Lunární program Apollo patří bezesporu k největším dobrodružstvím kosmonautiky.
A nadcházející návštěva astronauta Eugena Cernana v České republice dozajista oživí zájem o tento projekt, který vrcholil před třiceti lety.

Cernan se stal posledním člověkem, který opustil měsíční povrch - celkem otisklo podrážky svých bot do lunárního prachu dvanáct Pozemšťanů. Podívejme se nyní nikoliv na tento všeobecně známý tucet, ale na ty, kteří měli reálnou šanci se na Měsíc vydat - a přesto se jim to nakonec nepodařilo. Následující seznam je seřazen v abecedním pořadí.

BASSETT Charles - Podle některých zdrojů měl obrovskou šanci získat možnost letět na Měsíc, ale je to jen spekulace. Bassett totiž zahynul příliš brzy na to, aby se s ním mohlo počítat do nějaké konkrétní výpravy - v roce 1966 (více podrobností viz Kosmos číslo 17).

BORMAN Frank - Velitel veleúspěšného letu Apollo-8. Vzhledem k jeho zkušenostem i “kádrovému profilu” mu bylo krátce po této misi nabídnuto velení letu Apollo-11 - prvního přistání na Měsíci (resp. tento let byl nabídnut celé posádce Apolla-8). Borman ale nabídku odmítl s tím, že na přípravu tak náročného letu by měl nyní příliš málo času. Na Měsíc ani do vesmíru se pak už nikdy nepodíval.

CARR Gerald - Počítalo se s ním jako s pilotem lunárního modulu zrušeného Apolla-19 (velitel Haise - viz).

COLLINS Michael - Po návratu z legendárního letu Apollo-11 mu Donald Slayton nabídl velení některé z pozdějších výprav. Collins ale odmítl.

COOPER Gordon - Zkušený veterán z letů Mercury a Gemini očekával, že mu bude svěřeno velení některého Apolla. Po místě v záložní posádce Gemini-12 byl velitelem záložní posádky Apolla-10 a předpokládal, že ve známém “rotačním systému Deke Slaytona” (záložní posádka, dvě posádky přeskočit a posádka hlavní) na něj co nevidět vyjde řada. Ovšem bylo mu nabídnuto třetí místo velitele záložní posádky, tentokrát Apolla-13. Cooper pochopil, že o jeho služby není příliš velký zájem, nominaci odmítl a z NASA odešel. Měl pověst osamělého rebela a člověka bez odpovídajících příznivců “nahoře” - na rozdíl od například Jamese Lovella, kterému se dva dny před startem Apolla-13 rozpadla posádka, a přesto letěl.

ENGLE Joe - Původně jmenovaný jako pilot lunárního modulu Apolla-17, ale jeho místo nakonec zaujal Harrison Schmitt.

GORDON Richard - Letěl na Apollu-12, kde figuroval jako pilot velitelské sekce. Byl obrovským přítelem Charlese Conrada, a tak mnozí čekali, že s ním přistane na Měsíci. NASA ale vyžadovala, aby ve velitelské sekci Apolla u prvních startů letěl člověk se zkušenostmi s manévrováním a setkáváním na oběžné dráze. Proto sice Gordon letěl s Conradem, ale na Měsíc společně nevstoupili. Později se připravoval coby velitel zrušeného Apolla-18 spolu se Schmittem a Brandem. Po zrušení této výpravy si vědecká obec ve Spojených státech “vydupala” přeřazení Schmitta do Apolla-17. Jeden čas to vypadalo, že bude přeřazena celá posádka, ale nakonec byl z Apolla-17 vyřazen Joe Engle a jeho místo zaujal Harrison Schmitt.

GRISSOM Virgil - Veterán z letů Mercury a Gemini, jmenován velitelem Apolla-1. V této kabině také v lednu 1967 uhořel. Otázkou zůstává, zdali s ním bylo pro měsíční výpravy počítáno, ale je to velmi pravděpodobné.

HAISE Fred - Pilot lunárního modulu nešťastného Apolla-13. NASA jej předběžně stanovila jako velitele Apolla-19, ale tato mise byla z rozpočtových důvodů zrušena.

CHAFFEE Roger - Schopný a nadějný pilot, s nímž se počítalo pro lunární lety (je otázkou pro které a na jaké pozici). Člen posádky lodi Apollo-1, což se mu ovšem stalo osudným - zahynul při tragickém požáru v lednu 1967.

