Jednomístná vlaštovka

Ing. Libor Malý

            Vlaštovka je malý, černý, pohledný a velice rychlý pták. Jeho rychlost a tvar těla vnukly konstruktérům firmy Messerschmitt myšlenku ke zkonstruování proudového letounu, který byl za druhé světové války použit jako první stroj tohoto typu i bojově.   Messerschmitt Me-262 tvarově  svůj vzor z říše fauny skutečně připomínal. K jeho modelovému ztvárnění přistoupilo po celém světě mnoho výrobců kitů. Ačkoli jich nebyl a není v měřítku 1/72 nedostatek ani dnes, firma Revell se rozhodla vydat znovu kit Me-262, pocházející z nové formy, v obou verzích A i B. Můj názor na oba modely je, že se svým zpracováním řadí k těm nejlepším co existují a předčí i Hasegawu. Proto jsem přijal rozhodnutí odstranit z mé vitrínky již dva postavené modely od Matchboxu a Směru a uvolněné místo využít pro Revellův kit. Nikdy jsem neměl důvod zkoumat hasegawský model, protože jsem oba kity výše uvedených firem stavěl jako vitríňáčky ještě před tím než byla Hasegawa vydána a proto nemohu říci, jak její kit v porovnání s Revellem vypadá.  Domnívám se však, že je v tomto případě Revell svým zpracováním lepší.

            Podle nepsaných zákonů kitařiny v naší vlasti se dalo očekávat, že budou v dohledné době ke kitu vydány nějakým z českých výrobců doplňkové sady. A vskutku, záhy jsem si mohl vybrat hned z několika setů, které vzhled Revella ještě vylepšily. Všechny sety pocházejí od nás a většina je vyráběna firmou CMK. Ta vydala hned šest setíků. Modelář má proto možnost  vybrat si buď z několika jednodušších, které jsou prodávány samostatně a nebo zakoupit vše dohromady v jednom kompletním setu. V modelářských shopech můžeme nalézt set č. 7017 pro interiér verze A a č. 7018 pro verzi B, set č.7004 s palubními zbraněmi (vlastně s celou přední častí trupu včetně podvozkové šachty, kterou musíme u kitu před kabinou oddělit a nahradit ji tímto PUR dílem), set č.7005, v němž je ukryt pravý motor a  set č. 7012 nabízející oddělené ovládací plochy. Můžeme také zakoupit konverzní set č. 7007 s jehož využitím přeměníme vlaštovku na verzi A1a/U3 nebo A2a/U2. Nejobsáhlejší a také na peněženku modeláře nejnáročnější detailní set obsahuje kromě podrobného návodu ke stavbě s  vyznačením zbarvení konstrukčních prvků a kamuflážními schématy pro dva stroje verzí C-92 (imatrikulace PL-01)  a CS-92 (V-31) československého letectva také planžetu kovových dílů. Mezi lepty nalezneme i antény pro noční stíhačku verze B. Jsou zde dvě vakuformované kabinky (to kdybychom jednu při dolování zkazili) a ve dvou plastikových sáčcích resinové díly pro všechny pohyblivé plochy, kokpity verze A i B, příďové zbraně, oba (!) otevřené motory se sejmutými kryty a přepážkou v podvozkové šachtě. Zde mám jedinou poznámku – buďte opatrní při usazování dílu PUR č.12. Pokud se rozhodnete pro koupi setů č. 7017 nebo 7018 mějte na paměti že byly vytvořeny pro model od Směru. To je také možná důvod k tomu, že přepážka v podvozkové šachtě je u Revella menší a vzniklou škvíru musíme vytmelit. Já jsem se osobně rozhodl při stavbě kitu nepoužít oddělené ovládací plochy, neboť se mi nezdálo zrovna nezbytné udělat model „se vším rozházeným“ tak, jak to někteří modeláři obvykle dělávají.  Díky tomuto rozhodnutí jsem určitě ušetřil nějaký čas. Ten jsem mohl potom využít k jiné užitečné činnosti (stavbě dalšího modelu, kterých mám většinou rozestavěných několik najednou a také těch, které bych rád dokončil dřívě než nebudu schopen udržet v  ruce už vůbec nic…).  

Je škoda, že nikdo zatím nevyrábí set pro podvozkové šachty hlavního podvozku. Tento problém byl částečně vyřešen firmou Extratech, která vyrobila lepty pro tuto část modelu. Další možností je použít lepty rytíře Eduarda, které jsou bohatší, ale většinu z nich nepoužijete, protože je nahradí modelovější PUR díly. A hlavně, s PUR jde práce lépe a nesrovnatelně rychleji od ruky než s plechy. To a také cenový vývoj těchto produktů na našem trhu jsou důvodem k tomu, proč jsem plechy přestal kupovat. K vylepšení prostoru palubních zbraní i podvozků můžeme použít několik tenkých drátků, kterými imitujeme elektrickou kabeláž a potrubí. Při jejich umístění nám pomůže na našem trhu poměrně bohatá nabídka literatury  k danému typu a také Internet.

Protože obvykle nepoužívám obtiskové aršíky nabízené ve stavebnicích, rozhodl jsem se i v případě Me-262A použít dekály od Propagteamu. Aršík nabízí dvě kamuflážní verze -  pro mašinu Heinze Bära a „bílou 3“ Adolfa Gallanda. Obě schémata jsou standartní a sestávají z RLM 81/83/76 se skvrnami RLM 81 a 83 na trupu. K zamaskování barevných polí jsem poprvé (a naposled) použil masku Eduard. Potíže s ní byly hlavně v tom, že jsem musel často kontrolovat její správné umístění, protože návod byl alespoň pro mne značně nesrozumitelný a bylo složité rozeznat všechny pozice masky tak jak mají na modelu být. Nakonec jsem přeci jen trable překonal, model nastříkal aeromasterkama, nanesl dekály a mohl přistoupit ke znázornění olétání. K tomu používám rezavou nebo černou křídu, kterou na smirkovém papíru nastrouhám na jemný prášek a ten aplikuji ostrým štetečkem na patřičná místa paneláže.   Tato metoda je rychlá a výsledek je snad uspokojivý. Pokud to někde s práškem přeženete, stačí naslinit prstík a... (co jiného než inkriminované místo utřít). Pokud chcete, můžete povrch modelu přelakovat do polomatu k tomu, aby byl prášek fixován, ale není to nezbytné, protože model je již stejně jednou po nanesení obtisků zalakován a z matného či polomatného nátěru se prášek nesetře. Ještě jednu poznámku musím říci k problematice maskování. Mé doporučení pro ostatní modeláře je, že pokud víte, že jste schopni si vyrobit vlastní masky, udělejte to.  Použijte třeba samolepící pásku Tamiya. Možná strávíte maskováním více času než s originální maskou, ale ta vámi vyrobená bude tenčí a lépe přilne k oblým plochám, protože ta Eduardova je poměrně silná. Ostatně, je jen na vás, co si vyberete!