KOSMOS 11
SRPEN 2000 / AUGUST 2000

TÉMA: "AUTOPENY"

"Čert vem autopen!" … takhle si asi občas posteskne každý sběratel autogramů který se setkává s podpisy osobností z USA a okolí. Autopen, ta v USA úplně běžná věc, je metlou sběratelů podpisů.

Ale začněme od začátku. V USA je zákonem povoleno používat počítačem provedený podpis osobnosti. Autopenový podpis je skutečný - fyzický - podpis provedený pomocí souřadnicového zapisovače připojeného k počítači. Zjednodušeně řečeno - počítač podepisuje dokumenty, fotografie, dopisy sám, za osobu která by to jinak musela dělat vlastní rukou. A to je ten problém sběratelů - podpis pomocí autopenu není podpisem vlastní rukou, tudíž je pro sběratele autogramů bezcenný. I když ve Spojených státech je tento podpis na některých dokumentech menší právní váhy považován za právoplatný. Použití autopenového podpisu totiž není tak úplně snadné. Předloha podpisu musí být uložena na počítači se speciálním programem, použití autopenu je možné pouze po vložení ověřovacího kódu (něco podobného jako je PIN na platebních kartách), vzor používaného autopenového podpisu musí být uložen na úřadě který tyto vzory registruje a kontroluje dodržování zákonnosti v této oblasti. Například po úmrtí osoby která autopenový podpis využívala musí být tento do 24 hodin vymazán ze všech počítačů kde se používal. O každém použití autopenového podpisu je samozřejmě v počítači uchován záznam. Pokud osoba používá více počítačů se svým autopenovým podpisem (např. v úřadě a doma) musí být každý autopenový podpis alespoň v detailu odlišný, tzn. že není možné použít naskenovaný vzor podpisu pro oba počítače, ale musí být pro každý počítač použit naskenovaný jiný podpis!

Co se týče sběratelských oblastí - nejvíce se autopenových podpisů využívá v politice, vědě a kosmonautice. Především u podpisů amerických politiků a kosmonautů se s autopenovými podpisy můžete setkat "nahusto". Ale viděl jsem i autopenové podpisy amerických zpěváků a herců. Občas se objevuje autopen i od osobností z oblasti americké vědy. Obecně však lze říci, že čím je osobnost víc zavalována žádostmi o autogramy, tím častěji chodí autopenové podpisy.

Ukázka různých autopenových podpisů amerického astronauta Dona Eiseleho (1930-1987)
ze vzorníku autopenových podpisů

Často dostávám otázku jak lze autopenový podpis poznat. Není zde možné použít základní a nejjednodušší rozlišování - podpis je opravdu napsaný perem (kuličkovým perem) na fotografii, není do ní vtlačen raznicí, není to otisk razítka, není to tištěný podpis "pod leskem" fotografie. Detailní rozbor autopenových podpisů by byl na několikastránkový článek, proto zde uvedu jen několik základních věcí které ukazují buď na pravý, vlastnoruční podpis, nebo naopak na podpis provedený autopenovým zapisovačem.

Především dva úplně identické podpisy na úplně stejném místě dvou shodných fotografií ukazují celkem neomylně na autopen. Naopak podpis doplněný věnováním je téměř stoprocentně pravý - samozřejmě je zde možnost originálního věnování doplněného na fotografii již předem podepsanou autopenem (občas se tato kombinace objevuje u autopenem podepsaných fotografií celých posádek amerických raketoplánů kde někdo z posádky dopíše vlastní rukou věnování).

Pak už se při odhalování autopenu musíme věnovat blíže vlastnímu podpisu.

Zde ještě odbočím a popíšu jak vlastně autopenový zapisovač pracuje. Zapisovač si můžete představit jako desku, na kterou je položen dokument který má být podepsán (většinou je v poloze fixován elektrostatickým nábojem), nad níž je upevněné kuličkové pisátko na ramenu které umožňuje pohyb do všech čtyř stran. Na rozdíl od klasické počítačové tiskárny kde se pohybuje papír jedním směrem a psací médium (inkoust) druhým, příčným směrem, se zde pohybuje pouze pisátko všemi čtyřmi směry – dopředu, zpět, vlevo, vpravo. Pokud znáte např. vyřezávací plotry víte o čem mluvím.

Takže máme upevněnou fotografii a nad ní, v přesně definovaném místě připravené pisátko kolmo na fotografii. Potom počítač spustí pisátko na fotografii a klidně, rozvážně vymaluje podpis na fotografii. A je to! Naštěstí tento proces zapisování je lehce identifikovatelný.

Teď vás, které tato problematika zajímá, poprosím o spolupráci. Vezměte si list papíru a kuličkové pero či kuličkovou fixu a nejprve vyrobte na papír váš podpis. Úplně obyčejný, s dynamikou a rychlostí tak jak jste zvyklí se podepisovat. Nyní vezměte znovu kuličkové pero a držte ho úplně kolmo proti papíru. A teď ho lehce přitlačte na papír a stále úplně kolmo, pomalu, bez změny přítlaku, bez změny rychlosti a náklonu se podepište znova. A máte něco, co se podobá autopenovému podpisu. Především se to asi nebude podobat vašemu podpisu, protože jste zvyklí na určitý rytmus a náklon pera při psaní - ale to nyní není důležité. Důležitější je stopa kterou zanechalo kuličkové pero na papíru. Váš vlastní podpis bude v některých místech silnější, v některých slabší, občas při rychlejším tahu, kdy pero nestačí dodávat na kuličku dostatek inkoustu, bude stopa lehce porušena. Nic takového na stopě zapisovače (či vašem "kolmém" podpisu) není.

