KOSMOS - NEWS č.
30
BŘEZEN 2002 / MARCH 2002
T. AKIJAMA
Neptej se, co může
kosmonautika udělat pro tebe...
Doufám, že se na mě laskavý čtenář nebude zlobit, když se podělím o své zkušenosti se sbíráním podpisů z poslední doby.
Dva roky jsem pracoval na rukopisu knihy “Příběh stanice Mir” a přesně den poté, co jsem jej v lednu 2001 dokončil, mi vydavatel oznámil, že jej vydati nehodlá. Ostatní vydavatelé, které jsem oslovil, se svorně shodovali: “Téma zajímavé, ale za dva měsíce se kniha vydat nedá.”
V duchu hesla “Neptej se, co může kosmonautika udělat pro tebe, ale co můžeš udělat pro kosmonautiku” jsem se nakonec rozhodl pro šílené řešení - a to vydat knihu sám. Se všemi klady i zápory z toho plynoucími. Především s nutností investice převyšující šedesát tisíc korun... (Což bylo v době, kdy jsme si s manželkou kupovali byt, nesmírně riskantním krokem - a i tímto bych chtěl své ženě Katce poděkovat za veškerou podporu.)
Nebudu zdržovat zdlouhavým vyprávěním o tom, jak nesmírně náročné vydání (a především následný prodej) knihy vlastním nákladem je. Omezím se pouze na konstatování, že celý náklad knihy se prodal. Prodal se i následný dotisk. A teď se pomalu rozprodává dotisk druhý...
Každopádně - když jsem knihu vydával, říkal jsem si: To by stálo za pokus pár výtisků vzít a poslat kosmonautům/astronautům, jejichž podpis mi ve sbírce chybí... Jak jsem
řekl, tak jsem udělal. Poštovné (i mnou prosazovanou pozemní cestou) sice není zanedbatelné - navíc jsem musel připravit nějaké věci k podepisování (což taky není zadarmo).
A pak do každé knihy napsat osobní věnování, zabalit, poslat a doufat, že se všechny nevrátí jako “nedoručitelné” (a že se alespoň nějaká “chytí”).
A výsledek? (Jména neuvádím v abecedním pořadí, ale plus minus tak jak chodily.)
POGUE William - Podepsal můj snímek fragmentu orbitální stanice Skylab, který jsem vyfotil v Marshallově kosmickém středisku (stát Alabama).
THAGARD Norman - Podepsal mi jednu pohlednici raketoplánu.
LINENGER Jerry - Podepsal mi dvě pohlednice raketoplánu.
MITCHELL Edgar - Podepsal mi fotografii rakety Saturn-5 z Houstonu (před níž stojí i moje maličkost) a jeho osobní sekretář přidal dopis, v němž uvádí, že za podpis se běžně platí 25 USD, že “kapitán Mitchell” udělal velkou výjimku a že kdybych chtěl další podpisy, tak akceptují i kreditní karty...
SHARMAN(ová) Helen - Podepsala dvě kartičky a poslala pohlednici s poděkováním za knihu.
CARPENTER Scott - Podepsal mi dvě fotografie z mysu Canaveral - na jedné je raketa Atlas s kabinou Mercury, na druhé památník postavený v roce 1964 tamtéž na počest týmu astronautů Mercury 7.
CRIPPEN Robert - Poslal svou fotografii (s podpisem a věnováním) plus podepsal dvojici pohlednic raketoplánu.
LIND Donald - Podepsal dvě kartičky, které jsem mu poslal.
CASPER John - Poslal podepsanou fotku A4 plus jednu pohlednici raketoplánu.
BORMAN Frank - Poslal černobílý snímek posádky Apolla-8 s osobním věnováním a podpisem. A pozor: Snímek má na rubové straně mj. tištěný text “Posádka Apolla-8 BUDE dopravena na lunární dráhu raketou Saturn-5.” Jinými slovy - jedná se o fotografii tištěnou ještě před startem Apolla-8! Vzácnost sama o sobě!
GIBSON Robert - Poslal fotografii s hezkým osobním věnováním a navíc přidal fotografii posádky raketoplánu Atlantis STS-71 - originální podpisy, žádné autopeny! Šest let po startu! Fantastické!
