KULTURA PRAVĚKU A STAROVĚKU

 

vznik umění = asi 35 tis. př. n. l.

nejprve zdobení, malby v jeskyních, rytiny ve skalách na kostech

jeskyně Altamira ve Španělsku, Lascaux ve Francii

souvislost s magickými obřady (malír –lovec- chtěl zvíře očarovat, zbavit síly)

později i malé sošky zvěře (materiál: kámen, kost, mamutí kly, dřevo)

pak také sošky žen (matek) – plodnost, zdůrazněna hruď a boky, úcta k ženě

ozdoby: spony, jehly, náramky, náhrdelníky

 

vznik náboženství

-          strach, bezmoc = potřeba vysvětlit si přírodní jevy

-          víra v tajemné, neviditelné bytosti; snaha získat si jejich přízeň

-          náboženské obřady: oběti (potrava) a pohřbívání; hrob – projev úcty k mrtvému

-          péče o mrtvé, výbava do hrobu

 

NEOLIT

 

-          různé tvary a různá výzdoba keramických nádob:

-          lineární (volutová) – Bylany u Kutné Hory

-          vypíchaná – Praha-Šárka

-          malovaná – jižní Morava

 

ENEOLIT

 

-          kultura nálevkovitých pohárů – 4. tis. př. (v Čechách na severu), poháry s nál. hrdlem

-          kultura kanelované keramiky – 4. tis. (Morava) – používání kanelury (žlábkování)

-          kultura šňůrové keramiky – 3. tis. (do Čech ze severovýchodu), otisky kroucené šňůry

-          kultura zvoncových pohárů – 3. tis. – bojovní lukostřelci, pastevci, lovci, nádoby měly tvar obráceného zvonu

megality = monumentální stavby z velkých kamenů

 

DOBA BRONZOVÁ

 

-          kultura únětická:

zbraně a nástroje z bronzu, kamene, kostí

jemně propracované šperky; tkaní látek

vyspělá keramika, hrnečky s uchem dole

specializace: kovolijectví a kovotepectví

 

-          kultura mohylová:

i na Českobudějovicku, pohřbívání pod navršené mohyly

nové zbraně – dlouhé bronzové meče, hroty, dýky

 

-          kultura popelnicových polí:

žárové pohřbívání = popel v keramických nádobách

bronzové zbraně, nádobí a šperky

náboženství: od anismu (víra v nadpřirozené síly) v polyteismus (zbožňování některých přírodních jevů); oběti zvířat i lidí

lužický a podunajský lid popelnicových polí

kultura knovízská a milavečská:

SZ, střední a jižní Čechy (Knovíz u Slaného); žárové i kostrové hroby

 

DOBA ŽELEZNÁ

 

keramika a tkaní látek, šperky

antropomorfismus = víra v bohy podobné lidem; významná funkce kněží

kultury: slezskoplatěnická, horákovská, halštatská mohylová (jižní Čechy) a bylanská

 

umělecké předměty – šperky ze zlata, stříbra, bronzu, železa i sklad; korále

„kamenná hlava Kelta“

ražení vlastních mincí = tzv. statéry

znalost hrnčířského kruhu

 

DOBA ŘÍMSKÁ

 

pohřbívání: pův. bohaté výbavy hrobů, později změna – zánik pohřbů žehem, mrtví ukládáni do země v rakvích = výbavy a cenností ubývalo až zmizely

 

 

 

MEZOPOTÁMIE

SUMEROVÉ

 

standarta z Uru (dvě desky, výjevy z války + oslava vítězství)

supí stéla v Lagaši (zápis na kamenné desce – stéle - o vítězství nad Ummou, reliéfní obrazy supů požírající hlavy nepřátel)

chrámy – vysoké, stupňovité věže (zikkuraty), reliéfní cihly, valené klenby

sochařství – kov, kámen, hlína

portréty – vládci, králové, bozi

reliéfní umění – oslava činů panovníků nebo náboženské výjevy

nápisy tesané do kamene

 

písmo

caliculi

piktografické (obrázkové) – každý obrázek = 1 slovo (logogram)

poč. 3 tis. i písmo klínové – vodorovné řádky na vlhkých hliněných destičkách, krátké čáry tvaru klínu vytvořeny seříznutým rákosovým stéblem (rydlem) do tvaru trojúhelníka

rozluštil G.F.Grotefend

 

počátky vědy

matematika – 60ková soustava; geometrické výpočty ploch a objemů těles

vytvořeny jednotky délkové a objemové míry

astronomie – kalendář 12 měsíců, trvání dne a noci stanoveno na 12 hodin

 

Epos o Gilgamešovi – původ sumerský, plná verze známá až od Akkadů (zachována v Ninive)

 

 

 

