Kdysi před deseti lety vyšla hra Wolfenstein 3D a způsobila hotovou pařanskou revoluci, jež nepřímo vedla k tomu, že se začali vyrábět herní 3D grafické karty. I když Wolfenstein 3D neměl v žádném případě nic společného se skutečným 3D prostředím, míra realističnosti a zběsile rychlé tempo udělaly z této hry absolutní trhák, jehož velikosti se dodnes jen málokterá pařba přiblížila. Pochopitelně že úspěch Wolfa, jak je hra přesdívána, byl víceméně založen i na faktu, že vaši nepřátelé byli němečtí nacisté, a tak se stala hra cellosvětovým prostředkem k poněkud zoufalému vypití nenávisti k Němcům. Jak už to tak u úspěšných her bývá, každá pařba se dříve nebo později dočká svého pokračování. Rok po Wolfensteinu 3D se objevil stejně úspěšný Spear of Destiny, ovšem pak se Wolfovi slehla zem. Dobrých osm let se spekulovalo o tom, zda se svět dočká dalšího pokračování či nikoliv, až před dvěma lety oznámila firma id Software, že se rozhodla setřít dlouholeté nánosy prachu z diskety s nápisem Wolfenstein 3D a že světlo světa spatří nové pokračování jedné z nejůspěšnějších her všech dob, které se bude takticky jmenovat Return to Castle Wolfenstein. Nu a v těchto dnech byla slova id Software přetavena ve skutky, čehož bezprostředním důkazem je i do ruda rozžhavené cédéčko, které se nám ani nechce vysunout z mechaniky - je na něm vyrařeno Return to Castle Wolfenstein.
Return to Castle Wolfenstein se svým dějem vrací do roku 1943, kde světem zuří krvavá 2.světová válka. Nacistickému Německu začíná zatékat do bořt, a tak se snaží všemi možnými prostředky vyhnout nevyhnutelně blížící se porážce. Na rozjeté a početnější spojence už nezabírá bezhlavé vraždění civilistů ani trysková letadla nebo špičkové tanky, a tudíž se dostala k slovu Paranormální divize SS v čele s Heinrichem Himmlerem, která se kromě jiných okulistických zájmů snaží oživit mýtického Germánského bojovníka Heinricha I. Ten by podle předběžných mytologických výpočtů měl svím obřím mečem zahnat spojenecké tanky zpět za Ural a svým tisíciletým dechem sfouknout spojenecké bombardéry do severního Atlantiku. Velmi zajímavá vize že? Jenže Himmler se trochu přepočítal. Spojenci totiž už mají svého Hainricha I. Jmenuje se B.J Blazkowitz a stejně jako Heinrich je to chlapík z oceli a ze žuli ale taky z masa a pár kostí. B.J. Blazkowitz je největším klenotem spojenecký speciálních jednotek a toho času vězněn na hradě wolfenstein v německém pohoří Herz. A zde začíná příběh celé hry. Return to Castle Wolfenstein začína jako začínal Wolfenstein 3D v cele středověkého hradu Wolfenstein.
Před vámi, nebo chcete-li před B.J. Blazkowitzem leží tuhý nácek a vedle něho pistole, a stejně jako před deseti lety se vydáváte na strastiplnou cestu z hradu ven. Zatímco celí děj Wolfenstein 3D se odehrával právě na onom hradě, pro B.J. Bazkowitze je tento útěk pouze epizodním úkolem. Na cestě za zničením Heinricha I. se totiž podívá do celé Evropy - úhlednými německými vesničkami a městy počínaje a zamrzlým Norskem konče. Asi bude velmi snadné uvěřit tomu že Return to Castle Wolfenstein je klasická 3D střílečka. Nic víc, nic míň. Pokud jste od RtCW čekali Half-Life zasazený do druhé světové války, potom budete trochu zklamáni. Průběh všech dvaceti misí je veskrze hladký s žádnými překvapeními nebo neřešitelnými hlavolami. V každém levelu máte sice splnit nějaký speciální úkol, jako třeba zabýt vysoce postaveného genrála nebo zneškodnit raketu V2 s biologickou hlavicí, ovšem až na jednu nebo dvě vyjímky stačí pobýt všechny nácky a další mise je hotová. Bohužel tato prostoduchost hry často upadá v těžkou jednotvárnost až nudu. Svou monotóností připomíná RtCW ukrutnou chorvatskou řezbe Serious Sam, ovšem v té byl nedostatek nápaditosti nahrazen masami krvežíznivých nestvůr, keteré se vám vrahyly po krku ze všech stran. Fašouvnům a jiným potvorám krvežísnivost upřít nejde a jejich počty jsou skutečně dietní. To má za přímí následek to že se vám ve zbraních hromadí čím dál tím ví munice a v hlavě myšlenky na to, zda RtCW není pouze zoufalou snahou vytřískat z tupého stáda náckobijcu jen nějaký ten bakšiš. Tvrdit to by bylo přehnané. I když počet nepřátel není prostoduchosti hry odpovídající, jejich rozmanitost je