R.GIBSON
NERI VELA Rodolfo - Po mnoha letech žebrání a vyhrožování mi konečně na návadu jménem Mir “zabral” i první mexický astronaut. Poslal fotku a podepsal i přiloženou pohlednici (poděkoval za zajímavou knihu), navíc přibalil samolepku “svého” letu STS-61. .…
HALSELL James – Podepsal dvě pohlednice, přiložil svou A4 fotku s věnováním – a navíc se mi podepsal i do knihy o Miru a vrátil mi ji. (Zřejmě se – na rozdíl od ostatních astronautů – nechtěl učit česky, ale zájem o kosmonautiku rozhodne ocenil…)
AKIJAMA Tojohiro – Beznadějně nejhodnotnější “úlovek”. První japonský kosmonaut a první novinář ve vesmíru je jedním z nejobtížněji získatelných “vesmírňanů” v historii. Podepsal se mi na dvě sběratelské kartičky (na jednu dokonce dvakrát!), navíc přidal podepsanou fotografii (další podpis a osobní věnování bylo na rubové straně) a aby toho nebylo málo, ještě snímek planety Země z vesmíru (taktéž podepsaný). Dle prohlášení zahraničních kolegů sběratelů je to POPRVÉ v historii, co Akijama někomu odepsal na žádost o podpis poštou! (Tři dny po mě ovšem dostal poštou podpisy od Akijamy i kolega Kamil Vojtasík – že by se japonský novinář “umoudřil” a začal se podepisovat?) Jako zajímavost uvádím, že z šesti uvedených podpisů jsou čtyři psané japonskými znaky, jeden latinkou a jeden azbukou!
WEITZ Paul – Pro našince obtížně získatelný astronaut, neb se podepisuje jen za nemalý poplatek. Za Mir se mi ovšem podepsal na jeden snímek fragmentu stanice Skylab zcela zdarma (viz. Pogue).
(Toto je jen výběr několika jmen - těch nejvzácnějších nebo těch, kteří jsou na odepisování velice skoupí.)
Přeji všem ostatním sběratelům tolik krásných chvil při otevírání poštovní schránky a následně i dopisů, jako bylo dopřáno mě. Kosmonautika není nevděčná dáma - a pokud pro ni něco od srdce a soustavně děláte, nesmírně ráda vás odmění svou přízní... Tomáš PŘIBYL
ÚVODNÍK
Vážení přátelé,
do dnešního dne je potvrzeno 25 přihlášek na KOSMOS-NEWS PARTY 2002
(Milan HALOUSEK, Aleš HOLUB, Michal FILIP, Miroslav KÁŇA, Dan LAZECKÝ, Jaroslav NAVARA, Antonín VÍTEK, Tomáš PŘIBYL, Vladimír DEMETER (Slovensko), Karel PACNER, Václav KNOLL, Waldemar ZWIERZCHLEJSKI (Polsko), Maciej STOLOWSKI (Polsko), Julius CACKA, Stanislav MLÝNEK, Patrik PLUHAŘ, Jiří VOPÁLKA, Luboš NOVÁK, Martin KOSTERA, Jiří KAŠPAR, Petr FENCL, Kamil VOJTASÍK, Václav PERTL, Ivo HUDEC a Vladimír PLACHÝ).
Čekám na potvrzení účasti od dalších zájemců.
Pokud by Vás zajímal program setkání tak předkládám předběžný seznam přednášek které přicházejí v úvahu:
Tomáš PŘIBYL - Posádky pro program APOLLO
Tomáš PŘIBYL - Kosmická turistika
Milan HALOUSEK - Jak a proč zahynul Jurij Gagarin
Aleš HOLUB - Problémy pilotovaného letu na Mars
Aleš HOLUB - Proč a jak zlevnit kosmonautiku
Antonín VÍTEK - Kosmické starty v roce 2001, 2002, výstavba ISS
Julius CACKA - Astrofilatelie, spolupráce mezi astrofilatelisty a sběrateli autogramů
astronautů
* * * * *
A pro ty, co to neslyšeli nebo neviděli: Ve středu 13.března byl v Praze opět americký astronaut Eugene CERNAN. Privátní akce byla předem dobře utajena. Další podrobnosti v příštím čísle KN.
PŘEJI VÁM HEZKÉ JARO!
Váš Milan HALOUSEK
Kolik stojí výcvik
astronautů?
Osm startů raketoplánů ročně, sedmičlenná posádka kosmické stanice - tak měla podle plánů NASA z před několika let vypadat pilotovaná kosmonautika. Realita je trochu skromnější - šest startů raketoplánů ročně (s možností redukce na čtyři!) a tříčlenná posádka ISS.