AKKADOVÉ – SEMITÉ

 

báseň Nářek nad zkázou města Uru

astrální polyteismus (= mnohobožství)

 

BABYLOŇANÉ

 

Chammurapi (18. st. př.) a jeho zákoník (192 zákonů)

mýtus o stvoření světa – oslava boha Marduka, hymny na počest bohů

chrámy – vysoké terasy a stupňovité věže – zikkuraty

biblická babylonská věž (90 x 90 x 90 m) stavěna za Nabukadnezara II.

obytné čtvrti, pravidelný systém ulic, hradby a vodní příkopy, Ištařina brána

visuté Semiramidiny zahrady (jeden z divů světa)

sochařství – reliéfy o skutcích panovníka a o bojích

 

 

EGYPT

 

stavba mohutných pyramid (hrobky králů) – stupňovité stavby ve tvaru jehlanu, mnoho tisíc kamenných kvádrů

nejstarší Džoserova pyramida, největší Cheopsova

mumifikace a balzamování

chrámy a skalní hroby (Abu Simbel – u vstupu jsou Memnónovy kolosy)

Chrám Amenhotepa III., Amónův chrám v Karnaku, Luksoru

monumentalita; megalitické stavby – menhiry; mastaba – hrobka, v podzemí komora se sarkofágem = náhrobek, uzavřená rakev z trvanlivého materiálu (přístup svislou šachtou)

architráv – překlad; kromlechy

kolosy – supervelké sochy panovníků v nadživotní velikosti

portrét: polychromovaná hlava královny Nefertiijty

sádlové odlitky hlav

pásový druh perspektivy = hieratická perspektiva: zobrazování podle důležitosti – největší panovník (faraón), pak jeho ženy, otroci, psi a kočky ...  (en face – zepředu, ale hlava, nohy a ruce z profilu = vícepohledovost)

umělecké předměty: kovy, šperky, bronz, zlato, vázy ...

okrové barvy

hrobka královny Hetepheres

nejstarší loď: Raachefova sluneční bárka

hieroglyfy (obrázkové): hieratické (kněžské) a démotické (lidové)

rozluštěno Francouzem J.F. Champolionem (1822)

materiál = papyrus

knihy mrtvých (rady a poučení zemřelým na cestu do záhrobí)

Achnatónův Hymnus na Slunce

kalendář s 365 dny (12 měsíců o 30 dnech + 5 dnů na oslavy)

 

 

CHETITÉ

 

vliv babylonské civilizace, písmo klínové (Bedřich Hrozný)

literatura – zpracovány mezopotámské a sýrské mýty

náboženství – mnohobožství; kult býků (spojení s Krétou)

 

PERSIE

 

věžovité a stupňovité kultovní stavby

královské paláce – Pasargad, Persepolis, Súsy

zoomorfní hlavice (býk, kůň)

vlivy: mezopotámský (reliéf) + egyptský (sloup) + řecká maloasijská města (sochařství)

náboženství: Zarathuštra – princip dobra a zla, dílo Avesta

 

IZRAEL

 

židovské náboženství (judaismus), víra v jediného boha – Jahve

10tero božích přikázání; proroci Izaiáš, Jeremiáš a Ezechiel

hebrejská (židovská) Bible (řec biblos = kniha) – posvátné texty Židů, psaná hebrejsky, soubor textů, křesťany nazýván Starý zákon (převzat křesťany) vznikal od 10. st. – 2. st. př.

Pět knih Mojžíšových, Proroci, Spisy

 

 

INDIE

 

náboženství: bráhmanismus – učení o posmrtném životě a o převtělování duší do vyššího nebo nižšího společenského postavení

nejstarší indické památky – védy (= vědění) – sbírky: hymny, zaklínadla, písně, modlitby

upanišády – v nich jsou počátky indické filizofie

buddhismus – Siddhárta Gautama (Buddha = Osvícený) – nezpochybňuje rozdělení do varn, ale každý se může odprostit od radostí a starostí; přechod do stavu blaženosti = nirvána

4 vznešené pravdy:    

-          lidský život je zdrojem strasti

-          původ strastí = lpění člověka na životě

-          přestat s tím = dosáhnout vysvobození

-          jediná cesta k cíli = správné  poznání  podstaty bytí a správný život podle  Buddhových zásad  (např. neubližovat živým tvorům)

proměna buddhismu – Buddha považován za boha (hinajána – malá cesta, teď mahajána – velká cesta); ideál sebeobětování

hinduismus – staré bráhmanské náboženství,  různé směry a sekty, ale stejný základ v upanišádách; základ = spojení hmotné  a duchovní podstaty jsoucna vytvoří  svět jevů a strádání člověka a jeho neustálé znovuzrozování

2 eposy: Máhábhárata a Rámajána

básník Kálidása, literární jazyk – sanskrt (vznik asi 5. st. př.)

