KULTURA PRAVĚKU A STAROVĚKU
vznik umění = asi 35 tis. př. n. l.
nejprve zdobení,
malby v jeskyních, rytiny ve skalách na kostech
jeskyně Altamira
ve Španělsku, Lascaux ve Francii
souvislost
s magickými obřady (malír –lovec- chtěl zvíře očarovat, zbavit síly)
později i malé sošky zvěře (materiál: kámen, kost, mamutí kly, dřevo)
pak také sošky žen (matek) – plodnost,
zdůrazněna hruď a boky, úcta k ženě
ozdoby: spony, jehly, náramky, náhrdelníky
vznik náboženství
-
strach,
bezmoc = potřeba vysvětlit si přírodní jevy
-
víra
v tajemné, neviditelné bytosti; snaha získat si jejich přízeň
-
náboženské
obřady: oběti (potrava) a pohřbívání; hrob – projev úcty k mrtvému
-
péče o
mrtvé, výbava do hrobu
NEOLIT
-
různé tvary
a různá výzdoba keramických nádob:
-
lineární (volutová) – Bylany u Kutné Hory
-
vypíchaná – Praha-Šárka
-
malovaná – jižní Morava
ENEOLIT
-
kultura
nálevkovitých pohárů – 4. tis. př. (v Čechách na severu), poháry s nál.
hrdlem
-
kultura
kanelované keramiky – 4. tis. (Morava) – používání kanelury (žlábkování)
-
kultura
šňůrové keramiky – 3. tis. (do Čech ze severovýchodu), otisky kroucené šňůry
-
kultura
zvoncových pohárů – 3. tis. – bojovní lukostřelci, pastevci, lovci, nádoby měly
tvar obráceného zvonu
megality = monumentální stavby z velkých kamenů
DOBA BRONZOVÁ
-
kultura únětická:
zbraně
a nástroje z bronzu, kamene, kostí
jemně
propracované šperky; tkaní látek
vyspělá
keramika, hrnečky s uchem dole
specializace:
kovolijectví a kovotepectví
-
kultura mohylová:
i
na Českobudějovicku, pohřbívání pod navršené mohyly
nové
zbraně – dlouhé bronzové meče, hroty, dýky
-
kultura popelnicových polí:
žárové
pohřbívání = popel v keramických nádobách
bronzové
zbraně, nádobí a šperky
náboženství:
od anismu (víra v nadpřirozené
síly) v polyteismus (zbožňování
některých přírodních jevů); oběti zvířat i lidí
lužický
a podunajský lid popelnicových polí
kultura knovízská a
milavečská:
SZ,
střední a jižní Čechy (Knovíz u Slaného); žárové i kostrové hroby
DOBA
ŽELEZNÁ
keramika
a tkaní látek, šperky
antropomorfismus = víra v bohy podobné lidem; významná
funkce kněží
kultury:
slezskoplatěnická, horákovská, halštatská mohylová (jižní Čechy) a bylanská
umělecké
předměty – šperky ze zlata, stříbra, bronzu, železa i sklad; korále
„kamenná
hlava Kelta“
ražení
vlastních mincí = tzv. statéry
znalost
hrnčířského kruhu
DOBA
ŘÍMSKÁ
pohřbívání: pův. bohaté výbavy hrobů, později změna – zánik pohřbů žehem, mrtví ukládáni do země v rakvích = výbavy a cenností ubývalo až zmizely
MEZOPOTÁMIE
SUMEROVÉ
standarta
z Uru (dvě desky,
výjevy z války + oslava vítězství)
supí
stéla v Lagaši
(zápis na kamenné desce – stéle - o vítězství nad Ummou, reliéfní obrazy supů
požírající hlavy nepřátel)
chrámy – vysoké, stupňovité věže (zikkuraty), reliéfní cihly, valené
klenby
sochařství – kov, kámen, hlína
portréty – vládci, králové, bozi
reliéfní umění – oslava činů panovníků
nebo náboženské výjevy
nápisy tesané do kamene
písmo
caliculi
piktografické (obrázkové) – každý obrázek
= 1 slovo (logogram)
poč. 3 tis. i písmo klínové – vodorovné
řádky na vlhkých hliněných destičkách, krátké čáry tvaru klínu vytvořeny
seříznutým rákosovým stéblem (rydlem) do tvaru trojúhelníka
rozluštil G.F.Grotefend
počátky
vědy
matematika – 60ková soustava; geometrické
výpočty ploch a objemů těles
vytvořeny jednotky délkové a objemové
míry
astronomie – kalendář 12 měsíců, trvání
dne a noci stanoveno na 12 hodin
Epos
o Gilgamešovi – původ
sumerský, plná verze známá až od Akkadů (zachována v Ninive)
AKKADOVÉ – SEMITÉ
báseň Nářek nad zkázou města Uru
astrální polyteismus (= mnohobožství)
BABYLOŇANÉ
Chammurapi (18. st. př.) a jeho zákoník
(192 zákonů)
mýtus o stvoření světa – oslava boha
Marduka, hymny na počest bohů
chrámy – vysoké terasy a stupňovité věže
– zikkuraty
biblická babylonská věž (90 x 90 x 90 m) stavěna za Nabukadnezara II.