Ve světle těchto nových faktů se jeví oddíl amerických astronautů (věnováno mu bylo celé číslo Kosmosu 25/2001) čítající 146 osob jako zbytečně velký. A tak není divu, že si americká média začala všímat i ekonomických aspektů výcviku astronautů.
Celých 41 procent (60 ze 146ti aktivních astronautů) v kosmu ještě nebylo ani jednou, přesto (tito nováčci) už mají za sebou 214 osobolet výcviku. Jejich příprava dosud stála přes 106 mil. dolarů. Celkově (včetně veteránů) představuje současný oddíl 1126 let výcviku za 558 mil. dolarů (tato částka nezahrnuje platy astronautů).
NASA ročně vynakládá 25 mil. USD na údržbu flotily 32 letounů T-38 v Johnsonově kosmickém středisku (každý pilot musí měsíčně nalétat nejméně patnáct hodin).
První rok výcviku pilota raketoplánu stojí 1,13 mil. USD, každý další přes 830 tisíc USD. Letový specialista vyjde NASA kapku levněji - první rok přípravy stojí 600 tisíc, každý další 300 tisíc USD.
Oddíl 25ti astronautů z roku 1998 díky výše popsané situaci dostal přezdívku “Penguins” (Tučňáci) - ptáci, kteří nelétají. Ani jeden z jeho členů totiž dosud neletěl, stejně jako nebyl zařazen do žádné posádky! (Stejně tak nebylo zařazeno do žádné posádky ani osm členů oddíl z roku 1996 - jen dvanáct z jeho členů letělo do kosmu, zbývající jsou zařazeni v posádkách a připravují se na svou hvězdnou premiéru.)
Jak již bylo uvedeno výše, současný oddíl astronautů čítá 146 osob. Podle nejnovějších odhadů by přitom stávající americký pilotovaný program bylo schopno zajistit 15 velitelů a pilotů raketoplánů a 60 letových specialistů. (Nyní má NASA k dispozici 50 velitelů a pilotů, zbytek - 96 osob - tvoří letoví specialisté.)
Tomáš Přibyl (údaje k 31. prosinci 2001)
Posílám jednu vrácenou
adresu :
GIBSON Edward : 3737 East Bonanza Way, Phoenix, AZ 85034
Ověřené adresy:
POGUE William : 4 Cromer Dr., Bella Vista, AR 72715 ( 219 dnů )
CUNNINGHAM Walter : 2425 West Loop South, Houston, TX 77027 ( 2 roky a 72 dny )
GARRIOTT Owen : 111 Lost Tree Dr., Huntsville, AL 35824-1313
Rosaviakosmos uvažuje o
třetím turistovi
Rosaviakosmos (RAKA) v současné době zvažuje, kdo se stane třetím kosmickým turistou. "Žadatelů je více, než jsme čekali, bez ohledu na cenu takového výletu," poznamenal 2002-01-25 tiskový mluvčí generálního ředitele RAKA Sergej Gorbunov v rozhovoru s korespondentem ITAR-TASS. Zmínil se také, že vedení RAKA již sice má představu o možném kandidátovi, ale že je ještě předčasné ho konkretizovat.
"Ještě neletěl Mark Shuttleworth, druhý neprofesionální kosmonaut," řekl. Gorbunov také vyjádřil přesvědčení, že bude v otázce pravidelných letů kosmických turistů na Sojuzech dosaženo dohody se zahraničními partnery. "Přihlédnou-li k naší obtížné finanční situaci naši partneři jistě pochopí, proč budeme nuceni třetí křeslo v Sojuzech prodávat," vysvětloval. "To však neznamená, že by nezbytně pokaždé muselo být prodáno kosmickému turistovi."
Hudební skupina “Max
Q”
Poměrně často se lze v souvislosti s lety raketoplánů setkat se zmínkou o hudební skupině “Max Q” (což je oficiální označení okamžiku, kdy je na palubě startujícího raketoplánu největší hluk). Jedná se o skupinu astronautů, která příležitostně vystupuje na veřejnosti. A jaké je její složení?
Carl Walz - zpěvák
Jim Wetherbee - bubeník
Steve Robinson - kytarista
Kevin Chilton - kytarista
Chris Hadfield - basista
Susan Helmsová - klávesnice
- na internetových stránkách CollectSpace jsem našel fotografii výše zmiňované skupiny při vystoupení u příležitosti slavnostního uvedení čtyř astronautů do Síně slávy (informovali jsme v minulém čísle KOSMOS-NEWS).
