Reformace

Počátek reformace: Martin Luther

Jako mladík Martin Luther málem zahynul, když se loď, kterou cestoval, převrhla v bouři. Ve vichřici a zuřící vodě slíbil, že se stane mnichem, pokud se zachrání. A tak se také stalo. Martin se dostal domů živý a zdravý, a proto vstoupil roku 1507 do augustiniánského mnišského řádu, aby naplnil svůj slib. Byl z něj augustinián. Po několika letech se stal profesorem náboženských studií na univerzitě ve Wittenbergu.

Římskokatolická církev byla počátkem šestnáctého století tak mocná a bohatá, že papež směl dokonce i ustanovovat nebo sesazovat krále. Scházely jí však peníze na výstavbu katedrály svatého Petra v Římě, a tak se znovu začaly prodávat odpustky. To byly církevní písemnosti, které si mohl kdokoliv koupit a které odpouštěly jakékoliv hříchy, jichž se člověk dopustil. Avšak Martin Luther s prodáváním odpustek nesouhlasil. Snažil se přijít na to, co by křesťan měl dělat, aby mu byly hříchy odpuštěny a on by pak mohl do nebe. Nakonec se přesvědčil, že ke spasení může vést jedině víra – upřímná víra v Boha. Když začal ve svém kostele poblíž wittenberské univerzity prodávat odpustky mnich Jan Tetzel, Luther vyjádřil své mínění a mezi oběma mnichy pak vzniklo nepřátelství. Všechno vyvrcholilo, když Martin Luther přibil dne 31. října roku 1517 svých Devadesát pět tezí (článků) na chrámová vrata kostela ve Wittenbergu. To byl počátek REFORMACE, nebo-li hnutí o nápravu církve.

95 tezí napsaných byl seznam vážných kritik nepravostí, jichž se dopouštěla katolická církev - tedy především prodej odpustků, ale také žití kněžích v hříchu. Teze byly napsány v latině, později i v němčině. Po zveřejnění skutečně způsobily pokles prodeje odpustků. Avšak takto kritizovat církev se nikdo předtím neodvážil. Proto si církev začala na Luthera, který se dál ozýval a psal proti církvi, dávat velký pozor. Když Martin roku 1520 obdržel papežův příkaz, aby přestal s pochybováním o církevní autoritě, veřejně listinu spálil. Papež ho pak urychleně vyloučil z církve. Další rok, v dubnu 1521, byl svolán říšský sněm v německém městě Wors, kde byl Luther obviněn z kacířství a prohlášen za zločince – psance. Naštěstí měl bohatého a vlivného přítele kurfiřta Fridricha II. Moudrého, který mu poskytl pod přezdívkou „rytíř Jiří“ po celý rok úkryt na svém zámku Wartburg. Luther za tu dobu přeložil bibli z latiny do němčiny, aby si ji mohl přečíst i prostý lid.

Lutherovo učení se jmenovalo luteránství a jeho stoupenci se nazývali luteráni. Luteránská víra je jednoduchá a jasná: Spasení je založeno jedině na víře samotné a zdrojem víry je bible. Představitel společenství se nazýval pastor a směl se oženit. Roku 1529 vyhlásila katolická církev nad luteránstvím klatbu. Luteránství však získalo podporu několika silných německých knížat, kteří proti církevnímu ediktu protestovali. Protestující tak vešli ve známost jako protestanté.

Reformace ve Švýcarsku: Jan Kalvín

Ve Švýcarsku využil protestantské síly Jan Kalvín a usměrnil ji podle sebe. Napsal soubor přísných pravidel, která měla pomoci jeho stoupencům dosáhnout spasení. Přísný Jan Kalvín trestal každého kalvinistu, který porušil jeho řád, smrtí. Nejznámějším člověkem, který byl upálen, je španělský lékař a teolog Michael Servetus (Miguel Servet). 

Kalvínovi stoupenci ve Francii se nazývali hugenoti. Ti se setkávali s narážkami a odporem katolíků ve Francii. Jejich spor vyvrcholil dne 23. srpna 1572 v předvečer svátku svatého Bartoloměje a byl nazván „Bartolomějskou nocí“. Většina hugenotských představitelů se shromáždila v Paříži na svatbě sestry krále Karla IX., Markéty z Valois, s protestantem Jindřichem Navarrským, který se jednoho dne měl stát králem Jindřichem IV. Byla naděje, že tento svazek by zemi měl pomoci k míru. Namísto toho skupina nesnášenlivých katolíků přiměla krále, aby přikázal hugenotské představitele zmasakrovat. Bartolomějská noc započala dlouhé měsíce trvající řádění zaslepených náboženských fanatiků, kdy byli protestanti po celé zemi bezohledně vražděni. O život přišlo kolem sedmi tisíc hugenotů. Kalvinismus přežil, ale Francie zůstala baštou katolické církve.