obytné čtvrti, pravidelný systém ulic,
hradby a vodní příkopy, Ištařina brána
visuté Semiramidiny zahrady (jeden z divů světa)
sochařství – reliéfy o skutcích panovníka
a o bojích
EGYPT
stavba mohutných pyramid (hrobky králů) –
stupňovité stavby ve tvaru jehlanu, mnoho tisíc kamenných kvádrů
nejstarší Džoserova pyramida, největší
Cheopsova
mumifikace a balzamování
chrámy a skalní hroby (Abu Simbel – u
vstupu jsou Memnónovy kolosy)
Chrám Amenhotepa III., Amónův chrám
v Karnaku, Luksoru
monumentalita; megalitické stavby –
menhiry; mastaba – hrobka, v podzemí komora se sarkofágem = náhrobek,
uzavřená rakev z trvanlivého materiálu (přístup svislou šachtou)
architráv – překlad; kromlechy
kolosy – supervelké sochy panovníků
v nadživotní velikosti
portrét: polychromovaná hlava královny
Nefertiijty
sádlové odlitky hlav
pásový druh perspektivy = hieratická
perspektiva: zobrazování podle důležitosti – největší panovník (faraón), pak
jeho ženy, otroci, psi a kočky ... (en
face – zepředu, ale hlava, nohy a ruce z profilu = vícepohledovost)
umělecké předměty: kovy, šperky, bronz,
zlato, vázy ...
okrové barvy
hrobka královny Hetepheres
nejstarší loď: Raachefova sluneční bárka
hieroglyfy
(obrázkové): hieratické (kněžské) a démotické (lidové)
rozluštěno
Francouzem J.F. Champolionem (1822)
materiál
= papyrus
knihy
mrtvých (rady a poučení zemřelým na cestu do záhrobí)
Achnatónův
Hymnus na Slunce
kalendář
s 365 dny (12 měsíců o 30 dnech + 5 dnů na oslavy)
CHETITÉ
vliv babylonské
civilizace, písmo klínové (Bedřich Hrozný)
literatura –
zpracovány mezopotámské a sýrské mýty
náboženství –
mnohobožství; kult býků (spojení s Krétou)
PERSIE
věžovité a
stupňovité kultovní stavby
královské paláce
– Pasargad, Persepolis, Súsy
zoomorfní
hlavice (býk, kůň)
vlivy:
mezopotámský (reliéf) + egyptský (sloup) + řecká maloasijská města (sochařství)
náboženství:
Zarathuštra – princip dobra a zla, dílo Avesta
IZRAEL
židovské
náboženství (judaismus), víra v jediného boha – Jahve
10tero božích
přikázání; proroci Izaiáš, Jeremiáš a Ezechiel
hebrejská
(židovská) Bible (řec biblos =
kniha) – posvátné texty Židů, psaná hebrejsky, soubor textů, křesťany nazýván Starý zákon (převzat křesťany) vznikal
od 10. st. – 2. st. př.
INDIE
náboženství: bráhmanismus – učení o posmrtném životě
a o převtělování duší do vyššího nebo nižšího společenského postavení
nejstarší
indické památky – védy (= vědění) –
sbírky: hymny, zaklínadla, písně, modlitby
upanišády –
v nich jsou počátky indické filizofie
buddhismus – Siddhárta Gautama (Buddha = Osvícený) –
nezpochybňuje rozdělení do varn, ale každý se může odprostit od radostí a
starostí; přechod do stavu blaženosti = nirvána
4 vznešené pravdy:
-
lidský
život je zdrojem strasti
-
původ
strastí = lpění člověka na životě
-
přestat
s tím = dosáhnout vysvobození
-
jediná
cesta k cíli = správné
poznání podstaty bytí a správný
život podle Buddhových zásad (např. neubližovat živým tvorům)
proměna
buddhismu – Buddha považován za boha (hinajána – malá cesta, teď mahajána –
velká cesta); ideál sebeobětování
hinduismus – staré bráhmanské náboženství, různé směry a sekty, ale stejný základ
v upanišádách; základ = spojení hmotné
a duchovní podstaty jsoucna vytvoří
svět jevů a strádání člověka a jeho neustálé znovuzrozování
2 eposy:
Máhábhárata a Rámajána
básník Kálidása,
literární jazyk – sanskrt (vznik asi 5. st. př.)
