Domovská stránka / Poesie
[ thu 2003-11-27 0:01 ]

- - - - - - - - - - - - -

*

blyštivé nádherno
prostřené po nebi

žluté listí přes cesty

pomeranč slunce
o obzor se krájí

- - - - - - - - - - - - -

*

sychravo jest,
bezhybný déšť padlý
na cestách.
starobou zhnědlý list,
trhaný větrem...
zvadlé paže jeho žebroví
větrnou křečí se chvějí.

- - - - - - - - - - - - -

Flétny shakuhachi

Flétny shakuhachi
zní
jak duté stromy,
stébla bambusu

Rozechvělá
dechem

větrem hnaným
z hor

- - - - - - - - - - - - -

*

přes
zatvrdlé hroudy
vyrýpané z jam
přes
zpustlá pole,
blednoucí stíny
vran
Zní duté zvony:
byliny spečené
mrazem
sobě si k pohřbu zvoní
kýváním suchých
těl

Listopad 2003

- - - - - - - - - - - - -

Žalostná

Drásání drátěnou holí
na práh domu smutku
vodou malovaný zdi
páchnou plísní
tapety lepí od samoty
tisknou se mrazem do tváří
a do zátylku stéká dech
lesního mechu z potrubí
temného podzemí
rezavých rour

a do skla oken duní
exaktní dech
dutého srdce vodovodu
jež kapkami vody váží
vteřiny miliónů let

- - - - - - - - - - - - -

*

do kůry půdy vražené
otisky kol
mléko mlh rozlité
mezi břízy

Listopad 2003

- - - - - - - - - - - - -

Mikropříběhy

1. Dvě židle - žlutá barva lehce oprýskaná;
moucha se pohybuje jako stroj,
tiše tikající hodinky černých nožek
zkoumají hrbolky a praskliny, odchlipující se lak...

2. Ospalý večer a ruce by nejradši ležely na opěradlech křesla.
Mlčení. Hlavou proplouvají vzpomínky - zelená voda rybníka, různé postavy,
třeskot hovoru a opodál tiché žabince, zelenohnědé chomáčky kývající se na hladině...

3. Ženské tělo, záhyby kůže, vystupující kosti pod krkem, oblouky ramen, břicha, ňader... Seřízený měkký stroj, oči z křištálu a v jejich středu černé propasti do předsíně duše...

Srpen 2003

- - - - - - - - - - - - -

Řeka

Soustřednými kruhy pláče řeka. Pláče pro spadané listí, které odnáší pryč od polámaných korun stromů, pro oblá a zubatá zrnka písku, drobná smítka hlíny a prachu, který se snesl jak zšedivělý sníh na její hladinu a je nyní nešen jejím pomalým tempem, připoután k jejímu rytmu jak moucha k medu... Pomalu a líně plyne tato řeka podél okraje velikého města. Při cestě nabírá do svého proudu kaly a oleje, smutně jde dál a rozlévá lidské jedy po svých březích...

- - - - - - - - - - - - -

Kavárna

Na rohu bezejmenné uličky stála drobná kavárnička. S příchodem teplejšího počasí, jež přinesly první jarní dny, přikázal majitel vynést proutěná křeslílka, pár lakovaných dřevěných židlí a nezbytné kulaté stolky ven pod plátěné slunečníky. Různí lidé se zastavovali na šálek kávy a kus řeči s přáteli, někteří vychutnávali v čerstvém slunci svoji odpolední cigaretu. V těch několika málo chvílích, kdy se jim podařilo alespoň na pár vteřin uniknout z trhavé, kašlající mašinerie každodenních poviností sem přicházeli a opíjeli své duše sladkými okamžiky nicnedělaní, zatímco kolem nich jako rozbouřené moře neustále vřel a klokotal rachotivý shon a chaos velkoměsta.
Ulicemi mezitím proudili lidé. Nemálo připomínali podzimní listí hnané větrem, když svým vlastním tempem šli za svými každodenními strastmi, úkoly, přáními a sny.

- - - - - - - - - - - - -

Jarní

Smutek deštěm smyjí
rána
co voní
po jehličí

Pak auta
jak ořechové skořápky
po kusech ledu
po kalužích
plují až za obzor
kamsi do neznáma

ránem
co voní
po jehličí

- - - - - - - - - - - - -

Noc

Věve holých stromů
jsou jako rezaté dráty
rozbité koruny
spletené pačesy dřev
co tuhnou a chřestí kdesi v tmách
V hladových nicotách
jež ukusují svět...
Jen tiché světlo lamp
vhání zlé stíny do keřů
podél cest

- - - - - - - - - - - - -

*

Polotvary v polosvětě
jsou tak děsně smutný
jako uschlý slunečnice
pohozený u silnice
v zaprášený Praze

- - - - - - - - - - - - -

Vánoce

Osekaný stromky
hnijí v dešti
v ulicích
Uřezaný rybí hlavy
a jejich slepý oči
ptají se
kolik smrti
ještě rozdaj
letošní vánoce

- - - - - - - - - - - - -

Podzim z okna vlaku

Blaží mě pohled na podzimní stromy
křivé a temné jak kamenné krystaly.
Na polích, oschlých travách, keřích
když leží chladná jinovatka
a vše tone v tichu
ve hřmícím tlukotu srdcí stromů
uprostřed krásné krajiny
zlehounka prokrojené kolejemi.

- - - - - - - - - - - - -

Rozluka

Vlak odjel
a s ním se v nenasytné
hloubce noci
rozpily osoby,
jež mi jsou blízké...
Zmizely v propastech tmy
tak jako já jim
v povadlém světle nádraží

- - - - - - - - - - - - -

Osud

Bolestné hrany osudu
nás určují
A ruce vteřin, dní a roků
odvíjí z cívky
zašlý čas
Vzpomínky jež se kupí
blednou

- - - - - - - - - - - - -

Cesta

Šedivá cesta ušlapaná
tisíci kroky uplakaná
Vede odnikud nikam
stále dál...
Jak tvrdé dlaně hlíny
ztěžklé mozoly
vysychá letním žárem

- - - - - - - - - - - - -

Jako listí

Tenké plátky okamžiků
jak zpola uschlé listí stromů
vrší se na sebe
v propastech lidské duše...
Vše prosí o věčnost
zatímco smrt barvy smývá

So 14.6.03

- - - - - - - - - - - - -

konec ;-)
zpět na úvodní stránku