ednoho dne, vlastně už pozdě v noci, se vraceli 2 chlapi z hospody. Byli to pokrývač Jenda a jeho kamarád elektroinženýr, slaboproudař Peťa. Řekli si, že to tentokrát vezmou lesem, aby si tak zkrátili cestu. Když už ušli asi 5 kilometrů, zatímco normální trasa domů byla dlouhá 2 kilometry usoudili, že se asi ztratili. Jenda na to přišel o trochu spíše a říká : „Čoveče, Peťo, my jsme se asi ztratili a domů už se asi nedostanem, tak já vylezu tady na strom a jestli uvidím světýlko, tak tam půjdeme, to bude asi hájovna a tam přespíme." Peťa, starý radioamatér profesionál se na Jendu obořil : „Čoveče, kam chodíš na takové blbé nápady. Za prvé, jak tě znám tak vylezeš 4 metry a spadneš na zem a já tě s otřesem bývalého mozku a zlomeninou protézy potahnu domů a za druhé nebudeme sem zatahovat takový primitivní vědní obor jakým je optická fyzika". „No jo Peťo, ale co budeme teda dělat ?" Peťa na to : „sleduj" a následně vytáhl kapesní radiolokátor. „Půjdeme tím směrem, odkud se bude šířit nejsilnější radiový signál", řekl Peťa a začal se otáčet kolem dokola až zůstal stát čelem na severovýchod. „Asi dva kilometry tímto směrem, to bude asi nějaký myslivec - radioamatér". A tak se tato dvojice vydala určeným směrem a po dvou kilometrech byly předpoklady naplněny. „Kdyby na té střeše nebyla ta parabolická anténa, tak bych řekl, že je to perníková chaloupka" poznamenal Peťa. „Kdo ví, třeba tam bydlí nějaká ježibaba, která ráda sleduje satelitní programy. Vylezeme na střechu a uvidíme, třeba se zrovna najíme, já mám perník moc rád." Když vylezli na střechu a Peťa začal koštovat tašky, říká : „No jo, ale ten perník už je pěkně tvrdý, to bude asi těma kyselýma dešťama". Pokrývač Jenda znalecky prohlédl střechu a říká : „To asi nebude perník". Vtom se ozval hromový hlas z chaloupky: „Kdo mi to tam loupe mé nové betonové tašky na střeše, minulý týden jsem je tam dávala". Ze střechy se ozvalo : „To nic, to jenom Petříček, teda větříček". „No proto, už jsem myslela, že tam budu muset vylézt." „Už jsem myslel Jendo, že mně chceš nabonzovat Ježibabě". „Peťo, pojď se podívat, na co se Ježibaba dívá, teď mě napadlo, že na RTL dávají vysílání pro pokrývače". Peťa sešel k oknu ,aby se podíval, co Ježibaba sleduje za stanici. Nebylo divu, že to byla německá komerční stanice HR - Hexen Rundfunk. „Peťo, mohl bys mně to RTLko nějak naladit ?", křičí potichu Jenda na Peťu. „Jo, pokusím se, sleduj obrazovku, já budu otáčet parabolu a až naskočí RTL, tak zakřič", načež Peťa začal otáčet s anténou. „Úůůůž, křičí radostně Jenda, už je to tam". To si ale nenechala líbit Ježibaba a znovu křičí : „Kdo mi to tam točí s parabolickou anténou ?". „To bude asi větříček", na to Jenda. „No poslechni větře, ty už mně moc netoč, nebo na tebe pošlu blesky!" odpovídá rozzlobeně Ježibaba a zapíná otočné zařízení paraboly, aby ji dostala zpět, žádaným směrem". Jenda zas křičí na Peťu : „Drž, drž, nepouštěj, vydrž, za chvíli to bude končit." Peťa vedl urputný zápas s natáčecím zařízením, ale marně. Motor o výkonu několika kilowatt byl silnější a vymrštil Peťu i s parabolu v ruce ze střechy. Když uviděla Ježibaba zrnění na své obrazovce a uslyšela ránu, vyběhla ven a křičí : „Co se to tady děje, kdo jsi, proč držíš moji parabolu v ruce a co tady pohledáváš ?" Peťa mlčel jako partyzán, ale nebylo mu to nic platné. „To je elektroinženýr Petr a tady za komínem se ještě schovává jeho přítel, pokrývač Jan", ozvalo se z větví nedalekého stromu. Prozrazený Jenda ještě reagoval na adresu větru : „No počkej větře, to jsi nám neměl dělat, to máš u mně schováno", vítr na to : „neměl jsi na mně sváďet ty tašky a parabolu" a odšuměl pryč.

