraku. Vědci zjistili, že 80 % informací nebo dokonce úplně vše, co si pamatujeme, jsme někdy viděli.

Oko je spojeno zrakovým nervem s mozkem. Zrakový nerv je umístěn v zadní části oka. Zobrazená informace se jím přenáší v podobě impulsů do mozku. Každé oko vnímá sledované předměty z trochu odlišného úhlu a vysílá tedy do mozku nepatrně odlišné informace. V raném věku dítěte se mozek učí tyto odlišné obrazy skládat dohromady, jinak by člověk viděl dvojitě. Díky složení dvou obrazů lze sledované předměty vnímat prostorově.

Díky zpracování přiváděných impulsů v mozku vnímáme sledované předměty ve správné orientaci. Při průchodu světla čočkou se totiž světelné paprsky lámou a rozkládají a na sítnici dopadne obraz vzhůru nohama. Mozek proto obraz otáčí. Než se to však naučí, potřebuje určitý čas, a tak malé děti vidí vzhůru nohama.

Složení oka

Uprostřed přední části oka je průhledná, nepatrně vypouklá vrstva, která se nazývá rohovka. Je pokryta spojivkou, která je průhledná jako sklo. Chrání přední část oka. Rohovka pokračuje bělmem (bělimem) – bílá část okolo celého oka. K bělmu (bělimu) přiléhají tenké vrstvy tkání protkané sítí drobných cévek.

Rohovka představuje první čočku, kterou světelné paprsky procházejí. Její tvar ani poloha se nemění – je to čočka s pevným ohniskem. Má za úkol lámat světlo. Pod rohovkou je duhovka, která je většinou modré, zelené nebo hnědé barvy. Je to v podstatě sval s otvorem uprostřed. Tento otvor, kterým prochází světlo, se nazývá zornice (panenka).  

Prostor mezi rohovkou a duhovkou je vyplněn komorovým mokem, který napomáhá čistit rohovku a udržovat ji bez choroboplodných zárodků.

Za duhovkou se nachází druhá čočka, která pomáhá oko zaostřovat.  Ta je plošší a pružnější než rohovka. Polohu této čočky udržuje „pavoučí síť“ jemných řasnatých vláken napojených na ciliální svaly. Když tedy sledujete vzdálený předmět, svaly se uvolní a čočka se tak rozšíří a zploští. Při sledování bližšího předmětu se čočka zakřiví.

Po průchodu touto čočkou vstupuje světlo do vnitřní dutiny vyplněné rosolovitou hmotou, která se nazývá sklivec. Sklivec vyplňuje celou vnitřní dutinu oční bulvy.

V zadní části oka je sítnice. Buňky sítnice se jmenují čípky a tyčinky a umožňují nám rozeznávat světlo a barvy. Tyčinky jsou velmi citlivé na světlo, ale nedokážou rozpoznávat barvy s výjimkou modré a zelené. Barvy vnímáme díky čípkům, které nám zároveň umožňují vidět zřetelněji. Čípky ale přestávají reagovat při nižší intenzitě světla. Pak pracují pouze tyčinky a my vše vidíme pouze v modrých a zelenošedých odstínech.

Oční bulva je v očním důlku přidržována šesti svaly, které umožňují velký rozsah pohybu .

Oslepnutí

Existuje několik forem slepoty způsobených onemocněním sítnice, které ničí tyčinky i čípky a které jim nedovolí správně pracovat. Lékaři u většiny znají způsob vyléčení.

Čípky jsou shromážděny na malé ploše v zadní části sítnice. Tato plocha se nazývá žlutá skvrna. Ta se nachází v blízkosti místa, kudy prochází nerv do mozku. V tomto místě je sítnice přerušena. Paprsky, které na toto místo dopadnou, nemohou na sítnici vytvořit obraz, a proto je toto místo v zadní části oka označováno jako slepá skvrna.

Krátkozrakost a dalekozrakost

Krátkozrací lidé nevidí zřetelně vzdálené předměty, zatímco dalekozrací lidé nevidí zřetelně blízké předměty. Většinou je to způsobeno tvarem oční bulvy. Pro ostré vidění je třeba, aby byla oční bulva kulatá. Oční bulva krátkozrakých lidí je kratší než u normálně vidících jedinců, zatímco oční bulva u dalekozrakých lidí je delší.

Astigmatismus

Nesprávný tvar oční bulvy může způsobit astigmatismus. Většinou je tato vada doprovázena krátkozrakostí nebo dalekozrakostí. Rohovka normálního oka má souměrný kulovitý povrch jako fotbalový míč. Někteří lidé mají však tvar rohovky podobný míči na ragby, což výsledný obraz posune mimo ohnisko.

Oko může také šilhat – směrem dovnitř nebo ven, někdy také směrem nahoru nebo dolů. Šilhání se však dá naštěstí léčit.

Zelený a šedý zákal

Při onemocnění zeleným zákalem se množství komorového moku mezi duhovkou a rohovkou zvětší a tlakem vyvolá bolest. Vidění se stává neostré a pokud není zelený zákal léčen, může vést až k oslepnutí. Někdy se k léčení používá laser. Prořízne se jím malý otvor v duhovce, kudy komorový mok vytéká, a tak se sníží tlak.

Při onemocnění šedým zákalem se čočka zakalí a člověk trpící touto vadou vidí, jako by se díval přes pomalu zamrzající okno. Šedý zákal se vyvíjí pomalu a bezbolestně. Naštěstí již dokážeme tuto chorobu léčit. Může být odstraněn „rozbitím“ čočky pomocí speciální ultrazvukové sondy, která vysílá vlny s frekvencí blízkou slyšitelným frekvencím. Čočka je poté nahrazena tenkou umělou čočkou.

Binokulární vidění

Speciální prostorové efekty v kinech se vytvářejí pomocí dvou nepatrně odlišných snímků, jednoho nejčastěji v zelené barvě a jednoho v červené barvě a jejich překrytí přes sebe. Diváci si pak nasadí zvláštní brýle, jejichž jedna čočka je pak červená a druhá zelená. Jedno oko vidí pouze červený obraz a druhé oko zelený. Tak vznikne dojem prostorového vidění.

Co to znamená?

krátkozrakost – nezřetelné vidění vzdálených předmětů (oční bulva je kratší)

dalekozrakost – nezřetelné vidění blízkých předmětů (oční bulva je delší)

binokulární vidění – prostorové vidění navozené pomocí jednoho snímku vytvořeného z dvou překrytých snímků např. červené a zelené barvy, na který se díváme přes brýle s jednou zelenou a druhou červenou čočkou

zelený zákal – vyvolání bolesti v důsledku zvětšení množství komorového moku

šedý zákal – zakalení čočky s důsledkem mlhavého vidění

astigmatismus – nesprávný tvar oční bulvy (většinou je doprovázen krátkozrakostí nebo dalekozrakostí; tvar rohovky podobný ragbyovému míči má za důsledek posunutí výsledného obrazu mimo ohnisko)

Pro lepší orientaci si prohlédněte 

NÁKRES OKA