EVROPSKÉ REVOLUCE

REVOLUCE V ANGLII

- Anglie před revolucí: konstituční krize (1603-1640)

- nejrozvinutější země, rozvoj kapitalistického podnikání, volné pracovní síly

- Jakub I. (1603-1625) – vládl spíše prostřednictvím rádců + kompromisní zahraniční politika – zklamal protestanty v Evropě (např. Fridrich Falcký) i doma (nespokojení „Otcové poutníci“ do Severní Ameriky už v r. 1607 a pak 1620 = * Nové Anglie)

- syn Karel I. (1625-1649) – pokus o absolutistickou moc na úkor parlamentu à zostření napětí (nová cla, daně, mýta – parlamentem neschváleno) à růst cen à nespokojenost obchodníků, bankéřů, podnikatelů + nesouhlas parlamentu à 1629 králem rozpuštěn

- anglikánská církev x opoziční skupiny:

1. puritáni (purus = čistý): úsilí o čistotu církve od zbytků katolicismu; podnikatelé, obchodníci, nová šlechta, drobná venkovská šlechta, sedláci, řemeslníci, jednotní v odporu proti králi
2. presbytariáni: umírněnější, pro kompromis s králem, příklon ke kalvinismu; většinou bohatí měšťané a statkáři
3. independenti („nezávislí“): úsilí o nezávislost na anglikánské církvi, o demokratizaci církve, o podíl středních vrstev na politické moci:

4. levelleři (rovnostáři): opora o radikální skupinu středních městských a venkovských vrstev a intelifenci, program s demokratickými myšlenkami: Dohoda lidu (1647) – pro republiku, odluku státu od církve, rozšíření volebního práva ...

5. diggeři (kopáči): pro politickou i majetkovou rovnost

- skotské povstání 1639, vpád do severní Anglie, král nucen na jaře 1640 svolat parlament (tzv. krátký parlament) à vydržel 3 týdny

- REVOLUCE: 1) PARLAMENTNÍ BOJ S KRÁLEM (1640-1642):

- na podzim znovu král nucen svolat parlament (dlouhý) – existoval do 1653; ale musel rozpustit armádu, zrušit některé daně, opozice získala převahu v Dolní sněmovně à mocenské ústupky krále

- 1641 Velká remonstrace (protest) = politický program parlamentu, puritáni odmítli královu samovládu, právo parlamentu na vlastní vládu

- neúspěšná snaha krále zatknout vůdce opozice (v čele John Pym) vpádem do parlamentu (1642) à králův odchod z Londýna

- 2) OBČANSKÁ VÁLKA (1642-1648):

- král: zaostalejší oblasti severu a západu; podpora anglikánské církve a katolické menšiny

- roajalisté – armáda kavalírů (jádrem jízda, zvl. vojska z 30války), v čele Ruprecht Falcký (syn Fridricha)

- x parlament: vyspělejší oblasti na jihovýchodě + Londýn

- tzv. armáda nového vzoru (vojska svolávána dle potřeby – ne zemské hotovosti – stálá, parlamentem placená armáda, hájila zájmy inteligence, řemeslníků, obchodníků, chudiny); jádro armády = jízda, vytvořil ji Oliver Cromwell

- zpočátku úspěchy královského vojska, pak obrat à král poražen 1645 u Naseby, dobyt Oxford, král uprchnul na sever, ale zajat

- rozpory mezi presbytariány a independenty + vystoupení levellerů s Dohodou lidu (1647)

- 1648 Cromwell vítězí u Prestonu = konec občanské války, obsazen Londýn

- Karel I. popraven, zrušena monarchie

- 3) OBDOBÍ REPUBLIKY (1649-1653)

- definitivně odstraněn aboslutismus

- na jaře 1649 potlačeno radikální křídlo armády (levelleři) i revoluční diggeři

- v květnu vyhlášena republika (Commonwealth of England) – vláda zástupců lidu bez krále a Horní sněmovny (lordů)

