Model Curtiss SB2C-4 Helldiver od firmy Sword při porovnání s mně dostupnými podklady (výkres ze Scale Aviation Modeller International a Squadron Signal “Detail&Scale“) ve skutečnosti představuje mutaci proklamované verze s verzí SB2C-3. Zvolil jsem proto cestu menšího odporu a model zkonvertoval na „trojku“. Tato operace byla vcelku snadná. Odlišnosti obou verzí jakož i podstatné věci, na které jsem při stavbě narazil, uvádím níže. Rozměry stavebnice jsem s výkresy neporovnával, honění milimetrů či jejich desetinek už delší dobu pokládám za zbytečné. Snad stačí konstatovat, že model letounu se svému velkému vzoru věrohodně podobá.

1) žádný SB2C nebyl vybaven motorem R-2800 tak jak je uvedeno v popisu historie vývoje na titulní stránce stavebního návodu. Správným motorem byl Wright R-2600 Cyclone

15) hvězdice motoru jsou odstříknuty sice samostatně, ale rozhodně bude lépe je nahradit setem firmy Aires. Pokud se takto rozhodnete, budete ale muset ztenčit vnitřní část motorového krytu po jeho celém obvodu a také upilovat hlavy válců z PURu zejména u zadní hvězdice, jinak motor do cowlingu nedostanete. U PUR setu není třeba použít zadní díl motoru. Sestavu motoru přilepte k motorové přepážce (díl č.8), ale opatrně – je třeba kontrolovat jeho správnou vzdálenost od trupu tak aby vám cowling k němu přesně přilehl. Vstupy vzduchu v přední části cowlingu bude třeba upravit – spodní stačí prohloubit, ale horní (mřížkovaný) bude patálie, neboť žaluzie byly zapuštěny do směrem nahoru se zužujícího kanálu. U modelu je tento vstup plochý

16) pro verzi SB2C-3 nepoužívejte vrtulový kužel

17) křídlo neobsahuje závěsníky pro rakety, které byly pro verzi SB2C-4 typické. Vhodná je i výroba křídelních závěsníků pro 227 kg pumy. Jejich umístění řešte s pomocí některého z výkresů. Paneláž křídla, a to zejména v oblasti nábojových schránek na horní ploše křídla, neodpovídala ani jednomu z výkresů, které jsem použil

18) vyvrtání otvorů v perforovaných klapkách se zdá pro modelovější ztvárnění kitu poměrně složitým procesem. I to byl jeden z důvodů proč jsem se rozhodl ke konverzi. V případě verze SB2C-3 však musíte perforaci klapek přetmelit, neboť první stroje této verze byly vybaveny klapkami plnými

19) překryt kabiny pozorovatele, který je stejně jako pilotův tvářen vakuově, postrádá v jeho zadní posuvné části “boule” kryjící uchycení překrytu k vodící kolejničce. Boule jsem zhotovil jsem z řídké hmoty polského tmelu Wamod. Stavíte-li verzi SB2C-3, u kabiny pilota nepoužívejte díly č.5. Místo nich použijte průhledný materiál ke ztvárnění okének, která však měla tvar o 180^o otočeného písmene „L“. V případě této verze umístěte do prostoru za zadní přepážkou kabiny pilota trupovou palivovou nádrž, kterou si ovšem musíte zhotovit sami (nádrž byla okénky vidět)

20) motorový kryt byl v mém případě ve své spodní části kratší než byl obrys trupu. Musel jsem proto použít tmel, chybějící materiál jím nahradit a vzniklý schod vyrovnat

21) v kitu jsou sice z PURu ztvárněny ústí hlavní křídelních zbraní, ale jejich těla procházející ve skutečnosti podvozkovou šachtou v něm chybí. Navíc je ukotvení podvozkových noh přesně v místě, kterým by hlavně měly procházet. Hlavně je možné do šachet doplnit s využitím injekční jehly, v tomto případě ale musíte zkrátit PUR dna podvozkových šachet. Dna zkraťte cca o 1 mm uříznutím materiálu v místě jejich usazení k trupu. Mezi dny šachet a horní polovinou křídla vzniknou poměrně velké mezery, které je radno zatmelit. Z důvodu špatného přístupu do těchto míst radím použít lepidla Ponal (něco jako Herkules, ale hustší), které seženete v každé drogérii a mezery jím vyplnit

22) křídla i VOP se lepí “natupo” a musel jsem použít dost tmelu k vyrovnání vzniklých spár. Pro stavitele short-runů je to rutinní práce, která snad nikoho nezaskočí. Dejte si také pozor při usazování VOP hlídáním správnosti její pozice z pohledu od zadu. Může se totiž stát, že jednu nalepíte o něco výš než druhou

23) na modelu chybí jak modrá světla pro let ve formaci (u SB2C-3 ve tvaru kapky umístěné na horní straně koncových oblouků křídla), tak i poziční světla (levé červené, pravé modré). Za zmínku snad stojí to, že modrá žárovka se při aktivaci rozsvítila zeleně. Rozpoznávací světla (červené, modré a žlutooranžové) na spodní části pravého křídla bude lépe vyvrtat, nabarvit a “zasklít”

24) na pravém křidélku by neměl být znázorněn trim. Ten byl odstraněn v průběhu výroby verze SB2C-1C, na některých výkresech jej však naleznete i u verze SB2C-3. Dlužno podotknout, že křidélka byla potažená plechem jen v jejich horní části, spodní byla potažena plátnem

25) mnoho dobových fotografií Helldiverů z palub letadlových lodí dokládá, že měly v

při parkování vysunuté sloty. Zde je na úvaze každého, přistoupí-li i k této úpravě

13) podvozkové nohy jsou ztvárněny poměrně jednoduše včetně mechanizmu jejich

zatahování a chybí na nich tlumiče bočních kmitů

14) kryty podvozku a vzpěry za podvozkovými nohami (ve stavebním návodu nejsou

značeny číslem) jsou silné a tudíž nemodelové. K jejich úpravě lze využít

například publikaci Squadron Signal SB2C Helldiver In Detail&Scale. Podle detailních snímků lze též doplnit podvozkové šachty a nohy o kabelové rozvody a trubkoví

15) držáky antén na spodním křídle (díly č. 31) postrádají vlastní anténní “žebřík“,

který bude nutné vyrobit z vytaženého licího rámečku