Tentokrát bylo složení skupiny trochu odlišné od toho tradičního - vytoupili zleva: Dan Burbank, Max Kelldof (inženýr NASA), Steve Robinson a Ken Cockrell (Jim Wetherbee je schován za bicími).
Odešel Robert Stevenson
Jen jeden jediný člověk v historii kosmonautiky požádal o vyřazení z letové posádky. Stal se jím oceánolog Robert Stevenson, který se připravoval v posádce Challenger STS-41G (start říjen 1984).
Několik týdnů před startem požádal o vyřazení z ní, neboť mu umírala manželka - a on chtěl být s ní ve chvílích nejtěžších. Jeho místo palubního specialisty na palubě raketoplánu zaujal náhradník Paul Scully-Power. NASA počítala s tím, že Stevenson poletí při některém pozdějším startu (jmenovaný byl do posádky Atlantis STS-61K s připravovaným startem na říjen 1986).
V roce 1987 nebo 88 potom měli letět raketoplánem oba oceánologové společně - jak Scully-Power, tak Stevenson. Jenomže tragédie Challengeru v lednu 1986 znamenala definitivní a nemilosrdné “Stop!” těmto plánům.
Stevenson tak přišel o šanci stát se nejdříve narozeným člověkem, který se dostal do vesmíru - narodil se 15. ledna 1921. Tento primát tak patří (a pravděpodobně navždy patřit bude) Georgiji Beregovému (nar. 15. dubna 1921). Nikdo dříve narozený se do vesmíru nepodíval.
Dvanáctého srpna 2001 Robert Stevenson odešel ve věku 80 let za svou manželkou.
- Dnes jen drobnost. V jednom starším čísle časopisu L+K jsem narazil na informaci, kterou jsem nikde předtím nenašel a která mne zaujala:
22.11.1982 rozhodly na svém společném zasedání ústřední výbor KSSS, prezídium Nejvyššího sovětu SSSR a rada ministrů SSSR k trvalému uctění památky zesnulého generálního tajemníka ÚV KSSS L.I. Brežněva mj. přejmenovat Hvězdné městečko na "Hvězdné městečko L.I.Brežněva".
* * * * *
- UFFFF! Až jsem se při té představě orosil!
Překvapil Vás tento
neznámý a netypický podpis Neil Amstronga?
Potom tedy vězte, že se nejedná o vlastnoruční podpis nejslavnějšího návštěvníka Měsíce, ale že jde o tzv. "sekretářský podpis" - v tomto případě od Armstrongovy administrativní asistentky Vivian Whiteové - což dokazují iniciály V.W. pod podpisem.
Má někdo ve své sbírce něco podobného? Ozvěte se.
Kterak Chrétien o třetí
stanici přišel...
Francouzský kosmonaut Jean-Loup Chrétien je živou legendou - absolvoval mise Sojuz T-6/1982 (tehdy se při letu na stanici Saljut-6 stal prvním “západním” kosmonautem na sovětské lodi), Sojuz TM-7/1988 (první neruský či neamerický kosmo-
naut, který podnikl výstup do otevřeného prostoru - ve skafandru opustil stanici Mir) a Atlantis STS-86/1997 (návrat na stanici Mir). Připravoval se i na svou čtvrtou hvězdnou výpravu - tou se měl stát let Discovery STS-105/2001, ale jistá nehoda jej o místo v posádce (které zaujal Daniel Barry) a možnost navštívit třetí kosmickou stanici, připravila. Jakého charakteru byla tato “nehoda”, jaké byly příčiny a důsledky - o tom se dostupné zdroje nezmiňují. Faktem proto zůstává, že Chrétien z oddílu aktivních astronautů odešel.
– Nedávno jsem od kolegy pana Halouska dostal překvapivou odpověď, ale dal jsem jí za pravdu – jde o posílání dopisů po útoku na WTC (pozn.HAL – článek “Antrax Free” v KN27).
Od té doby jsem poslal několik dopisů, zatím se vrátilo několik odpovědí (viz. adresy uveřejněné v minulém čísle KN) – kromě J.H.Glenna, kterému jsem psal před útokem na WTC. Moje vlastní zkušenost je asi taková: Astronauti v NASA-JSC neodpovídají skoro vůbec, ale pracovníci JSC prozatím ano! Soukromé adresy astronautů – docela dobré. Střediska NASA prozatím bez odpovědi i ostatní vesmírné agentury (vyjímkou je zatím NASDA). Tak to jsou mé zkušenosti, budu rád když se podělíte i o své.
