STAROVĚKÝ ŘÍM
Apeninský
poloostrov, sever: úrodné nížiny, pastviny, příhodné podnebí
osidlování = od
2. tis. př. kmeny různého původu:
Ligurové (SZ), Italikové (S-J, jejich příchod = doba železná v Itálii), Etruskové (10.-8. st. př., S záp.
pobřeží), Venetové (SV), Řekové (8. st. př., J a Sicílie), Keltové (Galové, S)
Etruská civilizace (8.-6. st. př.)
-
neznámý původ, snad z Malé Asie
-
písmo od Řeků, etruština nerozluštěna
-
vyspělost, pokročilá kultura
-
vrchol: 7./6. st. př., výboje a střety
-
nevytvořen jednotný stát – pouze
samostatná města
-
zemědělství: terasovitá pole
-
obchod s kovy, rozvinuté řemeslo
-
stavby z cihel a kamene, kanalizace,
znali klenbu a oblouk
-
5. st. vytlačeni Kelty
města: Volsinie, Tarquinie, Veje
-
osady v jižní Itálii (Neapol, Kumy,
Tarent) a na Sicílii (Syrakusy)
-
soupeření (o obchod ve Středomoří)
s Kartaginci a Etrusky
Řím podle
tradice založen 753 př. (vzdálení potomci Trójanů (Aeneas) R+R, vzájemný boj)
vznik města na 7
pahorcích, pevnost a chrám na Capitolu
nadvláda
Etruských králů přes 200 let (př. Tarquinius Pilscus, Servius Tulius aj.)
poslední etruský
král vyhnán 510 př. = konec království,
počátek republiky
reformy
etruského krále S. Tulia = rozdělení do 5 majetkových tříd
rozdělení obyvatelstva:
1)
patricijové – potomci urozených otců, privilegovaní,
plnoprávní, místo v boji – jízda
2)
plebejové – početnější, svobodní, neurození,
neplnoprávní
3)
proletarii – bezzemci, zcela nemajetní
+ otroci;
patriarchální charakter otroctví = otrok – pomocník v rodině
Raná
římská republika – rozmach (510/509 - 265 př.)
Snaha o
ovládnutí celé Itálie
státní zřízení:
1.
2 konzulové
(nejvyšší úředníci, voleni na 1 rok)
2
kvéstoři (= pomocníci, správa státní pokladny)
později
praetoři (výkon práva) a censoři (evidence majetku, dohled na mravy; bohatí)
2.
senát (300
členů, velká autorita a vliv)
3.
setninový
sněm (volil konzuly, vliv bohatých patricijů)
4.
diktátor –
pouze v době ohrožení, neomezená pravomoc na 1/2 roku
494 př. 1.
secese = plebejové opouštějí Řím –
oslabení Říma
2. secese = volba tribunů
lidu, zástupci plebejů, právo veta (veto = zakazuji)
449 př. 3.
secese = sepsání zákonů 12 desek = 1.
římský zákoník
!!! 367 př. jeden z konzulů = plebejec
+ další práva
(sňatky s patriciji, zpřístupnění všech úřadů ...)
nobilita = vládnoucí a bohatá vrstva patricijů a
plebejů
boje s Latiny (5. – 4. st. př.)
války se Samnity o Kampánii
boje s Etrusky (406 – 396 př.)
boje s Galy (Kelty) – vpád Keltů do Říma (387
př.)
boje proti Řekům v jižní Itálii (na straně
řeků vojevůdce Pyrrhos z Epeiru):
-
280-270 př;
272 dobytí Tarentu
-
občané
některých dobytých měst (municipia) měli
povinnosti Římanů, ale ne vol. právo
= Římané ovládli
Itálii (výjimka na severu Pádská nížina)
Boj Říma o nadvládu nad Středomořím,
vrcholný rozkvět římské republiky (264 – 133 př.)
