Jednomístná vlaštovka
Ing.
Libor Malý
Vlaštovka
je malý, černý, pohledný a velice rychlý pták. Jeho rychlost a tvar těla
vnukly konstruktérům firmy Messerschmitt myšlenku ke zkonstruování proudového
letounu, který byl za druhé světové války použit jako první stroj tohoto
typu i bojově. Messerschmitt
Me-262 tvarově svůj vzor z říše fauny skutečně připomínal. K jeho
modelovému ztvárnění přistoupilo po celém světě mnoho výrobců kitů. Ačkoli
jich nebyl a není v měřítku 1/72 nedostatek ani dnes, firma Revell se rozhodla vydat znovu kit
Me-262, pocházející z nové formy, v obou verzích A i B. Můj
názor na oba modely je, že se svým zpracováním řadí k těm
nejlepším co existují a předčí i Hasegawu. Proto jsem přijal rozhodnutí
odstranit z mé vitrínky již dva postavené modely od Matchboxu a Směru
a uvolněné místo využít pro Revellův kit. Nikdy jsem neměl důvod zkoumat
hasegawský model, protože jsem oba kity výše
uvedených firem stavěl jako vitríňáčky ještě před tím než byla
Hasegawa vydána a proto nemohu říci, jak její kit v porovnání s Revellem
vypadá. Domnívám se však, že
je v tomto případě Revell svým zpracováním lepší.
Podle
nepsaných zákonů kitařiny v naší vlasti se dalo očekávat, že budou v dohledné
době ke kitu vydány nějakým z českých výrobců doplňkové sady. A
vskutku, záhy jsem si mohl vybrat hned z několika setů, které vzhled
Revella ještě vylepšily. Všechny sety pocházejí
od nás a většina je vyráběna firmou CMK. Ta vydala hned šest setíků.
Modelář má proto možnost vybrat
si buď z několika jednodušších, které jsou prodávány samostatně a
nebo zakoupit vše dohromady v jednom kompletním setu. V modelářských
shopech můžeme nalézt set č. 7017 pro interiér verze A a č. 7018 pro verzi
B, set č.7004 s palubními zbraněmi (vlastně s celou přední častí
trupu včetně podvozkové šachty, kterou musíme u kitu před kabinou oddělit
a nahradit ji tímto PUR dílem), set č.7005, v němž je ukryt pravý
motor a set č. 7012 nabízející
oddělené ovládací plochy. Můžeme
také zakoupit konverzní set č. 7007 s jehož využitím přeměníme vlaštovku
na verzi A1a/U3 nebo A2a/U2. Nejobsáhlejší a také na peněženku modeláře
nejnáročnější detailní set obsahuje kromě podrobného návodu ke stavbě
s vyznačením zbarvení konstrukčních prvků a kamuflážními schématy
pro dva stroje verzí C-92 (imatrikulace PL-01)
a CS-92 (V-31) československého letectva také planžetu kovových dílů.
Mezi
lepty nalezneme i antény pro noční stíhačku verze B. Jsou zde dvě
vakuformované kabinky (to kdybychom jednu při dolování zkazili) a ve dvou
plastikových sáčcích resinové díly pro všechny pohyblivé plochy, kokpity
verze A i B, příďové zbraně, oba (!) otevřené motory se sejmutými kryty
a přepážkou v podvozkové šachtě. Zde mám jedinou poznámku – buďte
opatrní při usazování dílu PUR č.12. Pokud
se rozhodnete pro koupi setů č. 7017 nebo 7018 mějte na paměti že byly
vytvořeny pro model od Směru. To je také možná důvod k tomu, že přepážka
v podvozkové šachtě je u Revella menší a vzniklou škvíru musíme
vytmelit. Já jsem se osobně rozhodl při stavbě kitu nepoužít oddělené
ovládací plochy, neboť se mi nezdálo zrovna nezbytné udělat model „se vším
rozházeným“ tak, jak to někteří modeláři obvykle dělávají.
Díky tomuto rozhodnutí jsem určitě ušetřil nějaký čas. Ten jsem
mohl potom využít k jiné užitečné činnosti (stavbě dalšího
modelu, kterých mám většinou rozestavěných několik najednou a také těch,
které bych rád dokončil dřívě než nebudu schopen udržet v ruce už
vůbec nic…).
Je škoda, že nikdo zatím nevyrábí set pro podvozkové šachty hlavního podvozku. Tento problém byl částečně vyřešen firmou Extratech, která vyrobila lepty pro tuto část modelu. Další možností je použít lepty rytíře Eduarda, které jsou bohatší, ale většinu z nich nepoužijete, protože je nahradí modelovější PUR díly. A hlavně, s PUR jde práce lépe a nesrovnatelně rychleji od ruky než s plechy. To a také cenový vývoj těchto produktů na našem trhu jsou důvodem k tomu, proč jsem plechy přestal kupovat. K vylepšení prostoru palubních zbraní i podvozků můžeme použít několik tenkých drátků, kterými imitujeme elektrickou kabeláž a potrubí. Při jejich umístění nám pomůže na našem trhu poměrně bohatá nabídka literatury k danému typu a také Internet.
Protože
obvykle nepoužívám obtiskové aršíky nabízené ve stavebnicích, rozhodl
jsem se i v případě Me-262A použít dekály od Propagteamu. Aršík
nabízí dvě kamuflážní verze - pro
mašinu Heinze Bära a „bílou 3“ Adolfa Gallanda. Obě schémata jsou
standartní a sestávají z RLM 81/83/76 se skvrnami RLM 81 a 83 na trupu. K zamaskování
barevných polí jsem poprvé (a naposled) použil masku Eduard. Potíže s ní
byly hlavně v tom, že jsem musel často kontrolovat její správné umístění,
protože návod byl alespoň pro mne značně nesrozumitelný a bylo složité
rozeznat všechny pozice masky tak jak mají na modelu být. Nakonec jsem přeci
jen trable překonal, model nastříkal aeromasterkama, nanesl dekály a mohl přistoupit
ke znázornění olétání. K tomu používám rezavou nebo černou křídu,
kterou na smirkovém papíru nastrouhám na jemný prášek a ten aplikuji ostrým
štetečkem na patřičná místa paneláže.
Tato
metoda je rychlá a výsledek je snad uspokojivý. Pokud to někde s práškem
přeženete, stačí naslinit prstík a... (co jiného než inkriminované místo
utřít). Pokud chcete, můžete povrch modelu přelakovat do polomatu k tomu,
aby byl prášek fixován, ale není to nezbytné, protože model je již stejně
jednou po nanesení obtisků zalakován a z matného či polomatného nátěru
se prášek nesetře. Ještě jednu poznámku
musím říci k problematice maskování. Mé doporučení pro
ostatní
modeláře je, že pokud víte, že jste schopni si vyrobit vlastní masky, udělejte
to. Použijte třeba samolepící pásku
Tamiya. Možná strávíte maskováním více času než s originální
maskou, ale ta vámi vyrobená bude tenčí a lépe přilne k oblým plochám,
protože ta Eduardova je poměrně silná. Ostatně, je jen na vás, co si
vyberete!