LIND Donald - Donald Slayton o něm uvažoval jako o pilotovi lunárního modulu mise Apollo-21, kdy měl letět pod velením Stuarta Roosy (viz).

LOUSMA Jack - Počítalo se s ním jako s pilotem lunárního modulu zrušeného Apolla-20 (velitelem se měl stát Conrad, který by se tak stal jediným člověkem, který na Měsíc vstoupí dvakrát).

LOVELL James - Díky Franku Bormanovi (viz) přišel o možnost stát se druhým člověkem na Měsíci. Později startoval jako velitel Apollo-13, ale technická závada mu neumožnila splnit si životní sen. Zatímco posádky Apolla-11 a -12 měly přislíbeny, že v případě znemožnění přistání na lunárním povrchu vinou technické závady dostanou druhou příležitost tuto misi zopakovat, u “třináctky” nebyl tento slib vyřčen. Přestože Lovell už před startem Apolla-13 prohlásil, že je to jeho poslední cesta vesmírem, po jeho nezdaru čekal, zdali nedostane ještě jednu šanci až do roku 1973.

ROOSA Stuart - Přestože program Apollo měl skončit letem číslo dvacet, nosil tehdejší vedoucí oddílu astronautů Deke Slayton v hlavě “pro strýčka Příhodu” i posádku Apollo-21. Jejím velitelem se měl stát právě Stuart Roosa.

SCHIRRA Walter - Veterán z letů Mercury, Gemini a premiérového Apolla měl údajně velkou šanci získat velení některé lunární výpravy. (Ačkoliv některé zdroje tvrdí, že to není možné, protože NASA nechtěla svěřovat jednomu astronautovi velení více než jednoho Apolla - viz Stafford.) Podle všeho se ale o “Měsíc” a o další kosmické starty vůbec připravil svou vlastní nedisciplinovaností při misi Apollo-7 (k jeho obhajobě budiž řečeno, že šlo o první americký pilotovaný let po tragickém požáru Ap-1).

STAFFORD Thomas - S Apollem-10 se přiblížil k lunárnímu povrchu až na zhruba 16 kilometrů. Jeho spoluletci Young a Cernan se při Apollech-16 a -17 dokonce na jeho povrch vydali. Proč nejzkušenější z této trojice (Stafford) na Měsíc nevkročil, se můžeme jen dohadovat. Podle některých doplatil na interní pravidlo NASA, které zapovídalo astronautům velet více než jedné misi Apollo. To ale asi pravda nebude, neboť Bormanovi (viz) bylo po “osmičce” nabídnuto i velení “jedenáctky” či s Conradem se počítalo po “dvanáctce” také pro “dvacítku”. Stafford se nakonec přece jen stal jediným velitelem dvou Apoll, a to Apolla-10 a ASTP (společný let Sojuz-Apollo v roce 1975).

WHITE Edward - První Američan, který pracoval ve skafandru v otevřeném prostoru (Gemini-4) - dokážete si představit vhodnějšího kandidáta na práci na měsíčním povrchu? Zahynul při požáru v Apollu-1 v lednu 1967.

WILLIAMS Clifton - Ač bez letových zkušeností, připravoval se spolu s Conradem a Gordonem na výpravu Apollo-12, kde měl letět ve funkci pilota lunárního modulu. Bohužel ale zahynul v roce 1967 při cvičném letu, a tak jeho místo zaujal Alan Bean.

PS Podrobnosti o nerealizovaných letech Apollo-18 až -21 vyšly v Kosmosech číslo 6 a 16.

ÚVODNÍK

V příloze dostáváte poslední stránku knihy Tomáše Přibyla "Příběh stanice MIR" - s informaci o zániku celého komplexu. Ti kteří tuto knihu mají (a to je určitě většina z Vás) si mohou rámeček vystřihnout a do knihy, na stranu 115, vlepit. Pokud je ještě někdo, kdo knihu nemá a chtěl by jí mít, může si jí objednat na adrese
Tomáš Přibyl, Teyschlova 23, 635 00 Brno.

Váš Milan HALOUSEK

K již dříve oznámeným členům letu raketoplánu Endeavour STS-111 NASA donominovala zbytek posádky. Jen pro úplnost - již dříve měli své místo jisté francouzský pilot Philippe Perrin coby letový specialista, “nahoru” pátá základní posádka mezinárodní kosmické stanice (Peggy Whitsonová, Valerij Korzun, Sergej Trečev) a “dolů” posádka čtvrtá (Jurij Onufrijenko, Carl Walz a Daniel Bursch).

