KOSMOS-NEWS 23
SRPEN 2001 / AUGUST 2001

Posádka SOJUZU TM-33
Konstantin M.KOZEJEV, Viktor M. AFANASJEV a  francouzská astronautka Claudiie ANDRÉ-DESHAYS

AVI - JMENOVÁNA DRUHÁ TAXI-POSÁDKA PRO SOJUZ-TM 33

Ve středu 4, července byla ve Hvězdném městečku na tiskové konferenci jmenována posádka pro druhou krátkodobou expedici na stanici ISS. K zatím trénující Francouzce Claudii André-Deshays ve funkci druhého palubního inženýra přibyli velitel Viktor M. Afanasjov a první palubní inženýr Konstantin M. Kozejev. Záložní posádku tvoří Sergej V. Zaljotin jako velitel a nováček Naděžda V. Kuželnaja  jako palubní inženýr.

Osádky budou v současné době cvičit ve Hvězdném městečku na trenažérech transportní lodi Sojuz a na maketách ruského segmentu stanice ISS. Koncem září se mají přesunout do Houstonu, aby se zde seznámily s americkým segmentem ISS. Start Sojuzu-TM 33 (výr. č. 207, let ISS-3S) je předběžná plánován na 21. října 2001. Doba letu taxi-osádky bude činit deset dní. Kosmonauti se vrátí na Zemi v Sojuzu-TM 32.

Existují nepotvrzené dohady, že by ještě mohlo dojít ke změně hlavní posádky. Kanada totiž chce za úplatu vyslat do vesmíru na některém ze Sojuzů svoji astronautku Julii Payette[ovou] . Protože byly již údajně finanční prostředky získány, mohla by být zařazena do hlavní taxi osádky jako “účastník kosmického letu”. Z nyní jmenované posádky by vypadl Kozejev a na jeho místo by postoupila André-Deshays.

ÚVODNÍK

Váš Milan HALOUSEK

Přijedou astronauti s českými předky
MFDNES 30.7. 2001 (ČTK)

Českou republiku navštíví 28. října na pozvání ministerstva obrany dva američtí astronauti českého původu John Blaha a Eugen Cernan. Cernan, který je posledním pozemšťanem, jenž vstoupil na Měsíc, měl přicestovat do Prahy již loni s kolegou Jamesem Lovellem, kvůli zdravotní indispozici to však odřekl.

Prahu však navštívil soukromě již v roce 1994. Podle informací astrofyzika Jiřího Grygara jeden Cernanův dědeček pocházel z Táborska a jmenoval se Josef Cihlář. Po slovenském dědečkovi z Kysuc, který se jmenoval Štefan Černan, se americký astronaut jmenuje. Blaha má podle Grygara dosud příbuzné na Českomoravské vrchovině v Herálci u Humpolce. Američtí astronauti se setkají s československými kolegy Vladimírem Remkem a jeho náhradníkem Ondřejem Pelčákem. Očekává se také, že celou čtveřici přijme také prezident Václav Havel.

Mise KAMIKADZE
MFDNES 29.6.2001 - Karel PACNER

Američané byli sovětským náporem do vesmíru na přelomu padesátých a šedesátých let opravdu velmi vystrašeni. První družice, první živý tvor v kosmu, první automat k Měsíci, první člověk na dráze okolo Země, první den kosmonauta ve vesmíru. Vzhledem k tomu, že v 60. letech neexistovaly žádné právní podmínky pro vesmír, hrozilo nebezpečí, že když Sovětský svaz vyšle na Měsíc své lidi, prohlásí toto nebeské těleso za své výsostné území.

l Wernher von Braun, který zachránil prestiž USA vypuštěním první americké družice, byl skeptický. Po společném letu Vostoku 3 a Vostoku 4 v srpnu 1962 odpověděl na otázku, co najdou američtí astronauti na Měsíci, stručně: ''Rusy!'' Agentura NASA počítala s vysazením lidí na Měsíci v dlouhodobé perspektivě - až v sedmdesátých letech. Třebaže prezident John Kennedy vyzval v květnu 1961 - krátce po startu Jurije Gagarina - Američany, aby vyslali lidi na Měsíc a bezpečně je vrátili na Zemi do konce desetiletí, nikdo netušil, jestli to Spojené státy dokáží. Všechno totiž naznačovalo, že sovětská raketová technika je dál než americká. Nikdo však nevěděl, v jakých obrovských finančních, organizačních, personálních a technických potížích se Rusové zmítají. Někteří západní odborníci prorokovali, že když bude komunistická velmoc stejným tempem pokračovat dál, může vysadit první lidi na Měsíci už v roce 1965, nejpozději však na podzim 1967 u příležitosti 50. výročí bolševické revoluce. Navíc výřečný sovětský vůdce Nikita Chruščov přičítal úspěchy sovětské kosmonautiky socialistickému systému, který tím prokazuje své přednosti ve srovnání se "zahnívajícím kapitalismem''. A těmito prvenstvími Sověti utvrzovali levičáky po celém světě, že myšlenky socialismu nakonec zvítězí.

