|
|
|
Klimatické
změny – minulé i budoucí. Klimatické
výkyvy a vývoj civilizace. Co se dá
nalézt v archívech ? Počasí
rozhodovalo o vítězstvích i prohrách v bitvách. Počasí a zrod
nových ideologií, ale i vynálezů. Co se dá
vyčíst z ledovců a oceánů, jezer i sedimentů ? Jak probíhají
klimatické výkyvy a změny ? Jaký je
současný vývoj ? Čeká nás opět
doba ledová, nebo roztání polárních ledovců ? Může za
„globální oteplování“ pouze člověk ? Globální
oteplování jako předzvěst další doby ledové ? |
|
Přední, uznávaný
český klimatolog |
Odpovědi jsou v této
knize. |
|
|
Svoboda,
Jiří |
Rok
vydání:
květen/2002 |
Utajené dějiny podnebí |
Tvrdé zimy v Evropě za
uplynulé tisíciletí
Extrémně
dlouhá zima r. 95/96 vyvolala u celé řady našich spoluobčanů oprávněné otázky,
zda-li se tento fenomén nebude ještě někdy v budoucnosti opakovat. To mne vedlo
k tomu, abych analyzoval všechny dostupné prameny a informace o zimách, které
se za poslední tisíciletí objevily. Na tomto semináři padla již několikrát
zmínka o existenci klimatologické databáze (Svoboda, 1993, 1994), která vznikla
z potřeby shromáždit co nejvíce historických informací o průběhu klimatu v
preinstrumentálním období. Dlouhodobým průzkumem kronik, farních matrik,
městských knih a dalších archivních dokumentů vznikl ojedinělý soubor dat a
zpráv, týkající se všech faktorů, které s průběhem klimatu tak či onak souvisí.
Zpracováním tohoto bohatého materiálu standartními statistickými metodami se
dosáhlo toho, že datové informace bylo možno vyjádřit i grafickou cestou.
Z bohatého
materiálu se podařilo bez větších problémů vyčlenit všechny silné a tvrdé zimy
a to pro období od roku 800 až 1799. Vzhledem k povaze materiálu, kdy je nutno
počítat s tím, že v databázi bude i jistý počet opakování (vliv různých
pramenů), vstupuje do databáze i určitý subjektivní prvek. Přesto byla možná
jeho částečná eliminace. Hlavním vodítkem byl především popis zimy a to bez
ohledu na geografickou oblast z níž pocházel. Je proto logické, že za silnou
zimu je nutno považovat takovou, která se objeví ve více pramenech a váže se
pouze k jednomu roku. Jisté chyby se ovšem dopouštěli i samotní kronikáři,
neboť někdy neuváděli o kterou zimní sezonu vlastně jde. Například zima
1513/1514. Jeden kronikář informuje, že zima roku 1513 byla studená a sněžívá,
jiný píše o téže zimě, že byla v roce 1514. Pokud není k dispozici více
podkladů stojí badatel skutečně před problémem, zda-li jde o jednu zimu
1513/1514, nebo o zimu 1512/1513, či dokonce o zimu 1514/1515. Toto kronikářské
opomenutí je poměrně běžným jevem a nutí badatele nejen ke kompromisům, ale
především k dalšímu pátrání v dobových dokumentech. Nalezne-li potom informaci,
že sníh ležel ještě v březnu 1514, má vyhráno, protože ví naprosto bezpečně, že
se jedná o zimu 1513/1514. Další z úskalí, kterým musí badatel projít, je
realita kronikářské informace. Je pochopitelné, že jinak bude hodnotit zimu
kronikář řekněme z Itálie a jinak kronikář například z Polska. Zatímco jeden
bude v téže zimě vidět naprosto nezajímavou a fatální záležitost, druhý bude
líčit strašlivou zimu, hraničící s klimatickou katastrofou. Proto byly do
databáze zařazeny všechny dostupné informace, aby bylo možno podobné případy
eliminovat.
