Red Faction

Horníci byli i u nás v nedávných časech privilegovaná skupina. Organizace Ultor se neštítí mazat jim med kolem huby a povyšovat jejich práci na jakési poslání. Stačí jediné-podepsat smlouvuna na několik let s vidinou dalšího zajištěného života. Problém je, že doly jsou trochu z ruky. Trochu dost z ruky, Konkrétně na Marsu. Horník Parker si s tím hlavu nelámal. Neměl co ztratit tady na Zemi, tak proč si neudělat výlet. Navíc slíbený prachy byli fakt dobrý. Po příletu ovšem zjistí, že náboroví leták neopsahoval dost důležitých informací. Třeba o nelidských podmínkách, v nichž zde horníci žijí, o věčném týrání ze strany stráží a především o šílené infekci, která zasáhla ubikace zdrcující silou. Všichni mají nervy na pochodu, a tak nikomu překvapením brada nespadla, když se Parkerův kolega ohradí proti naprosto zbytečné ráně. Smrt je dost krutým trestem za drobnou opovážlivost. Na tuhle jiskřičku horníci čekali a najednou tu máme povstání. Vychází najevo, že existuje podzemní podzemní hnutí (aby ne, když jsou to horníci) Red Faction, jež na to čekalo jako slávističtí fanoušci na pořádný fotbal. Parker, tedy vy, překvapivě nezemře po první kulce, ale postupně začíná rozplétat zašmodrchané klubíčko událostí. Zjistí, že existuje osoba jménem Capek, že se v podzemí konají genetické pokusy a že oboje má dost úzkou spojitost se smrtící infekcí. V neposlední řadě zjistí, že mu není všechno jedno a že by tuhle akci sakramensky rád dotáhl až do konce.

Half-Life nám udělal ze života peklo. Nejen kvůli tomu, že každá další střílečka s ním byla porovnávána a v tomto nelehkém souboji prohrála, ale i proto , že při vyslovení této hry vypadáme, jako bychom měli v ústech horký brambor (ty s americkým akcentém) nebo na horním patře přilepený kus suché housky (ti s výhodním přízvukem).Každopádně to nahrávalovšem remcalům, kteří lkali, jak je doba zlá, když musíme čekat několik let na překonání jednoho počinu. Nemusíme zakrívat oči před skutečností, že chlapící z Volition měli jedinou ambici - ukončit naše čekání a sesadit několikrát korunovaného krále FPS z trůnu.

Parker je klasický hrdina, který stojí proti ohromné přesile strážců, policistů a speciálních těžkooděnců, prakticky nemá co ztratit, ale žene ho vpřed vnitřní dobro. Není to úplně klasické (dukovské) všichni na jednoho, jeden proti všem , protože hnutí Red Faction se mu snaží všelijak usnadnit jeho nelehký úkol, ať už je to technik Hendrix nebo Eos, nepříliš sexi dívka s implantovanym okem. Z devadesáti devíti procent vás oblaží jednou dobrou radou. Někdy se dočkáte i fyzické pomoci. Pokud máte nakousnutý děj ještě nesežvíkaný (nedej bože spolknutý), nutno dodat, že je až stritkně lineární. Cesta k raketoplánům, které odvezou poslední horníky na vytouženou matičku Zemi, úplně rovná není. Na finalním výsledku se pranic nezmění, a tak potěší, když nemusíte běžet stále za nosem. Velice často vede jedna cesta vpravo a jedna v levo, a dokonce v některých místech můžete jít i rovně. Na nobelovku to není, avšak potěší to (jak tak koukám, ani na pulicerovku, ale nechme vysvětlení na později). Výčet pomocníků tím zdaleka nekončí.Ač by se v tuto chvíli nabízeli zbraně jako pokračování recenze, jejich čas ještě zdaleka nepřišel. Pokud jste hráli už zmíněný HL, jistě si vzpomínáte, jak jste v případě dobré a rychlé akce mohli zachránit jednoho z hlídačů, který si pak po vašem boku mohl užít pět minut své virtuální slávy (někdy jste dokonce bez něj nemohli poračovat), zde je také pár potenciálních rekrutů, což vzhledem k právě probíhajícímu povstání nepřekvapí. Bohužel jakmile se zbavíte stráží, tak si sice můžete se zachráněnim chlapsky podat ruce, možná i oslavnězajódlovat (jen nevím kterou klávesou), ale buďte si jisti, že další vaše kroky odmítne slovy ,,Já musím zůstat zde", a pokud vyrazí agilně s vámi dál, většinou to za dalšími dveřmi koupí do pravého oka. Počkejte kde mám hodinky? Ano do pravého. Prostě jsou vám všichni hornící platní jako myslivci na paroplavbě. Začátek povstání, první sestřelený protivník, první úkol splněn (obvikle nic těžkého, a kdybyste přeci jen zatápali, můžete aktivovat Hendrixův archyv rad) - to vše vás skvěle rozjede a tento náboj se dlouhou dobu drží. Zbraně jsou rozděleny do čtyř skupin. Do první jsou zařazeny zbraně nablízko, tedy plamenomet, ten se ale vždycky špatně škatulkuje. Dále tu máme poloautomatické (s brokovnicí a sniperkou v čele), automatické asi nikoho neoslním svou osvíceností, když řeknu, že těžký kulomet je prostě těžký kulomet a žádný čerství vzduchna tom nic nezměmní a čtvrtá skupina těžkotonážních a vysoko destrukčních zbraníje pro nás asi nejdůležitější. Ne snad že bychom ji využili v přímém boji, nato máme lepší pochytávky, ale umožní nám dělat věci, které jsme si zatím muselive hrách odepřít. Patří sem granáty, plastické trhaviny a dva druhy raketometů. Druhý silnější to je skutečně monstrózní dílko přirovnatelné k populární BFG.

Co slíbil to splnil. V Red Faction skutečně můžete deformovat terén svími raketami (takto fungují všechny zbraně čtvrté skupiny), vykusovat zdi, přerážet trubky, ba dokonce dělat si své vlastní cesty. Samozřejmně ne vždy, neboť to by archytekt levelů dělal úplně zbytečnou práci, ale najdou se místa kdde si skutečně můžete cestičku zkrátit, nebo alespoň změnit. Co se týče koukatelnosti, nemůžeme mít velkých výhrad, snad jen animace postav je místy opravdu podivná. Takově pohyby by žoldáci v jeden a dvacátém století dělat neměli. Rodiče se pak nemusí bát krvavých orgií. Zobrazení zranění není detailní a kromně stopy krve se vlastně nic nestane (postižený si pravděpodobně myslí něco jiného). Dokonce i když střílíte di mrtvoly, tak se nic nestane, maximálně se rozlítne na tři legračně vyhlížející kotlety, ale eh, takové věci se vlastně nedělají. Na závěr akorát řeknu že hhra má dobrý příběh a Half-Lifovskou atmosféru.