Hazardní myšlenka - V době největšího pesimismu mezi Američany, v roce 1962, navrhli dva inženýři od firmy Bell Aerosystems Company v Buffalu ve státu New York možné řešení: Vyšleme na Měsíc jednoho člověka pomocí existující techniky, který tam jeden až tři roky počká, než se podaří postavit stroje, které ho dopraví zpátky na Zemí. Vedoucí leteckých projektů John M. Cord a vedoucí oddělení kosmických systémů dr. Leonard M. Seale odůvodňovali svůj záměr jednosměrné pilotované expedice takto: "Přednosti jednoduché pilotované míse na počátku lunárního výzkumu by byly jak politické, tak vědecké.'' Tento způsob by připomínal polární expedice z počátku 20. století, kdy podpůrný tým připravoval v jednotlivých táborech zásoby pro hlavní výzkumnou skupinu. Už dřív, v červenci 1961, se pokusil získat E. J. Daniels ze společnosti Lockheed Aircraft pro představu vypuštění jednoho člověka na Měsíc zástupce NASA. Avšak ti jeho návrh na vypracování úvodního projektu odmítli. Cord a Seale vystoupili se svým projektem v červnu 1962 na zasedání Institutu aeronautických věd (IAS). V prosinci ho přetiskl časopis Aerospace Engineering, ale opět s ostrým odsudkem - je to příliš hazardní.

Nejdřív dostatek zásob - Ovšem projekt jednosměrné pilotované výpravy na Měsíc by vyžadoval sérii startů. Používaly by se k nim nejsilnější americké rakety Titan IIIC anebo Saturn 1. 1. Nejdřív se k Měsíci vydá několik automatů, které budou kroužit okolo něho, zkoumat terén a na základě toho odborníci vyberou místo přistání. 2. Mezitím se odzkouší pilotovaný stroj v blízkosti Země. 3. V přesně určeném prostoru přistanou 4 nákladní lodě, každá se 400 kg zásob a materiálu. 4. Teprve potom tam odletí jeden odvážlivec ve zvětšené kabině Mercury. Původní Mercury měla tvar kužele o průměru 1,8 metru a výšce 2,7 metru. Lunární loď měla mít průměr tři metry (na základě průměru nosné rakety) a výšku dva a půl metru. Třebaže ji proponovali pro přistání na Měsíci, měla mít rovněž možnost vrátit se v případě poruchy na Zemi, musela by tedy být vybavena tepelným štítem. Astronaut si měl vézt zásoby jídla a pití na 12 dnů, kyslíku dokonce na třicet dnů. 5. Bude následovat dalších devět nákladních lodí, které na lunární základnu dopraví nejen nové zásoby potravin, vody a kyslíku (na rok by bylo zapotřebí asi 4,5 tuny), ale rovněž obytné prostory, spojovací centrálu a podobně. Pokud by se za prvním astronautem vydal ještě druhý, o čemž se rovněž uvažovalo, pak by potřebovali ročně 30-35 nákladů. Dvojice by tam nakonec mohla vybudovat stálou základnu.

Poslední rezerva NASA - Účastníci konference AIS tento návrh odmítli, označili ho za projekt lunárního kamikadze. Kamikadze se nazývali japonští piloti-sebevrazi, kteří se koncem druhé světové války vrhali ve svých letadlech plných třaskavin na americké válečné lodě. "Neexistují známky, že by se plánovači Apolla tímto návrhem seriózně zabývali,'' říkají dnes historici NASA. Ani oba autoři se nemohli opřít o někoho, kdo by je podpořil. Nicméně tuhle myšlenku zpracoval do podoby vědecko-fantastického románu Projekt Poutník spisovatel Hank Searls a vydal ho knižně v roce 1964. O tři roky později ho převedl na filmové plátno režisér Robert Altman pod názvem Start. V tomto příběhu našel americký astronaut na Měsíci ochranný přístřešek v havarovaném sovětském stroji, jehož posádka zahynula. Searls a Altman se snažili nalákat na svá díla čtenáře a diváky tvrzením, že vycházejí z tajného plánu NASA, který má vláda v záloze pro případ, že by ztroskotal projekt Apollo a Sověti mohli vkročit na Měsíc jako první. Ovšem Sověti mezitím beznadějně zaostali a první lidé, kteří chodili uprostřed července 1969 po Měsíci, tam vztyčili americkou vlajku.