Velitelem letu STS-111 se stal Kenneth Cockrell (dosud Discovery STS-56/1993, Endeaour STS-69/1995, Columbia STS-80/1996 a Atlantis STS-98/2001), do pilotního křesla usedne nováček Paul Lockhart (člen výběru astronautů z roku 1996).

Největší pozornost z celé posádky ale bude nejspíše poutat zbývající člen: Franklin Chang-Díaz (Columbia STS-61C/1986, Atlantis STS-34/1989 a -46/1992, Discovery STS-60/1994, Columbia STS-75/1996, Discovery STS-91/1998).
Bude tak následovat Jerryho Rosse, který se má o jeden start dříve (Atlantis STS-110) stát prvním kosmonautem světa se sedmi vesmírnými lety.

Podle současných plánů NASA má raketoplán Endeavour STS-111 odstartovat v březnu 2002.

Roberto Vittori poletí na ISS

Evropská kosmická agentura ESA podepsala s Ruskem dohodu o zařazení svých astronautů do posádek, které budou přilétat k mezinárodní kosmické stanici ISS v pravidelných půlročních intervalech přilétat vyměňovat kosmické lodi Sojuz (tzv. Sojuz Taxi Missions; jednoho takovéhoto letu se zúčastnil i Dennis Tito). Dohoda prozatím předpokládá uskutečnění nejméně pěti společných letů v rozmezí let 2002 až 06, přičemž do prvního byl nominovaný italský astronaut Roberto Vittori.

Dohoda navíc ošetřuje možnost rozšíření tohoto kontraktu stejně jako možnost zorganizování mimořádných letů lodí Sojuz na ISS.

Ověřená adresa:
Dr. Albert SACCO, Director, Center for Advanced Microgravity Materials Processing, Chemical Engineering, 342 Snell Engineering Center, Northeastern University, Boston, Massachusetts 02115-5000, U.S.A.

Zasílám jednu dobrou adresu :
FULIER Michal, ul. pplk. Pĺjušťa 3, Skalica, 909 01, Slovenská Republika ( 10 dnů )

Vrácený dopis, se špatnou adresou :
McDIVITT James, c/o Rockwell International, 1745 Jefferson Davis Hwy., Arlington, VA 222020, U.S.A.

RUSKÉ KOSMICKÉ ZNÁMKY

Deset let po pádu Sovětského svazu a po vzniku Ruské republiky se na našem sběratelském trhu objevily první známky s tématikou kosmu a s označením "ROSSIJA". Při příležitosti 40.výročí kosmických startů Jurije Gagarina a Germana Titova vyšly dva aršíky poštovních známek připomínajících tyto slavné události.

"Gagarinův" arších dvou třírublových známek zobrazuje Jurije Gagarina před startem společně s hlavním konstruktérem Sergejem Koroljovem a Jurije Gagarina v slavnostní uniformě. Obě známky propojuje schématický nákres průběhu celého letu od startu až po přistání. Zajímavostí je, že průběh přistání je zakreslen již správně - tedy jako samostatné přistání lodi a kosmonauta.
Šestiznámkový aršík je na kupónech doplněn motivem oblohy, slavnostní přehlídky v Moskvě a titulními stránkami světových novin referujících o startu prvního člověka do kosmu.

German S. Titov je na "své" třírublové známce zobrazen jednak těsně po přistání vedle své kabiny, jednak ve vojenské uniformě. Na kupónech je zobrazena výseč zemského povrchu, portrét Titova ve skafandru a pohled na odpalovací rampu těsně před startem.

Pro sběratele kteří netrvají na dokonalém řemeslném zpracování a kvalitním tisku (jako mají například české známky) mohou být tyto nové, jednoduchým ofsetem tištěné známky, zajímavým doplněním sbírky s kosmickou tématikou. Ale především, jak jsem již napsal výše, se jedná pravděpodobně o vůbec první známky s tématem "KOSMOS" vydané v Ruské federaci. Pokud tomu tak není, nechám se rád poučit a doplnit informace.

