osobnost

Tak tento měsíc Vás seznámím s dalším takovým zajímavým směrem v psychoterapii a se zakladatelem směru, jež se nazývá logoterapie. Doufám, že Vás to alespoň trochu zaujme. Upřímně řečeno, můj názor je takový, že mě ty myšlenky nadchlyJ posuďte sami:

Viktor Frankl
*r.1905
Nejprve vystudoval medicínu ve Vídni, zpočátku byl ovlivněn Freudem, poté existencionálními filozofy. V letech 1942 - 1945 byl vězněn v koncentračních táborech v Terezíně, Osvětimi a Dachau, kde sdílel se svými spoluvězni hraniční situace lidského bytí, což dodalo zvláštní váhu jeho úvahám o životním smyslu. Později se stal přednostou neurologického oddělení vídeňské kliniky a profesorem vídeňské univerzity. Je mj. též profesorem pro logoterapii na Americké mezinárodní univerzitě v San Diegu. V r. 1994 mu byl udělen čestný doktorát Karlovy univerzity.

A teď krátce něco o jeho názorech a směru:
Frankl postavil vedle Freudovy "touhy po slasti" a Adlerovy "touhy po moci" třetí základní lidskou potřebu, kterou označil jako touhu po smyslu. Nenaplnění této touhy nazývá existenciální frustrací. Existenciální frustrace vzniká tehdy, když člověk pochybuje o smyslu své existence, když se smysl bytí stává sporným, dosavadní smysl ztratil své odůvodnění a člověk neví, co dál.Tento jev se může za určitých okolností stát patogenním a může vést k neuróze či depresi = existenciální neuróza. Její zvláštní formou je víkendová deprese, která se objevuje po skončení shonu pracovních dnů, jakmile člověku začnou do vědomí pronikat myšlenky o prázdnotě a nesmyslnosti jeho života.

Logoterapie pomáhá pacientovi najít východisko z jeho existenciální frustrace. Logos zde neznamená slovo, nýbrž smysl a "duchovnost". Chce tedy pomoci najít jeho vlastní osobní životní smysl v souladu s jeho osobností. Člověk může dát svému životu smysl uskutečňováním hodnot. Zdůrazňuje, že pocit štěstí se snáze dostaví jako vedlejší účinek plnění úkolu, než usiluje-li člověk jen o štěstí samo. Kritickou otázkou bilančních sebevrahů "co ještě mohu očekávat od života", která se objevovala často např. v koncentračních táborech, obrací autor v duchu svého pojetí v otázku " co ještě život čeká ode mne". Frankl v této souvislosti cituje Nietzscheho výrok: "Kdo má proč žít, dovede snést skoro každé jak žít." Objevení potřebnosti a užitečnosti vlastního života pro jiné lidi a pro nadosobní cíle dává předpoklady i pro snášení útrap.

Otázce hodnot věnuje Frankl značnou pozornost. Rozděluje je na hodnoty tvůrčí (např.práce ), hodnoty zážitkové ( poznávání, četba, studium, láska, vnímání umění ) a hodnoty postojové, které nabývají zvláštního významu u lidí zbavených v důsledku těžkých nevyléčitelných chorob možností i naděje na realizaci hodnot tvůrčích i zážitkových, u lidí odsouzených k utrpení. Vyjadřují pacientův postoj k utrpení, způsob, jakým utrpení přijímá. Pacient uskutečňuje tyto hodnoty tím, že bere osudové utrpení na sebe a příkladně je nese.
Frankl pojímá člověka ve třech dimenzích: tělesné, duševní a duchovní. Za základní atributy lidského bytí považuje svobodu a odpovědnost před svědomím.
Ještě určitě stojí za zmínku dvě techniky, které Frankl doporučuje např. u poruch spánku, potence, fobií a obsesí: paradoxní intence a dereflexe. Požadavkem paradoxní intence je vedení pacienta k tomu. aby si paradoxně přál to, čeho se bojí. Má se tím vzít vítr z plachet, strachu z očekávání. Dereflexe je zaměřena proti škodlivému sebepozorování, které nahrazuje odpoutání pozornosti, jejím zaměřováním jiným směrem.
Z Franklových knih byly do češtiny přeloženy knihy "Člověk hledá smysl.Úvod do logoterapie", zde se dozvíte mnohem více, tedy pokud Vás tento směr nějak oslovil. Frankl má také svoje žáky, u nás známý Doc.PhDr. Karel Balcar, který například přeložil velmi zajímavou učebnici logoterapie, která je vhodná i pro laiky, jmenuje se "Teorie a terapie neuróz". Například další žačkou je Elisabeth Lucasová, vedoucí Jihoněmeckého ústavu pro logoterapii, u nás například vyšla kniha "Logoterapie ve výchově".