SOUTĚŽ S MARSEM - Snaha zabrat Měsíc dostala na konci devadesátých let nový impuls, když se zjistilo, že i na jeho povrchu jsou nemalé zásoby ledu, a tedy i vody. Měsíc se tak znovu dostal do popředí jako kandidát na vybudování první lidské základny na povrchu jiného tělesa. Do té doby se nejčastěji mluvilo o Marsu, který je však od Země díky vzdálenosti mnohem více odříznut. Cesta na rudou planetu by se tak v některých ohledech podobala misi kamikadze. Filmaři, spisovatelé a malíři však byli na Marsu i na Měsíci od 60. let již nesčetněkrát.

Po nominaci kosmonautky Claudie André-Deshaysové do posádky lodi Sojuz, která má letos na přelomu října a listopadu odstartovat ke stanici ISS (viz Kosmos 16 a první stránka tohoto čísla), se k letu na tuto základnu začal chystat další Francouz. Pilot Philippe Perrin je prvním jmenovaným členem posádky raketoplánu Endeavour STS-111, k jehož startu má podle současného rozpisu dojít v březnu 2002. Půjde o let označovaný jako UF-2. Perrin dosud ve vesmíru nikdy nebyl, ve výcviku v Houstonu je od roku 1996.

Jeho status je kapku zvláštní: Přestože se země sdružené v ESA dohodly, že ukončí své národní projekty pilotovaných výprav a pro příště se budou věnovat pouze společným programům, Perrin zůstává oficiálně kosmonautem francouzské agentury CNES. Všichni ostatní evropští kosmonauté přitom už přešli do společného oddílu ESA. Tady je ale malý problém: Francie má v tomto oddíle svou kvótu již naplněnou (Jean-Francois Clervoy, Claudie André-Deshaysová, Leopold Eyharts a Michel Tognini).

NASA zveřejnila emblém nadcházejícího startu raketoplánu Discovery STS-105 (v době psaní tohoto materiálu stanoven na 5. srpna 2001). Primárním úko- lem letu raketoplánu bude

v rámci letu 7A.1 dopravit na mezinárodní kosmickou stanici ISS třetí základní posádku (Expedice-3) ve složení Frank Culbertson (3, USA), Vladimir Děžurov (2) a Michail Tjurin (1, oba Rusko).

Ta na stanici vystřídá posádku druhou: Jurij Usačov, James Voss a Susan Helmsová, která na komplexu působí od března 2001.

Raketoplán Discovery poletí pod vedením Scotta Horowitze (4), do pilotního křesla usedne Frederick Sturckow (2) a jako letoví specialisté je doprovodí Daniel Barry (3) a Patrick Forrester (1).

Srdečnímu infarktu podlehl v prvních červnových dnech ruský pilot, který se od 2. září 1985 připravoval k letu do vesmíru coby pilot kosmoplánu Buran. Po zrušení tohoto projektu a následné restrukturalizaci oddílu kosmonautů se s ním přestalo počítat, a tak po více než deseti letech přípravy k 30. listopadu 1995 ukončil aktivní výcvik, aniž mu bylo kdy dopřáno “okusit” vesmír.

Z dopisů …

Se zpožděním reaguji na KOSMOS č.19. Ta titulní strana s kopií Mladé fronty z 15.dubna 1961 - super! Musím pogratulovat kolegovi Filipovi za vlastnictví tohoto dnes již historického vydání populárních novin.

Díky za Vaší odpověď na mé dotazy ohledně autopenů. Musím přiznat, že mne velice překvapila informace o tom, od kdy se autopeny začaly objevovat. Dosud jsem se domníval, že je to problém začínající až v éře raketoplánů. Ještě jsem se neodhodlal k tomu, abych zalovil ve své sbírce a znovu si důkladně prohlédl autogramy z USA pocházející ze 70.let které mám a u kterých jsem dosud nepředpokládal možnost autopenu. Teď se obávám nepříjemného zjištění.

