Dnes již klasická simulace bojů z období druhé světové války od firmy Strategic
Simulations se do podvědomí všech přívrženců tohoto žánru dostala především
svojí hratelností, ve své době grafikou, a také vysokou realističností všech
bojů. Dík všem těmto kladům sem se na ni těšil i já.
Již podle názvu můžete uhodnout, že se většinou setkáte s německými
jednotkami, jakožto s německými akcemi. A je tomu tak. Můžete si vybrat celkem z
pěti německých kampaní, které vás zavedou na sever do Polska, na západ do Francie,
dvakrát na východ do tehdejšího Sovětského svazu, ale také na jih do severní
Afriky, kde vás všude budou podle situace doprovázet vaši spojenci. Mimo to si
můžete zahrát přibližně čtyřicet dalších scénářů a to jak za Německo, tak
za Spojence. Zajímavou zajímovstí tu je série tří scénářů s názvem Sea lion.
Jedná se o ve skutečnosti neuskutečněnou invazi do Velké británie a její fiktivní
rozvití na celé britské souostroví. Ve hře si sice Můžete nastavit druh
obtížnosti jaký vám vyhovuje, ale bude vám to stejně k ničemu, jelikož i na
stupeň easy budete mít co dělat, abyste vyhráli alespoň jednu bitvu. Pokud se vám to
ale přece jenom podaří, tak se vám vaše zbylé jednotky opět doplní a budou vám i
nadále věrně sloužit v dalším vašem tažení.
Po grafické stránce ja Panzer General vydařená hra, i když konceptuelně se
zaměřuje spíše na skupinu hráčů, která toho o vojenské technice druhé světové
války zrovna moc neví. S určitostí sice poznáte Spitfira nebo Messerschmitta, ale po
chvilce už vás začne nudit jeden obrázek pro několik jednotek, které se navíc
vyskytují v několika státech. Někdy se dokonce můžete setkat s obrázkem, který
rozhodně nepatří jednotce, u které je uveden.(Nevim, jak někdo může k letadlu
popsatelnému jako dolnoplošník se zatahovacím podvozkem přiřadit obrázek
dvouplošníku s pevným podvozkem) Na druhou stranu vás ale zase potěší, jak krásně
se ta která jednotka rozpadá na malé kousíčky. A když přehlídnete takovej malinkej
detail ve velikosti měst, kdy například Varšava ja najeden hex a Sevastopol asi na
šest, připadne vám grafika na rok 1994 hodně slušná.
Bohužel s věrohodností vojenských hodnot jednotek už to tak dobré není. Zdá se
mi, že jednotky Německa a jeho spojenců jsou výkonostně podceněny o celou jednu
třídu, a to proto, že například vaše elitní komando s několika hvězdičkami
zkušenosti se může po jednom útoku i té nejubožejší jednotky, jako je například
polská kavalerie nebo řecká pěchota, proměnit v hrstku chromých ubožáků. Itálii
můžete až na pár jednotek klidně považovat za vzduch, který tak akorát přidá
soupeři zkušenost a například o bulharských jednotkách radši ani nemluvit. I když
se hra jmenuje Panzer general oběví se na bitevním poli také námořní složky,
které si sice nemůžete dokupovat, ale udělají za vás hodně práce, zvlášť když
se bráníte vylodění, nebo když se protivníkovy jednotky zakopají v nějakém
přístavu.
Další překážkou, se kterou se musí hráči Panzer generála vypořádat, je
takřka vražedný časový termín. To, co se povedlo Němcům se musí povést i vám,
ale kdyby Spojenci bojovali aspoň tak jako čtyři osm šestka, mohla by celá válka
dopadnout jinak. Stačí totiž dodržovat úplně obyčejnou taktiku, kdy obětujete
přední linii, která protivníka zdrží, a vy se mezitím zakopete v té
nejposlednější díře. A jestli se k vám protivník vůbec do časového limitu
dostane, stačí si sotva párkrát vystřelit. Bohužel blbý na tom je, že tuhle fintu
zná i počítač.
Hra Panzer Genaral má sice spoustu dalších vychytávek i ''zvláštností'', ale i
přesto ji můžeme řadit k tomu lepšímu, co mohl počítačový trh v oboru
historických strategií nenasytnému pařanovi nabídnout, protože v některých
ohledech překonává i své nástupce.
**