Posádka raketoplánu Endeavour STS-108

Vzpomínáte si ještě na Kosmos číslo 15 a článek “Sestavte si svou posádku!”? Pokud ano a pokud jste se rozhodli vyzkoušet si své znalosti kosmonautiky, pak vězte, že NASA jmenovala další posádku kosmického raketoplánu. Tentokrát se jedná o misi Endeavour STS-108, s jejímž startem se prozatím počítá 29.listopadu 2001.

Velitelem letu se stal Dominic Gorie (dosud Discovery STS-91/1998 a Endeavour STS-99/2000), jako pilot mu bude asistovat nováček Mark Kelly (člen šestnáctého oddílu amerických astronautů z roku 1996).
Do křesel letových specialistů usednou Linda Godwinová (dosud Atlantis STS-37/1991, Endeavour STS-59/1994 a Atlantis STS-76/1996) a Daniel Tani. Také on dosud ve vesmíru nebyl a také on je členem oddílu astronautů z roku 1996. Již dříve bylo stanoveno, že se raketoplánem Endeavour STS-108 vydá do vesmíru čtvrtá základní posádka mezinárodní kosmické stanice Alfa: Ruský kosmonaut Jurij Onufrijenko a američtí specialisté Carl Walz a Daniel Bursch. Na palubě stroje Endeavour se na oplátku na zemi vrátí posádka minulá (třetí, přílet na stanici Discovery STS-105): Frank Culbertson, Vladimir Děžurov a Michail Tjurin.

Letový řád k ISS

(Assembly Sequence Revision F, Mod. 3, schválený stav k 2001-08-10)

Následující tabulka obsahuje časový harmonogram startů k Mezinárodní kosmické stanici ISS do konce roku 2003. Termíny zde uvedené byly upřesněny na zasedání řídicích pracovníků projektu ISS, konaného v Houstonu 2001-08-10. Starty nákladních lodí Progress v druhé polovině roku 2002 a v roce 2003 zatím nebyly stanoveny.

Tučně jsou vyznačeny pilotované lety, kursivou jsou vyznačeny časové údaje již splněných akcí

Do tabulky byly však zapracovány změny číslování letů STS, oznámené v souvislosti se jmenováním dalších posádek raketoplánů, k němuž došlo 2001-08-17. Jmenováni byli tito astronauti:

STS-112: velitel Jeffrey S. Ashby (* 1954-06-16, Dallas, TX, USA; Capt., USN; předchozí lety STS-93, STS-100), pilot Pamela A. Melroy[ová] (* 1961-09-16, Palo Alto, CA, USA; Col. select, USAF; STS-92), letoví specialisté David A. Wolf (* 1956-08-23, Indianapolis, IN, USA; M.D.; STS-58, STS-86/Mir/STS-89), Piers J. Sellers (* 1955-04-11, Crowborough, Sussex, Velká Británie; Ph.D.; nováček), Sandra H. Magnus[ová] (* 1964-10-30, Belleville, IL, USA; Ph.D.; nováček) a Fjodor N. Jurčichin (* 1959-03-01, Batumi, Gruzie; RKK Eněrgija; nováček).

STS-113: velitel James D. Wetherbee (* 1952-11-27, Flushing, NY, USA; Capt., USN; STS-32, STS-52, STS-63, STS-86, STS-102), pilot Christopher J. Loria (* 1960-07-09, Belmont, MA, USA; Lt. Col., USMC; nováček) a letoví specialisté Michael E. Lopez-Alegria (* 1958-05-30, Madrid, Španělsko; Capt. select, USN; STS-73, STS-92) a John B. Herrington (* 1958-09-14, Wetumka, OK, USA; Cmdr., USN; nováček). Tento let dopraví na stanici 6. základní osádku ve složení Kenneth D. Bowersox (* 1956-11-14, Portsmouth, VA, USA; Capt., USN; STS-50, STS-61, STS-73, STS-82), Donald A.Thomas (* 1955-05-06, Cleveland, OH, USA; Ph.D.; STS-65, STS-70, STS-83, STS-94) a Nikolaj M. Budarin  (* 1953-04-29, Kirja, Čuvašská AR, Rusko; RKK Eněrgija; STS-71/Mir/Sojuz-TM 21, Sojuz-TM 27/Mir) a zpět 5. základní osádku.

