Programovací jazyk Forth je více založen na sémantickém modelu než na modelu syntaktickém, protože každý definovaný symbol jazyka je vykonatelný. Volaná „slova“ jazyka jsou pojmenované datové položky, definovaná slova a procedury schopná vytvořit datové položky s přizpůsobenou charakteristikou. Procedury a definovaná slova mohou být definována v termínech předchozích definovaných slov nebo ve strojovém kódu, použitím vloženého assembleru. Slova jazyku jsou funkčně podobná subroutinám v jiných jazycích. Jsou také ekvivalenty příkazům v jiných jazycích. Existuje několik znaků, které nemohou být obsaženy ve slově nebo jimi nemůže „slovo“ začínat:
Mezera - slouží jako univerzální oddělovač (Forth považuje za „slovo“ řetěz znaků ohraničený mezerami)
CR - ukončuje vstup z klávesnice
BackSpace nebo DEL - pro vrácení vstupu z klávesnice
Slova v textu můžeme rozdělit do tří kategorií :
Definovaná slova (Forth routines) – např. DUP, OVER, BEGIN UNTIL ...
Čísla – slovo představující číslo překonvertuje na binární číslo a uloží do zásobníku jako parametr
Nedefinovaná slova – nerozpozná-li definované slovo a nepodaří-li se mu ani konverze na číslo vrátí Forth chybové hlášení
Slovo musí být definováno před jeho použitím. Pracuje se nezávislými moduly pro maximální stabilitu a spolehlivost. Logický tok je omezený na následné, podmíněné vzory. Slova jsou plně použitelná k řízení struktury programu.
Forth je charakteristický pěti hlavními elementy:
slovník
dva push-down zásobníky (datový a návratový)
interpreters (překladače)
assembler
virtuální ukládání