nadstandartní. V RtCW nenarazíte jenom na ibyčejné vojáky a oficíry Wehrmachtu, ale také na speciální, pozuby ozbrojená komanda SS, nezničitelné Venom vojáky, jeichž zbraní je rotační kulomet nebo plamenomet, smradlavé zombíky, cyborky, kteří mají místo zadku motorovou pilu, obří ocelové super vojáky a další a další potvory. Všichni nepřátelé se liší nejen výzrojí a odolností, ale také inteligencí. Zombíci a podobná pekelná havěť jenom vyleze ze zemně a s nataženýma prackama si to štráduje k vám, ale humanoidní protivníci to už je jiný kafe! Tedy ne že by se chovali nějak záludně nebo úskočně, avšak jistý, či drobný plamínek inteligence mají. Velkou oblibou německých vojáků je schovávat se za vším možným. Často když vejdete do místnosti, všichni fašouni i ne fašouni se rozutečou do všech koutů, teda když jim na to dáte trochu času. Kolikrát převrhnou i stůl. A hotovou paniku mez řadami německých vojáku uděláte tak že mezi ně hodíte granát. Toho se stateční němečtí vojáci bojí jako čert kříže a v jeho přítomnosti upadají skoro do mdlob. Všichni fašouni jsou také vybaveni dokonalým zrakem. Stačí aby uviděli jen jediný pixel nebo voxel nebo poligon z vašeho svalnatého těla, nehledě na vzdálenost hned po vás jdou. O tempu RtCW by se dalo říct, žr je svižné, ovšem to by před misí nesměl bít tůůůůůůůůůůůůůůze dlouhý briefing, v němž se dva pánové baví o tom jaký jste machr a že určitě zvládnete další misi. Jinak v samotné hře nikde moc nebloudíte a vůbec všechno bylo podřízeno absolutní přímočarosti, což má za následek poměrně krátké trvání hry - cca 5 hodin čistého herního času. Autoři RtCW se vás ve vašem postupu snaží nějak zdržet třeba hledáním tajných místností, jako po vzoru svého předchůdce , ale ani to moc nepomáhá. Řekli jsme že před každou misí máte nějaký prostý úkol, který je nutné splnit, ale většinou takový zadání mimoděksplníte prachprostým pobitím všech nácků v levelu a doběhnutím na konec mise. A když jsme u toho pobíjení (nebo zabíjení) nemůžeme se nezmínit o zbraních, které máte v průběhu hry k dispozici. Jde o poměrně široký palebný arzenál, kde kroměpistole najdete tichý samopal Sten, experimentální odstřelovačskou pušku a i takové speciality, jako Tesla Gun - bouchačka pálící vysoko energetické výboje. Všechny zbraně jsou naprosto použitelné, ovšem e v tom malí háček. Využijete jich asi jen dvě třetiny. Bez ohledu na obtížnost se všude válí hromada munice a zbraní, a tak vám pistole kterou dostanete na začátku vydrží tak akorát na zabití prvních dvouch stráží a pozbytek hry se k ní už nevrátíte. Pokud jsme měli pořád k něčemu výhrady, tak niní musíme závažně prohlásit, že po grafické stránce nemá hr chybu. Je sice stvořena v kvalitním 3D enginu Quake III, ale práci, jkou na ní odvedli designéři postav a prostředí, není možné přehlédnout. Snad každý nácek má jinou propracovanou kamizolku a děj každé mise se odehrává v úplně jiném prostředí (lesy, továrny, města, raketové základny, letiště, hrobky atd.). jež bylo vytvořeno se stejným důrazem na podrobnosti, jako tomu bylo u modelů postav. Ruku v ruce jde s nádhernou grafikou i atmosféra celé hry, kterou fantasicky podtrhuje hudba a různé zvuky. V obydlených budovách jsou všude slyšet rizhovory němců, kteří v případě že vás oběví , vykřikují hlášky jako Já ti udělat z tvojeho arsch bratwursch anebo obviklé Mutti!!!!! či hilfe, itruder is chír!. Atmosféra hry je prostě báječná a v jiných směrech pokulhávající pařbičku zvedá ze šedivého průměru do vyšších herních loží. Trochu jednoduše byse dalo říci o RtCW, že jde o mix Serious Sama, No One Lives Forever a Indiana Jones, bohužel bez bondovských vychytávek NOLFu, zuřivost Serious Sama a antinacistické romantiky Indiana Jonese. Jde o přímočarou 3D střílečku, jež je vyvedena v nedostatečné grafické úpravě, opatřena parádní atmosférou a zasazenou do poutavého a mystického prostředí německé 3. říše. Ale jak už jsme jednou říkali - nic míň, ani víc. Patříte-li mezi zarputilé taktiky a vašimi nejoblíbenějšími hrami jsou Operation Flashpoint nebo Counter-Strike, potom vás Return to Castle Wolfenstein příliš neuspokojí. Na druhé straně, je-li vaší oblíbenou čiností zabíjení němckých vojáků, nemůžete do rukou dostat lepší hru než je tato.
**