Stodevadesátka od Revella

Ing. Libor MALÝ

         Jsem si vědom toho, že tato recenze není z nejaktuálnějších. Stále však bude více aktuální  než recenze dvaasedmdesátinových stavebnic Focke Wulfů, která by se měla objevit v rubrice "Malé letectvo" časopisu Letectví+kosmonautika a jejíž součástí by měl být i tento článek, jenž jsem do redakce zmíněného časopisu poslal již před rokem.

             Mezi světové giganty v produkci plastikových stavebnic všeho druhu patří dozajista i firma  REVELL. Ta uvedla již před delší dobou  na trh v měřítku 1:72  kit Focke Wulfa Fw-190. Model je nabízen ve dvou verzích: A-8/R1 a A-8/R11.  I když to není u modelů letadel firmy Revell vždy pravidlem, v tomto případě vyběhla  s kitem, jehož licí rámečky se stavebními díly vypadávají z úplně nové formy. Ta byla konstruována s využitím nejnovější výrobní technologie a na výliscích je to  - řečeno v dobrém smyslu slova - sakra znát. Modelář, mající ve své sbírce již nějakou áčkovou stodevadesátku postavenou, ji po prohlídce tohoto kitu určitě vyjme ze své kolekce bez ukápnutí slzy z oka a  prázdné místo  nahradí právě Revellovým kitem. Ani já nebyl výjímkou a po několika večerech stavby mohl „fokouš“  zaujmout  mezi ostatními „vitríňáčky“ čestnou pozici.

            Díky tomu, že jsem kit osobně stavěl, jej vřele doporučuji i těm, kteří se k jeho koupi  ještě neodhodlali. Rozhodně nehodlám recenzovat model podle bohužel již zavedené osnovy ve stylu stručný popis vývoje typu (s nímž se každý může, bude-li mít zájem, seznámit individuálně podle svých nároků),  počet licích rámečků a stavebních dílů (z toho počet průhledných),  zhodnocení stavebního návodu (včetně uvedení počtu jazyků, ve kterých si jej lze přečíst) a nabízených kamuflážních schémat.  O tom všem se může zájemce o koupi modelu osobně přesvědčit již v obchodě, neboť každý solidní obchodník mu obsah krabičky jistě otevře.   Ke kvalitě výlisků (a),  základním rozměrům stavebnice (b) a  provedení paneláže (c) není co dodat. Tato kritéria by mohla být  v matematické podobě  vyjádřena  příkladem: a+b+c / cena = šťastná koupě. Nějaké nedostatky se však bohužel objevily i na tomto kitu. O co se tedy jedná:

1) nemodelové ztvárnění podvozkových šachet, které je částečně kompenzováno krásně provedenými podvozkovými nohami, mechanizmem zatahování podvozku a  prolisy na vnitřní straně jeho krytů . Ale snad právě proto, že jsou tyto partie absolutně bez závad, to chtělo více popracovat i na zmíněných  šachtách. Ty  po celém obvodu  v jejich zakřivení kopírují  stěny, skutečnost však byla jiná. Šachty  byly v místě ukládání kol průběžné, byla jimi vidět část motorového lože, vyhazovačů nábojnic trupových zbraní a protipožární přepážka. Dno šachet bylo v této partii částečně zakryto plechem s kruhovými prolisy. Plech však nebyl rovný, ale v přední části  se v místě přechodu křídlo/trup stáčel do oblouku a navíc nebyl  v polních podmínkách pokaždé namontován. Zadní stěnu šachet v křídle tvořil centrální nosník, na několika místech vyztužený a s odlehčovacími otvory, který byl „utopen“ pod potahovým plechem, takže šachta byla vlastně dutá.

        Bedlivý pozorovatel si zajisté všimne, že u modelu chybí  mechanizmus zatahování podvozků. Ve stavebnici pochopitelně patřičné stavební díly naleznete,  já je ale využil ke zlepšení modelu  Fw-190D-9 od  Hasegawy, který jsem stavěl jako "soutěžák". Pojem "kanibalizace" se tak začíná dostávat od letectva Armády České republiky i do plastikového modelářství...

2) na vnější straně disků kol jsou zřetelně vidět propadliny vzniklé při lisování

3) ve skutečnosti zatahovací ostruhové kolo není kam zatáhnout, neboť je vylisováno spolu s jednou  částí trupu.

4) posuvný překryt kabiny  je vylisován spolu s oběma polovinami trupu a v místě posuvu není ani vyznačena spára. Je to opravdu škoda, neboť přes uzavřený překryt zaniká poměrně slušně zpracovaný interiér.

5) rozmístění a tvar barevných polí na horní ploše levého křídla tak, jak je prezentováno ve stavebním návodu, je v rozporu se všemi mně dostupnými podklady i továrním schématem zbarvení strojů Fw-190A-8. Rozpor je i v barvě skvrn nanášených na trup - stavební návod udává odstín RLM 75, tovární schéma firmy Focke Wulf zase barvu  RLM 74. Standardní tovární schéma zbarvení, které je vyobrazeno na nákresu, bylo  používáno pro kamuflážní nátěry strojů Fw-190 verzí A-1 až A-8, ale také pro varianty F a G vyrobené do poloviny roku 1944. Rozmístění a tvar kamuflážních polí, které byly  na horních plochách a hřbetu trupu tvořeny barvami  RLM 74   a  RLM 75, se však mohly lišit. Na trup, který měl stejně jako spodní plochy nátěr RLM 76, byly obvykle stříkány skvrny RLM 74, ale příležitostně i skvrny v kombinaci RLM 02/74. Vrtulové kužely a listy vrtule byly obvykle nastříkány RLM 70. Kužel vrtule byl někdy z jedné třetiny nastříkán RLM 21. Tvar polí kamuflážních barev na horních plochách ze stavebního návodu je téměř shodný s příkladem jejich rozmístění zobrazeném v publikaci JaPo na Fw-190F/G na straně 58 (schéma č.2), avšak s výjimkou skvrny barvy  RLM 74 na levém křídle pod kabinou.

6) pozor si musíte dát  při nanášení obtisků. Aršík sice obsahuje velké množství popisek, ale při odmočení dekálů se vám spolu s ními dává do pohybu i nepříjemný žlutý šlem. Proto je dobré před namočením dekálu do vody jej co nejvíce obstřihnout. Obtiskový aršík navíc postrádá svastiky, jejichž poloha na směrovce není  vyznačena ani na  schématech zbarvení.        

Literatura, ze které jsem čerpal:

1) Merrick, Hitchcock - The Official Monogram Painting Guide to German Aircraft 1935-1945,    Monogram Aviation Publications, Boylston 1980

2) Klub 1:72 Skrzydlatej Polski No.1, Warszawa 1991

3) Focke Wulf Fw-190A, Modelpres č.3