Reformace v Anglii: Jindřich VIII.

Reformace v Anglii dostala naprosto odlišný směr díky tvrdohlavému a nezkrotnému králi Jindřichu VIII. Zpočátku byl král Jindřich VIII. věrný katolík. Protože veřejně odsuzoval kacířství Martina Luthera, odměnil ho papež roku 1521 titulem obránce víry. To se však brzy změnilo, když papež Kliment VII. králi neodpověděl na žádost o rozvod s Kateřinou Aragonskou (tetou císaře Karla V.) a sňatek s Annou Boleynovou. Kliment VII. se nechtěl rozhádat s Karlem V., jehož vojska byla nablízku Říma, ani s Jindřichem VIII. Proto radši mlčel. Tak se anglický král oženil s Annou tajně roku 1533. Za nového arcibiskupa celé katolické Anglie vybral někoho jiného a ten pak zrušil královo manželství s Kateřinou a Anna pak teprve mohla být korunována za královnu. Za to byl Jindřich VIII. vyobcován z církve a po tom, co byl zvolen hlavou anglikánské církve, se stal stoupencem Luteránství. Přesto spory mezi katolíky a protestanty v Anglii skončily až po Jindřichově smrti za vlády jeho dcery Alžběty, narozené Anně Boleynové. Anglie pak zůstala protestantskou zemí až do naší doby.

Protireformace

Společné úsilí tradiční katolické církve o zadržení protestantské reformy se nazývá protireformace. Ta měla přečasto podobu ostrého, dokonce brutálního potlačování a ničení nepravověrných sekt. Historikové kladou její počátek do Španělska kolem roku 1480, kdy za vlády katolických panovníků Ferdinanda a Isabelly započala španělská inkvizice. Její úkol byl dostatečně jasný: odstranit nebo obrátit na katolickou víru všechny židy a muslimské Maury v zemi. Protože inkvizice a rozsáhlé násilí vyhovovaly španělské katolické většině, bylo zabito několik set tisíc židů, okolo jednoho a půl milionu jich bylo přinuceno zříci se svého vyznání a kolem půl milionu jich bylo ze Španělska vyhnáno. Podobný osud postihl i Maury.

Inkvizice se stala formou úředně povoleného násilí, díky němuž mohl být kdokoliv. kdo si vysloužil nepřízeň církve, Koruny nebo společnosti, uvězněn, mučen a zabit ve jménu Boha. Tak jako na venkově hledala známky hříchu a kacířství, očisťovala inkvizice stejně dobře i vlastní dům a kolem roku 1517 byla církev ve Španělsku úspěšně očištěna od choroby, která podnítila reformní hnutí v Německu.

Nejdůležitější událostí protireformace byl asi Tridentský koncil, který probíhal v letech 1545 – 1563. Koncil podrobil katolické dogma a praxi nejdůkladnějšímu přezkoumání v dějinách církve a potom znovu potvrdil skoro každé učení zpochybňované protestanty. Sen o smíření mezi tradicionalisty a reformátory navždy zanikl kvůli zde stanoveným mezím a jasné dělicí čáře.

NEJVÝZNAMNĚJŠÍ OSOBY REFORMACE:

Martin Luther: Martin Luther, který se narodil roku 1483, byl německý náboženský reformátor a mnich, zakladatel náboženství zvaného luteránství. V roce 1501 začal filozofická studia v Eisenachu a roku 1505 pak vstoupil do kláštera augustiniánů v Erfurtu a studoval teologii. Ve Wittenbergu byl r. 1507 vysvěcen na kněze a stal se také profesorem filozofie na saské univerzitě. R. 1512 se z něj stal doktor filozofie, který podporoval učení svatého Augustina. Když r. 1517 zveřejnil 95 tezí přibitím na dveře kláštera ve Wittenbergu, církev ho téže roku obvinila z kacířství a začal proti němu proces.  V roce 1520 vydal své hlavní reformátorské spisy, načež obdržel papežův příkaz o tom, aby nepochyboval o církevní autoritě. Proto spisy  veřejně spálil. Přesto byl vyloučen z církve. Roku 1521 byl svolán říšský sněm ve Worsu, kde byl Luther velmi vážně obviněn z kacířství. Unesli ho však jezdci vyslaní jeho ochráncem Fridrichem Moudrým. Luther se pak zdržel jeden rok na zámku Wartburg pod přezdívkou „rytíř Jiří“, kde se zdokonalil v řečtině a hebrejštině a přeložil latinskou bibli do němčiny. Roku 1525 se oženil s bývalou jeptiškou Kateřinou z Bory, s kterou měl dceru Madeleine. Ta však zemřela v šestnácti letech. On sám zemřel roku 1546.