Hlavním
kritériem drsnosti zimy byly informace z přímořských oblastí. Zpráva o
zamrznutí mořského pobřeží bude zcela jistě přijímána jako doklad o velmi tvrdé
a silné zimě, i když se bude pro daný rok vyskytovat pouze jedenkrát. Jiným
problémem bylo stanovení kritérií pro dlouhé zimy. Tyto případy byly sledovány
obzvláště pečlivě. Databáze umožňuje totiž vybrat i takové případy, kdy je
známo více údajů o délce. Považujeme za normálně dlouhou zimu takovou, která je
dána délkou zimního období, tedy omezením na přibližně 90 dní (prosinec -
únor). Pokud je tato délka překročena a zároveň doplněna popisem, že trvalo
zamrznutí toků, dá se již uvažovat o dlouhé zimě. Do dlouhých zim byly tedy
započítány i takové, které tento 90-denní limit výrazně překročily. Obvykle se
jednalo o zimy, které začínaly již počátkem listopadu a trvaly prakticky bez
přerušeni až do konce března nebo dubna.
Je lidsky pochopitelné, že středověký anglista v
mnoha případech většinu přírodních událostí zveličoval a jeho popis realitě
příliš neodpovídal, nicméně jiné údaje k dispozici nejsou, takže je musíme
použít ať chceme či nechceme. S tímto hodnocením jsem také ke všem pramenům
přistupoval.
VYHODNOCENÍ
Jak již bylo uvedeno, výsledkem bylo grafické
zobrazení shromážděných dat, které představují křivky na grafech č. 1 - 2 kde
osa X představuje rozdíl v letech, kdy docházelo k opakovaným vpádům drsných a
dlouhých zim a osa x_ je normální časová škála. Jinak řečeno, čím jde křivka na
grafu výše, tím je frekvence tvrdých zim menší a představuje tak relativně
teplejší zimní sezóny a naopak, čím více se blíží křivka k nule, tím je výskyt
tvrdých zim větší a zimní sezóny jsou citelně studenější. Je samozřejmé, že
nejnižší možná hodnota je 1, neboť jde o nejmenší možnou vzdálenost mezi dvěma
po sobě jdoucími zimami. Při použití přímých dat bychom ovšem získali silně
rozkmitanou křivku, kde vysledování jakýchkoliv trendů by bylo značně obtížné.
Takovou křivku bylo nutno zhladit, což bylo provedeno metodou postupných
patnáctiletých klouzavých průměrů.
Již z prvního
pohledu na grafy č. 1. - 2. je dobře patrné střídání maxim a minim nástupů
drsných zim. Při prvním hrubém přiblížení je možně tyto úseky identifikovat
takto.
940 – 1000 Postupné
přibývání vpádů tvrdých zim. 1000 - 1030 Teplé období bez větších zim.
1030 - 1060 Razantní ochlazováni
zimního období. prakticky bez většího teplejšího výkyvu.
1060 - 1100 Postupné oteplování.
1100 - 1130 Rychlé ochlazováni
zimních měsíců.
1130 - 1180 Silné oteplování
zimních měsíců.
1180 - 1210 Ochlazení zimních
měsíců.
1210 - 1240 Velmi teplý výkyv na větvi stabilního
ochlazování zim v období 1180 1260.
1240 - 1260 Razantní ochlazeni.
1260 - 1290 Teplejší výkyv v jinak studené periodě.
1290 - 1310 Studený výkyv zimních, měsíců se vpády několika
velmi drsných zim.
1310 - 1400 Pozvolné oteplování zimního období s několika
studenějšími výkyvy v letech 1320-1330 a 1350-1360.
1400 - 1430 Masivní ochlazování zimních měsíců.
1430 - 1540 Postupný oteplovací proces s krátkodobou
studenou regresí v letech 1490-1505.
1540 - 1590 Razantní ochlazovací perioda s teplejším výkyvem
v období 1570-1580.
1590 - 1630 Kratší oteplení v jinak studeném výkyvu.
1630 - 1660 Ochlazení v porovnání
s předešlým obdobím. 1660 - 1690 Postupné oteplování zim.
1690 - 1770 Studená regrese se
vpády drsných zim s krátkodobým oteplením v letech 1730 - 1760.
1770 - 1800 Postupné oteplování zim.
