Hodnocení klubu 2000

Svůj příspěvek bych začal hodnocením tréninkové činnosti. Musím vyjádřit uspokojení nad tím, že díky zapojení Jiřího Pokorného a Jiřího Vítka se nám podařilo zorganizovat vedené tréninky 4x týdně, všechny kvalitně a systematicky připravené. Kromě „povinných“ v pondělí a ve čtvrtek mají tedy možnost všichni pokročilí trénovat i v úterý a v pátek. Záleží jen na každém z vás, jaký má zájem. Úspěšně probíhá trénink přípravky dětí od 6-ti let za zájmu překračujícího naše možnosti. Na začátku tohoto školního roku proběhl úspěšný nábor dospělých (od 14-ti let).

K vlastním tréninkům ještě trochu statistických čísel – týkají se přípravky a pokročilých – tréninky Po, Čt v době od 2.10. do 21.12. 2001.

Znatelný nárůst technické úrovně, pravidelné tréninky, semináře a zodpovědný přístup většiny členů klubu se projevili i na soutěžích, i když o dobré úrovni některých z nich se dá pochybovat. Proto bude naší snahou zaměřit se na soutěže vyšší úrovně Českého svazu karate a především JKA. Tomu bude odpovídat i příprava. V žádném případě se nemůže opakovat situace, kdy na Mistrovství republiky ČSKe, což je nejvyšší postupová soutěž, jeli závodníci, kteří nebyli odpovídajícím způsobem připraveni. Týká se to především Kláry Štěpánové, Petra Sádeckého, Jirky Hajného a Víta Ronovského, i když to byl v podstatě kompromis z mé strany. Vyzdvihnout musím přístup Pavly Dymákové, která věnuje přípravě hodně času a projevilo se to i ve výsledku na Mistrovství ČR ČSKe (3.místo), kde byla konkurence skutečně kvalitní. Pokud všichni, kterých se to týká, nedají do tréninku všechno úsilí, ba i něco navíc, bude účast na takových akcích ztrátou času a konečně i plýtváním finančními prostředky, které by se daly využít lepším způsobem.

Nebudu však pouze kritizovat. Naopak. Vrátím se k soutěžím, kterých jsme se jako klub zúčastnili v loňském roce. Ve stručném výčtu nebudu uvádět každého jednotlivce na konkrétní soutěži, ale pouze počet nejlepších umístění. Samostatnou kapitolou jsou soutěže JKA (Japonské asociace karate), kterých se z našeho klubu zúčastnili pouze Jirka Pokorný a Jirka Vítek v kategorii dospělých. V Součtu jsme loni startovali na 15-ti soutěžích.

Jirka Pokorný byl po zásluze vyhlášen jedním ze tří nejlepších sportovců Chrudimě v kategorii dospělých za rok 2000.

Protože soutěže kumite především v žákovských a dorosteneckých kategoriích tak, jak probíhají podle současných pravidel ČSKe, jsou typickým příkladem degradace karate jako bojového umění (čistota techniky, sebeovládání, etika, maximální potenciální účinost) a jsou čím dál více přizpůsobovány současnému komerčnímu trendu, až na výjimky (dospělí) se jich na soutěžích ČSKe nezúčastňujeme. V zápasech proti sobě nastupují děti, které nejsou mentálně ani fyzicky připravené na opravdový boj v rámci pravidel. Tím, že neprošly ve většině případů tradiční přípravou v řízených formách kumite, jejich technicko taktická úroveň je nízká  a výsledkem je stres, nedostatečná sebekontrola a zranění. Je to jednoznačně vina jejich trenérů.

Touto cestou se v žádném případě nechceme ubírat, a proto se budeme účastnit především soutěží JKA, kde uvedené kategorie mají předepsány pouze řízené formy kumite.

Kromě soutěží, které jistě nejsou to nejdůležitější v našem usilování, jsme se zúčastnili několika důležitých akcí. Seminářů JKA Kata Special a Gasshuku v Německu a v ČR seminářů pod vedením oficiálních instruktorů JKA Marijana Glada (5.dan JKA) a Ekkeharda Schleise (5.dan JKA). Především semináře Kata Special a Gasshukku mají nejvyšší úroveň  a jsou pro všechny velkým přínosem – zárukou jsou takoví světově uznávaní instruktoři jako Shihan Ochi (8.dan JKA), Shihan Iida (9.dan JKA), Shihan Schmidt (8.dan JKA) a další, kteří tyto semináře pravidelně vedou. Jsou to prostě neopakovatelné zážitky a vynikající atmosféra.