- 1649-1651 podrobeno Irsko, 1650-1651 odražen útok Skotů

- 1651 vydán Zákon o plavbě (Navigation Act) ve prospěch anglických obchodníků = povolen dovoz zboží do Anglie jen na anglických lodích (proti konkurenci Nizozemí) à následovaly 3 anglo-nizozemské války = boj o suverenitu v evropském a zámořském obchodu (dobyt Nový Amsterodam v Severní Americe, přejmenován na New York); 1672 války rozhodnuty ve prospěch Anglie

- neshody s domácí opozicí řešeny rozehnáním kusého parlamentu a vytvořením malého parlamentu, pak i ten rozpuštěn

- 4) CROMWELLŮV PROTEKTORÁT (1635-1658) = vláda „silné ruky“

- Cromwell prohlášen lordem protektorem = osobní vláda, vojenská diktatura

- ve válce proti Španělům dobyta Jamajka

- po Cromwellově smrti nový lord protektor: syn Richard, ale 1659 se hodnosti vzdal à obnova republiky a parlamentu, vnitřní rozpory, neklid

- 5) RESTAURACE STUARTOVCŮ (1660-1688)

- syn popraveného krále Karel II. (1660-1685) – obnova monarchie, ale podřízenost krále vůči parlamentu, král přijal jeho podmínky (bredská deklarace)

- funkce mohli zastávat jen příslušníci anglikánské církve

- proti vůli krále přijat Habeas Corpus Act (1679) = zákaz uvěznit občana bez soudního procesu

- 2 politická seskupení: toryové (konzervativní) a whigové

- kratr Jakub II. (1685-1688) – absolutistické a rekatolizační snahy, 1685 potlačil povstání vévody Jamese z Monmouthu

- 6) SLAVNÁ REVOLUCE (1688-1689)

- bez krveprolití

- na trůn povolána Jakubova dcera Marie (protestantka), manželka nizozemského místodržícího Viléma Oranžského à král Vilém III. Oranžský (1689-1702) jako spoluvladař = konec soupeření Anglie a Nizozemska; 1689 dočasně personální unie

- Anglie = konstituční (parlamentní) monarchie v čele s králem

- 1689 král přijal Listinu svobod – potvrzena a rozšířena práva parlamentu; 1695 zrušena cenzura

- 1701 vydán dekret o nástupnictví (v případě vymření oranžského rodu nastoupí hannoverská dynastie)

- Anna (1702-1714) – spojení Anglie a Skotska: 1707 = Spojené království Velké Británie (+ Wales a 1801 i Irsko) = světová velmoc

- Jiří I. Hannoverský (1714-1727) – dovršen vývoj parlamentního systému

- Jiří II. (1727-1760) – upevnění parlamentarismu, od r. 1742 vůdce whigů, pak v čele opozice William Pitt st. s programem patriotismu (výtky vládě, že poškozuje britské zájmy na kontinentě a na moři) à obrat ve výbojové politice: zásahy do válek na kontinentě (např. podpora Habsburků ve válce slezské)

- Jiří III. (1760-1820) – neústupný postoj k anglickým koloniím vedl k válce za nezávislost a vzniku USA

- předseda toryovské vlády William Pitt ml. – reorganizace britské koloniální politiky

- 1796 potlačeno irské povstání, pak připojeno k Velké Británii; boje s revoluční a napoleonskou Francií

REVOLUCE V NIZOZEMÍ (1566-1609)

- v 16. st. součást habsburské říše – nejbohatší španělská provincie

- 17 samosprávných provincií – volný svazek se společným generálním sněmem

- 1559-1567 španělská místodržitelka v Nizozemí Markéta Parmská (nem. dcera císaře Karla V.)