Všechna tato období jsou dobře dokumentována kronikářskými zprávami a
to již od nejranějších období. Tak již v prvním studeném období v letech 940 -
1000 je možno zaregistrovat několik zvláště silných a dlouhých zim, které se
převalily Evropou. Z období předcházející této periodě je zpráva z roku 829,
která nás informuje, že zamrzl Nil a že v tu dobu ležel v Evropě sníh po dobu 6
měsíců.
Studené období 940 - 1000.
Zima 927/28 řeka Temže zamrzlá po dobu 3 měsíců.
974/75 Neobyčejně dlouhá zima. Začala 1.XI- 1 I.III. 990/91 Dlouhá zima od
XI-V. Ještě v červnu byla zima.
Zima 993/94 Temže zamrzlá po dobu 4 týdnů. Zima trvala od 14.X.-13.V.
1010/11 V Bosporu a rovněž i na Nilu se objevil led.
Teplejší zimy v letech 1000 - 1030
Nedostatek
zpráv o drsných zimách potvrzuje tuto teplou periodu.
Studený výkyv v letech 1030 - 1060
1032
Dlouhá zima při níž pomrzlo velké množství lidí
1048 Od začátku ledna až do konce března neustálé
sněhové vánice po celé západní Anglii.
1059/60 Na Dunaji napadl sníh již 14.IX. a ležel až do poloviny února.
1067/68 Silná zima, která postihla zejména středoevropskou oblast.
Teplé období 1060 - 1100.
Velmi podobná situace jako v období let 1000 - 1030.
Ochlazení v letech 1100 - 1130
V tomto krátkodobém podružném minimu se objevují
rovněž silné a tvrdé zimy
Zima 1125/26 Zamrzlá řeka Pád.
1132/33 Opětovné zamrznutí řeky Pád.
1142/43 Řeka Temže zamrzlá po dobu 3 týdnů.
Silné oteplování v letech 1130 - 1180.
V tomto velmi
masivním oteplování bylo rovněž několik vpádů drsných zim, ale jejich výskyt
nebyl příliš citelný.
Ochlazování v letech 1180 - 1310
V tomto období došlo ke kratšímu teplejšímu výkyvu v letech 1210 - 1240
a 1260 - 1290, což je dobře dokumentováno i absencí větších zim.
Zima
1209/10 Zamrznutí pobřežních oblastí Černého moře.
1210/11 Zamrzlo pobřeží Jaderského moře a zamrzla rovněž i řeka Pád.
U těchto dvou jmenovaných
zim jsem ovšem na pochybách, zda-li se nejedná o jednu a tu samou zimu, neboť
všechny aspekty tomu nasvědčují. Bohužel dostatečné množství informací, které
by tuto hypotézu potvrdilo chybí, takže je k dispozici názorný příklad toho,
jaké obtíže způsobuje špatná kronikářská chronologie.
Zima 1233/34
Zamrznutí severní části Jaderského moře, kdy se jezdilo s těžkými nákladními
vozy po zamrzlém moři až do Benátek.
Další malý studený výkyv byl v letech
1230-1260. Musel být zřejmě dosti drsný, neboť je k dispozici celá řada zpráv o
zámrzech přímořských oblastí, především v severních částech Evropy.
Zima
1263/64 Řeka Temže byla zamrzlá po dobu 4 týdnů
1269/70 Zamrzlá Temže. Úžina Kattegat a Skagerak
mezi Dánskem a Norskem zamrzlá. Zamrzlé rovněž i Baltské moře a od Gotlandu se
až do Švédska dalo přejít pěšky, nebo přejet na koni. Silně bylo postiženo i
Švýcarsko, kde zamrzlo celé Bodamské jezero.
1290/91 Zamrzla
úžina Kattegat, přes kterou jezdily nákladní vozy obchodníků.
1293/94 Zamrzlá úžina Kattegat. Z Norska se do
Jutska chodilo pěšky a jezdilo na koni.
1295/96 Zamrzlé celé Baltské moře. 1306/07 Zamrzlé celé Dánské moře.
