Kawasaki Ki-61-II Kai Hei HIEN

 konverze ze tří stavebnic aneb jak jsem mával rukou

            Ať si to někdo připouští nebo ne, objeví-li se na soutěži nebo na výstavě dva stejné modely (navíc třeba ještě ve stejné kamufláži), tak je to vždycky nepříjemné, protože se lehce můžete dostat do nikam nevedoucí konfrontace, “jak to, že to máš takhle a ne tak, když tenhle to má tak…”. Vysvětlujte někomu, že jste byl línej nebo že jste si myslel, že tam nebude vidět nebo jenom to, že si své modely stavíte podle podkladů, které zrovna byly k dispozici, anebo jenom tak, jak chcete vy. Proto patrně každý z nás chce mít ve své sbírce model, který se jen tak nevidí. To také bylo mou myšlenkou, než jsem se odhodlal ke své první (a zatím asi nadlouho i poslední) konverzi. Dalším motivem bylo, že jsem se celkem levně dostal ke dvěma starším stavebnicím Otaki, z nichž jsem se rozhodl vycházet (přísloví, že nejsem tak bohatý , abych si kupoval levné věci se opět potvrdilo, takže jsem musel nakonec koupit za hříšné peníze třetí stavebnici tohoto modelu tentokrát od Hasegawy abych použil podvozky, kola a chladič s vrtulí, které jsou v původních stavebnicích opravdu mizerné). Pak stačilo už “jenom” dokoupit plechy od Eduarda kvůli klapkám, od Airesu kokpit a motor, sehnat dostupnou literaturu a začít. Stavbu samotnou jsem začal ( po dlouhém uvažování) rozřezáním trupu v linkách paneláže dle  nákresu a fotografie s pečlivým dopasováním a slepením všech částí. Nesmíme zapomenout, že přední část trupu u této verze byla delší než jsou verze vyráběné výše zmíněnými výrobci. Tuto část budeme muset nastavit kouskem plastiku. Následovalo proškrábání celého povrchu (postup jak na to se dozvíte zde), oddělení pohyblivých ploch a odstranění nepřesných podvozkových šachet. Ty byly nahrazeny o sílu plastiku spodního křídla zvýšenými odlitky vyrobenými z Hasegawské stavebnice. Ačkoli je kokpit od Airesu určen do stavebnice Hasegawy, neměl jsem větší problémy jej zabudovat do Otaki. Pouze jsem musel oddělit nábojovou schránku od kokpitu, abych dodržel geometrii vůči ose trupu. Se zbraněmi byl také problém, protože díky prodloužení trupu hlavně nekončily tam, kde by měly a vůbec jsem se nemohl trefit do geometrie ( poprvé vyřešeno mávnutím ruky). Tady bych chtěl také připomenout jednu nejasnost, kterou možná někdo jiný bude řešit zdlouhavým dopisováním si s “japanology” z celého světa. Jak už to bývá, tak až po slepení modelu se vám dostanou do ruky podklady, kde jsou některé detaily úplně jinak, než je máte na modelu vy. To se stalo samozřejmě i mně, když mi kamarád půjčil staré Repliky a já nalistoval rubriku KI-61-II photoscope. Tam je levá strana kokpitu úplně jiná, než je u KI-61-I ( otázkou je, jestli se vůbec kdy kokpit takto změnil a není – li to jenom nějaká kořistná improvizace jednoho stroje). S touto myšlenkou jsem i tento problém lehce vyřešil opětovným mávnutím ruky.

            Na zástavbu motoru také bohužel neexistuje mnoho fotografií, navíc chybějícím vrchním krytem bych úplně rozbil siluetu tohoto nádherného letounu, takže nakonec jsem se rozhodl otevřeného motoru vzdát (také je to méně práce, i když ten motor tam skutečně je celý…). Jinak nás samozřejmě čeká hodně tmelení a broušení. Bohužel nikomu neporadím, který tmel je vhodný. Jeden se drolí, druhý se propadá, třetí zasychá pomalu a čtvrtý nejde vyleštit. Patrně nejlepší poměr kladů a záporů má vteřinové lepidlo, kterému ale musíme při větších vrstvách pomáhat urychlovačem a raději broušení dokončit co nejdříve po aplikaci. Možná i jiní mají podobné problémy, ale o tmelení, které patrně považují za věc tak snadnou a samozřejmou, se ani nehodlají bavit.

            Co se odstínů vnitřků týká, držel jsem se návodů Hasegawy. Kamufláž, kterou jsem model opatřil, je patrně podle jediné známé fotky dvou strojů tohoto typu. Znak jednotky na směrovce jsem vzal z původní stavebnice Otaki ( bohužel rozměrově je tento znak patrně větší než by měl být, ale i to jsem vyřešil mávnutím ruky). Zespodu jsem provedl nástřik barvou MM metalizer aluminium a po vyleštění jsem jej přelakoval lesklým lakem Aeromaster. Na vrchní plochy jsem použil Aeromaster Kawasaki Green a opět přelakoval lesklým lakem. Hinomaru na křídlech jsem nastříkal, ostatní znaky a popisky jsou obtisky z Hasegawy. Po nanesení obtisků jsem použil metody “dry-brush” (suchý štětec) a  barvou Humbrol Mid Stone zvýraznil některé hrany a vystupující “vlnky” plechového povrchu a řídkou rezavo-černou barvou jsem lehce stříknul šmouhy na spodní části trupu ve směru letu.

            Přídavné nádrže jsem použil opět z Hasegawy, kabinu jsem vytáhnul novou, přičemž původní Otakáckou jsem použil jako kopyto.

            Bohužel jsem nepočítal hodiny, které mě tato přestavba stála, ale vím, že to bylo po večerech celé léto ( lépe by bylo prosedět je v zahradní restauraci…). Proto si nikdy nekupujte špatné stavebnice v domnění, že z nich uděláte mistrovský model. Prý to lze, ale ztráta času, kterou věnujete nápravě nedostatků stavebnice, je už nenávratně pryč, přičemž v regále čekají další desítky kvalitních stavebnic, které je radost stavět .

Zdroje: Maru Mechanic č.37, Modelpress č. 4, Monografie Lotnicze č. 5