TŘICETILETÁ VÁLKA (1618-1648)

5 válek = 5 fází: válka česká (1618-1620)

válka falcká (1621-1623)

válka dánská (1625-1629)

válka švédská (1630-1635)

válka francouzsko-švédská (1635-1648)

OBECNÁ CHARAKTERISTIKA SITUACE PŘED TŘICETILETOU VÁLKOU:

- rozdělení Evropy do 2 oblastí:

1. oblast = zaostalé země:

- zemědělská výroba (extenzivní, ale už nebylo kam)

- cechovní řemeslná výroba (okrajově manufaktury)

- zaostalé režimy (poddanství – nevolnictví)

- náboženství: velké problémy s protestanty – 1608 Protestantská unie (vojsko protestantů) v čele s F. Falckým proti Habsburkům (v čele katolíků) = 1609 Katolická liga (vojsko katolíků) v čele Maxmilián Bavorský

- Habsburkové: Španělsko, Rakouské země, ZKČ, Uhersko a Německo

2. oblast = kapitalistický způsob výroby:

- Anglie, Francie, Severní Nizozemí, Švédsko, Dánsko

- manufaktury, perfektní vnitřní i zahraniční obchod

- intenzivní zemědělství

- měšťané à vyšší postavení a význam

- proběhla zde kalvínská x luterská reformace

- vyřešeny náboženské spory

- každý stát = vlastní silná armáda à zájem na oslabení moci Habsburků

- navazování kontaktů s nespokojenými skupinami v Habsburské monarchii

ČESKÉ STAVOVSKÉ POVSTÁNÍ (válka česká 1618-1620):

- 1618 spory o 2 protestantské kostely (Broumov a Hroby)

- 21.5.1618 zemský sněm (přes panovníkův zákaz) – „těžký list císaře“, výhrůžky, arogance

- 23.5.1618 – 3. pražská defenestrace – z oken letěli:

- místodržitelé Jaroslav Bořita z Martinic a Vilém Slavata z Chlumu + písař Filip Patricius

- ustanovena vláda 30 direktorů (direktorium) – v čele Václav Vilém z Roubova, velitel vojska Matýš Thurn

- spojenci Habsburků: Španělsko, jižní Nizozemí, papež, katolická liga

- Češi: + Lužice, Slezsko, savojský vévoda Karel Emanuel (2000 žoldáků), sev. Nizozemí (pen.)

- Morava, Uhry, Anglie, Francie

Průběh války české

- srpen 1618 císařské vojsko do Čech (zastaveni u Jindřichova Hradce), pak přes Moravu do Čech (zastaveni u Čáslavi)

- podzim 1618: velitel císařských Karel Bonaventura Bukvoj – ústup k ČB

- stavy: Mansfeldovy oddíly obsazují Plzeň, Thurn – výpady k Vídni (neúspěch)

- vyjednávání, zimní přestávka (Češi nemají peníze) + 1619 umírá Matyáš

- nastupuje Ferdinand II. Štýrský – dokončit rekatolizaci, potlačit moc stavů

- šlechta česká se spojila s moravskou; oživení vojenských akcí – k ničemu

- červenec 1619 – generální sněm stavů ZKČ:

• dohoda: sesazení F2 z trůnu, nový král Fridrich Falcký (sasský kurfiřt, kalvinista) – příbuzný s Dánskem, Anglií a Nizozemím
• nová ústava – ZKČ = konfederace 5ti rovnoprávných zemí (spojené postavou panovníka)
• nejvyšší kancléř: Václav Vilém z Roupova

- 1620 Ferdinand II. měl podporu celé katolické Evropy x české stavy - málo spolehliví spojenci

- stavům docházeli peníze + chyběli generálové na úrovni

- na straně stavů: Gabriel Bethlen (sedmihradský kníže) à obsadil Slovensko, útočil na Vídeň

- 8.11.1620 bitva na Bílé Hoře – naši žoldnéři zdrhli, totální porážka českých stavů

- Fridrich Falcký opustil ZKČ (boží mlýny nemelou nadarmo – F. Falcký ve válce falcké)

- 21.6.1621 staroměstská exekuce = poprava 27 účastníků odboje:

- (3 páni, 7 rytířů a 17 měšťanů), kat Jan Mydlář

- pánové: Jáchym Ondřej Šlik, Václav Budovec z Budova, Kryštof Harant z Polžic a Bezdružic

- 1627 Obnovené zřízení zemské – tresty:

• Habsburkové dědičně na český trůn
• němčina rovnoprávná s češtinou
• jediné povolené náboženství – katolické (kdo nechce katolictví, může odejít – ne poddaní)
• všechny centrální úřady ve Vídni
• zákonodárnou moc má panovník (sněmy se mohou scházet jen za jeho dovolení)
• obsazení sněmů: 1. vysocí církevní preláti, 2. stavové, 3. města (všechna města měla dohromady pouze 1 hlas !)
• česká kancelář (nejvyšší správní a politický úřad) od 1624 sídlí ve Vídni
• ZKČ nebyly rozděleny, ale 1635 jsme ztratili obě Lužice (Jan Jiří)

Albrecht z Valdštejna

- příslušník starého českého rodu, pův. člen jednoty bratrské à za povstání à katolictví

- prospěchář, toužil i po české koruně; po Bílé Hoře získal konfiskacemi a koupěmi majetek některých českých rodů

- dary za služby Ferdinandu II. à Frýdlantské vévodství = „stát ve státě“

- přepychové sídlo v Praze na Malé Straně = Valdštejnský palác

- 1625 generalissimem císařských armád, zkušený vojevůdce ve 30válce

- budil obavy z přílišné moci à 1630 zbaven vrchního velení, povolán zpět, ale 1634 znovu zbaven

- zavražděn v Chebu jako zrádce à majetek zkonfiskován ve prospěch spiklenců

VÁLKA FACKÁ (1621-1623):

- šlo o Horní a Dolní Falc (mocenský souboj Španělska a Nizozemí)

- 1622 Dolní Falc = Španělsko a Horní Falc = Maxmilián Bavorský

- Fridrich Falcký přišel i o svůj hlas kurfiřta

- obava Nizozemců z úspěchu Habsburků à 1625 Haagská koalice (získali spojence – Nizozemí, Anglie, Dánsko, Norsko, Turecko, Sedmihradsko, Francie), v čele koalice dánský král Kristián IV.