Velice zajímavá je také úvaha Tomáše Přibyla na téma posílání dopisů pozemní či leteckou cestou. Já sám jsem dříve preferoval cestu pozemní (hlavně kvůli finanční stránce věci). Jenže pak mi odeslané dopisy do zámoří několikrát pošta vrátila s dolepenou nálepkou PAR AVION a s upozorněním, abych doplatil chybějící částku poštovného za leteckou přepravu. Radši jsem tedy přešel na leteckou poštu s tím, že to sice budu mít dražší ale odpovědi snad přijdou rychleji. Dnes již ale mohu říct, že jsem nezaznamenal žádný výraznější rozdíl v tom, jak rychle se odpovědi vracejí zpět. Dokonce mám podezření (to je ale možná jen můj pocit) že psát pozemní cestou je jaksi spolehlivější... Před časem jsem se tedy vrátil zpět k lodní přepravě. Mimochodem – podle nového znění zákona o poštovních službách začala Česká pošta místo označení pozemní a leteckou cestou od 1.7.2000 používat nové termíny EKONOMICKÁ zásilka a PRIORITNÍ zásilka s tím, že prioritní by měla být přepravována nejrychlejším způsobem a ekonomická naopak za nejvýhodnější ceny.

Informace o tom, že Vám pošta vracela dopisy s tím, abyste doplatil za leteckou dopravu je opravdu zvláštní. Každý si přece může poslat dopis jak chce – a Česká pošta jej nemůže nutit aby ho posílal tak, jak chce ona (no, i když Česká pošta si občas dělá co chce …).
Ještě bych přidal pár vět k rozdělení pozemní/letecká přeprava či po novém ekonomická/prioritní zásilka. Ta letecká či prioritní jde do zámoří vždy prvním letadlem po vybavení. Ekonomická (pozemní) doprava chodila donedávna lodí, nyní prý již lodní dopravu poštovní společnosti téměř opustily a i tato zásilka je dopravována letecky. Ale čeká, až bude v nějakém cargo-letu volné místo. Tedy nejde ihned, ale až jako doplnění volného prostoru v nákladu. To se týká zásilek do zámoří, v Evropě toto rozdělení sice platí také, ale poštovní letecké linky po Evropě jsou tak husté a časté, že i ekonomicky poslaný dopis jde téměř ihned.

PŘEHLED STARTŮ SOVĚTSKÝCH/RUSKÝCH RAKET
část 4. (podle MEK Aleše Holuba) .

ADRESY

Lawrence DeLUCAS, The Center for Biophysical Sciences and Engineering, The University of Alabama at Birmingham, MCLM 262, 1530 3-rd Avenue South, Birmingham, AL 35294 – 0005

Terry J. HART, AT & T Bell Labs, Whippany Road, Whippany, NJ 07981

Donald E. WILLIAMS, SAIC, 17049 EL CAMINO REAL., Suite 202, Houston, TX 77058-2611

Daniel C. BRANDENSTEIN, IBM Federal Systems Company, 3700 Bay Area Boulevard, Houston, TX 77058-1199

Doufám, že se to bude hodit. Jinak přeji hezké léto a zdravím. Zdeněk Geršl

  poslal přehled jmen astronautů od nichž dostal ze známých adres kosmických středisek odpověď. V závorce je uveden počet dní za které odpověď přišla.

NASA
Cabana Robert D. (136), Dunbar Bonnie J. (62), Lindsey Steven W. (227), Lopez-Alegria Michael E. (100), Melroy Pamela (162), Ochoa Ellen (29), Parazynski Scott E. (29), Phillips John (50), Polansky Mark L. (97), Precourt Charles J. (201), Reilly James F. (58), Rominger Kent V. (102), Ross Jerry L. (20), Smith Steven L. (20), Thomas Andrew (22)

Canadian Space Agency
Garneau Marc (81), Hadfield Chris (81), MacLean Steve (81), Payette Julie (81), Thirsk Robert Brent (12), Tryggvason Bjarni (81), Williams Dave (81)

NASDA
Doi Takao (18), Mohri Mamoru M. (41), Mukai Chiaki (41), Wakata Koichi (41)