Punské
války
střetnutí s Kartágem (foinická osada, dnešní Tunis),
silná armáda (žoldnéři, dobré loďstvo – lodi s můstky a háky)
1. punská
válka (264-241 př.) = boj o Sicílii
na souši převaha Římanů, na moři naopak
241 př. bitva u Egadských ostrovů, vítězství Římanů =
zisky: Sic., Sard., Kors. a Liparských ostrovů = provincie
2. punská
válka (218-201 př.)
Hamilkar Barkas – zisk držav v Hispánii
Hannibal
– dobyl město Saguntum (spojenec Říma), přechod přes Alpy do Itálie
217 př. vítězství u Trasimenského jezera (Perugie)
216 př. vítězství u Cannae (x Varró, Pemilius Paulus), táhl
dál (vyhnul se Římu = asi chyba)
spojenci Hannibala = Makedonie + Syrakusy (obrana – Archimédes)
Římané vyčkávali; vojevůdce Publius Cornelius Scipio zv.
Africanus) se vylodil v Africe:
202 př. bitva u Zamy (vítězství Říma) = 201. př. kruté
mírové podmínky
zisky Říma: všechna území Kartága mimo Afriku, loďstvo a
válečná náhrada 260 t stříbra
3. punská
válka (149-146 př.)
vyvolána Římským spojencem Numidií (Římané obvinili Kartágo
z porušení mír. smlouvy)
3 roky obléhali Římané město, nakonec Kartágo srovnáno se
zemí
Tři makedonské války (216, 197 u Kynoskefal, 168 u Pydny) –
Paullus vs. Perseus
Syrská válka (192-1888 př)
133 př. Pergamonská říše odkázána Římu (Attala III.)
celkově zisky: Egypt, Řecko (146), Makedonie, Sýrie, státy
Malé Asie
Řím prakticky kontroluje celé Středomoří
správci dobytých území = prétoři, další úředníci publikáni – z jezdců
(daně)
latifundie
= rozsáhlé velkostatky, villa = středně velké statky
Krize a pád římské republiky (133 – 31 př.)
příčiny
krize a konflikty:
vzrůst počtu
otroků, úpadek svobodných rolníků (levnější práce otroků)
potíže ve správě
obrovského území
rozpory mezi
městem a venkovem
vládnoucí vrstva
= touha po majetku
oslabení
římského vojska (bezzemci nemohli sloužit ve vojsku) ...
Reformy:
Tiberius Sempronius Gracchus – tribun lidu, zákon o půdě
-
svobodný
Říman smí vlastnit 500 jiter (125 ha) půdy, zbytek pro stát
Gaius Sempronius
Gracchus – obilí za nejnižší cenu, soud pro korupci v senátu ...
oba zavražděni
římská nobilita:
optimáti (nejlepší) – konzervativci vs. populárové (lidoví) – pro novinky
Gaius Marius
(populár), vojevůdce, konzul, vojenská reforma, profesionální vojáci na 16 let –
pak příděl půdy
101 př. porazil
Germány, válka se spojenci; ti získali římské občanské právo
rozpory mezi
populáry (Gaius Marius) a optimáty (Lucius Cornelius Sulla) = občanská válka
podnět – spor o
velení ve válce pro Mithridatovi VI. (provincie v Malé Asii napadeny),
velení svěřeno
Sullovi, po návratu Sulla musel dobýt Řím (populárové) a zmocnil se vlády =
1.
občanská válka (88 – 82 př.)
vláda pomocí
vojska, teror, proskripce = seznamy
nepohodlných osob, legální vraždy
sám doživotní
diktátor, ale 79 př. odstoupil, o rok později zemřel
(předtím - povstání
na Sicílii, potlačena)
vypuklo v Capue - v čele gladiátor Spartakus
(Thrák)– útěk, skrytí u sopky Vesuv u Neapole,
(noční ofenzíva)
počet vzbouřenců vzrostl na 70 tisíc
původní plán –
utéct domů (tažení na sever k Pádu), ale neshody = rozdělení, znovu na jih
římský vojevůdce
M.L.Crassus – na jihu Itálie
zvítězil, příkop + piráti, rok 71
6000 otroků
přibito na kříže po cestě z Capuy do Říma (Via Appia)
63 př. - pokus o
převrat – Catalina, odhaleno Ciceronem
1.
triumvirát (60 př.)