S pozdravem milým kolegům z Kosmos News – Patrik Pluhař
27. března 1968 dopoledne odstartoval z vojenského letiště nedaleko Moskvy cvičný dvoumístný letoun MIG-15 s palubním číslem 18. Za jeho řízením seděl první kosmonaut světa Jurij Gagarin. Za 12 minut však letadlo zmizelo z obrazovek radarů …
- Při podzimní návštěvě v
novém brněnském bytě Tomáše Přibyla jsem v jeho "kosmonautické"
knihovně objevil útlou knížečku v ruštině na které mě zaujal především autor
publikace. Knížka nese název
"GIBEĽ GAGARINA, FAKTY I DOMYSLY - SMRT GAGARINA, FAKTA A
DOMĚNKY"
a jejím autorem je SERGEJ MICHAJLOVIČ BĚLOCERKOVSKIJ - muž který měl ke Gagarinovi v
posledních dnech jeho života velmi blízko především proto, že byl vedoucím jeho
diplomové práce a byl s ním tudíž v denním styku až do jeho posledních chvil.
Sergej Bělocerkovskij byl i členem jedné z vyšetřovacích komisí ustanovených po
Gagarinově havárii. A v neposlední řadě to byl právě on, kdo společně s dalším
Gagarinovým velmi dobrým přítelem kosmonautem A. Leonovem, prosadil znovuotevření
vyšetřování tragické havárie po téměř dvaceti letech, v roce 1986.
Příčinami smrti Jurije Gagarina se zabývalo již mnoho autorů, ale nyní jsem držel v rukou publikaci od člověka který byl "přímo u toho", přímo v centru vyšetřování. A jelikož knížka vyšla v roce 1992 dá se předpokládat, že by již mohla být oproštěna od dříve publikovaných a hlásaných polopravd a nepravd a že by mohla obsahovat i řadu informací dříve utajovaných.
Oprášil jsem tedy své znalosti středoškolské ruštiny a dal se do čtení. A čím jsem se víc a víc knížkou prokousával, tím jsem víc a víc zjišťoval že jsem narazil na materiál sice nevelký objemem, ale opravdu velký svým obsahem. Řada z vás ví že se Gagarinem, jeho životem i smrtí, zabývám již mnoho roků - a zde jsem téměř na každé stránce nacházel nové velmi zajímavé informace, fotografie, grafy a tabulky. Řada těchto informací u nás doposud nikdy nebyla publikována (nebo o tom alespoň nevím) a tak jsem se je samozřejmě rozhodl utřídit a zpracovat. Přednášku na toto téma mám připravenou na letošní KOSMOS-NEWS PARTY, ale nakonec jsem se rozhodl seznámit s vybranými částmi knížky S. Bělocerkovského i vás ostatní prostřednictvím našeho zpravodaje KOSMOS-NEWS. Přesvědčil jsem svou manželku (kterážto ovládá jazyk ruský znatelně lépe než já a které tímto za spolupráci děkuji) aby některé zajímavé a důležité části publikace přeložila a od březnového čísla KOSMOS-NEWS se s nimi můžete seznámit postupně i vy.
J.Gagarin a S.Bělocerkovskij (vpravo) při konzultaci Gagarinovy Diplomové práce |
Toho nejasného je na smrti první kosmonauta světa Jurije Gagarina asi víc než toho objasněného. Nikdo se již nikdy přesně nedozví jak to doopravdy bylo, co se na zamračené jarní obloze nedaleko Moskvy v té dvanácté minutě letu stalo. Co potkalo dva muže, dva velmi dobré piloty, že se jejich stíhačka v plné rychlosti zabořila téměř kolmo do zmrzlé země. Co se utajilo a zůstalo utajeno dodnes? Otázek je mnoho, odpovědí velice málo. Proto se stále objevují nejrůznější nepodložené spekulace a fámy o posledních okamžicích života Jurije Gagarina. Tam kde nejsou k dispozici fakta, objevují se dohady a nesmysly. Tak jako například v nedávno odvysílaném televizním dokumentu z cyklu "Nevyjasněná úmrtí: Milion lidských očí" (ČT1, 30.1.2002, 20:50) - tím samozřejmě narážím na informaci o tom, že Gagarina mohla z oblohy sestřelit protiletadlová raketa vystřelená souběžně cvičícími vojsky protiletadlové obrany. Tato informace zazněla téměř 34 roků po havárii poprvé právě v českém dokumentu - o její věrohodnosti si udělejte každý úsudek sám …!