Znatelné
oteplování v letech 1310- 1400
Zdá se, že v této teplejší epizodě se objevily drsné
zimy, které se přesunuly poněkud na jih nebol v zimě 1317/18 opětovně zamrzla
řeka Pád po níž jezdily naložené vozy. Po té se drsné zimy vrátily zpět do
severnějších oblastí. Nasvědčuje tomu zima 1322/23, kdy se v okolí ostrova Gotlandu
mohlo chodit po ledu a rovněž se i bruslilo. Stejně tak nás informují
kronikářské zprávy o tom, že bylo zamrzlé Jaderské moře.
Tyto dvě posledně jmenované zimy velice přesně
zapadají do vymezeného schématu, nebol dobře potvrzují studené výkyvy v letech
1315-1330 a 1340-1350. Mimo tyto zimy se však objevilo několik drsných zim,
které jakoby naznačovaly budoucí ochlazení. Tato série drsných zim byla zvláště
výrazná především v severnějších oblastech Evropy. Je pochopitelné, že těmito
zimami byly postiženy i Čechy.
Zima 1362/63 Po všech tocích v Německu se až do března jezdilo s
těžkými nákladními vozy.
1380/81 Z města Liibeck
chodili lidé s nákladem pěšky po moři až do Pruska. Moře okolo ostrova Gotlandu
bylo celé zamrzlé.
1390/91 Zamrzla úžina Sund mezi Německem a Dánskem a
lidé chodili po ledu pěšky. Pěšky se dalo chodit rovněž i přes kanál LaManche.
Silné ochlazení v letech 1400 - 1440
Zima
1404 Zamrzlo celé Bodamské jezero.
1406/07 Velmi drsná a dlouhá
zima. Zamrzla celá úžina Skkagerak a mezi Dánskem a Norskem přebíhali po ledu
vlci.
1420 Zamrzlo pobřeží Černého moře.
1423 Zamrzlo
Baltské moře a lidé z města Liibecku chodili po ledu až do města Gdaňsk.
1434/35 Nepřestávající zima od 26.XII-I.III. Ve
Švýcarsku zamrzla všechna jezera.
Oteplení v letech 1440 - 1540.
V tomto poměrně dlouhém
úseku pozvolného oteplování se objevil i jeden krátkodobý ochlazovací cyklus v
letech 1490-1510, nicméně spodní křivka nám ukazuje několik studených výkyvů v
jinak postupném snižování vpádů studených zim. Je ovšem významná ta okolnost,
že tyto zimy se soustřeďovaly spíše do severních oblastí Evropy
Zima
1455/56 Mezi Gdaňskem a poloostrovem Hel zamrzl Balt a jezdilo se přes něj
těžkými nákladními vozy.
1459/60 Zamrzlý Dunaj. Zamrzl celý Balt. Po ledu se
dalo chodit ještě 17.III. Jezdilo a chodilo se rovněž mezi přístavními městy
Dánska a Německa (Liibeck, Stralsund, Hamburk). Z Gdaňska se jezdilo s
naloženými vozy až do Švédska.
1464/65 Zamrzlo celé Bodamské jezero.
1468/69 Zamrzlo celé Zurišské jezero.
1476/77 Dlouhá a sněžívá zima. Sníh
ležel do 24.IV. Zamrzlé celé Bodamské jezero.
1485/86 Zima trvala až do 23.III.
1491/92 Dlouhá a studená zima. Moře u Benátek celé zamrzlé a do města se
dalo chodit po ledě pěšky.
1520
Dlouhá zima s ostrými mrazy, které trvaly od ledna až do 1.V. Zdá se, že
poslední uvedená zima spadá ještě do krátkodobého ochlazení v letech 1490-1510.
Ochlazení v letech 1540 - 1590
V tomto úseku
lze skutečně potvrdit krátkodobé oteplení zimních měsíců v letech 1570-1580
úplnou absencí zpráv o větších zimách.
Zima 1556/57 Ostrá a dlouhá
zima od 22.XI-28.III.
1585/86 Dlouhá zima od 25.XI-27.III.
1586/87 Dlouhá zima od 6.XII-30.IV.
1588/89 Od ledna až do 1.IV ostrá zima.
1589/90 Dlouhá a vytrvalá zima od I I.XI-12.III.
