Více
jak čtyři stovky nadšených příznivců tancovačkového rocku, tři kapely,
množství muzikantských hostů na pódiu a spousta hudebníků v davu pod
ním. Takový byl křest nejnovější desky legendární kapely Klaxon.
Křesetice
– Kulturní dům ve vesnici jen pár kilometrů za Kutnou Horou si ke křtu své
nejnovější desky nazvané „Žádná vata…!“ vybrala skupina Klaxon, známá
nejen na Kutnohorsku a Kolínsku i pod jmény Kyslík a Tlustá Berta.
„Vzhledem k tomu, že je to sem poměrně blízko jak z nedaleké
Kutné Hory, tak z Kolína i Čáslavi, sjíždí se sem vždy hodně fanoušků
a bývá to dobrá štace,“ říká Petr Klér, basista kutnohorské skupiny
Brix, který celou akci společně se Stanislavem Kyselákem, kytaristou
oslavující skupiny, připravil.
Jeho slova potvrzuje většina zaplněných
míst u stolů v sále kulturního domu již na začátku celé akce. Úvod
patří kutnohorským souborům: Derby zaujmou vícehlasými vokály a zvukem kláves,
Brix výborně zmáknutou pódiovou prezentací a zpěvákem Pavlem Fesslem, malým
velkým mužem za mikrofonem. Přestože se na obě kapely již houfně tančí,
vrchol má teprve přijít. Jako třetí si aparaturu zapojují muzikanti z Klaxonu
a přehrávají písničky z oslavované desky. Ta již delší čas
existuje v kazetové podobě, takže si je fanoušci
notují společně s kapelou. Uprostřed koncertu přichází
slibovaný křest. Stanislav Kyselák zve na pódium kmotra a atmosféra v sále
houstne. Po schodech vybíhá vysoký muž s šedivými vlasy padající na
ramena, oblečen do kožené bundy s třásněmi a s kovbojskými
botami na nohách. Mirek Pokorný, zpěvák
legendární a již sedm let neexistující kapely Hever, dodnes rocker tělem i
duší, neodmyslitelná postava hudebního dění nejen na Kolínsku. Popřeje
desce všechno nejlepší, poleje ji mokem a vhodí do davu. Pak se chápe
mikrofonu, aby zazpíval dva z největších hitů Heveru – Lucifer a Zákony
džungle. Jiskra přeskakuje okamžitě, na pódium se sápe mladík s nápisem
Hever vyšitém na tričku, mladí i dříve narození v kotli zpívají a
rukama metalově hrozí. Pokorný vytáhne poslední tón a odchází. Dav bouří
a vyvolává jeho jméno. Legenda je dojatá, ale tvrdá. „Já ještě přijdu,“
slibuje. „Měl jsem slzy v očích,“ dělí se později o své pocity
zpěvák Brixu Fessl.
„To nebyl jediný host dnešního večera,“
posunuje Kyselák program dál a zve další, tentokrát bývalé hráče
Klaxonu. Kytaru si zapojuje Jiří Moravec, za mikrofonem se vystřídají zpěváci
Honza Šimek a Milan Čapek, aby hit Ráno zapěli společně. Pokorný plní svůj
slib a vrací se, aby v něm zazpíval posledních několik slov a učinil
symbolickou tečku. Klávesista Jiří Mrázek si nenápadně stoupne za svůj nástroj
a za chvíli přidá další nesmrtelnou píseň – Zapomínám. Při „ploužákové“
sérii se parket trochu vylidní,
ale po slovech „…a teď to vezmeme trochu od podlahy,“ a úvodních
riffech známé skladby Paranoid od Black Sabbath se rockeři s nadšením
vrací a zůstávají až do konce, který přichází dlouho po půlnoci.
„Byl to muzikantský svátek,“ shrnuje Mrázek, který Klaxon opustil pro
pracovní vytížení teprve nedávno. „Výborná atmosféra, nadšeni byli
fanoušci i muzikanti. Opět jsem se přesvědčil, že má cenu podobné
koncerty organizovat,“ uzavírá povedený křesetický večer Stanislav Kyselák.
ZDENĚK
HEJDUK