Gnaeus Pompeius
(porážka pontského Mithridata, tažení do Sýrie)
Marcu Licinius
Crassus (potlačil povstání otroků)
Gaius Julius
Caesar – konzul, správce provincie Galie, vylodění až v Británii
po Crassově
smrti 2. občanská válka (49-45 př.)
Pompeius (senát) x Caesar (populárové)
Caesarův vítězný
pochod na Řím (Kostky jsou vrženy), ovládl Itáliii
49 př. překročil
Rubikon, 48 př. u Farsálu porazil Pompeia
47 př. bitva u
Zély (porazil Mithridata v Malé Asii) = Veni, vidi, vici
45 př. v Hispánii
porazil zbytky Pompeiových spojenců
doživotně,
neomezeně vládcem Říma
reforma
kalendáře = juliánský kalendář
zkvalitnil
správu impéria, zrušil proskripce
15.3. 44. př. – zavražděn v senátu
2.
triumvirát (43 př.)
stoupenci
Caesara: Marcus Antonius + Marcus Aurelius Lepidus + Gaius Octavianus
porážka republikánů
– odpůrci = oběti (např. Cicero za kritiku Antonia – Ciceronovy filipiky)
42 př. bitva u Filippoi poraženi Cassius a Brutus
(Caesarovi vrazi)
40 př. dohoda v Brundisiu
(Antonius = vých., Octavianus = záp. provincie)
boje mezi
Octavianem a Antoniem:
3.
občanská válka (32 – 31 př.)
31 př.
Octavianus (jeho vojevůdce Agrippa) porazil Antonia a Kleopatru v námořní bitvě
u mysu Action, Egypt připojen k říši, Octavianus pánem celé říše
Rané císařství – principát (27 př. – 284 n.l.)
první mezi
rovnými = forma absolutní moci panovníka při zachování repub. institucí
Římští císařové:
Juliovsko-Claudiovská
dynastie: Octavianus Augustus (27 př. – 14 n. l.)
Tiberius (14 – 37)
Caligula (37 – 41)
Claudius (41 – 54)
Nero
(54 –
68)
Flaviovci: Vespasianus
(69 – 79)
Titus (79 –
81)
Domitianus (81 – 96)
„Adoptivní
císaři“: Nerva (96 – 98)
Traianus (98 – 117)
Hadrianus (117 – 138)
Antonius
Pius (138 – 161)
Marcus
Aerelius (161 – 180)
Commodus (180 – 192)
+ Severovci (193 – 235) a krize (193 –
284)
Gaius Octavianus Augustus (27 př. – 14 n.l.)