1594/95 Dlouhá zima od XI-III.
Zdá se, že tato téměř nepřetržitá série dlouhých zim
koncem století, jakoby ohlašovala nástup studeného a extrémního klimatického
období pro roky 1620 - 1740, která se v literatuře objevuje pod názvem
"malá doba ledová".
Oteplení v letech 1590 - 1630
Přestávka v tomto
oteplovacím procesu je způsobena vpádem náhlé drsné zimy v roce 1607/08, která
je potvrzena dobovými informacemi. Tato zima bývá pokládána za nejstudenější
zimu celého XVII. století. Trvala od 21.XII až do začátku května. Zamrzla při
ní řeka Temže a ve Švýcarsku Bodamské jezero. Citelně bylo postiženo i
Španělsko silnými sněhovými závějemi. Docházelo k útokům vlčích smeček na lidi
následkem silných mrazů.
Ochlazování v letech 1630 - 1660.
Toto období je potvrzeno již celou řadou zpráv.
Zima
1620/21 V lednu zamrzlé moře v okolí Benátek.
1622 V lednu zamrzlé moře po celém pobřeží
Holandska.
1635 Ostrá zima. V Praze popraskaly mrazem zvony.
1647/48 Strašlivá a dlouhá zima.
1652/53 Zima trvající od XII-IV.
1654/55 Zámrz Baltu. V Praze velmi silné mrazy.
1657/58 Dlouhá zima od XII. - V. Prý ještě v červnu
panovala chladna. Zamrzl celý Oresund.
Oteplení v letech 1660 - 1690.
I přesto, že jde o znatelný oteplovací mechanismus,
je možno zaznamenat jednu silnější zimu v roce 1670, o které se píše, že trvala
od ledna až do května. Jinak je celá tato perioda viditelně teplejší.
Masivní ochlazování v letech 1690 - 1770.
Tento
úsek je již velmi dobře dokumentován množstvím zpráv a informací.
Zima
1690/91 Ostrá zima s mrazy od XII-III.
1694/95 Dlouhá a ostrá zima
(X.-IV.) Zamrzlo celé Baltské moře. Ještě koncem února se jezdilo po ledu z
Hamburku do Dánska. Zamrzlé celé Bodamské jezero. Zima zasáhla citelně i
Španělsko.
1708/09 Zima trvající od XII-IV. Zamrzlé pobřeží
Jaderského moře. Na řece Temží se objevil led o tloušťce 5 loktů.
1715/16 Zima od I-IV.
1725/26 Zima od 1.XII-23.IV.
1728/29 Dlouhá a sněžívá zima, trvající od
25.XI-1.IV.
1737 Velmi ostrá zima. V Laponsku naměřeno -37 C.
1739/40 Pravděpodobně jedna z nejdelších a vůbec
nejstudenějších zim z posledních tisíciletí. Začala 1.XI a končila 4.V. Pro
její neobvyklou drsnost délku se jí říkalo sibiřská, laponská a gronská zima.
Zamrzla při ní všechna Švýcarská jezera. Zamrzla úžina Sund, zamrzla Temže. V
létě 1740 nedostatek obili, neboť ozimy neměly možnost vyrůst. Na podzim ovšem
hojnost ovoce.
1740/41 Neobvykle ostrá a mrazivá zima v Americe.
1741/42 Dlouhá zima. V Sýrii mrazy.
Krátkodobé oteplení v letech 1740 - 1760
Po předcházejícím studeném zimním období se tento úsek jeví skutečně
jako teplý.
Silné ochlazení v letech 1760 - 1770
Zima 1765/66 Mrazivá zima od XII-III.
1766/67 Velmi dlouhá zima, trvající od 25.XII-10.V. Sníh padal ještě
10.V. Silné mrazy okolo -30 C.
1771
Dne 19.III. napadlo množství sněhu, který ležel po dobu 14 dní.
To
mělo za následek vyhynutí ozimů a pozdější hladomor v celých Čechách.
1783/84 Dlouhá a mrazivá zima,
trvající od XI-30.V.
Byla způsobena pravděpodobně erupcí islandské lávové trhliny Laki a následným rozptylem prachových částic
do atmosféry. Průměrná teplota zimní sezóny -5.46 C.