STS-114: velitel Eileen M. Collins[ová] (* 1956-11-19, Elmira, NY, USA; Col., USAF; STS-63, STS-84, STS-93), pilot James M. Kelly (* 1964-05-14, Burlington, IA, USA; Lt. Col., USAF; STS-102) a letoví specialisté Soichi Noguchi (* 1965-04-15, Jokohama, Japonsko; NASDA; nováček) a Stephen K. Robinson (* 1955-10-26, Sacramento, CA, USA; Ph.D.; STS-85, STS-95). Tento let dopraví na stanici 7. základní osádku ve složení Jurij I. Malenčenko (* 1961-12-22, Světlovodsk, Kirovogradskaja obl., Ukrajina; polk., VVS RF; Sojuz-TM 19/Mir, STS-106), Sergej I. Moščenko (* 1954-01-12, Krekšino, Moskovskaja obl., Rusko; GKNPC im. Chruničeva; nováček) a Edward T. Lu (* 1963-07-01; Ph.D.; STS-84, STS-106) a zpět 6. základní osádku.

MARCOS PONTES - REKORD MOJÍ KORESPONDENCE!!!

Před několika dny se v mé schránce objevila obálka s autogramem brazilského astronauta-kandidáta Marcose PONTESE

Na tom by zase až tak nic zajímavého nebylo, kdyby … se tím brazilec Pontes nezapsal do "rekordních tabulek" mé korespondence. Je to totiž autogram na který jsem zatím čekal nejdéle.
Dopis se žádostí jsem odeslal 22.12.1999 (NASA-JSC), odpověď přišla 20.8.2001 - tedy za 607 dní.

Když už jsem prohlížel svůj přehled odeslané a obdržené korespondence objevil jsem tam ještě jednu zajímavost vztahující se k autogramu Marcose Pontese. Od začátku roku 1999, kdy si vedu na počítači přesnou evidenci odeslaných a obdržených dopisů, jsem odeslal 420 žádostí o autogram. Pontes byl 105 kladně vyřízenou žádostí - tedy zaokrouhlil mojí úspěšnost na přesných 25,00%!!! Mimoto jsem obdržel ještě 32 dopisů (tj. 7,62%) zpět jako nedoručitelných.

Je otázkou, zda-li těch zde zmiňovaných 25% úspěšnosti je číslo vysoké nebo nízké.
Dle mého názoru je to číslo poměrně slušné, především s ohledem na to, že větší polovina všech odeslaných dopisů směřovala na soukromé nebo firemní adresy astronautů, často dost pochybného původu. A také s ohledem na to, že v posledních letech píši pouze 1/ astronautům kteří se právě chystají ke svému letu (tam je úspěšnost celkem slušná) a za 2/ astronautům staré generace kteří v mé sbírce chybí a jsou velmi těžko dosažitelní (tam je úspěšnost velmi, velmi špatná).

Jaký je názor ostatních sběratelů. Jaká úspěšnost je pro Vás ještě přijatelná - a kdy si již říkáte, zda-li nezačnete dělat něco jiného? Milan Halousek

Na Internetu je možné navštívit osobní stránky brazilského astronauta na adrese:
http://www.marcospontes.com. Zde je možné si on-line objednat i jeho podepsanou fotografii a vybrat si můžete dokonce ze dvou různých portrétů.

Adresy na národní kosmické agentury

Agentia Spatiala Româna, str. Medeleev nr. 21-25, sector 1, 70168 Bucuresti, Romania
Tel. ++40-1-650422, fax ++40-1-3128804
WWW: http://www.rosa.ro, E-mail: asr@rosa.ro

(Ředitelem Rumunské kosmické agentury je jejich kosmonaut Dumitru Prunariu)

Ministry of Science, Culture and Sports, Israeli Space Agency Kiryat Hamemshala Hamizrahit, Building No. 3, Jerusalem 91181, Israel
Tel. ++972-2-5411111, WWW: http://www.most.gov.il

Příprava režiséra Camerona ke kosmickému letu

Ředitel ústavu IMBP v Moskvě, A. I. Grigorjev potvrdil v interview, poskytnutém 21. května tr. agentuře ITAR-TASS, že v jeho ústavu probíhají lékařské prověrky několika potenciálních kandidátů na kosmické turisty. Potvrdil také, že mezi těmi, kteří prošli zhruba před rokem úspěšné lékařskou komisí byl i americký režisér James Cameron. Vzhledem k tomu, že u ostatních kandidátů ještě lékařská vyšetření pokračují, odmítl jejich jména uvést, Sdělil pouze, že mezi nimi jsou jak cizinci, tak Rusové.