Ježibaba měla hned jasno, jak tyto nevítané návštěvníky potrestá. Jendu zavřela ve chlívku a Peťu přivázala i s nářadím ke komínu na střeše. „Tak Jendo, budu si tě krmit těmi starými pálenými taškami, co jsem před týdnem sundala ze střechy a až nadejde čas, tak si tě vypálím v peci a postavím si tě před chalupu na zahrádku jako skřítka" říká Ježibaba a ukazuje na hromadu tašek. „No jo, ale co když to odmítnu jíst ? Budu držet hladovku a z pálení skřítka nebude nic", na to chytře Jenda. „Však tebe už hlad dožene k tomu abys ty tašky všechny snědl", řekla zase Ježibaba a hodila mu zetři tašky. Jenda ani nepotřeboval mít hlad, jak uviděl krásně naležené tašky prorůstlé hnědavým mechem, nedal se dvakrát pobízet a jedl jak o hodech. „Už tomu přicházím na chuť", říká si Jenda, „nebudu se tu mít zas tak zle, ale kdo ví co Peťa, chudák".
Ježibaba se odebrala ven a křičí na Peťu : „Máš tam nářadí, tak tu parabolu dáš zas pěkně do pořádku". Peťa si tam ještě vyřizoval účty s větrem : „No počkej větře, nechám u nás všude vysázet větrolamy!", vítr na to : „Moc mně tady nevyhrožuj, nebo si na tebe zavolám severáka, ten už s tebou zamává!".

Během týdne spravování se Peťa vymlouval na nedostatek materiálu, hřebíků, že nemá pořádnou pilku, aby tak získal nějaký čas, než je někdo přijde zachránit. V nepozorované chvíli, kdy se ani vítr nedíval pak vysílal SOS pomocí kapesní vysílačky. Všechno mu ale kazil Jenda, kterému ve chlívku nečekaně chutnalo a za týden spořádal celou hromadu tašek. Ježibaba za ním přišla a říká : „No Jendo, nedá se nic dělat, víc tašek už nemám ,takže půjdeme k peci". A tak se oba odebrali k peci, kde se už topilo a digitální teploměr ukazoval již tak vysokou teplotu, že tekuté krystaly se vypařovaly ven z displeje. „Sleduješ to holografické zobrazení teploty ?", zeptala se Ježiba. Jenda ale pouze nechápavě pokrčil rameny. Ježibaba vytáhla velkou lopatu a říká: „No tak Jendo, sedni si tady na lopatu a potom šup do pece". Jenda si v tu chvíli vzpomněl na pohádku O perníkové chaloupce a její kritický okamžik a cituje : „A jak se babičko, na takovou lopatu sedá ?". Ježibaba na to padesátiletému Jendovi odpovídá : „To je hrůza, ti mladí už ani neví jak se sedá na lopatu, když mají být vhozeni do pece" a užuž se sápala na lopatu, když vtom zase slezla. „Teď jsem si vzpomněla, že na tento průhledný trik skočila moje prababička a vyvázla tak tak s popáleninami 2. stupně, od té doby si i jídlo ohřívá zásadně v mikrovlnce. Nic nebude, tady si to zatím trénuj, já ještě skontroluji toho inženýra jak je daleko a půjdeme na to." „Tak co, Petře, už to bude hotovo ? " Jo, babi už to je, ale nebude se to natáčet, protože motor je spálený", křičí Peťa. „No tak si tě nechám tam přivázaného a budeš mi podle potřeby natáčet anténu ty", zasmála se Ježibaba a šla zapnout televizi, aby se přesvědčila, že satelit opět funguje. Zrovna naladila vysílání jedné zpravodajské stanice, která vysílala mezinárodní pátrání Interpolu po Ježibabě, která jako rukojmí ukrývá ve své chalupě dva lidi. Dozvěděla se také, že je hledaná v osmi státech za různé druhy trestné činnosti. Například usmrcení prvního kosmonauta Gagarina vypálením, který teď stojí v Moskvě jako socha. Takto se zároveň objasnila záhadná zmizení několika osob, které byly následně nalezeny u různých divadel kde sloužili jako sloupy. Dále se dozvěděla, že její přesné místo současného pobytu bylo identifikováno a že již probíhá policejní zásah. Ježibaba nemeškala ani chvíli, nastartovala koště a dala se na ústup.