Na následujících řádcích vám tedy předkládám první z přeložených kapitol z knihy S. Bělocerkovského "GIBEĽ GAGARINA - SMRT GAGARINA". Omluvte, prosím, chybičky a nepřesnosti v překladu. Ten nebyl konzultován s leteckým odborníkem - tudíž mohou v překladu vzniknout nepřesnosti pramenící z neznalosti přesných českých odborných leteckých termínů (ale to myslím neovlivní celkové vyznění textu). Navíc ani já, ani moje manželka, nejsme skuteční překladatelé, takže omluvte i občasnou trochu "kostrbatou" větnou skladbu přeloženého textu.
A poslední bod úvodu: Velmi vás chci poprosit o spolupráci na tomto projektu - napište pokud objevíte chyby či nepřesnosti v textu, napište své připomínky, názory …
Smrt Jurije Gagarina je jedním z největších otazníků světové kosmonautiky, pokusme se společnými silami nahlédnout pod slupku dohadů a fám … Váš Milan Halousek
1.část
12 minut které otřásly celým světem
27. března měl Gagarin absolvovat dva samostatné vzlety na jednomístné stíhačce MIG 17. Letadlo s číslem 19 bylo již připraveno. Byl plánován pouze jednoduchý program: dva lety po kruhové dráze, každý v délce trvání 30 minut. Před tím měl však Serjogin provést s Gagarinem dva poslední kontrolní starty - poslední prověrku před samostatným startem. Vladimír Serjogin se choval k přípravě startů i k výcviku pilotů velmi odpovědně. Gagarinovi se věnoval osobně, dobře věděl, kdo to je Kosmonaut č.1 pro stranu. A měl ke Gagarinovi i velmi osobní vztah.
Doma, zhruba týden před samostatným Gagarinovým letem, se občas vracel k tomuto tématu: "Jura už bude brzy zase sám létat, konečně se dočkal!"
Jak bylo nařízeno konala se odpoledne 26.3. předletová příprava. Naplánována byla na 15 hodinu. Gagarin přišel, jako vždy, dříve. Už před zahájením seděl v šatně a cosi prověřoval v tabulkách, upřesňoval a zapisoval do Letového plánu. Pět minut před zahájením byl vydán příkaz: " Všichni na předletovou přípravu!" Jurij Alexejevič jako jeden z prvních vešel do učebny předletové přípravy a sedl si za první stůl. Pilot-instruktor kapitán Chmel si sedl vedle něho a prověřil s ním přípravu v plném rozsahu. Potom Gagarina ještě přezkoušel velitel eskadry podplukovník Ustěnko a ohlásil připravenost k letům.
Režim dne Serjogina i Gagarina byl v předvečer i v den letů určen obvyklým řádem. Serjogin měl večer vážnější náladu než obvykle, dokonce i trochu slavnostní. V rozhovorech několikrát připomínal nadcházející let. Spát šel dříve než obvykle: okolo desáté hodiny večerní již byl v posteli a rychle usnul.
Následující den, 27.3., vstal jako obvykle v 7 hodin a provedl rozcvičku. Pečlivě se oholil, polohlasem si zpíval jednu operní árii ze svého oblíbeného repertoáru za druhou. Byl v dobré náladě, po snídani políbil manželku a rozloučil se s ní i s dcerou (ta tehdy studovala v Institutu cizích jazyků). Jako obvykle prohlédl pečlivě kapsy, jestli něco nezapomněl a rozhodným krokem spěchal na tramvaj. Do práce přijel v obvyklou dobu - pět minut před začátkem své pracovní doby.
Poslední oficiální fotografie J.Gagarina, pořízená několik dní před tragickou havárií |
Režim práce a odpočinku Jurije Gagarina byl 26.3. následující: 8:30 - snídaně v posádkové jídelně, 9:00-15:30 - Hlavní štáb VVS a návštěva manželky Valji v nemocnici, 15:00-17:00 - předletová příprava, 17:00-17:10 - večeře na posádce, 18:00-20:00 - práce v garáži na autě, 20:00 - návrat domů, 22:00 - večerní koupel, 22:30-6:00 - spánek.
