Helena  Hasegawová

 Ing.Libor Malý

Potkal jsem ji před pár lety v „empéemku“ na Budějovické a hned mi padla do oka. Z mé strany to byla láska na první pohled. Kamarádi mě sice přesvědčovali, že její nevlastní sestra Helena Revellová je pohlednější, ale vsadil jsem na mládí. Paní Revellovou jsem bohužel nikdy na vlastní oči nespatřil, takže je asi už opravdu moc stará. Myslel jsem, že jsem si vybral dobře, protože znám některé další sourozence z rozvětvené rodiny Hasegawů (a nemusejí to být vždy "ony"). Hladký povrch jejich těla s  jemnými vráskami, které jen podtrhují jeho dokonalost, mě vždy vzrušoval a nejednou jsem nemohl pro neřestné myšlenky usnout.  Příjemně mě též překvapil objev Helenčiných aktů v odborné literatuře, díky kterým jsem si mohl ověřit to, jak vypadala dříve. Zde jsem však dospěl ke zjištění, že se vydává za někoho, kým ve skutečnosti není. Kód té mnou vybrané byl CP 10. Podle stavebního návodu to měla být Ki-49-I, která - oblečena do stříbrného hávu - působila u letecké školy Hamamatsu. Vrtule jsou u ní vybaveny kužely a na levém boku těla má rozměrné okno. Akty, které jsem si pro deklarovanou verzi prohlédl ale dokládají, že vrtule kužely neměly a okno bylo podstatně menší a  jiného tvaru. Toto zjištění mě přivedlo k myšlence, že musí pocházet z dvojčat, což mi zatajila, potvora! Pátráním v jejím rodokmenu jsem si domněnku ověřil. Ano, její  mladší sestra Ki-49-II skutečně nosila kužely na vrtulích a i okna měla stejného tvaru jako ta má v krabici. Nevím, proč si se mnou takto zalaškovala. A aby nebylo té přetvářce dosti, tvar jejích vstupů ke chladičům oleje pod motorovými kryty zase spíše odpovídal verzi za kterou se vydávala, tedy Ki-49-I.

Problém nastal i ve chvíli, kdy jsem se Helenku snažil obléknout. Chtěl jsem ji mít celou stříbrnou, ale protože jsem odhalil její trik a přišel na to, že je spíše verze Ki-49-II, udělat ji stříbrnou byl problém. Ki-49-II byly totiž většinou celé oblékány do šedivé a měly množství zelených skvrn. Ale byly šedivé doopravdy? Myslím si, že mohly mít zelené skvrny i na původní barvě kovu. Helenky, které byly celé kovové, měly černé panely proti oslnění před kabinou a na vnitřní straně motorových krytů. Stejné panely je možné spatřit i na aktech těchto dam opatřených zelenými skvrnami. Má otázka tedy zní: "Pokud byly tyto Helenky šedivé, proč by měly mít na matné šedé barvě ještě panely proti oslnění?" A tak jsem si tu svou nakonec oblékl do stříbrné a na ní přidal zelené hádky. A má to! Kdyby se chovala po celou dobu seriózně, choval bych se tak i já. Proto nevěřte lásce na první pohled a raději se držte jistého a osvědčeného. Nezažijete tak zklamání ani rozčarování, ale na druhou stranu zase nepoznáte nepoznané. Tak co si vyberete?