1788/89 Velmi dlouhá zima od 25.XI-3.III. Průměrná teplota
zimní sezóny -4.34 C.
1798/99 Opakovaně dlouhá a sněžívá
zima, která trvala od 1.XI-28.IV. Teploty poklesávaly až na -30 C.
Průměrná teplota zimní
sezóny -6.0 C.
ZPRACOVÁNÍ
Díky počítačovému zpracování
bylo možno uvedená data detailně analyzovat a vyhodnotit. Jednotlivé úseky
maxim a minim se daly dobře odečítat, takže výsledkem uvedené analýzy je
následující tabulka se zpracovanými rozdíly mezí jednotlivými epizodami a
současně i s časovým gradientem, ukazující na rychlost nástupu jednotlivých
teplotních fází zim. Křivky obou grafů ovšem vykazují zřetelné trendy, které
jsou přerušovány kratšími úseky bud teplejších nebo studenějších epizod. Je
potom skutečně dosti těžké rozhodnout, jak takovou křivku interpretovat. Proto
předkládám dvě varianty v následující tabulkách.
V tabulce č. 1 (dlouhá
varianta) jsou vyhodnoceny všechny zjištěné výkyvy a v tabulce č. 2 (krátká
varianta) jsou vyhodnoceny pouze zřetelné trendy. V sumárním přehledu
představuje kladné znaménko oteplovací procesy a záporné znaménko pak pochody
ochlazovací.
Tabulka č. 1. (dlouhá varianta)
|
Období |
délka amplitudy |
Rozdíl roků |
Rozdíl amplitudy |
Grad. |
|
|
|
|
|
|
|
941 - 1009 |
4,38 |
68 |
-4,33 |
-0,06 |
|
1010 - 1020 |
4,55 |
10 |
0,17 |
0,02 |
|
1021 - 1067 |
2,56 |
46 |
-1,99 |
-0,04 |
|
1068 - 1098 |
3,87 |
30 |
1,31 |
0,04 |
|
1099 - 1125 |
2,25 |
26 |
-1,62 |
-0,06 |
|
1126 - 1177 |
4,78 |
S l |
2,53 |
0,05 |
|
1178 - 1212 |
3,22 |
33 |
-1,56 |
-0,05 |
|
1213 - 1236 |
3,95 |
24 |
0,73 |
0,03 |
|
1237 - 1261 |
1,78 |
24 |
-2,17 |
-0,09 |
|
1262 - 1292 |
2,69 |
30 |
0,91 |
0,03 |
|
1293 - 1315 |
1,71 |
22 |
-0,98 |
-0,04 |
|
1316 - 1392 |
3,8 |
76 |
2,09 |
0,03 |
|
1393 - 1436 |
1,78 |
43 |
-2,02 |
-0,05 |
|
1437 - 1490 |
3,07 |
53 |
1,29 |
0,02 |
|
1491 - 1511 |
2,76 |
20 |
-0,31 |
-0,02 |
|
1512 - 1539 |
3,53 |
27 |
0,77 |
0,03 |
|
1540 - 1561 |
2,2 |
21 |
-1,33 |
-0,06 |
|
1562 - 1581 |
2,45 |
19 |
0,25 |
O,OI |
|
1582 - 1594 |
1,89 |
12 |
-0,56 |
-0,05 |
|
1595 - 1637 |
2,75 |
42 |
0,86 |
0,02 |
|
1638 - (659 |
1,62 |
21 |
-1,13 |
-0,05 |
|
1660 - 1694 |
3,02 |
34 |
1,4 |
0,04 |
|
1695 - 1769 |
- 1,16 |
74 |
-1,86 |
-0,03 |
|
1770 - 1799 |
1,9 |
29 |
0,74 |
0,03 |
|
Průměr + |
53,5 Roků |
|
|
|
|
Průměr - |
51,9 Roků |
|
|
|
Tabulka č. 2. (krátká varianta)
|
Období |
délka amplituda. |
Rozdíl roků |
Rozdíl amplituda. |
Grad. |
|
|
|
|
|
|
|
941 - 1009 |
4,38 |
68 |
-4,33 |
-0,06 |
|
1010 - 1020 |
4,55 |
10 |
0,17 |
0.02 |
|
1021 - 1067 |
2,56 |
46 |
-1,99 |
-0,04 |
|