Ve dnech 18.-22.7. jsme uspořádali soustředění na Seči otevřené všem členům klubu. Celkem se přihlásilo 21 osob. Tréninky probíhali 2x denně ve dvou skupinách (do 6.kyu, 5.kyu a vyšší). Podmínky v Junior centru byly velmi dobré, jediné, co nám příliš nepřálo, bylo počasí. Doufejme, že letos to bude lepší.

Pro letošní rok připravuji soustředění v předběžném termínu od 15. do 22. 7. 2001 v Horním Bradle v bývalém rekreačním zařízení Tesly Pardubice. Výhodou je možnost v případě nepříznivého počasí cvičit v tělocvičně, která je součástí areálu. Je tedy na každém z vás, aby si uspořádal čas o prázdninách a rozhodl se. Podrobné údaje nebo případné změny budou k dispozici v průběhu 1.čtvrtletí. Je též reálné uspořádat jednodenní soustředění nebo semináře ve škole U Stadionu o víkendech, především pro vybrané s konkrétním zaměřením (příprava na soutěže).

Na závěr svého příspěvku bych především chtěl vyjádřit svůj osobní postoj a názor na současné karate a dění kolem nás.

Když jsem začínal cvičit před 17-ti lety, měl jsem určité představy o tom, co karate je a co od něj mohu očekávat. Chápal jsem ho vždy jako bojové umění, cestu k poznání, dokonalosti. Bohužel, realita byla jiná. Nedostatek kvalitních trenérů, informací a také možnost učit se u opravdových japonských mistrů jsme všichni doháněli zvýšeným úsilím a mnohdy improvizací. To byly mimo jiné důvody, proč většina lidí s cvičením karate přestala – neviděli možnost růstu – cestu – „DO“. Dalším znakem tehdejšího karate bylo, že ho především ti, kteří mu nerozuměli, chápali jako sport, organizovaný, vykazující výsledky, s co největší členskou základnou atd. Bohužel, to do jisté míry platí i dnes, kdy komunistická ideologie už nevládne. Důvody jsou jednoduché. Komercionalizace sportu nabývá čím dál větších rozměrů a, řečeno jednoduše, až na výjimky vám na karate-do nikdo peníze nedá; na výsledky, medaile, body, reprezentaci ano. A tak se i z karate-do stává honba za medailemi, diplomy, výsledky a odměnami. Je u nás i ve světě hodně „mistrů“, kteří začínali u kvalitních japonských mistrů nebo jejich žáků, ale zapomněli na ně po udělení 1.danu. Je smutné, že takový lidé ovládají současné karate u nás. Zřejmě je to ale typická situace, která neplatí jen v karate. Naštěstí, a to je pozitivní oproti situaci před 17-lety, si dnes můžeme vybrat toho pravého mistra.

Nejsem proti soutěžím v karate, nakonec je založili sami Japonci, ale chápu je především jako prostředek relativního měření sil, schopností a touhy člověka vítězit, ne jako cíl veškerého snažení v karate. To je hlavní rozdíl mezi bojovými uměními a sporty, kde je hlavním cíle zvyšovat výkon namísto trvalé cesty k dokonalosti těla i ducha. Jistě, nežijeme v zemi ani v době samurajů, ale jsou pro nás stále vzorem. Vlastnosti jako poctivost, charakter, sebeovládání, vůli, úctu k lidem a k životu bychom měli poctivým tréninkem rozvíjet, aby se staly nedílnou součástí našeho života. Osobně to považuji za svůj úkol, především při práci s dětmi.

Přeji vám všem pevnou vůli v tréninku, ať vás neodradí neúspěch, a pamatujte, že „mistrem“ se člověk nemůže stát za den, za měsíc, ani za rok. Věřím, že budeme silným klubem s dobrou partou, která potáhne za jeden provaz. Máme k tomu veškeré podmínky a předpoklady – jen chtít.

Jan Štěpán, 2.dan karate
zkušební komisař a rozhodčí ČSKe
předseda SK SHOTOKAN KARATE CHRUDIM