rozkvět vědy –lékařství, matematika (3,14, Pythagorova věta, desetinná soustava), astronomie

sloupy s Ašókovými  nápisy, hlavice s postavami zvířat (lvů)

stúpy – posvátné buddhistické stavby kulovitého tvaru

chrámy vytesané přímo do skály, dokonalost ve zpracování kovů

 

 

 

 

 

 

 

ČÍNA

 

náboženství: zpočátku uctívání přírodních jevů a božstev, pak kult králů (synové nebes),

kult předků – úcta k duším zemřelých

období Sta škol – filozofické směry, usilující vysvětlit řád světa, otázky života a společenských vztahů (Kniha proměn);

Škola jin a jang – výklad světa pomocí  dvou  základních principů:

jin = země, žena, tma, smrt, sever  x  jang = nebe, muž, pevnost, světlo, život, jih

jejich protikladnost a vzájemné prolínání  = základ řádu světa, člověk ho nesmí narušovat

taoismus – zakladatatel Lao-c´ (Starý mistr) – spis Kniha o tao a ctnosti,

tao = cesta; důraz na přirozenost, příčina strastí =  lidské touhy a ctižádost

konfucionismus – Konfucius  (Kchung-fu-c´ = Mistr Kchung) asi  551-479 př.

kniha Hovory, důraz na tradici, konzervativní směr čínské filozofie, otázky teorie státu, vědy, mravnosti; úsilí sladit zájmy jedince, společnosti a státu

legalistická filozofie, legisté – myslitelé, principy řízení vztahů ve státě: nestačí jen dodržování mravních zásad (x Konfucius), ale základ = zákony platné pro všechny

čínské písmo – původně obrázkové, pak změna v jednotlivé znaky, celkem asi 50 000 znaků (pro běžnou potřebu asi 3000), používá se dodnes

Kniha písní – součást Pěti klasických knih (Kniha proměn, obřadů, dokumentů a Letopisy jar a podzimů)

Zápisky historika

 

výtvarné umění:

bronzové obětní nádoby

bronzové zbraně, zvonky, ozdoby, zrcadla

keramika zdobená glazurou, hliněné sochy vojáků a koní

stavby: stupňovitá a převislá střecha

 

 

ŘECKO

 

Nejstarší období

Homér: Ilias a Odysseia

mytologie

3 generace bohů (Gáia + Uranos; Titáni a olympští bohové)

Aischylos – Oresteia

Sofoklés – Antigona, Král Oidipús

Euripidés – Médea, Elektra

 

Archaická doba

vývoj od eposu k lyrice

básník Hésiodos – epos Theogoniá (O zrození bohů), báseň Práce a dny

lyričtí básníci; verše se recitovaly v doprovodu hudebních nástrojů

Alkaios, Sapfó – milostná poezie, Archilochos, Solón – elegie (úvahy o lidském životě a společnosti)

Theognis, Anakreón, Pindaros, Simónidés, Alkmán

 

filozofie

Thalés (voda), Anaximandros (apeiron), Anaximenés (vzduch) = tzv.  milétská škola

Hérakleitos z Efesu – oheň; panta rhei – vše plyne

Pythágorás ze Samu – podstatou všeho je číslo a číselné vztahy

x elejská škola (Xenofanés + Parmenidés)

počátky dějepisectví: Hekataios – Genealogie + Popis země

 

malířství

geometrický sloh, motivy orientálního původu

korintská keramika, athénské vázy (černé pak červené figury)

amfora (na olej, víno) – objemná nádoba, úzké hrdlo

konvice, číše, krátér – široce rozevřené ústí (míšení vody a vína)

 

sochařství

kúros – nahý mladý muž  +  koré – mladá dívka v splývavém rouchu

reliéfy – ozdoba chrámů

 

architektura

architrávový systém – na sloupech je vodorovný architráv (kamenný trám)

dórský sloh – masivní sloupy, nemají patku, kanelura, hlavice – abakus

iónský – vyšší a štíhlejší sloupy, patka, trojpásový architráv, volutová hlavice

korintský – hlavice = kalich s akantovými listy, nad ním voluta, kanelura

archaické chrámy: bohyně Héry (Héraion) na ostrově Samos, Artemidy (Artemísion) v Efesu

 

olympijské hry – od r. 776 př., vítěz = olympionik - níké =  vítězství, po dobu her zastaveny všechny války mezi řeckými státy

 

Doba klasická

centrum kultury – Athény

paidea = systém výchovy a vzdělání dětí

kalokagathia - ideál krásy

 

filozofie

Empedoklés, Anaxagorás, Démokritos

sofisté (učitelé moudrosti)  - Prótagorás

x Sókratés z Athén – Vím, že nic nevím

Platón – jeho žák, spisy Ústava, Zákony

kynikové – Anisthenés, Diogenés – pohrdali zákony i náboženstvím, krása v jednoduchosti