titul Augustus =
Vznešený
opora = vojsko
(praetoriánská garda = elita) + vojenská reforma (25 stálých legií)
správa říše:
státní pokladna + nově principova pokladna (fiscus), provincie do dvou skupin:
císařské a senátní;
hospodářský
rozkvět říše, „chléb a hry“, podpora umění
války s Germány
(Markomanové a Kvádové pod vedením Marobuda)
9 n.l. bitva v Teutoburském lese =
zničeny 3 řím. legie, Varo mrev, totální debakl =
hranice Říma
zůstala na Rýnu
nástupnictví =
císař musel včas učit nástupce (vl. nebo adopt. syn) = dědic císařského majeku
zemřel v roce
37 (zadušen šálou)
Gaius Caesar Caligula (Botička): „Ať mne nenávidí, jen když se mně bojí.“
totální šílenec
(manželka = sestra, pes = senátor)
zavražděn:
Cassius Chaerea
Claudius (podivín)
územní zisky
Británie, Thrákie a Mauretánie
úředníci - propuštěnci
= bývalí otroci
otráven vlastní
manželkou (neteř) Agrippinou
zpočátku rádci
(Seneca) pak změna ... teror
64 – požár Říma
(domnělí žháři křesťané – tresty)
Vespasianus
zvítězil v boji
o trůn, potlačil povstání v Judei (triumf = velký Titův oblouk, pokoření Židů)
potlačil
povstání na Rýně, v Galii
Non olet – nesmrdí, nové daně (oslové)
postavil
Koloseum (72-80) – ze zvýšených daní, kapacita 60.000 diváků – námořní bitvy
(naumáchia)
pohodář, Diem perdidi = Ztratil jsem den (žádný
dobrý skutek)
katastrofa = Vesuv (Pompeje, Herculaneum, Stabie)
upevnil hranice
Limes Romanus, obklopil se úředníky (delatores = donašeči)
vydláždil cesty,
pronásledoval židy a křesťany
Nerva – zrušil delatores
dobyl Arménii,
Babylon, Mezopotámii (neúspěch v Indii, na zpáteční cestě umírá)
defenziva (žádné
výboje)
132 povstání v Palestině
(Bar kochba = syn hvězdy); židovská diaspora – úprk do světa
v Anglii /
Skotsku = Hadriánův val
Antonius Pius Zbožný – zlatý věk, ale i nepokoje
HLUBOKÁ KRIZE
PRINCIPÁTU
filozof na trůně
(Hovory k sobě); obranné války, Barbaři na severu
162 – Parthové v Arménii,
Sýrii – sjednal mír, ztratil území
166/167 –
Germáni v Podunají (Markomanské války – 166-180)
krátce před
uzavřením míru zemřel na mor
uzavřel mír s Markomany,
krutá dikatura – násilně odsraněn = zmatky v boji o trůn
Severovci: Septimius Severus (193-211) = „císařský absolutismus“
rozkvět severní
Afriky na úkor Itálie, znehodnocení měny, zemřel 211 v Británii
M.A. Caracalla (211-217)
Severus Alexander (228 – 235)
boje na východní
hranici – novoperská (sasánovská) říše
235 – 284 vojenská anarchie
úpadek Říma:
zemědělství nefunguje, chudnutí měst, V – prosperita, Z – chudnutí
úbytek otroků
dělení obyvatelstva: honestiores (váženější, vojsko) x
humiliores (nižší vrstvy)
Dominát (284 – 476 n. l.)
Dioclecián (284 – 305)
původně otrok,
propuštěnec, chtěl řešit krizi posílením moci panovníka
dominát = nová forma vlády, císař = pán všech obyvatel, božské
pocty, velitel vojska
tetrarchie –
správa říše: 2 Augustové + 2 Caesarové
říše rozdělena
na 12 diecézí = 101 provincií
zákon o
maximálních cenách, nový daňový systém, armáda = 60 legií
Konstanin I. Veliký (306 – 337)
312 u Mulvijského
mostu
313 edikt milánský (zrovnoprávnění křesťanství s ostatními
náboženstvími)
325 koncil v Nikaie
(katolictví vs. areiánsví, Areovo učení zavrženo
330 hlavním
městem Konstantinopolis na místě řecké osady Byzantion
359
zrovnoprávněno s Římem, až do 1453 hl. m. byzanské říše
Julianus Apostata (Odpadlík) (361-363)
378 bitva s foederaty
(spojenci) u Hadrianopole
Theodosius I. (379 – 395)
zrušil
Olympijské hry (poslední = 393)
po smrti útoky
Germánů
od roku 395 (smrt
T.) rozdělení na Východořímskou a Západořímskou říši
410 dobyt Řím
Vizigóty
455 dobyt Řím
germánskými Vandaly
stěhování národů
- Hunové (Attila – Boží bič)
451 zastaveni v bitvě
na Katalaunských polích (římský vojevůdce Aetius)
Skirové
(náčelník Odoakar) svrhli posledního římského císaře Romula Augusta:
476 = zánik Říma (Západořímské říše)