Křest  desky se proměnil v muzikantský svátek

 

Více jak čtyři stovky nadšených příznivců tancovačkového rocku, tři kapely, množství muzikantských hostů na pódiu a spousta hudebníků v davu pod ním. Takový byl křest nejnovější desky legendární kapely Klaxon.

 Křesetice – Kulturní dům ve vesnici jen pár kilometrů za Kutnou Horou si ke křtu své nejnovější desky nazvané „Žádná vata…!“ vybrala skupina Klaxon, známá nejen na Kutnohorsku a Kolínsku i pod jmény Kyslík a Tlustá Berta. „Vzhledem k tomu, že je to sem poměrně blízko jak z nedaleké Kutné Hory, tak z Kolína i Čáslavi, sjíždí se sem vždy hodně fanoušků a bývá to dobrá štace,“ říká Petr Klér, basista kutnohorské skupiny Brix, který celou akci společně se Stanislavem Kyselákem,  kytaristou oslavující skupiny,  připravil.

      Jeho slova potvrzuje většina zaplněných míst u stolů v sále kulturního domu již na začátku celé akce. Úvod patří kutnohorským souborům: Derby zaujmou vícehlasými vokály a zvukem kláves, Brix výborně zmáknutou pódiovou prezentací a zpěvákem Pavlem Fesslem, malým velkým mužem za mikrofonem. Přestože se na obě kapely již houfně tančí, vrchol má teprve přijít. Jako třetí si aparaturu zapojují muzikanti z Klaxonu a přehrávají písničky z oslavované desky. Ta již delší čas existuje v kazetové podobě, takže si je fanoušci  notují společně s kapelou. Uprostřed koncertu přichází slibovaný křest. Stanislav Kyselák zve na pódium kmotra a atmosféra v sále houstne. Po schodech vybíhá vysoký muž s šedivými vlasy padající na ramena, oblečen do kožené bundy s třásněmi a s kovbojskými botami na nohách. Mirek Pokorný,  zpěvák legendární a již sedm let neexistující kapely Hever, dodnes rocker tělem i duší, neodmyslitelná postava hudebního dění nejen na Kolínsku. Popřeje desce všechno nejlepší, poleje ji mokem a vhodí do davu. Pak se chápe mikrofonu, aby zazpíval dva z největších hitů Heveru – Lucifer a Zákony džungle. Jiskra přeskakuje okamžitě, na pódium se sápe mladík s nápisem Hever vyšitém na tričku, mladí i dříve narození v kotli zpívají a rukama metalově hrozí. Pokorný vytáhne poslední tón a odchází. Dav bouří a vyvolává jeho jméno. Legenda je dojatá, ale tvrdá. „Já ještě přijdu,“ slibuje. „Měl jsem slzy v očích,“ dělí se později o své pocity zpěvák Brixu Fessl.

      „To nebyl jediný host dnešního večera,“ posunuje Kyselák program dál a zve další, tentokrát bývalé hráče Klaxonu. Kytaru si zapojuje Jiří Moravec, za mikrofonem se vystřídají zpěváci Honza Šimek a Milan Čapek, aby hit Ráno zapěli společně. Pokorný plní svůj slib a vrací se, aby v něm zazpíval posledních několik slov a učinil symbolickou tečku. Klávesista Jiří Mrázek si nenápadně stoupne za svůj nástroj a za chvíli přidá další nesmrtelnou píseň – Zapomínám. Při „ploužákové“ sérii  se parket trochu vylidní, ale po slovech „…a teď to vezmeme trochu od podlahy,“ a úvodních riffech známé skladby Paranoid od Black Sabbath se rockeři s nadšením vrací a zůstávají až do konce, který přichází dlouho po půlnoci. „Byl to muzikantský svátek,“ shrnuje Mrázek, který Klaxon opustil pro pracovní vytížení teprve nedávno. „Výborná atmosféra, nadšeni byli fanoušci i muzikanti. Opět jsem se přesvědčil, že má cenu podobné koncerty organizovat,“ uzavírá povedený křesetický večer Stanislav Kyselák.

                                                                                     ZDENĚK HEJDUK