Aristotelés – žák Platóna, vychovatel Alexandra, založil fil. školu  Lykeion, základy logiky, spis Politika – soubor ústav řeckých států

 

dějepisectví

Hérodotos z Halikarnásu = otec historie, spis Dějiny (výklad o řec-per válkách)

Thúkýdidés – dějiny peloponéské války

Xenofón

 

řečnictví: Iskoratés x Démosthénés (filipiky)

 

lékařství: Hippokratés – přísaha: léčit nemocné podle nejlepšího vědomí a svědomí

 

 

 

 

literatura:

rozvoj dramatu

tragédie: Aischylos – zavedl druhého herce, vznik dialogu postav: Peršané, Oresteia

Sofoklés – Antigona, Oidipús

Euripidés – Médeia, Trójanky, Ífigenia v Aulidě

komedie: Aristofanés – Mír, Ptáci, Lýsistráta, Žáby, Oblaka, Jezdci

 

výtvarné umění

sochaři: Myrón – Diskobolos, Polykleitos – Doryforos, Feidias – Zeus, Athéna

Práxitelés – sochy Afrodíté a Hermés chovající malého Dia

Parthenón na athénské Akropoli, zasvěcený bohyni Athéně

chrám v Halikarnásu (div světa) = pro vládce Mausóla – mausoleum

 

Helénistická doba

vzájemný vliv, prolínání s jinými kulturami

Zenón z Kypru – filozof, mravní dokonalost

Epikúros – škola Zahrada v Athénách, Žij skrytě!

Eukleidés – matematik

Archimédés ze Syrákús – MatFyz, obrana města

Erastothénés – zeměpis, mapa světa, zjistil velikost Zeměkoule

Polybios z Megalopole – dějepisectví, dějiny Indie, Babylonie a Egypta

 

nová attická komedie – Menandros z Athén: témata z každodenního života (0 politika),

např. Škarohlíd

 

 

ŘÍM

 

Republika

návaznost na řeckou vzdělanost a kulturu + její další rozvoj

písmo od Řeků – přizpůsobeno = latinka

vlastní soustava číslic (I,V,X,L,C,D,M)

elekticismus – myšlenky různých filozofů spojovány

Marcus Tullius Cicero – řečník, obhájce na soudech, řeči proti Catallinovi, M. Antoniovi

vytvořil teorii řečnického umění: O řečníkovi, Brutus

G.J.Caesar – Zápisky o válce galské, Zápisky o válce občanské

zákony 12 desek – římské právo (z roku 450 př.)

Titus Maccius Plautus – náměty z řeckých předloh + římské zvyklosti a představy:

hry např.: Komedie o hrnci (vliv na Moliéra), Chlubný voják, Psedolus

 

architektura – vliv Etrusků (valená klenba) a Řeků (sloup)

akvadukty – vodovody s pitnou vodou; kloaky – odvodňovací kanály (cloaca maxima)

viadukty – kamenné mosty; silnice mezi městy (např. via Appia) slážděné, přesun vojsk

 

Principát

Filón z Alexandrie – filozof, psal řecky, výklad judaismu

stoicismu – názor o rovnosti všech lidí

Lucius Anneaus Seneca – vychovatel Nerona; spisy Dopisy Luciliovi a O duševním klidu

Marcus Aurelius – filozof na trůně, Hovory k sobě

Titus Livius – dějepisec, 142 knih o dějinách Říma

Cornelius Tacitus – Letopisy (Annales) + Historiae

Plútarchós – životopisy předních řec+řím osobností; Souběžné životopisy (srovnání)

Klaudios Ptolemaios – vytvořil geocentrickou soustavu, výklad k mapě světa

Publius Vergilius Maro – nejvýznamnější epik; epos Aeneas, Bucolia (Zpěvy pastýřské) + Georgica (Zpěvy rolnické)

Quintus Horatius Flaccus – Satiry, Ódy, O umění básnickém

Publius Ovidius Naso – Lásky, Listy heroin, Umění milovat, Proměny, Kalendář

 

amfiteátr Kolosseum pro gladiátorské hry

římské náměstí = fórum

veřejné lázně = thermy, např. Caracallovy

Titův oblouk – po porážce židovského povstání, Traianův sloup, sloup Marca Aurelia

červená reliéfní keramika, terra sigillata

 

Pozdní císařství

novoplatonismus – nejvyšší cíl: splynutí lidské duše s božstvím

patristika -  nauka o církevních Otcích (patres)

Hieronymus (sv. Jeroným) – překlad St. a Nového zákona do latiny = Vulgata