1068- 1098 |
3,87 |
30 |
1,31 |
0,04 |
|
1099- 1125 |
2,25 |
26 |
-1,62 |
-0,06 |
|
1126 - 1177 |
4,78 |
51 |
2,53 |
0,05 |
|
1178- 1261 |
1,78 |
83 |
-3 |
-0,04 |
|
1262 - 1392 |
3,8 |
130 |
2,02 |
0,02 |
|
1393 - 1436 |
1,78 |
43 |
-2,02 |
-0,05 |
|
1437 - 1539 |
3,53 |
102 |
1.75 |
0,02 |
|
1540 - 1594 |
I .89 |
54 |
-1,64 |
-0,03 |
|
1595 - 1637 |
2,75 |
42 |
O,86 |
0,02 |
|
1638- 1659 |
1,62 |
21 |
-1,13 |
-0,05 |
|
1660- 1694 |
3,02 |
34 |
1,4 |
0,04 |
|
1695 - 1769 |
1,16 |
74 |
- I ,86 |
-0,03 |
|
1770 - 1799 |
1,9 |
29 |
0,74 |
0,03 |
|
Průměr + |
53,5 Roků |
|
|
|
|
Průměr - |
51,9 Roků |
|
|
|
Z
obou uvedených tabulek lze zjistit, že průměrná délka období ochlazování, tedy
nástupy drsných a studených zim se pohybuje mezi 35 - 50 roky (průměr 43.1
let). Na druhou stranu průměrná délka období oteplování, kdy silné a dlouhé
zimy zřetelně ustupují je rovněž kolem 40 let (průměr 44.5 let). Celková délka
celého cyklu je pak asi 80 - 90 let. To je velmi překvapivé zjištění, neboť jde
o zcela identickou délku "sekulárního" slunečního cyklu, která kolísá
rovněž mezi 80 - 90 lety. Tento fakt velmi dobře koreluje s teplotní křivkou
instrumentálních měření z Prahy-Klementina, kde se amplituda maxim a minim
pohybuje rovněž mezi 90 - 100 lety.
ZÁVĚR
Dá se tedy s velkou pravděpodobností předpokládat, že v
současné době končí přibližně asi 40-letý cyklus oteplení (viz graf č.3 a 4),
kdy od roku 1968 je pozorovatelné rapidní zvýšení zimních teplot a kdy průměrné
teploty neklesly pod bod mrazu. Tomuto oteplovacímu cyklu předcházelo přibližně
50-leté, víceméně chladnější období v postupném oteplovacím procesu, jehož
počátek se pohybuje kolem roku 1895.
Z toho co tedy víme, můžeme předpokládat, že v současné době
nastupuje opět další, pravděpodobně 40-leté období, kdy lze očekávat náhlé
vpády drsných a studených zim. Zdá se, že zima 1995/96 je toho prvním dokladem.
Bohatý dokumentační materiál
umožnil stanovit i vzájemný poměr mezi počtem dlouhých zim k drsným zimám jako
celku. Na tomto materiálu se dobře projevil vliv opakovaných zápisů některých
zim, které svojí drsností zaujaly více letopisců. Bylo proto nutno tento
materiál analyzovat a výsledkem je následující tabulka.
Zkratka ZIMY-DBF znamená, že jde o
celkový počet zim uložený v databázi,
zkratka ZIMY-SK je počet zim
redukovaných o duplicitní zápisy
zkratka ZIMY-DL je počet všech
dlouhých zim, které se podařilo identifikovat podle výše uvedeného kritéria.
Prakticky všechny dlouhé zimy byly uvedeny v demonstračním seznamu
dokumentující studené vstupy drsných zim.