Peťa, který vše pozoroval ze střechy oznámil počínání Ježibaby pomocí vysílačky a vtom již se do celého případu vložila instituce NAVY, která okamžitě vyslala několik stíhaček pronásledovat Ježibabu. Tento taktický tah se však zcela minul účinkem, neboť Ježibaba překročila třetí kosmickou rychlost a vydala se do vesmíru. K tomu ji pomohly nejnovější raketové motory, jejichž plány ukradla pomocí internetu společnosti NASA. Vysílat raketu nemělo smysl a proto zbyla poslední naděje na dopadení Ježibaby : kosmická stanice MIR, kde se Ježibaba určitě staví, aby si odpočinula. Posádka MIRu, která zrovna opravovala motory se také dala do řeči s odpočívající Ježibabou, ale k zatčení nedošlo, protože se Ježibaba představila pod falešným titulem „uklizečka z černobylské elektrárny". Popřála mnoho zdaru, poděkovala posádce za pohoštění v tubách od zubní pasty a pokračovala dál v cestě směrem na Mars.

Ježibaba již úspěšně přistála na Marsu, ale členové Interpolu se stále nevzdávali. Za spolupráce se společností NASA a jednou asijskou satelitní společností, které Ježibaba cestou odnesla z oběžné dráhy jejich družici, byl úkol vozítek Pathfinder a Sojourner změněn z výzkumu povrchu Marsu na pronásledování a následné kamenování Ježibaby nasbíranými vzorky hornin. Ježibaba si však s ovládáním těchto vozítek hravě poradila a z jednoho z nich si po nenáročné úpravě udělala pojízdnou mikrovlnnou troubu. Během toho byli k planetě Zemi vysílány stovky snímků povrchu hlavy Ježibaby, což odborníci původně považovaly jako snímky jednoho z neprobádaných kráterů. Jako poslední snímek této již mikrovlnky byl záběr Ježibaby jak krmí Lajku kosmickými suchary. Dále Ježibaba předělala ukradenou družici tak, aby spolupracovala s jejím vysílacím zařízením na Marsu a poslala ji zpátky na oběžnou dráhu Země. Na Zemi již probíhaly mezinárodní debaty a dohady, kdo zapříčinil svou chybou, že Ježibaba zase unikla. Rusko sdělilo Americké společnosti NASA, že kdyby byla co k čemu, tak by už dávno vyslala na Mars lidskou posádku, která by zatkla Ježibabu a dopravila ji zpátky na Zem a ne nějaká autíčka na dálkové ovládání. Amerika na oplátku zase poznamenala, že kdyby se Rusko nehrálo s MIRem a hodilo ho už do šrotu, mohlo se zabývat výzkumem Marsu. Své polínko do ohně si přihodil také Irák, který konstatoval, že kdyby je neotravovala komise OSN s prohlídkami jejich arsenálu, mohl už dávno vypustit řízenou raketu na Ježibabu a sestřelit ji dříve, než by stihla opustit ozónovou díru. Z nezdaru ale nebyly podezírány pouze světové velmoci. České Republice bylo vytýkáno, že na základě kupónové privatizace byla Ježibaba podporována velkými finančními obnosy, které byli původně ve vlastnictví státu a dvěma výraznými proudy byly odčerpány nenávratně pryč. Propukly zde výrazné dohady o tajemném sponzorství Ježibaby v jejím nekalém projektu. Nakonec se zjistilo, že jedním ze sponzorů Ježibaby, byl bývalý profesionální hráč golfu, který pod jménem Adolfo Mustafo Plech přispěl na konto Ježibaby několika stovkami milionů korun, když si spletl číslo konta jedné velké české politické strany, kterou chtěl takto obdarovat, s číslem konta Ježibaby. Aby nebylo všem skandálům konec, obvinila ještě Ježibaba prostřednictvím její nové družice Clintona z obtěžování a z napadení ve frontě na oběd. Clinton okamžitě na toto nařčení reagoval tvrzením, že v té osudové chvíli zrovna neměl nasazeny kontaktní čočky a spletl si Ježibabu s jeho stážistkou. Po této nové skutečnosti začal znovu americký senát projednávat otázku odvolání svého prezidenta. Ani noviny nezůstaly pozadu a začaly nabízet milionové nabídky Ježibabě za interview. To se zrovna Ježibabě hodilo, protože pomýšlela na návštěvu sousední galaxie. Ježibaba chrlila skutečnosti přímo na internet, aby se tak tok informací zbytečně nezdržoval.