VÁLKA DÁNSKÁ (1625-1629):

- generál Mansfeld postoupil přes Slezsko až na Moravu a Slovensko (slib spolupráce s G. Bethlenem) à nebezpečí pro Ferdinanda II. (tomu pomáhá Albrecht z Valdštejna)

- 1625 u Dessavy (u Lipska) vítězí Albrecht z Valdštejna nad Mansfeldem (za to odměna)

- 1626 u Lutteru dánský král poražen à 1629 mírová smlouva s Dány u Lübecku (pro Dány přijatelná – 0 reparace, ztráty) = rozpad haagské koalice

- 1629 vyhlášen restituční edikt à požadavek navrácení majetku katolické církve (ale proti tomu odpor) à Fridrich II. ho v r. 1630 odvolal

VÁLKA ŠVÉDSKÁ (1630-1635):

- 1630 vpád šv. krále Gustava Adolfa II. do Pomořan (spojenectví s Braniborskem a Saskem)

- císař poražen 1631 u Breitenfeldu à zvrat ve válce, Švédům otevřena cesta na německého vnitrozemí

- vpád Sasů do Čech à Praha à ovládnuta většina Německa i Čech

- 1632 Valdštejn x Švédové u Lützenu à plichta, ale švédský král padl

- 1633 porazil Valdštejn Švédy u Stínavy, ale propustil všechny zajaté důstojníky (i M. Thurna) à nedůvěra všech proti Valdštejnovi à udán a zbaven velení jako zrádce à 25.2.1634 v Chebu †

- 1634 Švédové poraženi Tillym o Nördlingenu

- 1635 pražský mír = smlouva protestantských německých knížat s císařem v Praze (+ Sasku potvrzena obojí Lužice)

VÁLKA ŠVÉDSKO-FRANCOUZSKÁ (1635-1648):

- mocenský konflikt Francie a Habsburků o evropskou hegemonii

- Francie podporovala Portugalsko à 1640 se Portugalsko osamostatnilo

- 1643 Francie zastavila nápor Španělů u Rocroi

- 1639-1642 švédské vpády na naše území (generál Johann Banér)

- 1645 bitva u Jankova = jedna z nejkrvavějších bitev 30války à vítězí generál Torstensson

- po smrti F2 vládne Ferdinand III. (1637-1657)

- postup Švédů (až k Brnu)

- Jiří Rákoczi (kníže sedmihradský, spojenec Švédů a Francie à pak ale na straně císaře) à uzavřel mír s císařem Ferdinandem III. v Linci

- 1648 Praha obsazena Švédy (generál Wrangel) à uloupeny sbírky Rudolfa II., dodnes v majetku Švédska

- Švédové zůstali na Moravě až do r. 1650

- vyjednávání o míru ve Vestfálsku:

- v katolickém Münsteru (s Francií) a protestantském Ostanbrücku (se Švédy)

- 24.10.1648 podepsána mírová smlouva = VESTFÁLSKÝ MÍR = kompromis mezi válčícími stranami – boj o územní zisky à neúspěch Habsburků získat hegemonii ve střední Evropě, soupeřící strany přijaly zásadu „koho vláda, toho víra“

• nové státní celky: Švýcarsko (odtržení od říše), severní Nizozemí (na úkor španěl. Habsb.)
• Francie – zisk území až k Rýnu; Mety, Toul, Verdun, část Alsaska
• Švédsko – ovládlo část Pomořan, ústí Odry, Labe a Vezery + državy v severním Německu
• dědicům Fridricha Falckého vrácena Dolní Falc; Bavorsku ponechána Horní Falc; Braniborsko získalo zbytek Pomořan
• zachována roztříštěnost Německa
• náboženství – situace vrácena do r. 1624 à osud českých zemí obětován (nezájem protihabsburských mocností)
• marné naděje českých exulantů na návrat do vlasti (přes prosby Komenského kancléři Švédska, aby v mírovém jednání Švédsko neopustilo protestantské Čechy)

ČESKÉ ZEMĚ PO TŘICETILETÉ VÁLCE

- ztráta 1/3 obyvatelstva

- zábory majetku, rozdávání cizákům

- zemědělství – zaostávající, extenzivní, utužení robotních povinností à nespokojenost poddaných

- 1679 stížný list císaři Leopoldovi I.

- 1680 Velké nevolnické povstání à protest utlumen vojskem à 2. stížný list à císař nereaguje

- ke zlepšení nedošlo à 2. robotní patent potvrdil situaci po Bílé Hoře

- 1693-1695 Velké povstání Chodů (napůl svobodní sedláci, strážci hranic) à hrabě Laminger (alias Lomikar) nutil Chody k nevolnictví

- povstání vedl Jan Sladký Kozina (à 1695 popraven)