Teoretický úvod – Imperativní (klasické) paradigma

Z názvu paradigmatu lze odvodit, že zde základní úlohu hrají příkazy. Synonymum klasické napovídá, že se jedná o nejstarší paradigma (o prvenství však soupeří co do vzniku s paradigmatem funkcionálním) nebo též, že se nejméně odlišuje od jazyka symbolických adres.

Narozdíl od funkcionílních paradigmat (deklarativních) se klasický imperativní přístup zaměřuje na to, jak problém řešit, popis řešení je rozepsán do kroků probíhajících v čase. Základní sémantickou jednotkou imperativního jazyka je příkaz. Na rozdíl od výrazů, příkaz obvykle nemá hodnotu, nebo je hodnota prázdná, nebo vrací netriviální hodnoty. Protože namá hodnotu, existuje pro výměni informace mezi příkazy tzv. stav. Příkazy mohou stav měnit. Nejznámějším příkazem je přiřazovací příkaz.

Programovací jazyky: Klasické jazyky jako Fortran, C, Modula-2, Pascal, Forth.

Použití: Toto paradigma má universální použití, rozšířené je zejména v komerční sféře.

Procedurální paradigma ve své čisté podobě zaniká a stále více se směšuje s ostatními paradigmaty, čehož nejlepším příkladem je jazyk C++. V současné době snad všechny moderní jazyky univerzálního určení nesou stopu procedurálního paradigmatu. Toto paradigma tak často plní úlohu skutečného „klasického“ paradigmatu, ze kterého ostatní jazyky vycházejí a ke kterému přidávají další specifické rysy.