 Autopen z úředního dopisu Johna Glenna

Stopa je díky pomalému tahu a stejnému přítlaku úplně stejná po celé délce. A to je další údaj podle kterého se dá rozlišit originální podpis od autopenového. Dalším rozlišovacím místem je začátek a konec podpisu. Zapisovač nejprve spustí pisátko na fotografii a teprve s nepatrnou prodlevou začne psát. Stejně tak na konci podpisu - dopíše a teprve následně zvedne pisátko. Tento okamžik stačí k tomu aby na podpisu byla patrná stopa kde je více inkoustu - prostě taková tečka na začátku a konci tahu - to na vašem originálním podpisu většinou nenajdete - přiložíte pero a začnete ihned psát. Stejně tak na konci - dopíšete a hned pero zvednete - vyzkoušejte si to! Takže tečka, stopa po nasazení pisátka svědčí pro autopenový podpis. Další indicií upozorňující na použití autopenového zapisovače je tvar čáry podpisu. Nevím, jestli dokážu přesně popsat to co chci vyjádřit. Stopa zapisovače je díky pomalému psaní a kolmému náklonu proti podkladu úplně jiná než tah provedený rukou. Čára není rovná, její kraje jsou jakoby "vlnité". To je poměrně lehce rozeznatelné především na rovné části tahu podpisu. Takže "vlnitá" čára svědčí opět o autopenovém podpisu.

Dále je mnoho okolností které identifikují pravý, vlastnoruční podpis. Jak již bylo výše uvedeno je to věnování u podpisu, různý přítlak pera v jednotlivých částech podpisu ale i použitá psací pomůcka. Obecně jsou nejrozšířenější podpisy provedené psacím perem, propisovací tužkou, kuličkovou nebo hrotovou slabou fixou (Centropen) a silnou fixou. Autopenové zapisovače používají inkoustová pisátka jejichž stopa se podobá nejvíce hrotové fixe tloušťky od 0,3 do 0,6 mm. Pokud je tedy podpis proveden psacím perem, kuličkovou fixou či hodně silnou fixou je to většinou pravý podpis (většinou!!!). Také barva signalizuje leccos. V drtivé většině je pro pisátka požíván inkoust černý, výjimečně modrý. Za dvacet let jsem u amerických astronautů viděl jedinkrát autopen zelený (James A. McDivitt – z jeho soukromé adresy). Jinou barvu nikdy. Takže např. červený podpis asi nebude autopen. Samozřejmě je nutné ověřit pravost i podle ostatních indicií uvedených výše.

Zvláštní soužití autopenových a originálních podpisů objevují sběratelé občas u společných fotografií posádek amerických raketoplánů. Originální podpis astronauta který fotografii posílá (většinou i s věnováním) je doplněn autopeny ostatních členů posádky. Někdy bývá podpis “odesilatele” také autopenový a vlastnoruční je pouze věnování (i toto ale patří do sbírky – alespoň jako ukázku autografu – rukopisu osobnosti), někdy je na fotografii autopenový i originální podpis “odesilatele”. Před několika dny jsem viděl fotografii posádky Apolla 8 kde podpisy Anderse a Bormana byly provedeny autopenem a podpis Lovella byl originální. Vysvětluji si to tak, že James Lovell si vyžádal v NASA fotografie své posádky s autopenovými podpisy svých kolegů a před odesláním doplnil svůj podpis – mějme ho za to rádi – alespoň jeden podpis na fotografii je pro sběratele hodnotný!

ATLANTIS STS-43 – Autopenové podpisy posádky doplněné vlastnoručním věnováním

 Samozřejmě by se o autopenech dalo napsat mnohem, mnohem více. Například o tom, že obdržíte-li od amerického astronauta podepsanou kartičku nebo jiný dokument (obálku, známku) bude se jednat téměř s jistotou o originál - NASA má totiž zapisovače nastavené na podepisování velkých portrétních fotografií astronautů a fotografií celých posádek a nikdo asi nebude přestavovat zapisovač kvůli jednomu podpisu pro vás. To astronaut radši podepíše sám nebo vrátí, či nevrátí, nepodepsané.

Dalo by se psát o vzornících a přehledech autopenových podpisů které vydávají zkušení sběratelé či sběratelské kluby, především v USA. V těchto materiálech jsou otištěny všechny známé vzory autopenů určitých osobností a podle těchto vzorníků je možné ověřit zda-li podpis je pravý či provedený autopenovým zapisovačem. I když já osobně dávám před těmito přehledy přednost osobní identifikaci podle výše uvedených indicií.

A jak se před autopeny bránit? Asi jedinou možností je do dopisu se žádostí o autogram, který je směřován do "rizikových" oblastí USA (politika, kosmonautika, umění), psát zdůrazněnou prosbu o osobní podpis s dovětkem, že autopenový podpis je pro skutečné sběratele nezajímavý a ve sbírce nepoužitelný. Já to tak praktikuji již mnoho roků a u podpisů astronautů mám celkem dobré výsledky. Autopen sice občas ve své poště najdu, ale není jich zase tak moc jako dříve.

Autopenový podpis není vlastnoruční podpis, proto do sbírky autogramů nepatří. Maximálně jako doplněk originálního podpisu. Já osobně mám ve sbírce uložené i fotografie podepsané pomocí autopenu - ale pouze v případech kdy nemohu originální podpis sehnat a chci mít kolekci fotografií astronautů kompletní - tento autopenový podpis však samozřejmě nepočítám do celkového počtu autogramů ve sbírce.

Závěrem bych rád ještě jednou upozornil, že mé zkušenosti s autopenovými podpisy jsou sice velmi obsáhlé a mnohaleté, ale jistě ne úplné. Možná že kolegové sběratelé mají zkušenosti jiné. Budu rád, když se ozvou.

Na úvodní stránku příslušného čísla

Na další článek příslušného čísla