ŠPATNÁ ODPOVĚĎ?!?!

Dne 13.8.1962 zveřejnil list The Dallas Daily News dotaz devítileté Margaret Carterová z Marshalltownu, Iowa presidentu J.F.Kennedymu.
Mladá slečna se presidenta ptala co má udělat pro to, aby se stala astronautem. Bílý dům postoupil tento dotaz k vyřízení NASA. Ta odpověděla, že jejich plány nepočítají s ženami - astronautkami.
Jak vidět, časem svůj postoj NASA přehodnotila.

Zemřel J.V. Prichoďko

Dne 26. července 2001 zemřel v USA na rakovinu jeden z bývalých kosmonautů-čekatelů Jurij Viktorovič Prichoďko.

Narodil se 15. 11. 1953 v Dušanbe (Tadžikistán). Po ukončení Vojenského leteckého učiliště v Kačinsku zde pracoval jako instruktor. V létech 1985-1986 prošel kursem pro zkušební piloty. Poté pracoval jako zkušební letec v Letno-ispytatel‘skom institute (LII) im. M. M. Gromova v Tušinu u Moskvy jako zkušební letec. V lednu 1989 byl vybrán do skupiny pilotů, kteří procházeli výcvikem pro lety na ruském raketoplánu Buran. Koncem dubna 1994 na vlastní žádost z týmu kosmonautů odešel. Od roku 1997 žil v USA.

Kosmonautický magazín 2001/02

Již třetí ročník přednáškového cyklu “Kosmonautický magazín” bude na brněnské hvězdárně probíhat od října 2001 do června 2002. Stejně jako v předchozích letech, je i tentokráte odborným garantem a přednášejícím ing. Tomáš Přibyl.

Přednášky probíhají vždy každé druhé pondělí v měsíci se začátkem v 19:00 hod. Výjimkou je pouze první z nich, která se z důvodů oslav desátého výročí otevření planetária v Brně koná již první pondělí (1. října).

Posádky pro program Apollo (1. říjen 2001) - Příběhy astronautů, kteří se připravovali k letům na Měsíc - příběhy těch, jimž se životní sen splnil, i příběhy těch, kdo se do vesmíru nakonec vůbec nedostali.

Stanice ISS po třech letech (12. listopad 2001) - Již tři roky probíhá na oběžné dráze budování mezinárodní kosmické stanice ISS. Úspěchy, nezdary, změny, plány.

Turisté míří do vesmíru (10. prosinec 2001) - V letošním roce se vydal na oběžnou dráhu první kosmický “turista” Dennis Tito. Kdo a kdy bude druhý? Jaká je budoucnost kosmické turistiky? Budeme létat na dovolenou do vesmíru?

Raketoplány v roce 2002 (14. leden 2002) - Ohlédnutí za starty kosmických raketoplánů v roce 2001 a informace o připravovaných letech.

Ohlédnutí za programem Mercury (11. únor 2002) - Informace a zajímavosti o pilotovaném programu Mercury, který umožnil vyslat do vesmíru první americké astronauty.

Historie sovětských raketoplánů (11. březen 2002) - Sovětský svaz se několikrát pokusil realizovat projekt vlastního raketoplánu. Ovšem jen kosmoplán Buran se dočkal skutečného použití - byť pouze jednou.

Pilotovaná výprava na Mars (8. duben 2002) - Několik scénářů z historie i současnosti týkající se letu na “rudou planetu” s lidskou posádkou.

Meziplanetární kosmické sondy (13. květen 2002) - Přednáška věnující se letům kosmických sond k některým tělesům naší sluneční soustavy.

Kosmické rakety budoucnosti (10. červen 2002) - Novinky na poli nosných raket, které se objevují v těchto letech i které by mohly přijít ve vzdálenější budoucnosti.

DISCOVERY STS-105

Posádka raketoplánu DISCOVERY STS-105 při předletové přípravě (zleva: Mikhail Tyurin, Vladimir N. Dezhurov, Frank L. Culbertson (třetí základní posádka ISS - Expedice 3), dále Patrick G. Forrester, Daniel T. Barry, pilot Frederick W. Sturckow a velitel mise Scott J. Horowitz.

start: 10.8.2001, přistání: 22.8.2001, doba letu: 11d 21h 13m