Kromě právníka ježibaby a tisku na této skutečnosti také hodně vydělal tradiční americký showbusiness. Dala se dohromady dvojice Spielberg - Hasselhoff a vznikl tak nový unikátní seriál Baywatch Mars. Obsahem této 456 dílné ságy je, že si Hasselhoff vždy po skončení pracovní doby namáhavé záchranářské práce na pláži odskočí díky svému raketoplánu na Mars, aby tak svedl urputný boj o osud této planety s již zmiňovanou Ježibabou. Roli Ježibaby pak vždy po nepatrných maskérských úpravách obsazuje jedna z protagonistek Pobřežní hlídky. Tento seriál zaznamenal tak vysokou sledovanost, že se mnohamilionová investice do tohoto seriálu téměř vrátila. Ježibaba se tak paradoxně zanedlouho stala nejpopulárnější osobností v Americe. Jedna americká hudební společnost nabídla Ježibabě smlouvu na natočení jejího alba. Ta nejprve odmítala s tím, že její hlas již značně ochraptěl a že jí chybí téměř kompletní sada zubů horního patra. Jak se zdá, tak tyto nedostatky nakonec vůbec nebyly překážkou. Ježibaba na svém albu uvedla výběr čarodějnických písní, které si čarodějnice zpívaly na svých pravidelných sletech. Vše pak dobrovázela bušením do plechu, protože žádný jiný hudební nástroj neměla. Úspěšnost tohoto alba v Americe předčila všechna očekávání. Její album se na dva roky usídlilo na špici americké hitparády. S velkým odstupem se pak na druhém místě objevil Hasselhoffův soundtrack ze zmiňovaného seriálu. V Americe zavládl nový hudební styl zvaný Witch Wotch a nejprodávanějším hudebním nástrojem byl kus plechu. Nejpopulárnější osobnosti Ameriky pak marně lákaly Ježibabu na Zem, aby ji mohli předat množství hudebních cen.

Ježibaba vše chápala jako léčku a tak se nehodlala na Zemi již nikdy vrátit. Američanům zbývala poslední možnost : vyslat na Mars raketu a předat Ježibabě četná ocenění. Tohoto úkolu se nakonec ujal stodvacetiletý americký kosmonaut, který se v minulosti velmi zasloužil o rozvoj kosmonautiky a nyní se rozhodl, že učiní další důležité testy. Za velkého ohlasu amerického publika byla raketa vyslána směrem na Mars. Vše však nakonec skončilo nezdarem a v půli cesty raketa musela otočit kurs směrem k Zemi. Důvodem tohoto nezdaru byl stav beztíže. Kosmonautovi vyletěla z úst zubní protéza a nárazem vážně poškodila přístroje rakety. Největší spoušť však napáchalo jeho skleněné oko, které neustálými odrazy o stěny rakety zničilo vše, co nestihly zničit jeho zuby a zároveň tak byla zodpovězena otázka možnosti cestování parakosmonautů do vesmíru. Tento pokus, osobně se setkat s Ježibabou se ukázal být ojedinělým a tak možnost, že se někdo potká s Ježibabou je mizivá.

Mezitím elektroinženýr Peťa seskočil ze střechy a utíkal zachránit Jendu. Bylo však pozdě. Jenda psychicky nevydržel tíhu čekání na Ježibabu a skočil do pece sám. Peťa ho vytahl z pece již vypáleného a na káře si ho odvezl domů. První co udělal, když se po čtrnácti dnech vrátil z hospody bylo, že si Jendu postavil před dům do zahrádky, aby mu navždy připomínal, že už nikdy nesmí jít do hospody.