- Nizozemí těžilo ze vzestupu Španělska – španělské zlato a stříbro za nizozemské výrobky + bohatnutí ze zprostředkovatelského obchodu (přístav Antverpy)

- rozvinuté zemědělství s novými technologiemi; vyspělé řemeslo a obchod (x zaostalé Španělsko)

- rozdíly mezi provinciemi:

1. jih a střed – zvl. Flandry a Brabantsko, nejbohatší přístav Antverpy: na venkově silná katolická šlechta, feudální vztahy, ve městech cechovní a manufakturní výroba, obyvatelstvo valonské (francouzské), převaha katolictví
2. sever – zv. Holland, Zéeland, Utrecht: venkov – slabá šlechta, svobodní rolníci; ve městech velké manufaktury, velké obchodní loďstvo a přístavy, tendence ke kapitalismu, obyvatelstvo holandské, převaha kalvínství

- odpor Nizozemců proti Španělům už za Karla V., zostření vztahů za Filipa II.

- počátky nizozemského odboje: 1565

a) stavovská opozice (mírný odboj: stížnosti králi, vyjednávání) à odpor k absolutismu, náboženské netoleranci, k omezování obchodu a výroby; skupina aristokratů v čele s Vilémem Oranžský, hrabě Egmont, admirál Hoorn

b) 1566-1567 prudké protikatolické lidové bouře – městská chudina, venkov – obrazoborecké hnutí (ničení výzdoby a vnitřního zařízení kostelů, obrazů svatých – vliv kalvinismu)

- šestiletá hrůzovláda vévody z Alby – do Nizozemí španělské vojsko – snaha potlačit povstání vojensky jen částečně úspěšná à zvýšení daní, nové daně, konfiskace, teror, popravy (mezi prvními Egmont a Hoorn); persekuce nekatolíků à emigrace (Vilém Oranžský) a zahraniční odboj

- odpor proti hrůzovládě: partyzánské oddíly = gézové (legendární hrdina Till Ulenspiegel):

a) lesní gézové (v lesích na jihu Flander)

b) mořští gézové (významnější – na členitém pobřeží); v čele odboje Vilém Oranžský

- 1572 vylodění v přístavu Brielle – signál k povstání na severu + podpora Anglie, pomoc hugenotů; přístav dobyt à Alba odvolán à nahradil ho Juan d´Austria (vítěz u Lepanta)

- listopad 1576 zasedání generálních stavů v Gentu à dohoda mezi severními a jižními provinciemi = gentská pacifikace (smíření) o postupu proti Španělům (ale sever proti kompromisu, jih pro mír i za cenu ústupků)

- 1579 vzniká Arrarská unie na jihu – oddanost Filipu II.

- severní provincie ustanovily Utrechtskou unii – cíl: dovést boj až do vítězného konce

- Unie sesadila Filipa II. a 1581 vyhlásila nový stát: Spojené nizozemské provincie – do čela zvolen Vilém Oranžský; území Nizozemí natrvalo rozděleno; severní část si udržela nezávislost

- jižní část = Španělské Nizozemí (dnešní Belgie) zůstalo pod nadvládou Habsburků

- 1609 uzavřen 12letý mír mezi Španělskem a Nizozemím; definitivní uznání nezávislosti severu až 1648 – vestfálský mír

- Vilém Oranžský zavražděn fanatickým stoupencem Španělů; stal se symbolem hrdinství („otec vlasti“)

- výsledky revoluce: první vítězství rané revoluce měšťanského charakteru

- zrod nové, tzv. občanské společnosti

- politický systém = republika v čele s bohatými obchodníky (zachovány pozice šlechty i měst)

- místodržící svobodného státu: Mořic Oranžský (syn)

- od 2. pol. 17. st. nejvyspělejší evropská země à kapitalistický vývoj; styky s Čínou a Japonskem (vznik Východoindické společnosti)

- nizozemští sedláci (Búrové) se usadili v Kapsku; Západoindická společnost = pronikání za Altantik, založen Nový Amsterdam (později New York)