- citát: „Kdo použije meče, sám zhyne mečem; i když jsou páni zlí a nespravedliví, nic nám nedává právo bouřit se proti nim.“

Thomas Müntzer: Narodil se kolem roku 1490. Zpočátku byl zapáleným stoupencem Martina Luthera. Soustředil kolem sebe množství stoupenců a prohlásil se také za pokračovatele husitů. Byl i v Praze, kde však počátkem 16. století nenalezl ohlas. Müntzer pojímal reformu církve zároveň jako sociální revoluci a tím se výrazně lišil od Luthera. Vyvolal a vedl selskou vzpouru, která začala v červnu roku 1524. Pokoušel se marně sjednotit síly lidu z různých míst Německa. Po krvavých bojích s armádou německých knížat byli vzbouřenci v květnu 1525 u Frankenhausenu rozdrceni. Müntzer byl zajat a po mučení byl téhož roku popraven.

- jeho názory: Všimni si, že původci všeho lichvářství, zlodějství, všech loupeží jsou naši páni a knížata. Přivlastnili si veškeré tvorstvo. Ryba ve vodě, pták ve vzduchu, všechno, co roste na zemi – všechno musí náležet jim. Proto rozšiřují mezi chudými boží přikázání říkajíce, že bůh přikázal: nepokradeš!; na ně samé se to však nevztahuje, ačkoliv dřou kůži i maso z chudého oráče, řemeslníka, ze všeho živého. Všechna moc musí být odevzdána prostému lidu.

Jan Kalvín: Přesným jménem Jean Cauvin. Narodil se roku 1509 ve Nyonu v Picardii. Byl to slavný francouzský protestantský teolog a moralista, náboženský reformátor. Říká se, že je „druhým otcem“ reformace. Stal se kazatelem v Paříži. Pro reformaci ho získal řecký profesor Melchior Wolmar, a tak roku 1533 přijal Lutherovy myšlenky. V září 1534 musel opustit Paříž a uchýlit se do Basileje, kde roku 1536 začal vydávat své hlavní dílo - Nauku křesťanského náboženství (Institutio religionis Christianae), na níž pracoval od roku 1533 do roku 1559. Dílo věnoval Františku I. Staví se v něm na obranu pronásledovaných náboženských menšin a připomíná králi, že není v pořádku, když moc viní právě křesťany. Jeho některé názory jsou: jediný zdroj víry je bible; Bůh spasí jen někoho, ostatním požehnání odpírá. Na podzim 1536 byl povolán do Ženevy, kde chtěl prosadit své názory. To se mu však nepovedlo a proto musel žít v letech 1538 až 1541 ve Strasbourgu. Potom se do Ženevy vrátil roku 1541. Když zde v listopadu 1541 vydal Ordonnances ecclésiastiques, stal se z Ženevy teokratický stát. Kalvín podporoval vzdělání a založil náboženství kalvinismus. Jeho manželka zemřela roku 1549 a jeho dítě zemřelo při porodu. Kalvín zemřel roku 1564 v Ženevě.

Použité pojmy:

augustinián – osoba žijící v řádu řídícím se pravidly spisovatele a biskupa sv. Augustina (zemřel roku 430 v městě Hippo, které se nachází u dnešního Bone na sv. pobřeží Alžírska) buď jako řeholní kanovník (=člen kapituly, název kněží z řádu augustiniánů) nebo jako člen řádu a-ů eremitů

autorita – všeobecně uznávaná vážnost, úcta; rozhodující vliv, moc

dogma – základní článek víry; tvrzení, které nelze dokázat; opírá se pouze o autoritu církevního výkladu bible

filozofie – láska k moudrosti

kacířství - popírání učení církve

kritika – odborný posudek

kurfiřt – kníže, který má právo volit císaře

pastor – evangelický duchovní

sociální revoluce – společenský náhlý přechod jedné kvality v druhou

teokracie – vláda Boha nebo bohů uskutečňující se prostřednictvím jeho (nebo jejich) zástupců, tj. osob, kast, organizací, které vládnou jeho (jejich) jménem a jsou zástupci božského světa chápáni nebo ustanoveni, anebo kteří si tuto funkci osobují

teologie – bohosloví, nauka o Bohu a náboženství

univerzita – nejstarší typ vysoké školy, zaměření původně na všechny (tehdejší) vědní obory, nyní zprav. na společenské, matematické a přírodní vědy a někdy i na obory technické

Použitá literatura: Z historie světa (junior); Ilustrované dějiny světa: Renesance a humanismus (Larousse–Gemini); 100 nejvlivnějších osobností dějin (Michael H. Hart); Paměť lidstva: Významné události světových dějin (Larousse); Slovník cizích slov (Lubomír Klimeš); Učebnice dějepisu: středověk pro základní školy III. díl