Tabulka č. 3.
|
Období |
A |
B |
C |
|
Pořadí |
|
|
ZIMY-DBF |
ZIMY-SK |
ZIMY-DL |
B/C |
B/C |
|
800 - 899 |
23 |
18 |
9 |
2,0 |
1, |
|
900- 999 |
21 |
IS |
4 |
3,8 |
5, |
|
1000 - 1099 |
43 |
27 |
10 |
2,7 |
2, |
|
1100 - 1199 |
36 |
27 |
5 |
5,4 |
8, |
|
1200 - 1299 |
59 |
39 |
7 |
5,6. |
9, |
|
1300 - 1399 |
55 |
37 |
4 |
9,3 |
10. |
|
1400 - 1499 |
73 |
44 |
10 |
4,4 |
6, |
|
1500 - 1599 |
69 |
39 |
11 |
3,5 |
3, |
|
1600 - 1699 |
64 |
42 |
12 |
3,5 |
3, |
|
1700- 1799 |
141 |
57 |
13 |
4,4 |
6, |
|
Suma |
584 |
345 |
85 |
44,6 |
|
|
Průměr |
58,4 |
34,5 |
8,5 |
4,5 |
|
|
Odchylka |
32,5 |
12,1 |
3,3 |
1,9 |
|
Z
této tabulky lze usuzovat na to, že výraznější kontinentální klima (studené a
sněživé zimy a horká léta) se projevovalo v IX., X., XI. a XVII. století.
(pořadí 2. - 3.)
V
tomto poměrně dlouhém úseku mezi XII. a XVII. stoletím, kdy vpády dlouhých zim
byly méně intenzívní, lze snad vidět i projev 400-letého cyklu kolísáni
oblačnosti. Ten byl zjištěn na základě počtu objevených komet v minulých
staletích F.Linkem (Link, 1956). Jeho existenci potvrzuje také Dvořák a Křivský
(Dvořák, Křivský, 1989, str.: 171 a n.) Podle Linkovy analýzy by měla perioda
nižší oblačnosti a vyšších teplot končit na rozhraní 20. a 21. století a to
nástupem zvýšené oblačnosti, která by byla doprovázena velmi pravděpodobně i
poklesem teplot. Je proto velmi pravděpodobné, že lidstvo se v současné době
nachází v etapě zlomu několika cyklů, které budou mít zcela nepochybně zásadní
vliv na další vývoj celé planety. Zatím vůbec nehodlám komentovat vliv antropogenní
činnosti na klimatické změny, neboť se ukazuje, že jejich vliv je pravděpodobně
mnohem komplikovanější a významnější nežli se dosud předpokládalo.
Literatura:
/1/ DVOŘÁK, J. KŘIVSKÝ, L. (1989): Slunce náš život.
Panorama, Praha.
/2/
LINK, F. (1956): Změny klimatu a sluneční činnosti v posledních čtyřech
tisíciletích.
Rozpravy ČSAV, r. 66, řada MPV,
sešit 2.
/3/ SVOBODA, J. (1993): Klimatologická databáze.
Sborník ze semináře "Člověk
ve svém pozemském a kosmickém prostředí", díl 2, str.: 103-110. Úpice.
/4/ SVOBODA, J. (1994): Klima v Čechách v "malé době
ledové. Sborník ze semináře "Člověk ve svém pozemském a kosmickém
prostředí", díl 3, str.: 150-163. Úpice.
přílohy – 4 grafy
Další zajímavé odkazy na materiály pojednávající o klimatu
v minulosti, především v českých zemích.
Počasí se
podle představ lidí podařilo jen málokdy
DĚJINY JINAK: Slunce, planety a
osud národů (1) (Jiří Svoboda)
DĚJINY
JINAK: Slunce, planety a osud národů (2) (Jiří Svoboda)
DĚJINY
JINAK: Slunce, planety a osud národů (3) (Jiří Svoboda)
DĚJINY
JINAK: Slunce, planety a osud národů (4) (Jiří Svoboda)
DĚJINY
JINAK: Slunce, planety a osud národů (5) (Jiří Svoboda)
DĚJINY
JINAK: Slunce, planety a osud národů (6) (Jiří Svoboda)
Dokument graficky zpracoval a www vytvořil …
e-mail – karel.krpata@seznam.cz
dle materiálu uvedeného v záhlaví, bez obsahových úprav,
v plném znění.