rozkvět vědy
–lékařství, matematika (3,14, Pythagorova věta, desetinná soustava), astronomie
sloupy
s Ašókovými nápisy, hlavice
s postavami zvířat (lvů)
stúpy – posvátné
buddhistické stavby kulovitého tvaru
chrámy vytesané
přímo do skály, dokonalost ve zpracování kovů
ČÍNA
náboženství:
zpočátku uctívání přírodních jevů a božstev, pak kult králů (synové nebes),
kult předků –
úcta k duším zemřelých
období Sta škol – filozofické směry, usilující vysvětlit řád světa, otázky života a společenských vztahů (Kniha proměn);
Škola jin a jang – výklad světa pomocí dvou základních principů:
jin = země, žena, tma, smrt, sever x jang = nebe, muž, pevnost, světlo, život, jih
jejich protikladnost a vzájemné prolínání = základ řádu světa, člověk ho nesmí narušovat
taoismus – zakladatatel Lao-c´ (Starý mistr) – spis Kniha o tao a ctnosti,
tao = cesta; důraz na přirozenost, příčina strastí = lidské touhy a ctižádost
konfucionismus – Konfucius (Kchung-fu-c´ = Mistr Kchung) asi 551-479 př.
kniha Hovory, důraz na tradici, konzervativní směr čínské filozofie, otázky teorie státu, vědy, mravnosti; úsilí sladit zájmy jedince, společnosti a státu
legalistická filozofie, legisté – myslitelé, principy řízení vztahů ve státě: nestačí jen dodržování mravních zásad (x Konfucius), ale základ = zákony platné pro všechny
čínské písmo – původně obrázkové, pak změna v jednotlivé znaky, celkem asi 50 000 znaků (pro běžnou potřebu asi 3000), používá se dodnes
Kniha písní – součást Pěti klasických knih (Kniha proměn, obřadů, dokumentů a Letopisy jar a podzimů)
Zápisky historika
výtvarné umění:
bronzové obětní nádoby
bronzové zbraně, zvonky, ozdoby, zrcadla
keramika zdobená glazurou, hliněné sochy vojáků a koní
stavby: stupňovitá a převislá střecha
ŘECKO
Homér: Ilias a
Odysseia
mytologie
3 generace bohů (Gáia + Uranos; Titáni a olympští bohové)
Aischylos –
Oresteia
Sofoklés –
Antigona, Král Oidipús
Euripidés –
Médea, Elektra
vývoj od eposu
k lyrice
básník Hésiodos
– epos Theogoniá (O zrození bohů), báseň Práce a dny
lyričtí básníci;
verše se recitovaly v doprovodu hudebních nástrojů
Alkaios, Sapfó – milostná poezie, Archilochos, Solón – elegie (úvahy o lidském životě a společnosti)
filozofie
Thalés (voda), Anaximandros
(apeiron), Anaximenés (vzduch) = tzv.
milétská škola
Hérakleitos z Efesu – oheň; panta rhei – vše plyne
Pythágorás ze Samu – podstatou všeho je číslo a číselné vztahy
x elejská škola
(Xenofanés + Parmenidés)
počátky
dějepisectví: Hekataios – Genealogie
+ Popis země
malířství
geometrický
sloh, motivy orientálního původu
korintská
keramika, athénské vázy (černé pak červené figury)
amfora (na olej,
víno) – objemná nádoba, úzké hrdlo
konvice, číše,
krátér – široce rozevřené ústí (míšení vody a vína)
sochařství
kúros – nahý
mladý muž + koré – mladá dívka v splývavém rouchu
reliéfy – ozdoba
chrámů
architektura
architrávový
systém – na sloupech je vodorovný architráv (kamenný trám)
dórský sloh – masivní sloupy, nemají patku, kanelura,
hlavice – abakus
iónský – vyšší a štíhlejší sloupy, patka,
trojpásový architráv, volutová hlavice
korintský – hlavice = kalich s akantovými listy,
nad ním voluta, kanelura
archaické chrámy:
bohyně Héry (Héraion) na ostrově Samos, Artemidy (Artemísion) v Efesu
olympijské hry – od r. 776 př., vítěz = olympionik -
níké = vítězství, po dobu her zastaveny
všechny války mezi řeckými státy
centrum kultury
– Athény
paidea = systém
výchovy a vzdělání dětí
kalokagathia - ideál krásy
filozofie
Empedoklés,
Anaxagorás, Démokritos
sofisté (učitelé