Svyosdny Gorodok
Afanasjev Viktor (125), Dezurov Vladimír A. (61), Gubarev Alexej A. (125), Kaleri Alexandr (103), Musabajev Talgat A. (99), Solovjov Anatolij J. (66), Zaljotin Sergej (161)

Změna na postu kosmického velvyslance

Na počátku července 2001 došlo k personální změně představitele NASA v ruské agentury pro letectví a kosmický prostor Rosaviakosmos v Moskvě. Dosavadního představitele, kterým byl astronaut Michael Aleen Baker nahradil astronaut Robert Donald Cabana.

start - 12.7.2001 - návrat- 25.7.2001
délka letu 12d 18h 35m

Steven LINDSEY, cmdr., Charles HOBAUGH – pilot,
Janet KAVANDI, Michael GERNHARDT, James REILLY

Rád bych zde otiskl text z diskusního fóra na Malé encyklopedii kosmonautiky. Nejde sice o téma přímo o kosmonautech, ale jistě vás ta čísla zaujmou tak jako mě.  M.H.

Přemýšlel jsem, co brání dalšímu letu na Měsíc

Myslím, že hlavním problémem je (kromě peněz) to, že vlastně nemáme dostatečně vážné důvody tam letět.
Bylo by to na delší diskusi, ale zatím jsem přesvědčen o tom, že většinu vědeckých akcí je snazší a dokonce i lepší dělat na oběžné dráze Země (nebo na Zemi), než na povrchu Měsíce. Snad jen případná těžba a zpracování nerostů by mohla být výhodnější než na Zemi, ale jako mírnému ekologovi se mi to dost příčí a raději bych Měsíc v tomto směru ponechal nedotčen. Určitě zatím žádné nerosty z Měsíce nutně nepotřebujeme.

Propočty palivové náročnosti letu na Měsíc v souvislosti s cílovou hmotností?
Dobrou představu si lze udělat z Apolla. Saturn 5 vynesl na nízkou oběžnou dráhu soulodí o hmotnosti cca 140 tun. To je včetně posledního stupně, který pak po restartu navedl na dráhu k Měsíci (+ 3000 m/s) samotnou kosmickou loď a LEM o hmotnosti celkem cca 47 tun. Po přechodu na oběžnou dráhu Měsíce (- 920 m/s) mělo soulodí hmotnost cca 34 tun. Po odpojení od CSM měl LEM hmotnost cca 16 tun. Po přistání na měsíčním povrchu (- 1700 m/s) pak cca 9 tun. Startovací část LEMu měla v okamžiku startu z Měsíce hmotnost cca 5,5 tuny a po navedení na oběžnou dráhu kolem Měsíce (před spojením s CSM) cca 2,5 tuny. CSM před odletem od měsíce měl přes 16 tun, po navedení na dráhu k Zemi pak cca 12 tun. Do atmosféry Země nakonec vstoupil CM (po oddělení od SM) o hmotnosti cca 6 tun rychlostí cca 11000 m/s a po aerodynamickém zbrzdění dosedl s téměř stejnou hmotností i do oceánu.Celkově tedy ze 140 tun u Země se na oběžnou dráhu Měsíce dostalo 34 tun (25%) a na povrchu Měsíce přistálo cca 9 tun (7%). U pilotovaného letu (na rozdíl od nepilotovaného) nelze ovšem zapomenout ani na návrat k Zemi.

Jaké jsou způsoby přistání na Měsíci?
Protože u Měsíce není žádná atmosféra, nelze použít aerodynamické brždění a nezbývá, než prakticky všechno zbrzdit dostatečně silným reaktivním pohonem (např. iontové motory mají moc malý tah). U Země je tedy třeba zrychlit o cca 3000 m/s a u Měsíce zpomalit o cca 2500 m/s (2400 m/s při přímém přistání bez navedení na oběžnou dráhu). Dopravní systém tedy musí mít zásobu rychlosti cca 5500 m/s. Pro srovnání raketoplán má pro manévrování na oběžné dráze zásobu rychlosti mnohem menší než 500 m/s.Zatím prostě nelze počítat s tím, že by na Měsíci mohlo přistát více než max. 15 - 20% hmotnosti tělesa, které je na nízké oběžné dráze Země (ještě připomínám, že na nízkou oběžnou dráhu Země jsme zatím schopni dostat max. 5% startovací hmotnosti nosné rakety). To jsou velmi skličující počty. Aleš

www.mus.cz/~ales