Televize postavena z kamení a bláta.

Pročítaje literaturu o mechanické třicetiřádkové televizi, kterou úspěšně vyrobil z čajového stolu a různých trámů krátkozraký skot Baird v letech 1926 jsem byl upjat myšlenkou postavit televizní kompletní aparaturu z "kamení a bláta".

Baird vyrobil v létech 20tých televizi z odpadových trámů a čajového stolku.

Ten stůl sloužil jako rozkladový kotouč. Vynález to Nipkowův je kruhová deska, na jejímž obvodě jsou vyvrtány otvory o velikosti obrazového prvku. Jsou od sebe vzdáleny o šířku okénka, do kterého se promítá obraz snímaného předmětu, a každý další otvor ve vůči předcházejícímu umístěn blíže ke středu kotouče právě o svůj průměr. Spojnicí středů otvorů je tedy Archimédova spirála. Otáčí-li se takový kotouč, proběhne první otvor prvním řádkem a zaznamená různou intenzitu procházejícího světla dle obrazového reliéfu. A takto pokračuje druhý otvor druhým řádkem, tak, až se vystřídá všech 30 otvorů, tedy 30 řádků. Počet otáček rozkladového kotouče dělá počet snímků, počet otvorů v kotouči tvoří počet řádků rozloženého obrazu.

Naše soustava dnešní elektronické televize používá 25 snímků a 625 řádků. Pro snímání rozloženého obrazu používal Baird selenovou buňku, která mu dávala elektrický obrazový signál. Pro reprodukci složeného obrazu Baird používal elektrickou doutnavku. Bližší informace o mechanické televizi:

http://www.mztv.com/newframe.asp?content=http://www.mztv.com/octagon.html

Já však pracuji, jak už jsem uvedl pouze s kamením a blátem a nepoužívám žádné "elektriky".

Stavím kameru a televizi z "bláta a kamení".

Je to velice jednoduché. I v té bibli, jeli čtená z technického hlediska, ve druhé knize Mojžíšové radí Hospodin místním plebejcům jak postavit vysílač a přijímač, aby "mohli mluvit s Bohem, aniž by ho viděli". Myslím tím archu úmluvy. (Starý zákon, 2 kniha Mojžíšova, kapitola 25, odst. 10) Škoda, mohl by plebejcům diktovat návod, aby toho Boha také viděli! Asi takto:

"Postav obrazový snímač.(kameru) Jdi a ulom dvě stejné dřevěné vidlice. Tyto ukotvi v zemi. Jdi a ulom rovný klacek. Klacek polož na vidlice. Najdi rovnou větev. Na ohni upal obě strany větve do tvaru vrtule. Provrtej uprostřed otvor. Nasaď takto upravenou větev do tvaru vrtule na rovný klacek na vidlicích. Pryskyřicí ze stromu stmel tuto vrtuli s klackem, neboli s hřídelí. Vyrob rozkladový dřevěný kotouč z poraženého stromu pomocí ohně. V něm třicet otvorů vypal stejně vzdálených do tvaru hlemýždí ulity, ke středu vypal. Tento kotouč nasaď a pryskyřicí přilep na druhý konec dřevěného hřídele na vidlicích položeného. Zaduje_li vítr, roztočí se vrtule, roztočí se rovný klacek a roztočí se kotouč s třiceti otvory. Z bláta a kamení postav boudu a celé monstrum v ní ukryj. Jen jeden otvor na té boudě bude. Ten otvor musí býti umístěn proti rotujícímu kotouči".

(Primitivní optický člen, sloužící, jako objektiv)

"Za rotující kotouč umístíš škebli z řeky. Dno škeble sazemi posypáno bude. Dopadne-li rotujícími otvory světelný paprsek na povrch sazí, ty se rozezvučí, tak silně, jak silný světelný paprsek dopadne a tak slabě se rozezvučí, jak slabý paprsek dopadne".

(Na sazích vzniká obrazový akustický signál!)

"Nalámej vrbové proutí. Z nich dužinu odstraň. První proutek bez dužiny ke škebli přiložíš. Další proutek pryskyřicí přidej na první, na druhý třetí přilep, na třetí další a tak přivedeš akustický signál do přijímacího monstra
(k reprodukční televizi)".

"Postav monstrum, kde obraz se zjeví. (televizní přijímač) Opět jdi a ulom dvě dřevěné vidlice na něž rovný klacek položíš, stejně tak, jako u snímače. Vrtuli však větší zrobíš. Kotouč musí být naprosto stejné velikosti. Otvory v něm také stejné vzdálenosti jako u snímače. Jen u rovného klacku brzdu zděláš pro regulaci otáček".

(Synchronizace s otáčkami s obrazovým snímačem)

"Na konec klacku, kde zvuk vychází nastav lesklou rybí blánu tak, aby sluneční světlo odrážela do rotujících otvoru rozkladového kotouče. A hle!, za kotoučem obraz stejný vidíš, jako před otvorem v přijímacím monstrum. Padá_li obraz dolu, povol brzdu od vrtule, stoupá-li obraz nahoru, přiškrť brzdu k menším otáčkám, tak, až se obraz do roviny ustálí".

Vysvětlení:

Malý otvor na přijímací straně působí, jako optický člen, tedy jako objektiv. Promítneme daný děj na rotující kotouč s otvory. Tyto otvory rozloží promítnutý obraz na jednotlivé body a řádky. Tato proměnná světelná veličina dopadá na povrch sazí. Jak známo, černé saze akusticky zvučí při dopadu světla. Vzhledem k tomu, že světelný tok jest proměnný, zvučí saze proměnným akustickým tónem. Tento akustický tón se převádí trubicí do druhého, reprodukčního zařízení (přijímače), kde dopadá na blánu (membránu). Blána tato začne při dopadu akustického signálu kmitat v rytmu proměnného zvuku. Změny kmitů blány se projeví v odrazu slunečního světla, který se v proměnné hodnotě odráží na rotující kotouč v přijímači. Vzhledem k tomu, že světelný proměnný tok jest souhlasný s přijímačem, jest vidět za kotoučem reliéf obrazu totožného s obrazem na přijímací straně. Podmínkou však je, že oba kotouče musí mít naprosto synchronní otáčky. Proto ta brzda na přijímací straně.

Utopie?

Z fyzikálních zákonů je tato stavba reálná. Není však reálné udržet takto synchronní běh obou rotujících kotoučů. Snad, kdyby místo vrtule bylo použito shodného náhonu vodního. Též akustický signál obrazového signálu by vykazoval velké ztráty převodem ke druhému přijímači a těžko by takto rozkmital membránu odraženého osvětlení. Berte tento článek jen, jako kuriozitu. A přeci, v roce 1926, dle literatury už fungoval videogramofon! Bez elektřiny! Byl na hodinové péro, natahoval se klikou a obraz se pozoroval v zrcátku!

***

Mechanický 30ti řádkový přijímač Baird Television z roku 1929.

Odkaz na ukázku vysílání mechanické 30 ti řádkové televize BBC Baird Television, ze dne 30. září 1929. Vysílání probíhalo na středních vlnách, obrazový signál v pásmu 365 metru. zvukový doprovod v pásmu 261 metr:

http://www.youtube.com/watch?v=RJoYskwKxsM

***

Úvodní stránka