moudrosti) - Prótagorás
x Sókratés
z Athén – Vím, že nic nevím
Platón – jeho
žák, spisy Ústava, Zákony
kynikové –
Anisthenés, Diogenés – pohrdali zákony i náboženstvím, krása
v jednoduchosti
Aristotelés –
žák Platóna, vychovatel Alexandra, založil fil. školu Lykeion, základy logiky, spis Politika – soubor ústav řeckých
států
dějepisectví
Hérodotos
z Halikarnásu = otec historie, spis Dějiny (výklad o řec-per válkách)
Thúkýdidés –
dějiny peloponéské války
Xenofón
řečnictví: Iskoratés
x Démosthénés (filipiky)
lékařství: Hippokratés – přísaha: léčit nemocné podle
nejlepšího vědomí a svědomí
literatura:
rozvoj dramatu
tragédie: Aischylos – zavedl druhého herce, vznik
dialogu postav: Peršané, Oresteia
Euripidés – Médeia, Trójanky, Ífigenia v Aulidě
komedie: Aristofanés – Mír, Ptáci, Lýsistráta,
Žáby, Oblaka, Jezdci
výtvarné umění
sochaři: Myrón – Diskobolos, Polykleitos – Doryforos, Feidias – Zeus, Athéna
Práxitelés – sochy Afrodíté a Hermés chovající
malého Dia
Parthenón na
athénské Akropoli, zasvěcený bohyni Athéně
chrám
v Halikarnásu (div světa) = pro vládce Mausóla – mausoleum
vzájemný vliv,
prolínání s jinými kulturami
Zenón z Kypru – filozof, mravní dokonalost
Epikúros – škola
Zahrada v Athénách, Žij skrytě!
Eukleidés – matematik
Archimédés ze Syrákús – MatFyz, obrana města
Erastothénés –
zeměpis, mapa světa, zjistil velikost Zeměkoule
Polybios z Megalopole – dějepisectví, dějiny Indie, Babylonie a
Egypta
nová attická
komedie – Menandros z Athén: témata z každodenního života (0
politika),
např. Škarohlíd
ŘÍM
návaznost na
řeckou vzdělanost a kulturu + její další rozvoj
písmo od Řeků –
přizpůsobeno = latinka
vlastní soustava
číslic (I,V,X,L,C,D,M)
elekticismus –
myšlenky různých filozofů spojovány
Marcus Tullius Cicero – řečník, obhájce na soudech,
řeči proti Catallinovi, M. Antoniovi
vytvořil teorii
řečnického umění: O řečníkovi, Brutus
G.J.Caesar – Zápisky o válce galské,
Zápisky o válce občanské
zákony 12 desek
– římské právo (z roku 450 př.)
Titus Maccius Plautus – náměty z řeckých předloh
+ římské zvyklosti a představy:
hry např.:
Komedie o hrnci (vliv na Moliéra), Chlubný voják, Psedolus
architektura –
vliv Etrusků (valená klenba) a Řeků (sloup)
akvadukty –
vodovody s pitnou vodou; kloaky – odvodňovací kanály (cloaca maxima)
viadukty –
kamenné mosty; silnice mezi městy (např. via Appia) slážděné, přesun vojsk
Filón
z Alexandrie – filozof, psal řecky, výklad judaismu
stoicismu –
názor o rovnosti všech lidí
Lucius Anneaus
Seneca – vychovatel Nerona; spisy Dopisy Luciliovi a O duševním klidu
Marcus Aurelius
– filozof na trůně, Hovory k sobě
Titus Livius –
dějepisec, 142 knih o dějinách Říma
Cornelius
Tacitus – Letopisy (Annales) + Historiae
Plútarchós –
životopisy předních řec+řím osobností; Souběžné životopisy (srovnání)
Klaudios
Ptolemaios – vytvořil geocentrickou soustavu, výklad k mapě světa
Publius Vergilius Maro – nejvýznamnější epik; epos Aeneas, Bucolia (Zpěvy pastýřské) +
Georgica (Zpěvy rolnické)
Quintus Horatius Flaccus – Satiry, Ódy, O umění básnickém
Publius Ovidius Naso – Lásky, Listy heroin, Umění milovat,
Proměny, Kalendář
amfiteátr
Kolosseum pro gladiátorské hry
římské náměstí =
fórum
veřejné lázně =
thermy, např. Caracallovy
Titův oblouk –
po porážce židovského povstání, Traianův sloup, sloup Marca Aurelia
červená reliéfní
keramika, terra sigillata
novoplatonismus
– nejvyšší cíl: splynutí lidské duše s božstvím
patristika
- nauka o církevních Otcích (patres)
Hieronymus (sv.
Jeroným) – překlad St. a Nového zákona do latiny = Vulgata