Následujícího dne, 27.3., vstal kolem šesté hodiny, zacvičil si, nasnídal se a do sedmi hodin stihl projít i část došlé korespondence. Zavolal i posádkové službě a upozornil je: "Dneska jsem na letech". Na letišti podstoupil v 8:35 hodin lékařskou prohlídku (ml.pplk. lékařské služby Čekirda). Zápis v jeho kartě zní: Obličej a tváře mají obvyklou barvu, ozvy čisté, nosové dýchání volné. Teplota 36,6, puls 64, tlak 120/70.
V čase 8:45-9:00 proběhla u majora lékařské služby další prohlídka, která zaznamenala: Puls 68 úderů za minutu, četnost dýchání 10 cyklů za minutu.
Na předletovou přípravu Jurij Alexejevič přišel včas. Začala v 9:15 a vedl jí Serjogin. Po jejím ukončení potvrdil Serjogin Letový plán, sestavený a podepsaný Gagarinem. Ten si ho uložil do pravé kapsy letecké kombinézy a oba dva se vydali k připravenému letadlu UTI MIG15 číslo 18.
Přijali hlášení od technika o připravenosti stroje k letu, oba provedli předepsanou obchůzku letadla. Podepsali zápis o připravenosti letadla k letu a zaujali svá místa v kabině. Gagarin v přední, Serjogin v zadní - tak jak bylo určeno.
Bylo zahájeno obvyklé radiové spojení s Řízením letu, které vedl Gagarin. Každou operaci prováděli až po radiovém potvrzení příkazu (spuštění motoru, rolování na vzletovou dráhu, vzlet, …). V 10:19 dostali povolení ke startu, Gagarin ho radiem potvrdil a zvedl stroj do vzduchu. V 10:30 ukončili předepsanou akci v zóně, Gagarin o tom informoval Řízení letu a požádal o povolení změny letu na kurz 320 (návrat na základnu). Po tomto rozhovoru se radiové spojení přerušilo a na žádné dotazy řídící věže již Gagarin neodpovídal. Podle těch nejdůvěryhodnějších materiálů získaných při vyšetřování - přibližně za minutu po posledním rozhovoru letadlo narazilo do země.
Jako obvykle se radiový provoz, který vede věž s piloty, zaznamenává na magnetofonový pásek. Při rozhovorech se přísně dodržuje pravidlo, které se stalo zákonem v letectví: Když dostaneš rozkaz, potvrď jej!
To zmenšuje pravděpodobnost chybného příjmu tohoto nebo jiného příkazu. Samozřejmě i Gagarin se přísně držel tohoto pravidla.
Magnetofonový záznam umožňuje nejenom doslovný záznam rozhovorů, ale dává nám ještě dvě velmi vážné informace: přesnou časovou návaznost rozhovorů a živý záznam řeči. Předkládám rozhovor Gagarina (jeho volací znak je 625) a řídícího letu (ŘL):
0 | 10:08:00 | 625 | 625, stroj 18, povolte zážeh |
ŘL | 625, povoluji zážeh | ||
10:15:10 | 625 | 625, povolte pojíždění | |
ŘL | Povoluji 625 | ||
625 | Rozumím | ||
10:17:33 | ŘL | 625, na vzletovou | |
625 | Rozumím, provádím | ||
10:18:42 | 625 | 625, ke startu připraven | |
10:18:45 | ŘL | Start povoluji 625 | |
625 | Provádím | ||
1 | 10:19:40 | 625 | Provádím první |
ŘL | Rozuměl sem | ||
2 | 10:20:45 | 625 | 625, z druhého přecházím na horizontální |
ŘL | Povoluji 625 | ||
625 | Rozuměl jsem | ||
3 | 10:21:46 | 625 | 625, z horizontálního na výšku 4200 |
ŘL | 625 povoluji | ||
625 | Rozuměl jsem, provádím | ||
ŘL | Přechod na třetí | ||
10:21:50 | 625 | Rozuměl | |
4 | 10:22:16 | 625 | 625, z horizontální do zóny 20, stoupám na 4200 |
ŘL | Povoluji dvacítku do čtyř | ||
625 | Rozuměl jsem vám | ||
10:23:56 | ŘL | 625, leťte nad mraky. Potvrďte | |
5 | 10:24:00 | 625 | 625, mezi mraky |
ŘL | Rozumím | ||
6 | 10:25:50 | 625 | 625, zónu 20 dosáhl, výška 4200, prosím úkol |
ŘL | Rozumím Vám, povoluji | ||
625 | Rozumím, provádím | ||
7 | 10:30:10 | 625 | 625, úkol v zóně 20 ukončen, prosím povolení otáčení na kurs 320 |
ŘL | 625, povoluji | ||
625 | Rozumím |
Poznámky HAL:
Čísla v prvním sloupci tabulky jsou shodná s důležitými body letu stroje -
tak jak budou prezentovány v dalším textu, grafech a tabulkách
Zóna 20 byla prostorem v němž Gagarin prováděl svůj předepsaný výcvik
* * * * *
Magnetofonový záznam rozhovorů umožnil určit dvě velmi důležité časové
hodnoty které v mnohém napomohly vyšetřování. Za prvé: motor letadla pracoval
přibližně 23 minut (od 10:08 kdy byl povolen start, do 10:31 kdy letadlo havarovalo).
Za druhé: doba letu byla přibližně 12 minut (10:19-10:31).
V příštím čísle KOSMOS-NEWS: VYŠETŘOVÁNÍ 1968
COLUMBIA STS-109
podle (MEK)
start 01.03.2002, přistání 12.03.2002, doba letu 10d22h10m
program expedice: HST SM-3B (4.údržba HST, sol.panely, PCU, ACS, NCS, 5xEVA)
posádka: Altman,S.D.(velitel), Carey,D.G. (pilot), Grunsfeld,J.M. (MS), Currie[ová],N.J. (MS), Linnehan,R.M. (MS), Newman,J.H. (MS), Massimino,M.J. (MS)
Nové tváře v kosmu:
Duane Gene
"Digger" narozen 30.4.1957 V NASA od r.1996 |
Michael James narozen 19.8.1962 V NASA od r.1996 |
Posádky pro STS-115 a
STS-116
V Johnsonově kosmickém středisku v Houstonu byly zformovány posádky pro dva lety raketoplánů (Endeavour STS-115 a Atlantis STS-116) v roce 2003.
Velitelem mise Endeavour STS-115/12A (plánovaný start 10. dubna 2003) bude Brent Jett (dosud Endeavour STS-72/1996, Atlantis STS-81/1997 a Endeavour STS-97/2000), jako pilot mu bude asistovat Christopher Ferguson (první start). Ferguson se tak má stát prvním členem sedmnáctého oddílu astronautů (výběr 1998), který se podívá do kosmu – a to navzdory skutečnosti, že někteří členové oddílu šestnáct na své jmenování teprve čekají (tedy se ale jedná o letové specialisty, Ferguson je pilot). Jako letoví specialisté byli vybráni Daniel Burbank (Atlantis STS-106), Joe Tanner (Atlantis STS-66/1994, Discovery STS-82/1997 a Endeavour STS-97/2000), Steve MacLean (Kanada, Columbia STS-52/1992) a Heidemarie Stefanyshin-Piper(ová) (nováček). Burbank bude prvním členem oddílu šestnáct (1996), který se vydá do kosmu podruhé – nepočítáme-li ovšem Kanaďana MacLeana ze stejného výběru, který také letí podruhé (ovšem poprvé startoval jako palubní specialista ještě před svým zařazením do pravidelného oddílu astronautů). Pro montážní práce na stanici ISS (kam raketoplán zamíří) byly stanoveny následující dvojice: Tanner/Stefanyshin-Piper(ová) (EV1) a Burbank/MacLean (EV2). Navzdory původním zprávám není v posádce ruský kosmonaut Oleg Kotov.
Třicátého května 2003 má odstartovat raketoplán Atlantis STS-116/12A.1. Velitelem bude Terry Wilcutt (dosud Endeavour STS-68/1994, Atlantis STS-79/1996, Endeavour STS-89/1998 a Atlantis STS-106/2000), pilot William Oefelein (nováček, druhý člen oddílu sedmnáct, který poletí) a dva letoví specialisté: Robert Curbeam (Discovery STS-85/1997 a Atlantis STS-98/2001) a Christer Fuglesang (ESA/Švédsko, nováček). Curbeam a Fuglesang se připravují na tři výstupy do otevřeného prostoru ve skafandrech. Mimo nich se na oběžnou dráhu vydá také již dříve jmenovaná osmá základní posádka ISS: Michael Foale, William McArthur a Valerij Tokarev.
A závěrem: Stojí dva kosmonauti na Marsu a střídavě se dívají na Zem, na sebe, na raketu. Na Zem, na sebe, na raketu … Najednou jeden z nich zoufale povídá druhému: "Co na mě tak koukáš! Já jsem ty klíče nezabouchl!!!"